Volfgang Chotek z Chotkova

Volfgang hrabě Chotek z Chotkova
Volfgang hrabě Chotek z Chotkova
Narození	15. srpna 1860; Berlin ; Prusko
Úmrtí	10. prosince 1926 (ve věku 66 let); Linec ; Rakousko
Alma mater	Právnická fakulta Německé univerzity v Praze; Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	úředník
Choť	(1896) Anna Elisabeth von Künell (1871–1922)
Rodiče	Bohuslav Chotek z Chotkova a Vojnína (1829–1896) a Vilemína Kinská z Vchynic a Tetova (1838–1886)
Rod	Chotkové z Chotkova
Příbuzní	Žofie Chotková a Marie Jindřiška Chotková z Chotkova (sourozenci)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Volfgang (Wolfgang) hrabě Chotek z Chotkova (Volfgang Maria Karel Vilém Bohuslav Josef říšský hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína; 15. srpna 1860 Berlín, Německo – 10. prosince 1926 Linec, Rakousko) byl český šlechtic a rakouský státní úředník. Přes třicet let zastával funkce ve státní správě na různých místech Rakouska-Uherska, naposledy byl před zánikem monarchie dvorním radou místodržitelství v Horním Rakousku. Byl starším bratrem Žofie Chotkové a švagrem následníka trůnu Františka Ferdinanda, kteří byli zavražděni v Sarajevu.

Kariéra

Pocházel z české šlechtické rodiny Chotků, narodil se v Berlíně v začátku otcovy diplomatické kariéry. Byl jediným synem z početného potomstva diplomata a politika hraběte Bohuslava Chotka (1829–1896), matka Vilemína (1838–1886) patřila k významné rodině Kinských.^[1] Volfgang po absolvování gymnázia krátce sloužil v armádě a dosáhl hodnosti c. k. poručíka, v roce 1883 vstoupil do státních služeb jako konceptní praktikant u českého místodržitelství. V roce 1884 byl přidělen k okresnímu hejtmanství v Ústí nad Labem a téhož roku obdržel čestnou hodnost c. k. komořího. Od roku 1890 byl okresním komisařem na prezidiu českého místodržitelství, v letech 1893–1894 krátce pracoval na ministerstvu vnitra ve Vídni. V letech 1894–1895 byl místodržitelským tajemníkem u Zemské školní rady v Praze a poté v letech 1895–1899 okresním hejtmanem v Kraslicích. Mezitím byl v roce 1895 civilním komisařem během vojenských manévrů c. k. armády v jižních Čechách, v Kraslicích byl také komisařem spořitelny. V roce 1899 byl přeložen do Opavy, kde zastával funkci zemského vládního rady. V roce 1906 přešel do Lince, kde byl místodržitelským radou a později dvorním radou. Za zásluhy získal v roce 1911 Leopoldův řád. V roce 1917 byl penzionován a při té příležitosti obdržel Řád Františka Josefa.^[2]

Rodina

V roce 1896 se ve Vídni v katedrále sv. Štěpána oženil s Annou Elisabeth von Künell (1871–1922), dcerou inspektora C. k. jižní dráhy Karla von Künella. Manželství zůstalo bez potomstva.

Když koncem 19. století pronikly na veřejnost informace o vztahu jeho mladší sestry Žofie s následníkem trůnu arcivévodou Františkem Ferdinandem, byl Volfgang jako hlava rodiny vystaven tlaku ze strany císařského dvora, aby zabránil případnému sňatku. František Ferdinand si manželství s Žofií Chotkovou prosadil za cenu značných ústupků ohledně nástupnických práv. Při jejich svatbě 1. července 1900 v Zákupech byl Volfgang svědkem nevěsty.^[3]

Další Volfgangova sestra Marie Pia (1863–1935) byla manželkou knížete Jaroslava Thun-Hohensteina, který byl později poručníkem nezletilých dětí zavražděného Františka Ferdinanda. Další sestra Karolína (1865–1919) se provdala za hraběte Leopolda Nostic-Rienecka. Leopold Nostic se po ovdovění podruhé oženil s Volfgangovou nejmladší sestrou Henriettou (1880–1964), která byla původně dámou ústavu šlechtičen v Praze a po roce 1914 vychovávala děti zavražděného následníka trůnu.

Odkazy

Reference

↑ Ottův slovník naučný, díl 12.; Praha, 1897 (reprint 1998), s. 373 ISBN 80-7185-157-4
↑ KLEČACKÝ, Martin a kolektiv: Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918; Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, Praha, 2020; s. 278, 846 ISBN 978-80-88304-18-0
↑ ASCHENBRENNER, Martin: Poslední Habsburkové na Zákupsku; Nymburk, 2006 s. 71, 75 ISBN 80-86757-49-8

Literatura

BERTENREINEROVÁ, Erika: Zakázaná láska u císařského dvora. František Ferdinand a Žofie z Hohenbergu, rozená hraběnka Chotková; Praha, 2012 304 s. ISBN 978-80-7222-865-2
CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty; Praha, NLN, 2008 757 s. ISBN 978-80-7106-977-5

Externí odkazy

Rodokmen Chotků na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)

[1] Ottův slovník naučný, díl 12.; Praha, 1897 (reprint 1998), s. 373 ISBN 80-7185-157-4

[2] KLEČACKÝ, Martin a kolektiv: Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918; Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, Praha, 2020; s. 278, 846 ISBN 978-80-88304-18-0

[3] ASCHENBRENNER, Martin: Poslední Habsburkové na Zákupsku; Nymburk, 2006 s. 71, 75 ISBN 80-86757-49-8

[1]

[2]

[3]

Chotkové z Chotkova a Vojnína

1702 stav svobodných pánů • 1723 český hraběcí titul • 1745 říšský hraběcí titul • 1755 nejvyšší dědičný zemský dveřník v Horních Rakousích • 1765 nejvyšší dědičný zemský dveřník v Dolních Rakousích • 1879 dědičný člen rakouské Panské sněmovny Říšské rady • 1970 vymřeli po meči		Rodový erb

1. generace	Otto († po 1400)

2. generace	Jan († po 1474)

3. generace	Jindřich († před 1500)

4. generace	Jakub († po 1500)

5. generace	Petr († před 1537)

6. generace	Mikuláš • Václav († před 1568)

7. generace	Kryštof († asi 1589) • Jan (1519–1591) • Jiří (po 1520 – po 1589) • Zikmund (po 1521–1603)

8. generace	Adam (před 1553–1592) • Václav (1554–1612) • Adam

9. generace	Jiří († 1620) • Karel († 1638)

10. generace	Adam Jiří († po 1623) • Jan Václav (před 1627–1638) • Jiří Rudolf (1628–1673) • Vilém (po 1628–1674)

11. generace	Ignác Rudolf († po 1683) • Václav Antonín (1674–1754)

12. generace	Václav (1703–1725) • Jan Karel (1704–1787) • Rudolf (1706–1771)

13. generace	Marie Quidobaldina Brigita (1738–1810) • Jan Rudolf (1748–1824)

14. generace	Jan Nepomuk (1773–1824) • Josef (1776–1809) • Marie Aloisie (1777–11864) • Ferdinand Maria (1781–1836) • Karel* (1783–1868) • Terezie (1785–1872) • Heřman** (1786–1822)

15. generace	Jindřich (1802–1864) • Sidonie (1805–1890) • Hermína (1815–1882) • Otto (1816–1889) • Rudolf** (1822–1903) • Antonín* (1822–1883) • Emanuel* (1823–1843) • Bohuslav* (1829–1896)

16. generace	Rudolf Karel (1832–1894) • Emerich (1833–1911) • Ferdinand (1838–1913) • Isabella (1842–1857) • Arnošt (1844–1927) • Karolina (1846–1933) • Karel* (1853–1926) • Marie* (1855–1943) • Olga – M. Antoinetta* (1860–1934) • Wolfgang* (1860–1926) • Zdenka* (1861–1946) • Marie Pia* (1863–1935) • Henrietta** (1863–1946) • Karolina* (1865–1919) • Anna** (1865–1882) • Žofie* (1868–1914) • Gabriela (1868–1933) • Rudolf Otto (1870–1921) • Oktavie* (1873–1946) • Marie Antonie* (1874–1930) • Marie Henrieta* (1880–1964)

17. generace	Jan Nepomuk Rudolf (1865–1884) • Karel (Cary)* (1887–1970) • Antoinetta* (1888–1910) • Ada* (1890–1939)

Sídla	Veltrusy • Kačina • Nové Dvory • Velké Březno • Chotkovský palác ve Vídni • Chotkovský palác v Praze • Dolná Krupá

Pohřebiště	Chotkovská hrobka (Nové Dvory) • Chotkovská hrobka (Valtířov) • Chotkovská hrobka (Dolná Krupá) • Kostel sv. Martina v Kozlech • Kostel Narození sv. Jana Křtitele ve Veltrusech • Městský hřbitov v Litoměřicích

* velkobřezenská větev, uherská větev, tučně** jsou vyznačeni Václav Antonín Chotek a majitelé majorátu (později velkostatku) Veltrusy