Palackého most
| Palackého most | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Stát |  Česko |
| Číslo mostu | V-024 |
| Přes | Vltava |
| Souřadnice | 50°4′22″ s. š., 14°24′44″ v. d. |
| Parametry | |
| Délka | 228,8 m |
| Mapa | |
 | |
| Další data | |
| Kód památky | 44470/1-2109 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Palackého most je silniční most přes Vltavu v Praze. Vznikl v letech 1876–1878 podle projektu Bedřicha Münzbergera a Josefa Reitera pro zpřístupnění rychle rozvíjejícího se průmyslového Smíchova. Provoz na něm byl zahájen 22. prosince 1878.[1]
Nyní je to na území Prahy třetí nejstarší dochovaný most přes Vltavu, šestý ve směru jejího toku a z toho první, po němž je vedena tramvajová trať.
Stavební vývoj[editovat | editovat zdroj]
Most je kamenný a má sedm kleneb. Střední o průměru 32 m, po obou stranách pak 30,4 m, 28,8 m a u břehů 27,2 m. Při jeho stavbě bylo v Praze poprvé použito kesonové založení pilířů, které dodaly Ringhofferovy závody na Smíchově. Při stavbě bylo počítáno s tím, že bude v budoucnu rozšířen. Stalo se tak až po 2. světové válce v letech 1950–1951, kdy se zároveň odstraňovaly škody způsobené leteckým bombardováním ze 14. února 1945. Rozšířen byl z 7,7 m na 10,3 m pro dopravu, chodníky z 1,5 m na 1,8 m. Celkově se tedy šířka zvětšila z 10,7 na 13,9 m. Jeho délka činí 228,8 m.
Most byl původně „barevný“ – jako nový měl prvky s národními barvami, které ale působením exhalací brzy zanikly. Zhlaví pilířů a klenbové kvádry jsou z modré žuly, zábradlí z bílého kararského mramoru a poprsní zdi z červeného pískovce. Dříve se mostu říkalo Kamenný na Smíchov nebo Podskalský, ale brzy dostal jméno po Františku Palackém, stejně jako navazující ulice na smíchovské straně (nynější Lidická). Původně byl osazen od roku 1897 čtyřmi sousošími od Josefa Václava Myslbeka, ale ta byla při leteckém náletu v roce 1945 silně poškozena. Později byla přemístěna do Vyšehradských sadů.[2] Jde o sousoší motivovaná starými českými pověstmi a jmenují se: Ctirad a Šárka, Libuše a Přemysl, Lumír a Píseň, Záboj a Slavoj.
Od roku 1883 byla po něm jako po prvním pražském mostě vedena linka koněspřežné tramvaje. Nyní po mostě vede běžná dvoukolejná tramvajová trať spojující Palackého náměstí na pravém břehu se smíchovskou křižovatkou U Anděla na levém břehu.
Po tomto mostě chodil v letech 1911 a 1912 Albert Einstein, když byl v Praze profesorem na německé univerzitě. Jeho cesta tudy vedla z Lesnické ulice na Smíchově, kde bydlel, do Viničné ulice č. 7.
Změny pojmenování[editovat | editovat zdroj]
- před oficiálním pojmenováním: Podskalský most (Podskalí), Kamenný most na Smíchov[1][3]
- 1878–1940: Palackého most (František Palacký)
- 1940–1945: Mozartův most (Wolfgang Amadeus Mozart)
- od 1945: Palackého most
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Palackého most[nedostupný zdroj], Klub přátel starého Smíchova, 17. 10. 2007
- ↑ http://stary-web.zastarouprahu.cz/ruzne/sousosi.htm
- ↑ Palackého most Archivováno 10. 11. 2007 na Wayback Machine, Pražská informační služba, aktualizace 28. 1. 2008
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SOUKUP, Jiří. Pražské mosty : Studie se zřetelem na současné podniky. Praha: Weinfurter, 1904. Dostupné online. - kapitola Most Palackého.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Palackého most na Wikimedia Commons - Palackého most, Encyklopedie mostů
- Palackého most, Praha virtuální
- Palackého most, web Pražské tramvaje
