Jawa Minor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jawa Minor
Jawa Minor (1937-1946)
Jawa Minor (1937-1946)
Výrobce Jawa
Roky produkce 1937 - 1940, 1945 - 1946
Předchůdce Jawa 700
Nástupce Aero Minor (Minor II)
Karoserie tudor
Technické údaje
Délka 3550 mm
Šířka 1350 mm
Výška 1360 mm
Rozvor 2350 mm
Rozchod 1050 mm
Pohotovostní hmotnost 710 kg
Celková hmotnost 1000 kg
Objem nádrže spádová, 23
Motor
Motor dvoudobý, řadový, dvouválcový, 615,75 ccm, kompresní poměr 1:6, chlazený vodou, 14 kW / 3500 ot./min
Převodovky
Převodovka třístupňová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jawa Minor (Jawa 600) byl druhý automobil značky Jawa, který vyráběla společnost Zbrojovka Ing. F. Janeček Praha-Nusle II. na Zelené lišce.[1] Automobil zkonstruovali ing. Rudolf Vykoukal (motor, podvozek) a Zdeněk Kejval (karoserie), kteří do Jawy přešli z továrny Praga.

Jawa Minor, roadster (1937)

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Vývoj tohoto vozu začal roku 1935, o dva roky později začala sériová výroba. Byl to nejčastěji dvoudveřový čtyřmístný uzavřený vůz nebo i kabriolet, popř. dvoumístný roadster (s dvěma nouzovými sedadly vzadu). Motor byl dvoudobý řadový dvouválec uložený vpředu (podélně za přední nápravou). Měl výkon 14 kW (19 koní) a objem válců 616 cm³. Podobně jako u typu Jawa 700 se motory a podvozky vyráběly v mateřském závodě v Praze Nuslích, karoserie v závodě Kvasiny a kompletace vozu byla prováděna v závodě Týnec nad Sázavou - Brodce.[2]

První vozy byly vyrobeny v září 1937 v armádní úpravě pro soutěž Kolem Malé dohody, ale oficiální představení se odehrálo o měsíc později na pražské XXVII. mezinárodní výstavě automobilů v říjnu 1937 ve stánku č. 49 v levém křídle Průmyslového paláce.[3]

Za druhé světové války byl vývoj osobních automobilů zakázán. Přesto v Jawě v utajení pokračovali pod vedením Ing. Rudolfa Vykoukala na přípravě druhé verze Minoru. Motor včetně převodovky byl otočen před přední nápravu a byl u něj změněn směr otáčení, převodovka byla čtyřstupňová (3. st. přímý záběr, 4. st. rychloběh v trvalém záběru ozubených kol, přepínání 3. a 4. posuvníkem se zubovými spojkami), brzdy byly změněny na kapalinové. Zcela jiná byla i karoserie – mj. i prostornější – a jiné zavěšení zadních kol.

Po válce se tento vůz od roku 1946 dočkal sériové výroby, ovšem ne jako Jawa Minor II, ale z obchodně strategických důvodů jako Aero Minor a v zestátněném automobilovém průmyslu také mimo firmu Jawa, která od té doby směla vyrábět pouze motocykly. Tímto vozem řada vyráběných vozů značky Jawa počátkem roku 1951 tedy končí. Sice byly vyvíjeny i další vozy, např. Minor III, ale k jejich sériové výrobě nedošlo.

Jawa Minor, roadster (1937)

Motor[editovat | editovat zdroj]

Motor byl dvoudobý, řadový dvouválec (R2) o vrtání 70 mm a zdvihu 80 mm s objemem válců 615,75 cm3. Měl tzv. vratné vyplachování (pat. dr. Schnürle) a byl uložen podélně před přední nápravou. Tento systém vratného vyplachování dovoloval použití plochých pístů (z hliníkové slitiny) bez deflektorů. Blok válců měl snímatelnou hlavu a byl odlit ze šedé litiny.[4]

Horizontální karburátor Solex se sytičem používal benzín s olejem v poměru 1:25. Palivo bylo z nádrže o objemu 23 l, která byla umístěna vpředu pod kapotou, dopravováno ke karburátoru samospádem. Dynamo-bateriové zapalování Bosch 6V se dvěma cívkami a kapacitou baterie 60 Ah. Elektrický startér Bosch s nožním zasouváním pastorku.[5]

Chladič vodního, termosifonového chlazení byl umístěn přímo nad motorem. Nebyl použit větrák ani čerpadlo. Vodní plášť motoru spojovaly s chladičem hadice velkého průměru. Celé pohánění ústrojí včetně třístupňové převodovky (3+Z) a rozvodovky s diferenciálem bylo velmi kompaktní a ve voze zabíralo velmi malý prostor. Spojka byla jednolamelová, suchá, s tlumičem záběru.[4]

S kompresním poměrem 6:1 podával max. výkon 14,3 kW (19,5 k) při 3500 ot./min. Spotřeba paliva nepřekročila zpravidla 7,5 l/100km a vůz dosahoval rychlosti až 95 km/h.[3]

Jawa Minor kabriolet (1937)

Podvozek[editovat | editovat zdroj]

Podvozek (a motor) zkonstruoval ing. Rudolf Vykoukal (1905-1987).[2] Páteřový rám čtyřhranného profilu s nezávislým zavěšením všech čtyř kol byl vpředu rozvidlen pro uložení motoru. K odpružení obou dělených náprav sloužila listová, příčně uložená péra. Přední náprava měla vespod trojúhelníková ramena, horní část lichoběžníku zastávalo příčné listové péro. Zadní náprava byla kyvadlová, tvořená trubkovými polonápravami opět s horním příčným listovým perem. Přední polonápravy byly připojeny k páteři rámu prostřednictvím rozvidlení.[6]

Vůz měl přední náhon s kuželovým soukolím Gleason a čelním diferenciálem. Rozvodovka přední nápravy byla sešroubována s agregátem do bloku. Hřebenové, pravostranné řízení se samostatnými řídícími tyčemi.[5]

Vůz byl vybaven nožní a ruční brzdou. Nožní, mechanická s lanky působila na všechna kola, ruční rovněž mechanická s nezávislými lanky působila na zadní kola. Disková kola (16") byla upevněna na bubny čtyřmi maticemi a byla "obuta" pneumatikami o rozměru 4,75–16.[1]

Karoserie[editovat | editovat zdroj]

Kvasinský karosář Zdeněk Kejval obdařil vůz půvabnými, decentně elegantními tvary.[1] Základní verzí byla čtyřmístná (2 dospělí a 2 děti) dvoudvéřová limuzína (tudor) a jako otevřená dvoumístná karoserie (roadster). Také byl Minor vyráběn jako otevřený čtyřsedadlový vůz se stahovací střechou (kabriolet). Ve verzi kabriolet z karosárny Sodomka z Vysokého Mýta mělo být vyrobeno pouze 26 vozů.[7] Vedle těchto verzí pak byl vyráběn i armádní kabriolet.[8]

Dřevěná kostra byla potažena ocelovým plechem. Pravostranné řízení. Páka řazení byla umístěna na přístrojové desce. Tudor měl zaoblený prostorný kufr a byl vcelku s karoserií. Přístup do něj byl pouze zevnitř vozu, po odklopení zadního opěradla. Hmotnost automobilu se podle typu karoserie pohybovala lehce nad 600 kg.[5]

Na podzim 1938 byla představena nová verze Minoru. Rozvor u tudoru byl prodloužen na 2410 mm, dostal prostornější karoserii o délce 3600 mm a výšce 1400 mm. Hmotnost vozu se zvýšila na 690 kg.[1] Modernizován byl i systém ovládání vozu, několik automobilů bylo již vybaveno levostranným řízením.

Kabriolet byl před válkou nabízen za 16950 Kč, tudor-limuzína za 17950 Kč a sportovní roadster s koženým čalouněním za 19500 Kč.[3] Vozy mimo roadsteru nebyly vybaveny předním nárazníkem, ten se montoval na tudor a kabriolet za příplatek.[1] Do roku 1940 bylo vyrobeno 1990 Minorů (zhruba 600 kusů pro československou armádu) a po válce z ukrytých komponentů bylo sestaveno ještě 710 automobilů Jawa Minor. Ty však byly po válce prodávány za 35500 Kč.[6] Během let 1937 až 1947 bylo vyrobeno téměř 2700 vozů Jawa Minor.[8]

Jawa Minory po návratu z cesty severní Afrikou (únor 1939)

Sportovní úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Tyto automobily se úspěšně prosazovaly i v náročných podmínkách evropských soutěží, jako byly např. Rallye Monte Carlo (1939) a Soutěž kolem Malé dohody (1937).

Tři vozy v armádní úpravě se zúčastnily 12.-19. září 1937 v branné motoristické soutěži kolem Malé dohody, která vedla z Prahy přes Bratislavu, Užhorod a Bukurešť do Bělehradu. K soutěži pod protektorátem Dr. Edvarda Beneše, jeho veličenstva Carola II. a Jeho Královské Výsosti prince Pavla Karađorđeviće bylo přihlášeno 88 automobilů, 10 sidecarů a 55 motocyklů.[9] Mezi mnoha desítkami i silných strojů obsadil Minor posádky ing. Krátký - L. Turek v celkovém pořadí 3. místo.[3] V třídě do 750 cm³ obsadili prvá dvě místa jezdci na Minorech v pořadí 1. por. ing. Krátký a 2. rtm. Hokeš (celkově 12.). Celkovým vítězem soutěže se stal Zdeněk Pohl na voze Škoda Popular Sport Monte Carlo (typ 909) a v motocyklech Bednář na stroji Jawa.[10]

Absolutním vítězem II. cílové jízdy k jarnímu vzorkovému veletrhu do Prahy se v březnu 1938 stal závodník Ladislav Turek na voze Jawa Minor.[11] V červnu 1938 v soutěži 500 kilometrů slovenských v automobilech do 1100 cm³ zvítězil v juniorech jezdec Sova.[12] V létě 1938 vykonal dálkovou jízdu s tímto automobilem cestovatel A. Tůma (redaktor Motor-Revue) s dr. Vlad. Pohoreckým z Prahy do Bagdádu. Pravidelné sloupky reportáží z této cesty uveřejňovaly Národní listy.[13]

V lednu 1939 Antonín Vitvar dojel z Athén do cíle Rallye Monte Carlo bez trestných bodů na 8. místě ve třídě do 750 cm3,[14] přičemž s limuzínou Minor rovněž získal první cenu v "soutěži pohodlí" (Concours de Confort).[15] V celkovém pořadí na 18. Rallye Automobile de Monte-Carlo posádka A. Vitvar - Jaroslav Musil obsadila 84. místo.[16] Další dálkovou jízdu přes severní Afriku uskutečnily dva červeně vybarvené Minory počátkem roku 1939. Vzdálenost 7530 km z Prahy přes Alžír, Saharu, Tripolis, Syrakusy, Neapol a Řím zpět do Prahy odřídili Vladislav Forejt-Alan a tov. Václav Jelínek.[17] V pohnutém březnu 1939 zvítězila Fanny Kronbauerová se svým manželem jako spolujezdcem a mechanikem za Česko-Slovensko na Minoru v dámské, mezinárodní pětietapové soutěži automobilů na trati Paříž-Verdun-Štrasburk- Lausanne-Ženeva-Marseille-Saint Raphaël u Fréjus. Po vítězství v třídě do 750 cm³ i v absolutním pořadí v závodě dlouhém 1465 km se do Prahy vrátila se 4 poháry 20. března - ale už do Protektorátu.[18]

Četné úspěchy v soutěžích elegance svědčí o tom, že se automobil Jawa Minor opravdu líbil. Na Concours d´Élegance konaný v Mariánských Lázních počátkem srpna 1938 získal Minor "cenu obecenstva" a vavřínový věnec. Navíc v kategorii vozů s cenou do 25000 Kč získal roadster Minor I. cenu a stříbrnou plaketu a limuzína Minor v kategorii cen vozů do 22000 Kč získala I. cenu a zlatou plaketu.[19] Roadster Jawa Minor získal koncem srpna 1938 v lázních Luhačovicích při Concours ď Élegance v kategorií vozů s cenami do Kč 25000 Kč I. cenu a stříbrnou plaketu a jako nejlacinější a nejhezčí sportovní vůz čs. výroby získal i pohár.[20] Při předvádění na Concours d´Élegance v lázních Luhačovicích dosáhl mimořádných úspěchů, kdy získal dvě prvé ceny a dvě stříbrné plakety, jednu druhou cenu a jednu zlatou plaketu v kategorii, v níž byly zařazeny vozy až do prodejní ceny 25 000 Kč. Ve IV. soutěži krásných automobilů v lázních Bohdanči získal nejvyšší uznání počtem 254 bodů, za což byl oceněn vůz i majitel Budlovský čestnou cenou.[21] V rámci mezinárodní výstavy automobilů v Bělehradě, které se v dubnu 1939 zúčastnila i společnost Jawa, prostřednictvím svého zástupce v Jugoslávii, byla uspořádána soutěž elegance automobilů, v níž se úspěšně umístily vozy Jawa Minor. Prvou cenu ve třídě sport, vozů získal sportovní dvousedadlový roadster, druhou cenu v zavřených vozech získala limuzína Jawa Minor.[22]

Galerie[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e TUČEK, Jan. Auta první republiky (1918-1938). 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2017. 356 s. ISBN 978-80-271-0466-6. S. 223-226. 
  2. a b ŠUMAN-HREBLAY, Marián. Dvě století českých automobilů. 1. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros Media, 2015. 160 s. ISBN 978-80-264-0716-4. S. 54--55, 128-129. 
  3. a b c d FOREJT, Alan. Pražský autosalon se představuje. Národní listy. 1937-10-17, roč. 77, čís. 285, s. 15-16. 
  4. a b Jawa Minor. Auto. 1937-10-16, roč. 19, čís. 12, s. I, 243, 245. Dostupné online. 
  5. a b c Příručka JAWA - MINOR [online]. Praha - Nusle II: Zbrojovka Ing. F. Janeček, květen 1939 [cit. 2020-11-29]. Dostupné online. 
  6. a b ŠUMAN-HREBLAY. Encyklopedie automobilů. 1. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros Media, 2018. 272 s. ISBN 978-80-264-1852-8. S. 67-71. 
  7. -, idh. Kabriolet Jawa Minor za 700 000 Kč: Vyrobeno jich bylo jen 26! [online]. Praha: CZECH NEWS CENTER, 2017-09-11 [cit. 2020-11-29]. Dostupné online. 
  8. a b PAVLŮSEK, Ondřej. Jawa na čtyřech kolech: Slavná značka nevyráběla jen motorky! [online]. Praha: CZECH NEWS CENTER, 2017-04-03 [cit. 2020-11-29]. Dostupné online. 
  9. JELÍNEK, Karel. Malou dohodou. Národní listy. 1937-09-05, roč. 77, čís. 243, s. 12. Dostupné online. 
  10. FOREJT-ALAN, Vladimír. Soutěž Malou dohodou ukončena. Pondělí Národních listů a Národa. 1937-09-20, roč. 77, čís. 38, s. 5. Dostupné online. 
  11. Gymkhana na Veletrhu. Pondělí Národních listů a Národa. 1938-03-21, roč. 78, čís. 12, s. 5. Dostupné online. 
  12. FOREJT, Alan. 500 kilometrů slovenských. Národní listy. 1938-06-28, roč. 78, čís. 176, s. 6. Dostupné online. 
  13. TŮMA, A. Z Prahy do Bagdadu. Národní listy. 1938-07-21, roč. 78, čís. 198, s. 6. Dostupné online. 
  14. KRÁL, Zdeněk. Motorismus v srdci Evropy. 1. vyd. Čestlice: REBO International CZ, 2015. 304 s. ISBN 978-80-255-0987-6. S. 150-152. 
  15. A přece vítězství čs. vozů v Monte Carlo. Národní listy. 1939-01-27, roč. 79, čís. 27, s. 4. Dostupné online. 
  16. WOJTAN, Mirek. 18. Rallye Monte-Carlo [online]. ewrc-results.com, 2017-12-22 [cit. 2020-11-28]. Dostupné online. 
  17. FOREJT, Alan. Jak se jezdí po Africe. Národní listy. 1939-02-12, roč. 79, čís. 43, s. 14. Dostupné online. 
  18. Krásné vítězství Kronbauerové v St. Raphaelu. Národní listy. 1939-03-18, roč. 79, čís. 77, s. 4. Dostupné online. 
  19. JAWA MINOR - vítězný vůz při hlasování obecenstva. Národní listy. 1938-08-28, roč. 78, čís. 235, s. 5. Dostupné online. 
  20. Roadster Jawa-Minor. Letem světem. 1938-08-30, roč. 12, čís. 47, s. 4. Dostupné online. 
  21. Councours elegance v Bohdanči. Pondělí Národních listů a Národa. 1938-07-11, roč. 78, čís. 28, s. 6. Dostupné online. 
  22. V rámci mezinárodní výstavy automobilů v Bělehradě. Auto. Duben 1939, roč. 21, čís. 4, s. 65. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUBA, Adolf. Automobil v srdci Evropy, Praha: NADAS 1986, s. 312, obr. 216, S. 172-177
  • MINAŘÍK, Stanislav: Automobily 1885/1940, NADAS, Praha, 1980, 175 s.
  • PROCHÁZKA Hubert, MARTOF Jan: Automobily Aero, Jawa, Walter, Wikov, "Z" (1905-1946), Computer Press, a.s., Brno, 2009, 176 s., ISBN 978-80-251-1940-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]