Rudolf Chotek (1822–1903)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rudolf hrabě Chotek
Portrét Rudolfa Chotka z roku 1870
Portrét Rudolfa Chotka z roku 1870
Narození1822
Milán
Úmrtí3. prosince 1903
Futog
ChoťMarie z Khevenhüller-Metsche
RodičeHeřman Chotek z Chotkova a Gräfin Henriette Brunswick von Korompa
DětiMarie Henrieta Chotková
Gabriela Chotková z Chotkova
Rudolf Otto Chotek
PříbuzníHermine Chotková a Otto Chotek (sourozenci)
Profesearistokrat a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (maďarsky Chotek Rezsö gróf) (12. února 1822, Milán – 3. prosince 1903, Futog) byl uherský šlechtic, politik a velkostatkář, zakladatel uherské větve starého českého rodu Chotků. Od mládí žil v Uhrách, kde po matce zdědil značný majetek, a aktivně se zapojil do veřejného dění. Po porážce maďarské revoluce (1848–1849) se stáhl do soukromí a věnoval se správě majetku. Jeho hlavním sídlem byl zámek Dolná Krupá, krátce vlastnil také majetek v Čechách (Ratměřice). Později získal dědičné členství v uherské Sněmovně magnátů.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Zámek Dolná Krupá

Pocházel ze starého českého šlechtického rodu Chotků, narodil se jako mladší syn plukovníka Heřmana Chotka (1786–1822) a jeho manželky Henrietty, rozené hraběnky Brunswikové z Korompy (1789–1857).[1] Henrietta byla dědičkou panství Dolná Krupá (Korompa) v Horních Uhrách a Futog v dnešní Vojvodině, později ještě přikoupila v Čechách velkostatek Ratměřice-Jankov. Heřman Chotek prodělal vojenskou kariéru za napoleonských válek a zemřel v Miláně ve věku 37 let na následky těžkého nachlazení dva měsíce po Rudolfově narození.[2] Po otcově předčasné smrti strávil Rudolf dětství v Budíně a v rodině své matky byl vychován zcela v maďarském duchu. Vzdělání získal v Trnavě a Bratislavě, poté studoval filozofii a práva na univerzitě v Pešti[3] a absolvoval kavalírskou cestu, z pověření župy Bács-Bodrog studoval především kanalizační systémy v Nizozemí. Po návratu do Uher se aktivní zapojil do politiky v rámci župy Bács-Bodrog a dva roky byl delegátem na Uherském zemském sněmu,[4] v roce 1847 byl jmenován c. k. komořím.[5] V roce 1848 se po boku Gyuly Andrássyho aktivně zapojil do revoluce a stal se zapisovatelem uherského sněmu.[6] Po porážce revoluce odešel do soukromí na své panství Futog a později se věnoval především správě majetku. Nakonec v závěru života díky vlastnictví statků v Uhrách získal dědičné členství ve Sněmovně magnátů.

Majetek a rodina[editovat | editovat zdroj]

Zámek Futog

Po matce převzal v roce 1857 majetek v Uhrách. Pobýval potom střídavě na zámcích Dolná Krupá a Futog. K panství Futog na Dunaji poblíž Noviho Sadu patřilo téměř 14 000 hektarů půdy, panství Dolná Krupá zahrnovalo 1 724 hektarů půdy. Hodnota majetku včetně vídeňského paláce byla počátkem 20. století vyčíslena na více než 7,5 miliónů korun.[7] Zatímco na panství Futog se podnikalo především v zemědělství (7 hospodářských dvorů a 4 mlýny), v Dolné Krupé fungovalo několik průmyslových podniků (pivovar, lihovar a především cihelna). Zámek Dolná Krupá byl v té době centrem společenského života a disponoval bohatými uměleckými sbirkami především malířství (Tizian, Peter Paul Rubens, Jan Kupecký).[8] Rudolf Chotek se věnoval také zkrášlování zámeckého parku, na počest narození svých dětí nechal vysadit čtyři sekvojovce obrovské. K výsadbě těchto dřevin jej inspiroval starší bratr Otto, který nechal vysadit sekvojovce v Ratměřicích. Ze čtyř dolnokrupských sekvojovců se dodnes dochoval jen jeden, který v roce 2008 získal na Slovensku druhé místo v soutěži Strom roku. Po starším bratru Ottovi zdědil Rudolf v roce 1889 velkostatek Ratměřice-Jankov ve středních Čechách.[9] Tento majetek zahrnoval 1 900 hektarů půdy a zámek Ratměřice, hodnotu měl přibližně 400 000 zlatých.[10] Velkostatek Ratměřice však kvůli vysokému zadlužení prodal v roce 1898. Součástí dědictví po bratru Ottovi byl také Chotkovský palác ve Vídni.[11]

V roce 1862 se ve Vídni oženil s hraběnkou Marií Antonií Khevenhüller-Metschovou (1838–1892), dcerou knížete Richarda Khevenhüller-Metsche. Marie Antonie se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[12] Z jejich manželství pocházely čtyři děti, dědicem a posledním členem uherské linie byl syn Rudolf Otto, po jeho úmrtí si dědictví rozdělily jeho starší sestry.[13]

  • 1. Marie Henrieta (1863–1946), dědička velkostatku Dolná Krupá (1921), čestná dáma Ústavu šlechtičen v Brně, zakladatelka rozária v Dolní Krupé
  • 2. Anna (1865–1882)
  • 3. Gabriela (1868–1933), dáma Řádu hvězdového kříže, dědička velkostatku Futog (1921), ∞ 1896 František hrabě Schönborn (1870–1942)
  • 4. Rudolf Otto (1870–1921), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen uherské Sněmovny magnátů, majitel velkostatků Dolná Krupá a Futog, poslední potomek uherské linie Chotků

Jeho starší sestra Hermína (1815–1882) byla manželkou hraběte Franz Folliot de Crenneville (1815–1888), rakousko-uherského generála, císařského generálního pobočníka a nakonec císařského nejvyššího komořího. Přes svou manželku byl Rudolf spřízněn s rodinou Khevenhüllerů, jeho švagry byli kníže Jan Karel Khevenhüller-Metsch (1839–1905), majitel velkostatků v Rakousku a Čechách, a jeho bratr Rudolf Khevenhüller-Metsch (1844–1910), rakousko-uherský diplomat a velvyslanec ve Francii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Rodokmen rodu Chotků dostupné online
  2. ↑ CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty; NLN, Praha, 2008; s. 422–424 ISBN 978-80-7106-977-5
  3. ↑ Životopis Rudolfa Chotka dostupné online
  4. ↑ Rudolf Chotek in: Kislexikon dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 249 dostupné online
  6. ↑ Rudolf Chotek v Almanachu uherského parlamentu dostupné online
  7. ↑ Uherská linie Chotků na webu Zámku Veltrusy dostupné online
  8. ↑ Historie zámku Dolná Krupá na webu kastieldolnakrupa dostupné online
  9. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VII. díl - Východní Čechy; Praha, 1989; s. 416
  10. ↑ Přehled majetku Rudolfa Chotka v Čechách in: PROCHÁZKA, Johann von: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 77–78 dostupné online
  11. ↑ Chotkovský palác ve Vídni na webu planet-vienna dostupné online
  12. ↑ Rodina Chotků in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1896; Gotha, 1896; s. 226 dostupné online
  13. ↑ POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 1999; Praha, 1999; 413 s. ISBN 80-85955-13-X

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Chotkové z Chotkova a Vojnína
Rodový erb
Rodový erb
1. generace
Otto († po 1400)
2. generace
Jan († po 1474)
3. generace
Jindřich († před 1500)
4. generace
Jakub († po 1500)
5. generace
Petr († před 1537)
6. generace
Mikuláš • Václav († před 1568)
7. generace
Kryštof († asi 1589) • Jan (1519–1591) • Jiří (po 1520 – po 1589) • Zikmund (po 1521–1603)
8. generace
Adam (před 1553–1592) • Václav (1554–1612) • Adam
9. generace
Jiří († 1620) • Karel († 1638)
10. generace
Adam Jiří († po 1623) • Jan Václav (před 1627–1638) • Jiří Rudolf (1628–1673) • Vilém (po 1628–1674)
11. generace
Ignác Rudolf († po 1683) • Václav Antonín (1674–1754)
12. generace
Václav (1703–1725) • Jan Karel (1704–1787) • Rudolf (1706–1771)
13. generace
Marie Quidobaldina Brigita (1738–1810) • Jan Rudolf (1748–1824)
14. generace
Jan Nepomuk (1773–1824) • Josef (1776–1809) • Marie Aloisie (1777–11864) • Ferdinand Maria (1781–1836) • Karel* (1783–1868) • Terezie (1785–1872) • Heřman** (1786–1822)
15. generace
Jindřich (1802–1864) • Sidonie (1805–1890) • Hermína** (1815–1882) • Otto** (1816–1889) • Rudolf** (1822–1903) • Antonín* (1822–1883) • Emanuel* (1823–1843) • Bohuslav* (1829–1896)
16. generace
Rudolf Karel (1832–1894) • Emerich (1833–1911) • Ferdinand (1838–1913) • Isabella (1842–1857) • Arnošt (1844–1927) • Karolina (1846–1933) • Karel* (1853–1926) • Marie* (1855–1943) • Olga* (1860–1934) • Wolfgang* (1860–1926) • Zdenka* (1861–1946) • Marie Pia* (1863–1935) • Henrietta** (1863–1946) • Karolina* (1865–1919) • Anna** (1865–1882) • Žofie* (1868–1914) • Gabriela** (1868–1933) • Rudolf Otto** (1870–1921) • Oktavie* (1873–1946) • Marie Antonie* (1874–1930) • Marie Henrieta* (1880–1964)
17. generace
Jan Nepomuk Rudolf (1865–1884) • Karel (Cary)* (1887–1970) • Antoinetta* (1888–1910) • Ada* (1890–1939)
Sídla
Pohřebiště
* velkobřezenská větev, ** uherská větev, tučně jsou vyznačeni Václav Antonín Chotek a majitelé majorátu (později velkostatku) Veltrusy
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudolf_Chotek_(1822–1903)&oldid=23800214“