Most císaře Františka I.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Most císaře Františka I.
Bridge of Francis I, Prague.jpg
Základní údaje
Další data
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Most císaře Františka I. (ve své původní podobě zvaný také řetězový most) byl (po Karlovu mostu) druhý pražský most přes Vltavu. Most v letech 18411898 spojoval Národní třídu (v 19. století nesla název Nové aleje) přes Střelecký ostrov s Újezdem a Malou Stranou. V letech 1898–1901 byl přebudován na kamenný most. Po vzniku republiky byl přejmenován na Most Legií.[1]

Stavební vývoj[editovat | editovat zdroj]

Satirická kresba, Humoristické listy, 1884. Text: U řetězového po Sylvestru. – „Kolik jich vypili?“ – „Třiadvacet.“ – „To jich nemohu na most pustit; jdou si přes kamennej.“

Nový pražský most přes Vltavu chtěl už v roce 1803 postavit nejvyšší purkrabí Jan Rudolf Chotek a František Antonín Kolovrat. V roce 1825 František Josef Gerstner prosadil myšlenku mostu litinového. V roce 1826 se ujal agendy mostu Karel Chotek.

Původní řetězový most byl postaven v letech 18391841 (jako druhý trvalý most přes Vltavu). Autorem projektu byl c. k. inženýr Bedřich Schnirch. Stavbu provedl podnik Vojtěcha Lanny.

Celková délka mostu byla 412,74 m, šířka mezi zábradlím 9 m (z toho vozovka 6 m). Dvě totožné poloviny mostu byly spojeny mohutným zděným pilířem na Střeleckém ostrově. Každý z obou dílů měl dvě věže, na nichž spočívala ve výši 10,5 m nad vozovkou ložiska mostních řetězů. Rozpětí středního pole činilo 132 m, u krajních polí po 33,3 m. Řetězy měly 3,16 m dlouhé články z obdélníkových želez. Byly umístěny v rovinách mostního zábradlí ve skupinách po čtyřech a příčníky mostovky byly zavěšovány střídavě na horní a spodní dvojici řetězů. Celá mostovka byla z měkkého dřeva.

Most byl monumentální stavbou, která přispěla k rozvoji Prahy a zejména Smíchova. Jeho problémem však byla nedostatečná nosnost. V roce 1857 se při přepravě obzvlášť těžkého vozu z Ringhofferovy továrny most velmi prohnul a rozhoupal. Od té doby byly tyto těžké transporty vedeny opět po staré trase přes Karlův most (až do roku 1872, kdy začal sloužit železniční vyšehradský most)[2]. Konstrukce mostu také nedovolila instalaci kolejí tramvajové dráhy, a vozy tehdy ještě koňské dráhy tak končily na obou stranách mostu, cestující jej museli přecházet pěšky.[3]

Roku 1898 byl provoz na mostě ukončen a převeden na dřevěné provizorium. V letech 18981901 pak byl postaven nový kamenný most, který dnes nese název most Legií.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Starej Procházka na mostě - Legendární hoax žije i po sto letech, abcHistory.cz, 21. 11. 2016.
  2. Železniční most spojovací dráhy. Národní listy. 17. 2. 1872, s. 3. Dostupné online.  
  3. J. Láník, cit. dílo

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SOUKUP, Jiří. Pražské mosty : Studie se zřetelem na současné podniky. Praha : Weinfurter, 1904. Dostupné online. - kapitola Řetězový most císaře Františka I..  
  • Jan Fischer, Ondřej Fischer: Pražské mosty. Academia, Praha 1985, s. 54–58.
  • Jiří Streit: Divy staré Prahy. Mladá fronta, Praha 1960, s. 311–328.
  • Jaroslav Láník: Historie a současnost podnikání v Praze, díl pátý. Žehušice: Městské knihy, 2006, ISBN 80-86699-44-7, s. 43–44.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]