Pancho se žení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pancho se žení
Země ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazyk čeština
Délka 80 minut
Žánr satirická veselohra
Námět a scénář Rudolf Hrušínský
Režie Rudolf Hrušínský a František Salzer
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Rudolf Hrušínský
Vlasta Matulová
Jindřich Plachta
Josef Kemr
Saša Rašilov
Robert Vrchota
Produkce Lucernafilm
Hudba Jiří Srnka
Kamera Ferdinand Pečenka
Kostýmy Adolf Wenig (výtvarník)
Střih Jiří Sobotka
Zvuk J. Paleček
Architekt Štěpán Kopecký, Chrudoš Uher
Výroba a distribuce
Premiéra 27.9.1946
Pancho se žení na ČSFD 
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pancho se žení je satirická veselohra – parodie na motivy dobrodružných filmů,[1] režisérů Rudolfa Hrušínského a Františka Salzera z  přelomu let 1944 a 1945, která se však dostala do kin až v roce 1946.

Jevištní předlohou filmu byla groteska o třech dějstvích s názvem „Hledá se Alfonso Danielo“. Hrušínský pracoval na scénáři se svým otcem Rudolfem Böhmem-Hrušínským a k režii přizval divadelního režiséra Františka Salzera, aby se neopakoval předchozí Hrušínského nezdar při jeho režijním debutu u filmu „Jarní píseň“. Jedním ze záměrů Hrušínského a producenta Havla bylo zaměstnat co nejvíce herců, aby unikli totálnímu nasazení.[2]

Původní název filmu byl "Pedro se žení". Až v průběhu natáčení se název změnil na "Pancho se žení".[3]

Film se ve své době nesetkal s příznivou kritikou.[4]

Tvůrci, další informace[editovat | editovat zdroj]

Postavy[editovat | editovat zdroj]

Rudolf Hrušínský Pancho Danilla
Vlasta Matulová Rosita
Jindřich Plachta Francisco Fernando Rodriguez, otec Rosity
Jarmila Májová-Svobodová matka Rosity
Josef Kemr Pedro Sanchez Apricot
Robert Vrchota Manuel Serano Pueblo Santo, lupič
Saša Rašilov starosta
Miloš Nedbal žalářník
Ella Šárková Juanita
František Kreuzmann náčelník lupičů
Eva Klenová milenka náčelníka lupičů
Annie Steimarová teta Lucie
Emil Bolek soused Sanchezových
Bohumil Bezouška lupič
František Kovářík žalářník
Rudolf Hrušínský nejstarší Pedrův otec
Jarmila Kurandová Anabela, Pedrova matka
Josef Pehr kapesní zloděj
Jan W. Speerger lupič
Richard Strejka strážný před vězením
Václav Irmanov lupič s kytarou
Vladimír Hlavatý advokát
Rudolf Deyl mladší podomek

Citát[editovat | editovat zdroj]

Ten film vznikl za války v době, kdy mnoho herců bylo totálně nasazených. Šlo o to, nějakým způsobem je z toho vytáhnout. Na popud tehdejšího vedení Barrandova jsem za měsíc napsal scénář a za další měsíc natočil film. V dekoracích „Roziny Sebrance“, aby to bylo co nejlevnější. Tak se podařilo z totálního nasazení uvolnit Plachtu, Kreuzmanna, Rašilova a řadu dalších.
— Rudolf Hrušínský[5]

Děj[editovat | editovat zdroj]

Děj se odehrává v Mexiku. Rodiny Rosity a Pedra zasnoubily oba již jako děti. Nyní se otec Rosity, Francisco Ferdinando Rodriquez, bydlící v městečku Pantalegro, rozhodl, že přišel čas na svatbu. A Rosita má dostat navíc věno 60.000 pesos. Napsal tedy dopis otci Pedra s tím, že se Pedro má k nim dostavit a prokázat se dopisem, protože Pedra viděli naposledy před 15 léty. Pedro je poněkud mdlého rozumu. Otec jej vybavil na cestu, dopis roztrhl na dvě části, aby jej Pedro neztratil a Pedro si jej schoval do kapsy a do ponožky.

Mezitím se Pancho v městečku Curacao popral v hospodě „U pavouka“ při hře v karty s falešným hráčem a v nastalé bitce praštil do hlavy starostu. Utíká z hospody a v horních hostinských pokojích narazil na Rositu, která utekla z domova, protože se nechce vdát za Pedra. Pancho přespal na parapetu Rositina pokoje a ráno se společně vydali na cestu. Rosita se do Pancha zamilovala, aniž by znala jeho jméno.

Zatímco Rosita jede k tetičce, Pancho u rozcestníku potká náhodou Pedra, který jede za Rositou do Pantalegra. Když vyslechne jeho příběh, že jede na svoji svatbu a nevěsta dostane velké věno, opije jej a vezme mu doklady i obě části dopisu. Vydal se do Pantalegra, aby se vydával za Pedra.

Po cestě náhodou potká starostu, který jej pozná a nechá uvěznit. Ve vězení v Curacao sedí v cele s lupičem Manuelem. Tomu vypoví svůj příběh, jak jede na svatbu a pro věno. Ten mu namluví, že má být druhý den propuštěn, avšak že přišel o milenku Juanitu, takže už mu o nic nejde a je ochoten si vyměnit s Panchem identitu. V noci mu vezme i jednu část dopisu. Druhý den je Manuel propuštěn a vydá se jako Pedro k rodičům Rosity. Pancho se ráno dozví, že byl podveden a Manuel je lupič odsouzený na 10 let za 28 loupeží a mnoho sňatkových podvodů a součástí trestu je také uříznutí ucha. Panchovi se však podaří z vězení uprchnout.

Manuel přijel k rodičům Rosity a předložil doklady Pedra, které dostal od Pancha a také část dopisu. Od rodičů Rosity si hned vypůjčil několik tisíc pesos.

Rosita s tetičkou se vydávají hledat jejího milého „blázna“, Pancha. Pancho mezitím dorazil k rodičům Rosity a hlásil se jako Pedro. Doložil to druhou částí dopisu. Když se to dozvěděl Manuel, ukradl Rositině matce ještě šperky a uprchl z domu. Vydal se k lupičům do hostince „U pavouka“, aby se domluvili, jak vykradou dům Rositiných rodičů. Toto se však dozvěděla Rosita, která s tetičkou našla v tomto hostinci také ubytování. Sdělila to starostovi a spolu se vydali k domu Rosity.

Tam mezitím dorazil skutečný Pedro. Rodiče tudíž nevědí, kdo je pravý Pedro. V tu chvíli lupiči přepadnou dům. Dorazil však také starosta s Rositou a tetičkou a Manuel s lupiči utíká. Rosita poznává svého „blázna“, ale otec se sňatkem nesouhlasí. Teprve, když starosta oznámí Panchovi, že při bitce „U pavouka“ odhalil falešného hráče a lupiče Roberta, na kterého byla vypsána odměna 100.000 pesos, souhlasí se sňatkem.

Pedro se vrací na oslu k rodičům domů a po cestě najde u rozcestníku dva pytle s mincemi. Rodině se to hodí, protože očekávala věno, za který chtěla postavit nový dům, neboť po odjezdu Pedra za nevěstou hned starý zbourali.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Ve svých 56 letech se zde poprvé v celovečerním filmu objevila herečka Jarmila Kurandová [6].
  • Za období září 1946 až prosinec 1950 byl film promítán v kinech 9315x a vidělo jej přes 2, 1 milionu diváků [7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 164–5, ISBN 80-207-0485-X
  2. Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 164–5, ISBN 80-207-0485-X
  3. LOPOUR Jaroslav. Filmy soukromých výroben v zestátněné kinematografii (Roztočené a nedokončené protektorátní projekty a jejich osudy po roce 1945), Magisterská diplomová práce, Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav filmu a audiovizuální kultury, 2015, str. 225. Dostupné elektronicky: http://is.muni.cz/th/383493/ff_m/
  4. KINO, Filmový obrázkový časopis, ročník I, čís. 23, 1946, vyd. Filmové nakladatelství v Praze, str. 377
  5. z rozhovoru R. Hrušínského pro Záběr, 7.10.1977, In: Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 165, ISBN 80-207-0485-X
  6. Filmexport: http://www.filmexport.cz/kategorie/pancho-se-zeni-digipack.html
  7. LOPOUR Jaroslav. Filmy soukromých výroben v zestátněné kinematografii (Roztočené a nedokončené protektorátní projekty a jejich osudy po roce 1945), Magisterská diplomová práce, Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav filmu a audiovizuální kultury, 2015, str. 158. Dostupné elektronicky: http://is.muni.cz/th/383493/ff_m/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 19301945, Orbis, Praha, 1966, str. 231, 260, foto 638
  • KINO, Filmový obrázkový časopis, ročník I, 1946, vyd. Filmové nakladatelství v Praze, str. 377, obr. 111, 377
  • LOPOUR Jaroslav. Filmy soukromých výroben v zestátněné kinematografii (Roztočené a nedokončené protektorátní projekty a jejich osudy po roce 1945), Magisterská diplomová práce, Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav filmu a audiovizuální kultury, 2015, str. 5, 10, 33, 85–9, 115–6, 151, 154, 158–9, 169, 172–3, 177–8, 181, 188, 214–5. Dostupné elektronicky: http://is.muni.cz/th/383493/ff_m/
  • Respekt: http://www.respekt.cz/tydenik/2012/28/pancho-se-zeni
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 164–6, ISBN 80-207-0485-X

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]