V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Ivan M. Havel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D.
Ivan M. Havel (2017)
Narození 11. října 1938 (80 let)
Praha, Československo Československo
Alma mater České vysoké učení technické v Praze
Zaměstnavatel Univerzita Karlova
Ocenění Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2012)
Manžel(ka) Dagmar Havlová
Rodiče Václav M. Havel a Božena Havlová
Příbuzní Václav Havel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
1. manželka Květa Havlová, roz. Vašková (rozv.)
2. manželka Dagmar Havlová, roz. Ilkovičová
bratr Václav Havel
otec Václav Maria Havel
matka Božena Havlová
strýc Miloš Havel
děd Vácslav Havel
děd Hugo Vavrečka
syn z 1. manželství Prokop (narozen 1974)
syn z 1. manželství Vojtěch
1. švagrová Olga Havlová
2. švagrová Dagmar Havlová

Ivan Miloš Havel (* 11. října 1938, Praha) je vědecký pracovník a bývalý ředitel Centra pro teoretická studia, společného pracoviště UK a AV ČR. Je také šéfredaktorem časopisu Vesmír. Je bratrem bývalého prezidenta Václava Havla, se kterým patřil mezi zakladatele Občanského fóra.[1]

Vystudoval obor Automatizace a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. Roku 1971 získal doktorát na universitě v Berkeley v Kalifornii. Habilitoval se v roce 1992 na Univerzitě Karlově, kde na MFF UK přednášel o přirozeném a umělém myšlení dvacet sedm let (do roku 2018).

V sedmdesátých a osmdesátých letech organizoval neoficiální filozofické a vědecké bytové semináře a podílel se na vydávání samizdatové literatury. Od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra.

V současné době pracuje v Centru pro teoretická studia při UK a AV ČR,[2] kde se zabývá mj. kybernetikou, umělou inteligencí, robotikou, kognitivními vědami a filozofickými otázkami, které s těmito obory souvisí, a kde vede dvousemestrální transdisciplinární seminář.[3]

Ivan M. Havel byl členem správní rady Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové, je členem správní rady Nadace Občanského fóra a od roku 2005 je předsedou správní rady Libri prohibiti. Je také členem vědecké společnosti Academia Europea, která byla založena v roce 1988 v Cambridge.

Je autorem četných vědeckých studií a esejistických úvah.

Mezi knižní publikace Ivana M. Havla patří Robotika – úvod do teorie a funkce kognitivních robotů (1980), Otevřené oči a zvednuté obočí (1998), Svatojánský výlet (spolu se Zdeňkem Neubauerem a Martinem Paloušem, 1999), Sidonia a Sakateky Čtrnáctero vykročení (spolu se Zdeňkem Neubauerem, 2004), tři knížky rozhovorů s Michalem Ajvazem, a to Snování. Rok dopisů o snech (2008), Sindibádův dům (2010) a Pokoje u moře (2017); Zápisky introspektora (2018). V roce 1957 sepsal krátkou prózu nazvanou Arsemid. Po roce 1989 se dočkala hned tří knižních vydání.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V prosinci roku 2008 obdržel Zlatou medaili Univerzity Karlovy.

V roce 2012 mu byla udělena Ústavem pro studium totalitních režimů Cena Václava Bendy.[4]

V roce 2017 se stal čestným členem ČS. kybernetické společnosti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 270. 
  2. Centra pro teoretická studia
  3. Přirozené a umělé myšlení
  4. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2012 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Video[editovat | editovat zdroj]