Letecký útok na Prahu 14. února 1945

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o náletu amerického letectva 14. února 1945. O dělostřeleckém bombardování v roce 1757 pojednává článek Pruské obléhání Prahy (1757).
Pamětní deska v Apolinářské ulici
Emauzský klášter a bývalé Ministerstvo sociální péče po náletu
Emauzský klášter po náletu
Obnovené věže Emauzského kláštera
Pamětní deska na Břevnově, připomínající oběti německého náletu z 5. května 1945
Pomník Obětem náletu 14. února 1945 v Praze – Košířích [1][2]
Vlasta a Otakar Štáflovi, pamětní deska, Mánesova 20

Letecký útok na Prahu 14. února 1945 byla operace amerických vzdušných sil (USAAF), co do počtů lidských obětí nejtragičtější nálet na Prahu v průběhu druhé světové války.[3]

Denní nálet bombardérů byl podle historiků součástí masivního bombardování Drážďan probíhajícího od 13. do 15. února,[4][5][6] ale pro navigační chybu byla místo seřaďovacího nádraží v německých Drážďanech bombardována Praha, především v širší oblasti smíchovského nádraží. Šlo o první větší nálet, kterému byla Praha ve druhé světové válce vystavena. Civilní oběti náletu byly značné, vojenské škody naopak minimální, čehož využila jak německá, tak později komunistická propaganda.[7]

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Nálet provedlo kolem 60[7] amerických letounů B-17 z 91. a 398. bombardovací skupiny 1. letecké divize 8. letecké armády amerického armádního letectva (91st a 398th Bomber Group, 1st Air Division, 8th Air Force, USAAF) startujících ze základny v anglickém Nuthampsteadu.[8] Dle hlášení obou skupin nálet trval pouze dvě minuty mezi 12:25 a 12:27.

Na Prahu bylo svrženo přibližně 150 tun trhavých a zápalných bomb v širokém pásu od Radlic až téměř po žižkovské nákladové nádraží – bombardování zasáhlo Radlice, Vyšehrad, Zlíchov, Nové Město, Nusle, Vinohrady, Vršovice a Pankrác. Nejvíce byla poškozena oblast od Palackého mostu (tehdy Mozartova) přes Karlovo náměstí na Vinohrady.[3]

Následky[editovat | editovat zdroj]

Odhady uvádějí přibližně 700 mrtvých a 1200 zraněných v důsledku náletu; mezi oběťmi byli např. horolezci a malíři Vlasta a Otakar Štáflovi a Eva Ladová, dcera Josefa Lady. Oběti tvořili téměř výhradně civilisté. Bez přístřeší zůstalo 11 000 Pražanů.

Bombardováním bylo zasaženo přes 2500 pražských domů, z toho 68 bylo úplně zničeno, 88 velmi těžce poškozeno, 168 těžce poškozeno a 2351 poškozeno lehce.[3] Zasažen byl např. Emauzský klášter, Faustův dům, Vinohradská synagoga, Grébovka nebo sochy na Palackého mostě[9]. Silně byl poškozen dům na rohu dnešní Resslovy ulice a Rašínova nábřeží, který musel být odstraněn; na jeho místě teprve v roce 1996 vyrostl Tančící dům. Mimo objekty bylo napočítáno dalších 67 zásahů.

Nálet nezničil žádný významný vojenský cíl;[3][10] způsobil pouze lehké škody na pražském železničním uzlu, které byly opraveny během několika hodin.[7]

Velké ztráty na životech byly způsobeny také netečností civilního obyvatelstva vůči leteckým poplachům, které byly za války poměrně časté, avšak většina předchozích náletů mířila na cíle mimo Prahu.[3] Lidé se domnívali, že Praze – jakožto českému městu – nehrozí skutečné nebezpečí, případně (mylně) že je dokonce uvedena v seznamu zakázaných cílů spojeneckého letectva.[7] Dalším důvodem bylo pozdní vyvolání poplachu (pět minut před dopadem prvních bomb[3]) a velmi krátké trvání náletu, kvůli němuž byl čas na ukrytí velmi krátký. Náletu neodolaly ani některé protiletecké kryty. K ničivosti útoku přispěl i fakt, že německé letectvo (jehož úkolem bylo mj. chránit města a strategické cíle před nálety) bylo ke konci války ve špatném stavu a že pražský hasičský sbor musel o den dříve odjet pomáhat hasit hořící Drážďany.

Tehdejší oficiální, nacisty kontrolovaný tisk využil nálet k odsouzení Spojenců i české exilové vlády a označil jej za teroristickou akci. 18. února se na náměstí Míru uskutečnila tryzna za české oběti, které se účastnili i předseda protektorátní vlády Richard Bienert a německý státní ministr Karl Hermann Frank; pro německé oběti se obdobná tryzna uskutečnila před Rudolfinem.[7]

Příčina náletu[editovat | editovat zdroj]

Bombardování Prahy bylo způsobeno navigačním omylem. Někteří navigátoři amerických bombardérů hlásili do vysílaček, že se nacházejí nad cílovým městem shozu pum: „... někde nad Drážďany“; jiní chybu rozpoznali, avšak byli nuceni následovat skupinu.[7] Po celou dobu letu z Velké Británie panovala naprostá mlha, skupiny se vlivem silného větru odchýlily jihovýchodně od svého kurzu, navíc se při přeletu Německa porouchal palubní radiolokátor hlavního navigátora skupiny, navigátoři se tak museli orientovat podle bodů na zemi, kde zaměnili Plzeň za iniciační bod Zwickau, protože je od Prahy vzdálena zhruba stejně jako Zwickau od Drážďan.[3]

Praha nepatřila mezi náhradní cíle bombardování, na které se měl svrhnout náklad bomb, kdyby se nepodařil shoz na primární cíl (tím byla Saská Kamenice)[7]. Spojenecká bombardování českého území způsobila značné škody nacistům. Omyly, ke kterým došlo, se staly vděčným soustem jak nacistické, tak komunistické propagandy.[4][5][11][6]

Ostatní nálety[editovat | editovat zdroj]

Praha se během války stala cílem spojeneckého bombardování několikrát.

Dne 15. listopadu 1944 zaútočila dvě letadla na městskou elektrárnu v Holešovicích.

Dne 25. března 1945 došlo k útoku na strategické cíle v Libni, Kbelích a Vysočanech. Při tomto útoku bylo usmrceno 235 osob a dalších 417 bylo zraněno. Zasaženo bylo 527 objektů a napočítáno dalších 74 zásahů mimo objekty.

Na dnešním území Prahy zaútočily několikrát americké stíhací letouny (tzv. hloubkaři) na lokomotivy a v jednom případě na kolonu německých uprchlíků: 3. března, 1., 18., 25. a 30. dubna 1945.

Během Pražského povstání v květnu 1945 došlo rovněž k několika útokům ze strany německého letectva namířeným například proti budově Československého rozhlasu na Schwerinově (dnes Vinohradské) třídě nebo na Poděbradská kasárna (dnes obchodní centrum Palladium na náměstí Republiky). Budova Československého rozhlasu byla tímto bombardováním dosti těžce poškozena a povstalecké vysílání muselo být kvůli tomu přemístěno jinam.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠTYRSA, Josef. Kamarád ze skal. Ilustrace Theodor Pištěk. 1. vyd. Praha: STN, 1959. 130 s. 
  • PLAVEC, Michal, VOJTÁŠEK, Filip, KAŠŠÁK, Peter. Praha v plamenech. Cheb : Svět křídel, 2008.
  • UHLÍŘ, Jan Boris. Bomby na Prahu. Praha : Prostor 2011.
  • PLAVEC, Michal. Strach nás ochromil : tragický nálet na Prahu 14. února 1945 v souvislostech. Cheb: Svět křídel, 2012. 214 s. ISBN 978-80-87567-03-6. 
  • PLAVEC, Michal. Krvavá Popeleční středa 1945. Lidové noviny. 2015-2-9. 
  • ŠTYRSA, Josef. Kamarád ze skal. Ilustrace Theodor Pištěk. 2. vyd. Praha: ASA, 2017. 176 s. ISBN 978-80-87353-09-7. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠTRUPL, Vladimír. Pomník Obětem 2. světové války (Na věčnou paměť Obětem náletu v Radlicích 14. února 1945) [online]. ulice Kostelní, Praha 5-Radlice, u kapličky svatého Jana Nepomuckého: www.vets.cz, 2006-02-21 [cit. 2016-03-10]. Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0005-32287. Dostupné online. 
  2. ŠTRUPL, Vladimír. Pomník Obětem náletu (Na věčnou paměť Obětem náletu v Radlicích 14. února 1945) [online]. ulice Kostelní, Praha 5-Radlice, u kapličky svatého Jana Nepomuckého: www.vets.estranky.cz (archivní vets), 2006-02-21 [cit. 2016-03-10]. Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0005-32287. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g RAJLICH, Jiří. Tragický americký nálet na Prahu 14. února 1945 [online]. Praha: Vojenský historický ústav Praha [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. 
  4. a b ŠVEC, Pavel. Přesně před 67 lety rozbombardovali spojenci Prahu, zemřelo 700 lidí. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2012-02-14 [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. 
  5. a b LUSTIGOVÁ, Martina. Před 60 lety Praha zažila americký nálet. Radio Prague International [online]. Český rozhlas, 2005-02-20 [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. 
  6. a b ŠVAMBERK, Alex. Před sedmdesáti lety padaly na Prahu bomby. Novinky.cz [online]. Borgis, 2015-02-14 [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. 
  7. a b c d e f g VOJTÁŠEK, Filip. Před 75 lety padaly na Prahu bomby. Omylu spojenců propagandisticky využili nacisté, mýty kolem něj ale žijí dodnes. Deník N [online]. 2020-02-14 [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. (česky) 
  8. Oficiální stránky 398. bombardovací skupiny, operační hlášení ze 14. února 1945
  9. Osudy Myslbekových sousoší z Palackého mostu. stary-web.zastarouprahu.cz [online]. [cit. 2018-10-15]. Dostupné online. 
  10. Jan B. Uhlíř, Bomby na Prahu,Prostor 2011
  11. WIRNITZER, Jan. Bomby na protektorát zkrátily válku. Zneužila je hnědá i rudá propaganda. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2015-05-14 [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]