V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Max Urban

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Max Urban

Max Urban
Narození 24. srpna 1882
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 17. července 1959 (ve věku 76 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
manželka Andula Sedláčková

Max Urban (24. srpna 1882 Praha17. července 1959 Praha) byl český architekt a filmař. Počátkem třicátých let projektoval na objednávku Miloše Havla výstavbu Filmového studia Barrandov a barrandovských teras. Roku 1946 byl vyznamenán jako průkopník českého filmu.

Filmař[editovat | editovat zdroj]

V letech 1901 – 1906 vystudoval architekturu na ČVUT v Praze. Do začátku 1. světové války se věnoval hlavně filmařské práci, byl režisérem, příležitostným hercem a roku 1912 založil s manželkou A. Sedláčkovou společnost ASUM, pojmenovanou podle iniciál jmen obou manželů.

Společnost ASUM vyráběla většinou krátkometrážní hrané filmy, na nichž se podílel režijně sám nebo ve spolupráci s Otakarem Štáflem, psal pro ně i scénáře a stál za kamerou. Ve většině z nich hrála manželka Andula Sedláčková, někdy také další příslušníci její herecké rodiny, (otec Alois a bratr Jaroslav), ale i další – například Jiří Steimar nebo Jarmila Kronbauerová.

Filmy společnosti ASUM se z velké části nedochovaly – korozi času ovšem odolal film Konec milování (1913) a fragmenty Živé modely (1912). Společnost vyrobila celkem 18 filmů a po finančních potížích se ještě před začátkem 1. světové války rozpadla. Urban, který se posléze soustředil na své smělé architektonické vize (ve 30. letech se stal autorem projektu Ateliéry Barrandov), se k filmování, až na jednu výjimku (film O Adrienu, 1919), už později nevrátil.

Architekt[editovat | editovat zdroj]

Po válce se vrátil ke své profesi architekta. Věnoval se hlavně urbanistice. Byl sice generačním vrstevníkem kubistů, ale vynikl nejprve svým utopickým urbanistickým projektem Ideální Velká Praha roku 1918. Posléze byla jeho tvorba ryze funkcionalistická. V letech 1924 – 1939 byl pracovníkem Státní regulační komise, posléze Plánovací komise hlavního města Prahy. V roce 1927, na přání Miloše Havla, začal projektovat plán areálu na Barrandově a téhož roku začal realizovat barrandovskou vyhlídkovou terasu s kavárnou a restaurací Terasy (1927 – 1931). V letech 1931 – 1933 přišlo jeho největší dílo, filmové ateliéry na Barrandově, za něž byl roku 1937 oceněn Velkou cenou Mezinárodní výstavy umění a techniky v Paříži.

Byl členem Společnosti architektů a Svazu architektů, SVÚ Mánes, redakční rady časopisu Architektura ČSR a řady mezinárodních organizací. Účastnil se řady architektionických soutěží, 1933 – 1936 byl hlavním redaktorem časopisu Styl. Na urbanistických plánech Prahy pracoval i v pozdním věku, od roku 1954 byl zaměstnán ve Státním ústavu pro projektování hlavního města Prahy. Přispíval i do odborných časopisů. Svou prací významně ovlivnil vývoj plánování českých městských celků.

Byl člověkem společenským a ušlechtilým a díky svým jazykovým schopnostem uznáván i v zahraničí.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Filmové role[editovat | editovat zdroj]

Režie[editovat | editovat zdroj]

Scénář[editovat | editovat zdroj]

Kamera[editovat | editovat zdroj]

Námět[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Luboš Bartošek, Náš film 1896 – 1945, Praha 1985
  • Český hraný film I., 1898 – 1930, NFA Praha 1995, ISBN 80-7004-082-3
  • Československý biografický slovník, Academia Praha 1992, ISBN 80-200-0443-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]