Ivan M. Havel
| doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D. | |
|---|---|
 Ivan M. Havel (2019) | |
| Narození | 11. října 1938 Praha  Československo |
| Úmrtí | 25. dubna 2021 (ve věku 82 let) Košík Česko |
| Alma mater | ČVUT v Praze (Ing.) UC Berkeley (Ph.D.) |
| Povolání | informatik, programátor, vysokoškolský pedagog |
| Zaměstnavatel | Univerzita Karlova |
| Ocenění | Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2012) Cena Hanno R. Ellenbogenové (2019) |
| Choť | Květa Havlová (roz. Vašková, 1. manželka) Dagmar Havlová (roz. Ilkovičová, 2. manželka) |
| Děti | Prokop (nar. 1974, z 1. manželství) Vojtěch (z 1. manželství) |
| Rodiče | Václav Maria Havel Božena Havlová |
| Příbuzní | Václav Havel (bratr) Olga Havlová (1. švagrová) Dagmar Havlová (2. švagrová) Miloš Havel (strýc) Vácslav Havel (děd) Hugo Vavrečka (děd) |
| Funkce | ředitel (Centrum pro teoretická studia; 1990–2008) šéfredaktor (Vesmír; 1990–2019) |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ivan Miloš Havel (11. října 1938 Praha – 25. dubna 2021 Košík) byl český kybernetik, vědec a ředitel Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR, které založil.[1] V letech 1990–2019 působil také jako šéfredaktor časopisu Vesmír. Jeho starším bratrem byl dramatik a prezident republiky Václav Havel, s nímž spoluzakládal Občanské fórum.[2]
Život[editovat | editovat zdroj]
Od dětství se angažoval ve skautu, v němž měl přezdívku „Puzuk“. Později spoluzaložil Skautskou nadaci Jaroslava Foglara, kde byl předsedou Nadační rady.[3][4] Po základní škole navštěvoval internátní kolej krále Jiřího z Poděbrad, z níž byli s bratrem vyloučeni pro „buržoazní původ“.[5] Nastoupil tak na obor jemného mechanika a po vyučení zůstal pracovat v dílně. Až poté mohl večerně vystudovat jedenáctiletku (gymnázium), ve třídě s Janem Přeučilem.[5] V letech 1961–1966 dálkově absolvoval obor Automatizace a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. Na jaře 1969 odcestoval k postgraduálnímu studiu na Kalifornskou univerzitu v Berkeley, kde získal roku 1971 doktorát v matematické informatice. V Československé akademii věd obdržel o tři roky později titul kandidáta věd. V akademii byl zaměstnán jako programátor, než z ní musel v roce 1979 odejít. Do revoluce pak deset let pracoval v téže profesi v družstvu invalidů META.[6] Ve druhé polovině sedmdesátých let převzal správu nad samizdatovou edicí Expedice. V roce 1981 byl obviněn po zajištění francouzského karavanu s exilovou literaturou na státní hranici.[5] V době normalizace organizoval neoficiální filozofické a vědecké bytové semináře.
Během sametové revoluce spoluzakládal Občanské fórum, v němž mezi listopadem 1989 a červnem 1990 působil v Koordinačním centru. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence na 3. lékařské fakultě UK v Praze. O přirozeném a umělém myšlení přednášel na Matematicko-fyzikální fakultě a Přírodovědecké fakultě UK.[7][8]
V roce 1990 založil Centrum pro teoretická studia při UK a ČSAV (později AV ČR),[1] kde se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí, robotikou, kognitivní vědou a s nimi souvisejícími filosofickými otázkami. Ředitelem centra byl mezi lety 1990–2008 a vedl v něm dvousemestrální transdisciplinární seminář.[6][9] Stal se členem správních rad Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, Nadace Občanského fóra a od roku 2005 předsedal radě Libri prohibiti. Působil také jako člen vědecké společnosti Academia Europaea, založené v roce 1988 v Cambridgi.
Byl autorem vědeckých studií a esejistických úvah. Mezi knihy, které napsal, se zařadily prvotina, próza Arsemid (1957), Robotika – úvod do teorie a funkce kognitivních robotů (1980), Otevřené oči a zvednuté obočí (1998), Svatojánský výlet (spolu se Zdeňkem Neubauerem a Martinem Paloušem, 1999), Sidonia a Sakateky Čtrnáctero vykročení (spolu se Zdeňkem Neubauerem, 2004), tři knížky rozhovorů s Michalem Ajvazem, a to Snování. Rok dopisů o snech (2008), Sindibádův dům (2010) a Pokoje u moře (2017); Zápisky introspektora (2018). Do časopisu Vesmír přispěl již v roce 1987 pod pseudonymem druhé manželky Lantayová, článkem zaměřeným na umělou inteligenci.[5] Mezi lety 1990–2019 pak v měsíčníku působil jako šéfredaktor.[3] Z úvodníků vznikly tři knižní svazky.[6]
Zemřel 25. dubna 2021.[10][11]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- 2008 – Zlatá medaile Univerzity Karlovy
- 2012 – Cena Václava Bendy udělená Ústavem pro studium totalitních režimů[12]
- 2017 – čestný člen České společnosti pro kybernetiku a informatiku[13]
- 2019 – Cena Hanno R. Ellenbogenové[14]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- HAVEL, Ivan M. Otevřené oči a zvednuté obočí. Praha: Vesmír, 1998. 176 s. ISBN 80-85977-12-5.
- HAVEL, Ivan M.; NEUBAUER, Zdeněk; PALOUŠ, Martin. Svatojánský výlet. Praha: Malvern, 1999. 230 s. ISBN 80-902628-1-3.
- NEUBAUER, Zdeněk; HAVEL, Ivan M. Sidonia a Sakateky čtrnáctero vykročení. Praha: Sofis, 2004. 368 s. ISBN 80-239-4804-0.
- HAVEL, Ivan M. Arsemid. Praha: KANT, 2004. 53 s. ISBN 80-86217-77-9.
- HAVEL, Ivan M. Zvednuté obočí a zjitřená mysl. Praha: Dokořán, 2005. 229 s. ISBN 80-7363-030-3.
- AJVAZ, Michal; HAVEL, Ivan M. Snování: rok dopisů o snech. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2008. 208 s. ISBN 978-80-86818-71-9.
- AJVAZ, Michal. Sindibádův dům. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 288. ISBN 978-80-87378-32-8.
- HAVEL, Ivan M. Dopisy od Olgy. Praha: Knihovna Václava Havla, 2010. 510 s. ISBN 978-80-903518-4-4.
- HAVEL, Ivan M. Zjitřená mysl a kouzelný svět. Praha: Dokořán, 2013. 312 s. ISBN 978-80-7363-503-9.
- AJVAZ, Michal. Pokoje u moře. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2017. 264 s. ISBN 978-80-7465-267-7.
- HAVEL, Ivan M. Zápisky introspektora. Praha: Oikoymenh, 2018. 114 s. ISBN 978-80-7298-248-6.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Historie CTS [online]. Centrum pro teoretická studium [cit. 2021-04-29]. Dostupné online.
- ↑ MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 270.
- ↑ a b Zemřel vědec Ivan Havel, bratr bývalého prezidenta. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2021-04-26 [cit. 2021-04-29]. Dostupné online.
- ↑ simao, ČTK, vei. Zemřel Ivan M. Havel (†82). Bratra někdejšího prezidenta našli mrtvého ve vaně [online]. www.msn.com, 2021-04-26 [cit. 2021-04-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d PLACÁK, Petr. Kosti Havlům tedy ne (Rozhovor Babylonu s Ivanem Havlem). Babylon [online]. 2021-04-25 [cit. 2021-04-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c ŠÁLEK, Marek. Ivan Havel: Veterán pražské kavárny - Magazín Reportér. reportermagazin.cz [online]. 2021-04-25 [cit. 2021-04-29]. Dostupné online.
- ↑ Ivan M. Havel - Přirozené a umělé myšlení [online]. www.cts.cuni.cz [cit. 2021-04-26]. Dostupné online.
- ↑ Předměty. Přirozené a umělé myšlení - MS720P973 [online]. Studijní informační systém UK [cit. 2021-04-26]. Dostupné online.
- ↑ Courses. Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D. [online]. Center for Theoretical Study [cit. 2021-04-26]. Dostupné online.
- ↑ Zemřel Ivan Havel. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-4-25]. Dostupné online.
- ↑ Zemřel bratr prezidenta Václava Havla Ivan, bylo mu 82 let. tn.nova.cz [online]. 2021-04-25 [cit. 2021-04-25]. Dostupné online.
- ↑ Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2012 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.
- ↑ Česká společnost pro kybernetiku a informatiku – Čestní členové [online]. [cit. 2021-04-26]. Dostupné online.
- ↑ V Lipsku ocenili Ivana Havla - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2022-11-16]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MARKUPOVÁ, Jana Wohlmuth. Ivan M. Havel: od Puzuka k Sakatekovi (1938–1989). Praha: Karolinum, 2017. 206 s. ISBN 978-80-2463-616-0.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan M. Havel na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan M. Havel
- Ivan Miloš Havel – domovská stránka
- Ivan Miloš Havel na portálu Paměť národa
- Jak Puzuk žil vedle Chrobáka. Ivan M. Havel o sobě i bratrovi pro Echo24
- Jen další „konec světa“. Ivan M. Havel o strachu z nástupu superinteligence, rozhovor pro Salon deníku Právo
Video[editovat | editovat zdroj]
- Co ve světě je a co si domýšlíme – Ivan M. Havel na konferenci TEDx Prague
- Kognitivní věda a bádání o lidské mysli – přednáška na konferenci Kognitivní věda a její budoucnost
- Portrét Ivan M. Havla v pořadu České televize GEN – Galerie elity národa
- Vzkaz Ivana Miloše Havla – dokument České televize (on-line)
- Havlovi
- Kybernetici
- Čeští informatici
- Čeští filozofové
- Výzkumníci na poli umělé inteligence
- Docenti
- Lidé Akademie věd České republiky
- Pedagogové na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy
- Pedagogové na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy
- Absolventi Kalifornské univerzity v Berkeley
- Absolventi Fakulty elektrotechnické ČVUT
- Čeští skauti
- Narození v roce 1938
- Narození 11. října
- Narození v Praze
- Úmrtí v roce 2021
- Úmrtí 25. dubna
- Úmrtí v Košíku