Zdeněk Neubauer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o českém filosofovi a biologovi. O jeho otci, profesorovi ústavního práva pojednává článek Zdeněk Neubauer (právník).
prof. RNDr. PhDr. Zdeněk Neubauer, CSc.
prof. Zdeněk Neubauer (2014)
prof. Zdeněk Neubauer (2014)
Narození 30. května 1942 (74 let)
Brno
Pseudonym Jan Pravda
Povolání filosof, biolog
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Ocenění Cena Toma Stopparda
Cena VIZE 97
Příbuzní Václav Benda (švagr)
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Neubauer (* 30. května 1942 Brno) je český filosof a biolog.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Studoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity KarlovyPraze a filosofii na Filozofické fakultě téže univerzity, koncem 60. let strávil tři roky na studijním pobytu v italské Neapoli. V roce 1970 získal titul doktor přírodních věd (RNDr.) a rok později titul doktor filozofie (PhDr.).

V sedmdesátých letech pracoval v laboratořích Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, později jako programátor. Významně se podílel na neoficiálních a polooficiálních seminářích, přednáškách, sbornících věnovaných filosofii, vědě, technice, přírodě.

Od roku 1990 přednáší na Katedře filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty UK, v letech 1990–1996 byl vedoucím katedry. V roce 1991 se stal docentem obecné biologie, v roce 1992 pak profesorem; obě řízení absolvoval na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Švagrem Zdeňka Neubauera byl český filosof, disident a politik Václav Benda, jeho otcem Zdeněk Neubauer, představitel brněnské normativní právní školy.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ve svém díle se zabývá zejména epistemologií, vztahy mezi vědou a filosofií, hermetismem, křesťanskou filosofií, ale „odbíhá“ též k literatuře či jazykovědě. Jeho originální myšlení ovlivnilo mnoho přímých i nepřímých žáků a spolužáků, filosofů, vědců či umělců. Z jeho vědecké dráhy je ceněn objev tzv. „genového přepínače“, resp. objev estetiky bakteriálních kolonií. Podílí se na Čtvrtcích v pražské Viničné ulici či na Ekologických dnech Olomouc.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 se stal laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.[1]

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Nový areopág (1992)
  • Přímluvce postmoderny (1994)
  • Faustova tajemná milenka (1990)
  • O cestách tam a zase zpátky (1990)
  • Deus et natura (1999)
  • O přírodě a přirozenosti věcí (1998)
  • Golem a jiná vyprávění o podivuhodných setkáních (1998)
  • Biomoc (2002)
  • O sněhurce aneb cesta za smyslem bytí a poznání (2004)
  • Skrytá pravda země - (spolu s Tomášem Škrdlantem) (2004)
  • Slabikář hermetické symboliky a čítanka tarotu - (spolu s Jakubem Hlaváčkem) (2003)
  • O svatém Františku aneb zrození ducha novověku (2006)
  • O počátku, cestě a znamení časů (2007)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nositelé Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 na www.vize.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]