V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Miloš Havel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Miloš Havel
Miloš Havel na Večeru českých film. umělců, 1942
Narození 3. listopadu 1899
Praha, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 25. února 1968
Mnichov, Západní Německo Západní Německo
Místo odpočinku Vinohradský hřbitov
Rodiče Vácslav Havel
Příbuzní Václav M. Havel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Vácslav Havel
bratr Václav Maria Havel
synovec Václav Havel
synovec Ivan M. Havel

Miloš Havel (3. listopadu 1899, Praha[1]25. února 1968 v Mnichově) byl český mediální podnikatel a filmový producent, strýc bývalého českého prezidenta Václava Havla a jeho bratra Ivana, majitel největší prvorepublikové produkční firmy Lucernafilm.

Jeho jméno je spjato se vznikem Barrandovských filmových ateliérů a rozvojem československé kinematografie v období mezi světovými válkami i během druhé světové války. Někdy bývá označován za prvního českého filmového magnáta.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině stavebního podnikatele Vácslava Havla a jeho manželky Emilie, rozené Pavelkové.[1][p 1] Václav M. Havel (1897–1979) (otec presidenta Havla) byl jeho starší bratr.

Počátky kariéry ve filmu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1912 koupil otec Vácslav Havel společnost Kinofa a založil rodinný podnik Lucernafilm. Poprvé je Miloš Havel uváděn v souvislosti s Lucernafilmem jako autor námětu a scénáře filmu Pražští adamité. V roce 1917 se stal ředitelem Bio Lucerna v Paláci Lucerna, který postavil a vlastnil jeho otec.[2]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Byl homosexuální orientace, krátce však byl od roku 1933 ženat s Marií Weyrovou, dcerou architekta Františka Weyra.[3]

V období protektorátu[editovat | editovat zdroj]

Po příchodu nacistů do Československa byl Miloš Havel opakovaně nucen k tomu, aby prodal svých 51 procent akcií Barrandova, což zpočátku odmítal, a to i přesto, že mu bylo vyhrožováno koncentračním táborem [4]. Nacisté se nakonec filmových studií na Barrandově zmocnili tak, že říšský protektor nařídil zvýšení akciového kapitálu společnosti o 200 procent, které také upsal. Tyto peníze byly do společnosti vloženy pouze formálně a nikoliv ve skutečnosti, ale Miloš Havel tím přesto přišel o majoritní podíl. 26. 4. 1940 však došlo k dohodě a Miloš Havel se rozhodl svůj podíl ve společnosti prodat za 6 885 000 korun. Bylo mu rovněž umožněno pronajmout si ateliéry pro natáčení nejméně pěti filmů za rok [4]. Nacisté nakonec dosáhli svého cíle, ovládli Barrandov a za velmi dobrou cenu získali kvalitní filmové ateliéry, v nichž mohli levně vyrábět své filmy [5].

Život po válce a emigrace[editovat | editovat zdroj]

Po skončení druhé světové války začalo zatýkaní a vyšetřování osob, které byly podezřelé z kolaborace s nacisty. Vyšetřovatelé se snažili zdiskreditovat také Miloše Havla, k čemuž chtěli využít nejen jeho styků s Němci během protektorátu, ale rovněž toho, že byl homosexuál[6]. Miloš Havel však během protektorátu prokazatelně pomáhal pronásledovaným osobám. Již v říjnu 1938 byl například vyzván dopisem, který podepsalo 15 českých filmových režisérů, k tomu, aby propustil židovského ředitele své společnosti Levoslava Reichla a členy správní rady. V listopadu 1938 toto své přání deputace režisérů zopakovala znovu ústně, ale Miloš Havel odmítl přání režisérů vyhovět [7]. Na počátku německé okupace pak Miloš Havel narychlo uzavřel smlouvy s celou řadou spisovatelů, kterým hrozilo bezprostřední nebezpečí pro jejich levicové smýšlení [8]. Havlův Lucernafilm zaměstnával po dobu protektorátu třeba Jana Drdu nebo Václava Řezáče a také umožnil pod pseudonymy pracovat Ivanu Olbrachtovi nebo Olze Scheinpflugové[9]. Záměrně také zaměstnával více herců i filmových pracovníků než bylo třeba, jen proto, aby je uchránil před totálním nasazením v Německu. Dosvědčují to vlastnoruční rukopisná prohlášení vydaná pracovníky kultury po květnu 1945, např. Jiřího Frejky, Franka Tetauera, Jana Drdy, Václava Vydry a Františka Götze. Uvádějí, že před totálním nasazením uchránil dále mj. také divadelní režiséry Františka Salzera, Antonína Kurše, Jana Škodu a Karla Jerneka [10]. I přesto byl Miloš Havel po válce vyloučen z jakékoliv činnosti v české kinematografii a přišel o Lucernafilm, jeho trestní stíhání bylo v roce 1947 pro nedostatek důkazů zastaveno. V roce 1949 byl zadržen při pokusu o útěk do Rakouska a v Československu odsouzen ke dvěma letům vězení. V roce 1952 se mu podařilo uprchnout do Mnichova.

Jeho vila na Barrandově mu byla po únorovém převratu zabavena, na počátku devadesátých let ji v restituci získali Ivan a Václav Havlovi.[11]

Po emigraci do Mnichova založil společnost Lucerna-Film GmbH, v níž vyprodukoval německou obdobu Kristiána pod názvem Ich liebe Dich a další dva filmy, ovšem jeho snahy skončily krachem. Snažil se uplatnit jako restauratér, obchodoval s džíny, rozešel se s Dušanem Hubáčkem a skončil jako spolumajitel květinářství.[12]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Za nacistické okupace jsme drželi víc pohromadě. Miloš Havel, který spoluvlastnil palác Lucerna a byl hlavním akcionářem filmových továren AB, také producentem mnoha českých filmů, a v některých jsem hrál, byl velmi štědrý k celé filmové branži. Co ten toho udělal pro umělce, když nesměli za okupace ve svém oboru pracovat! Brzy po okupaci zřídil v dolních místnostech Lucerny filmový klub, ve kterém jsme se mohli scházet, popovídat si, vylít si srdce, zanadávat na poměry. A bez obav, že za to budeme šikanováni.
— Raoul Schránil[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Internetové zdroje často uvádějí jako místo narození Miloše Havla neexistující Zderaz u Prahy. Původ omylu neznámý; vznikl pravděpodobně z toho, že, jak je uvedeno v matrice narozených, rodina žila v době narození Miloše Havla v pražské ulici Na Zderaze 1497.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika narozených, Sv. Trojice v Podskalí, 1897-1905, snímek 106, Záznam o narození a křtu
  2. KOŽELOVÁ, Jana. Česká kinematografie v letech 1938−1948 a Miloš Have. Brno, 2014. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Němec. Dostupné online.
  3. Filmový kurýr. 3. 11. 1933, s. 33. Dostupné online. 
  4. a b Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 50, ISBN 80-86182-51-7
  5. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 51, ISBN 80-86182-51-7
  6. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 216, ISBN 80-86182-51-7
  7. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 110, ISBN 80-86182-51-7
  8. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 158, ISBN 80-86182-51-7
  9. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 159, ISBN 80-86182-51-7
  10. V. M. Havel: Mé vzpomínky, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1993, str. fotokopie dokumentů mezi str. 80 a 81 textu
  11. dav, Co také patří rodině Havlových, Mladá fronta DNES, 17. května 2003
  12. [http://www.cechoaustralan.com Tajemný Miloš Havel a třinácté komnaty minulého století, Veronika Boušková, http://www.cechoaustralan.com, přístup: 20. února 2017
  13. Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 121, ISBN 80-85837-35-8

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]