Karel Chotek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Karel Chotek (etnograf).
Karel Chotek z Chotkova
Karel Chotek z Chotkova na litografii Josefa Kriehubera, 1834
Karel Chotek z Chotkova
na litografii Josefa Kriehubera, 1834
Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci:
1826 – 1843
PanovníkFrantišek I., Ferdinand V.
PředchůdceFrantišek Antonín Libštejnský z Kolovrat
Nástupceúřad dále neobsazen, nahradil ho místodržitel
Dvorní kancléř
Ve funkci:
1824 – ?
PanovníkFrantišek I.
Předseda studijní dvorní komise ve Vídni
Ve funkci:
1824 – ?
PanovníkFrantišek I.
Tyrolský gubernátor
Ve funkci:
1819 – 1824
PanovníkFrantišek I.
Terstský gubernátor
Ve funkci:
1816 – 1818
PanovníkFrantišek I.

Narození23. července 1783
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí28. prosince 1868 (ve věku 85 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníChotkovská hrobka ve Valtířově
Choť(1817) Marie Žofie Berchtoldová z Uherčic (1794–1878)
RodičeJan Rudolf Chotek z Chotkova (1748–1824) a Marie Sidonie Clary-Aldringenová (1748–1824)
DětiAntonín (1822–1883)
Emanuel (1823–1843)
Bohuslav (1829–1896)
PříbuzníFerdinand Maria Chotek z Chotkova a Jan Nepomuk Rudolf Chotek z Chotkova (sourozenci)
Žofie Chotková, Okrávie Chotková z Chotkova a Vojnína[1] a Marie Antonie Chotková z Chotkova a Vojnína[1] (vnoučata)
Alma materKarlo-Ferdinandova univerzita, Vídeňská univerzita
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1836 rakouský Řád zlatého rouna (č. 925)
CommonsKarl Chotek von Chotkow
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (německy Carl Bernhard Graf Chotek von Chotkowa und Wognin;[2] 23. července 1783 Vídeň28. prosince 1868 Vídeň[3]),[4] příslušník staročeského šlechtického rodu Chotků z Chotkova, byl rakouský úředník, guvernér tyrolský a poslední nejvyšší purkrabí Českého království. Ve funkci nejvyššího purkrabího se významně zasloužil o rozvoj Prahy.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Karel Chotek studoval práva v Praze a ve Vídni. Svoji kariéru ve státní službě začal roku 1802 jako úředník při pražském guberniu. Postupně zastával pozice krajského hejtmana v Hranicích na Moravě (1805), guberniálního rady v Brně (1811), tajemníka ministerstva financí a krajského hejtmana v Přerově (1812).

Ke konci napoleonských válek se účastnil italského tažení rakouské armády proti maršálovi Muratovi a následně byl jmenován gubernátorem terstským (1816–1818). V této funkci se zasloužil o rozvoj Istrie: mimo jiné vystavěl v Terstu dům chudých, maják na pobřeží a nový vodovod; zřídil pravidelnou plavbu parní lodi mezi Terstem a Benátkami. V letech 1819–1824 působil jako tyrolský gubernátor a rovněž se zasazoval o rozvoj této země: založil tyrolské zemské muzeum Ferdinandeum (1823), zřídil ústav pro chudé a spořitelnu, zavedl pojištění proti ohni a usiloval o povznesení školství. Roku 1824 byl ustanoven dvorním kancléřem a předsedou studijní dvorní komise ve Vídni.

Pečeť nejvyššího purkrabího Království českého,1836

V letech 1826–1843 byl nejvyšším purkrabím Království českého. Během svého působení aktivně organizoval rozsáhlou výstavbu a modernizaci infrastruktury v českých zemích, obzvláště v Praze. V tomto úřadě projevil mimořádnou iniciativu v úsilí o hospodářský rozvoj země. Jeho zásluhou byly pravidelně pořádány hospodářské výstavy, široce se rozvinula výstavba silnic, pod jeho patronací byla založena Jednota ku povzbuzení průmyslu v Čechách.

V Praze díky jeho iniciativě byly dlážděny ulice a náměstí, zaváděna kanalizace, stavěny nové společenské, zdravotní a charitativní budovy, zakládány veřejné sady a sázena stromořadí aj. Z jeho popudu byly v českých městech houfně ustavovány okrašovací komise, které měly za úkol provádět rozvoj měst podobně jako se tomu dělo v Praze. Na jeho počest byla roku 1870 důležitá pražská ulice na území Hradčan a Malé Strany, vybudovaná z jeho popudu v letech 1831–1832, pojmenována Chotkova silnice. Zasloužil se o výstavbu druhého mostu přes Vltavu v Praze (1841), vybudování koňské dráhy České Budějovice-Linec a zřídil paroplavbu po Labi od Mělníka až k hranicím.

Podporoval také řadu českých národních aktivit. Patřil k oněm několika českým šlechticům, které František Palacký považoval za věrné Čechy. Zároveň však dbal o naprostou věrnost habsburskému panovníkovi. Stál v čele příprav korunovace Ferdinanda V. českým králem a při následných oslavách obdržel 17. září 1836 spolu s třinácti dalšími šlechtici Řád zlatého rouna. Roku 1842 byl při příležitosti výročí čtyřiceti let vykonávání státní služby jmenován čestným občanem Prahy. Roku 1843 se vzdal úřadu purkrabího a stáhl se z veřejného života. Byl posledním českým purkrabím, po něm následovalo období správců země dosazovaných z Vídně.

V roce 1841 koupil zámek Velké Březno a v letech 1842 až 1845 jej nechal přestavět podle plánů vídeňského stavitele Heinricha von Ferstela, aby tam prožil zbytek svého života.

Zemřel ve Vídni-Leopoldstadtu na Praterstraße č. 30 dne 28. prosince 1868.[3] Pohřben byl v roce 1869 v rodinné hrobce v obci Valtířov nedaleko velkobřezenského zámku.[5]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší česká portrétní fotografie. Rodina nejvyššího purkrabího Českého království hraběte Karla Chotka s doprovodem, 1839. Hrabě Chotek se sklání k manželce Marii, po jeho pravici stojí nejstarší syn Antonín, na levé straně syn Emanuel a před nimi, bokem k fotografovi, sedí nejmladší syn Bohuslav.[6]

Karel Chotek se narodil ve Vídni jako pátý z osmi synů Jana Rudolfa hraběte Chotka (1749–1824) a Marie Sidonie, hraběnky Clary-Aldringenové (1748–1824). Starším bratrem Karla Chotka byl Ferdinand Maria Chotek, čtvrtý arcibiskup olomoucký. Jejich otec Jan Rudolf byl v letech 1802–1805 nejvyšším pražským purkrabím a v této funkci se snažil o modernizaci Prahy – např. otevřel Královskou oboru (Stromovku) veřejnosti. Později byl povolán do Vídně, kde zastával funkci konferenčního ministra.

Dne 9. června 1817 se ve Vídni Karel Chotek oženil s Marií, hraběnkou Berchtoldovou z Uherčic (1794–1878).[2][4][7] Měli spolu tři syny, z nichž však otce přežili jen dva – Antonín (1822–1883) a Bohuslav (1829–1896). Vnučkou Karla Chotka byla Olga Chotková (s. M. Antoinetta) (1860–1934), která vstoupila do Kongregace sester sv. Karla Boromejského - Boromejek a Žofie Chotková, manželka následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este.

Nejstarší česká daguerrotypie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší dochovanou portrétní fotografií na českém území je daguerrotypie rodiny nejvyššího purkrabího Českého království hraběte Karla Chotka s doprovodem z roku 1839. Rodina se nechala vyfotografovat v Mnichově při své cestě po Evropě, kterou podnikla koncem října a začátkem listopadu 1839. Může se jednat také o jednu z nejstarších portrétních fotografií na světě, jelikož podrobnosti o daguerrotypii byly zveřejněny teprve v srpnu téhož roku.[8][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. a b LISÁ, Eva. Karel hrabě Chotek, nejvyšší purkrabí Království českého. Příprava vydání Sekyrková Milada. Praha: Národní technické muzeum, 2008. (Práce z dějin techniky a přírodních věd, sv. 18). ISBN 978-80-7037-179-4. S. 43. Fotografie svatebního oznámení. 
  3. a b Matrika úmrtí, farnost u sv. Jana Nepomuckého, Vídeň [online]. [cit. 2021-12-07]. Dostupné online. (německy) 
  4. a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 176. 
  5. http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/115-hrobka-slechtickeho-rodu-chotku
  6. www.zamek-vbrezno.cz [online]. [cit. 2011-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-27. 
  7. MAREK, Miroslav. Rodokmen Chotků 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-06-13 [cit. 2021-10-18]. Dostupné online. 
  8. magazin.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2018-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-20. 
  9. Nejstarší portrétní fotografie v Čechách zachycuje hraběcí rodinu [online]. Ústí nad Labem: Agenturní zpravodajství [cit. 2010-06-19]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LEDR, Josef. Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1886. 
  • VONDRA, Roman. Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (1783-1868). Historický obzor, 2007, 18 (5/6), s. 120-132. ISSN 1210-6097.
  • LISÁ, Eva. Karel hrabě Chotek, nejvyšší purkrabí Království českého. Příprava vydání Sekyrková Milada. Praha: Národní technické muzeum, 2008. 116+16 s. (Práce z dějin techniky a přírodních věd, sv. 18). ISBN 978-80-7037-179-4. 
  • JAROLÍMKOVÁ, Stanislava. Slavní Češi a jejich blízcí. 1. vyd. Praha: Universum, 2020. 208 s. ISBN 978-80-242-6395-3. Kapitola "Nevhodně" progresivní lidumil Karel Hrabě Chotek a syn Bohuslav i vnučka Žofie, s. 9–37. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]