Přeskočit na obsah

Zdeněk Neubauer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o českém filozofovi a biologovi. O jeho otci, profesorovi ústavního práva pojednává článek Zdeněk Neubauer (právník).
prof. RNDr. PhDr. Zdeněk Neubauer, CSc.
prof. Zdeněk Neubauer (2014)
prof. Zdeněk Neubauer (2014)
Narození30. května 1942
Brno
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí5. července 2016 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
PseudonymJan Pravda
Povoláníbiolog, filozof, pedagog, esejista a vysokoškolský učitel
StátČesko a Československo
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Tématafilozofie, biologie a epistemologie
OceněníCena VIZE 97 (2001)
Cena Toma Stopparda (2008)
Cena VIZE 97
ChoťMarie Svobodová
RodičeZdeněk Neubauer
PříbuzníKamila Bendová (sestra)
Václav Benda (švagr)
Marek Benda (synovec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Neubauer (30. května 1942 Brno – 5. července 2016 Praha[1][2]) byl český křesťanský filozof a biolog. Je považován za jednoho z nejvýznačnějších zastánců postmoderního myšlení v české vědě[3]; za své antiscientistické postoje byl kritizován klubem skeptiků Sisyfos.[4] Přesvědčení o tom, že subjektivita je tím nejpůvodnějším lidským prožitkem, a také tím nejpřirozenějším,[5] jej vedlo ke kladnému hodnocení [6]filozofického odkazu subjektivisty Ladislava Klímy.

Vědecká dráha

[editovat | editovat zdroj]

Studoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze a filozofii na Filozofické fakultě téže univerzity, koncem 60. let strávil tři roky na studijním pobytu v italské Neapoli. V roce 1970 získal titul doktor přírodních věd (RNDr.) a rok později titul doktor filozofie (PhDr.).

V sedmdesátých letech pracoval v laboratořích Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, později jako programátor. Významně se podílel na neoficiálních a polooficiálních seminářích, přednáškách, sbornících věnovaných filozofii, vědě, technice, přírodě. Většinu 80. let se živil jako programátor.

Roku 1990 zakládal Katedru filozofie a dějin přírodních věd PřF UK, jako návaznost na pracoviště založené již ve 20. letech Emanuelem Rádlem.[7] Zde do roku 1996 působil jako první vedoucí katedry. V roce 1991 se stal docentem obecné biologie, v roce 1992 pak profesorem; obě řízení absolvoval na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. I po svém penzionování dále přednášel jako emeritní profesor.[1]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z vážené a vzdělané rodiny, jeho otcem byl významný brněnský právník Zdeněk Neubauer a matkou právnička Štěpánka rozená von Makowski. Následkem těžkého porodu byl celoživotně tělesně postižený a znetvořený, jeho intelekt ale oproti předpokladům nebyl nijak zasažen.

Švagrem Zdeňka Neubauera byl český filozof, disident a politik Václav Benda, jako manžel jeho mladší sestry Kamily.[1]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Ve svém díle se zabýval zejména epistemologií, vztahy mezi vědou a filozofií, hermetismem, křesťanskou filozofií, ale „odbíhal“ též k literatuře či jazykovědě. Jeho originální myšlení ovlivnilo mnoho přímých i nepřímých žáků a spolužáků, filozofů, vědců či umělců.[8] Svými publikacemi a akademickým působením položil základy české filosofie vědy. Z jeho vědecké dráhy je ceněn objev tzv. „genového přepínače“,[9] resp. objev estetiky bakteriálních kolonií. Podílel se na Čtvrtcích v pražské Viničné ulici, na Letní filozofické škole či na Ekologických dnech Olomouc[10].

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 se stal laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.[11]

Bibliografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Faustova tajemná milenka (1990)
  • O cestách tam a zase zpátky (1990)
  • Nový areopág (1992)
  • Přímluvce postmoderny (1994)
  • O přírodě a přirozenosti věcí (1998)
  • Golem a jiná vyprávění o podivuhodných setkáních (1998)
  • Deus et natura (1999)
  • Biomoc (2002)
  • Slabikář hermetické symboliky a čítanka tarotu – (spolu s Jakubem Hlaváčkem) (2003)
  • O Sněhurce aneb cesta za smyslem bytí a poznání (2004)
  • Skrytá pravda země – (spolu s Tomášem Škrdlantem) (2004)
  • O svatém Františku aneb zrození ducha novověku (2006)
  • O počátku, cestě a znamení časů (2007)
  • Mystéria křesťanská aneb o kosmogonickém tajemství Velikonoc (2009)
  • O čem je věda? Mikuláš Kusánský / Trialogus de possest (2009)
  • O pokladu v srdci Evropy. Jedna z cest k duchovnímu bohatství obrazů Vyšebrodského oltáře (2011)
  • Rozkvétání ibišku. Poznámky k eidetické biologii (2014)
  • Boschův triptych v zrcadle Písma. „Zahrada pozemských rozkoší“, nebo „Třetí den stvoření? (2016)
  • Zdeněk Neubauer, Ladislav Kováč: Listy o biologii. Korespondence Ladislav Kováč – Zdeněk Neubauer 1975-1990 a další texty (2019)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 3 Zemřel přední český filosof a biolog Zdeněk Neubauer. Bylo mu 74 let. Lidovky.cz [online]. 2016-07-06 [cit. 2016-07-06]. Dostupné online.
  2. ↑ Zdeněk Neubauer (1942 2016). Pokus o upřímný nekrolog | REFLEXE - filosofický časopis. www.reflexe.cz [online]. [cit. 2017-07-31]. Dostupné online.
  3. ↑ Zpravodaj Sisyfos 3/98 - Postmodernismus a veda. www.sisyfos.cz [online]. [cit. 2018-01-08].
  4. ↑ Postmodernismus [online]. Sisyfos [cit. 2021-09-25]. Dostupné online.
  5. ↑ NEUBAUER, Zdeněk. O Sněhurce aneb cesta za smyslem bytí a poznání. Praha: Malvern, 2004. 287 s. ISBN 80-86702-02-2. S. 162.
  6. ↑ Studie č. 92. www.scriptum.cz/soubory/scriptum/studie/studie_1984_092_ocr.pdf [online]. Křesťanská akademie v Římě – II/1984, s. 147 [cit. 2021-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-23.
  7. ↑ Historie pracoviště a jeho oborů. natur.cuni.cz [online]. [cit. 2026-01-12]. Dostupné online.
  8. ↑ ČERMÁK, Patrik. Svatý Grál Zdeňka Neubauera. Vesmír [online]. 2022-10-03 [cit. 2024-09-28]. Dostupné online.
  9. ↑ O nepsaných pravidlech, (epigenetické) paměti a (lidském) zapomínání. vesmir.cz [online]. [cit. 2022-03-23]. Dostupné online.
  10. ↑ EDO. www.ekologickednyolomouc.cz [online]. 2022-09-18 [cit. 2022-11-10]. Dostupné online.
  11. ↑ Nositelé Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 Archivováno 11. 10. 2013 na Wayback Machine. na www.vize.cz

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdeněk_Neubauer&oldid=25988712“