Branické divadlo
| Branické divadlo | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Česko |
| Místo | Praha |
| Typ divadla | profesionální divadlo, malá scéna |
| Zaměření | pantomima a pohybové divadlo |
| Zřizovatel | United Arts & Co |
| Budova | |
| Styl | neoklasicismus |
| Architekt | Václav Šindelář |
| Doba výstavby | 1924–1925 |
| Otevření | 1. 8. 1925 |
| Přestavby | 1993, 2013 |
| Další informace | |
| Souřadnice | 50°2′9,2″ s. š., 14°24′49,88″ v. d. |
| Adresa | Branické divadlo Branická 63, 147 00 Praha 4 |
| Ulice | Branická |
| Oficiální web | http://www.branickedivadlo.eu |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Branické divadlo je kulturní objekt nacházející se v jižní části Prahy, v Branické ulici v domě čp. 411. Na vznik divadla se po vzoru sbírky na Národní divadlo složili sami místní obyvatelé Braníka. Prvním uvedeným představením byli v roce 1925 Naši furianti. Během uplynulých 100 let se na divadelní scéně Branického divadla vystřídali ochotníci, profesionálové i mimové. Na konci druhé světové války prostor fungoval jako sklad nábytku.
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Počátky Branického divadla sahají do roku 1868, kdy byla v Praze založena Tělocvično-hasičsko-ochotnická jednota, která dala základ pozdějšímu Spolku divadelních ochotníků v Braníku. Po první světové válce občané rozhodli o zbudování vlastního kulturního zařízení.[1] Během roku 1925 jej z vlastních finančních prostředků vybudovali občané Braníka, kteří po vzoru sbírky na Národní divadlo uspořádali vlastní sbírku na místní divadlo. Stavba stála milion korun československých a lidé na ní dobrovolně a zadarmo odpracovali tisíce hodin. Základní kámen byl položen 27. července 1924 a nová divadelní budova byla slavnostně otevřena 1. srpna 1925 hrou Naši furianti.[2]
Po druhé světové válce bylo divadlo ve špatném stavu. Němci jej během války používali jako skladiště nábytku z vyklizených škol a zničili parkety i kulisy. Divadlo opravili opět z veřejné sbírky a 30. listopadu 1945 bylo uvedeno první poválečné představení Fidlovačka.[3]
V poválčných letech braničtí ochotníci dále divadlo opravovali a při přestavbě klubovny, rekvizitárny a při výstavbě moderní osvětlovací kabiny pod jevištěm strávili 7 000 hodin. Po nástupu komunismu se musel ochotnický spolek divadla vzdát a byl přidružen k Branickému pivovaru. Od 1. dubna 1963 se jeho zřizovatelem stal Obvodní kulturní dům Prahy 4.[3]
Komunistický režim divadlo pronajímal různým institucím, např. Československé televizi a ochotnící mohli ve svém divadle zkoušet nebo hrát jen 21 dní v roce. Situace se změnila k lepšímu v roce 1975, kdy divadlo dostal do správy Obvodní kulturní dům v Praze 4 a ochotnící v něm mohli zkoušet a hrát bez omezení. Museli nicméně v divadle odpracovat dalších 2 000 hodin, aby opravili škody způsobené při předchozích pronájmech. Od druhé poloviny 70. let 20. století na zdejší scéně vystupovalo například Divadlo Járy Cimrmana.[3]
Nejprogresivnější období divadla nastalo v 80. letech 20. století, kdy se jeho dramaturgie zaměřila na pantomimu a pohybové divadlo a vzniklo Branické divadlo pantomimy. Boris Hybner zde uváděl svou Mim session a ředitelem divadla byl Jiří Turek, který později založil populární festival Letní Letná.[4] Po sametové revoluci se všechna divadla ocitla v krizi a trpěla nedostatkem diváků. Branické divadlo v roce 1992 zavřeli.[5]
Kromě ochotníků se v branickém souboru v průběhu let objevili také profesionální herci, např. Jaroslav Vojta, Ladislav Pešek, Otýlie Beníšková, Václav Voska, či Eva Klepáčová. Začínali zde i Jiří Krampol a Jaroslav Satoranský, kteří se proslavili až později.[3] Vystupovala zde také řada známých uměleckých souborů – Gag Borise Hybnera, Divadlo Járy Cimrmana, členové tzv. Pražské pětky (Sklep, Kolotoč, Mimóza, Křeč, Vpřed) a také Bolek Polívka.[6]
V roce 1993, tedy téměř po sedmdesáti letech od dokončení stavby, již bylo divadlo ve špatném technickém stavu a vyžadovalo rekonstrukci. Toho roku si divadlo do své správy vzala společnost Letitie, která jej opravila a začala v něm provozovat divadlo.[7] Společnost ale neměla vlastní herecký soubor, v repertoáru převažovaly komedie, ale uváděly se také pohádky pro děti a koncerty klasické i populární hudby[3] a taneční večery. Svoji domovskou scénu zde našlo bratislavské Radošinské naivné divadlo. Na prknech divadla vystoupili například Zlata Adamovská, Miroslav Donutil, Květa Fialová, Naďa Konvalinková, Ladislav Mrkvička, Luděk Sobota, Zbyšek Pantůček, Václav Postránecký, Josef Smolík, Simona Stašová či Gabriela Vránová a Václav Vydra. Vystoupili v představeních kupříkladu Víš přece, že neslyším, když teče voda, Prolhaná Ketty, Hadrián z Římsů nebo Světáci.[7]
Z důvodu nadměrné vlhkosti uvnitř divadla proběhla roku 2013 další rekonstrukce jeho prostor za 16 milionů korun.[8] Budově chyběla hydroizolace, ale zatékalo také střechou a prohnilé byly i stropy. Během rekonstrukce byla také vybudována nová nástavba pro šatnu, zkušebnu a kanceláře divadla. Nicméně divadlo i po rekonstrukci vyžadovalo další investice do provozního vybavení a do ozvučení.[9] Po tříleté rekonstrukci se divadlo v listopadu 2016 otevřelo s novým nájemcem, konkurs na jeho provozování vyhrála společnost Václava Čížkovského.[10] V roce 2020 se nájemcem stal spolek United Arts & Co a divadlo se stalo domovskou scénou přední novocirkusové skupiny Losers Cirque Company, která divadlo přejmenovala na Divadlo BRAVO!. Kromě špičkové akrobacie zde vystupující soubory navazují na tradici pantomimy a pohybového divadla.[11]
Budova
[editovat | editovat zdroj]
Stavbu v neoklasicistním stylu navrhl pro místní ochotníky architekt Vašek Šindelář. Budova s šestiosým průčelím je součástí východní fronty Branické ulice (č. 411/63), do níž se obrací. Zaujme mohutnými sloupy u vchodových dveří, nad nimiž ze zdi vystupují dvě masky. Velký štít trojúhelníkového tvaru je zdobený figurální kompozicí sochaře Rudolfa Březy.[2][12]
V letech 1966–1967 došlo k dočasné úpravě interiéru pro provoz kina, kdy bylo například zrušeno orchestřiště a zřízena promítací kabina za balkónem. V letech 1993–1994 byl prohlouben prostor pod jevištěm a přilehlým skladem se záměrem zřídit zde divadelní klub. Byly také vyměněny podlahové krytiny a čalounění křesel a do portálu byla zavěšena nová sametová opona. V roce 1998 byl podle projektu Jiřího Vorla upraven suterén a byla zde zřízena zkušebna, šatna, odpočívárna, dílna pro technickou údržbu a hygienické příslušenství.[12]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Aktuality Archive. Bravo CS [online]. [cit. 2025-09-19]. Dostupné online.
- ↑ a b BERNÝ, Aleš. Branické divadlo slaví 100 let, první hrou byli Naši furianti [online]. 2025-08-01 [cit. 2025-09-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Osudem zkoušené Branické divadlo oslavilo stovku. Tučňák [online]. Září 2025 [cit. 2025-09-19]. Dostupné online.
- ↑ Branické divadlo slaví 100 let | divadlo.cz [online]. 2025-08-05 [cit. 2025-09-19]. Dostupné online.
- ↑ ŠŤÁSTKA, Tomáš. Kdysi Sklepáci, nyní Bravo! Branické divadlo se probouzí z kómatu. iDNES.cz [online]. 2020-09-12 [cit. 2025-09-19]. Dostupné online.
- ↑ Branické divadlo slaví 100 let [online]. [cit. 2025-09-19]. Dostupné online.
- ↑ a b PACHLOVÁ, Jiřina. O divadle [online]. Praha: Branické divadlo [cit. 2014-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-03.
- ↑ Branické divadlo v rekonstrukci [online]. Praha: Praha.cz, 2013-08-05 [cit. 2014-06-06]. Dostupné online.
- ↑ JAROŠEVSKÝ, Filip. Branické divadlo se po letech průtahů konečně otevře v září, ale nájemce chybí. METRO.cz [online]. 2016-03-12 [cit. 2025-09-19]. Dostupné online.
- ↑ POKORNÝ, Vít. Branické divadlo Praha – Divadelní noviny [online]. [cit. 2025-09-19]. Dostupné online.
- ↑ O nás [online]. [cit. 2025-09-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Databáze divadel / Divadelní architektura v Evropě. www.theatre-architecture.eu [online]. [cit. 2025-09-19]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Branické divadlo na Wikimedia Commons