Branický most

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Branický most

Branický most, v pozadí Barrandovské skály
Základní údaje
Souřadnice
Další data
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Část mostu u Malé Chuchle
Branický most

Branický most (lidově přezdívaný též most Inteligence) je železniční mostchodníkem pro pěší, přemosťující údolí Vltavy v jižní části Prahy mezi Malou Chuchlí a Braníkem, budovaný v letech 19491955 a pro železniční dopravu zprovozněný 30. května 1964. Oficiálně pojmenován byl ale až v roce 1969.[1]

Je součástí takzvané železniční jižní neboli branické spojky (RadotínVršovice) určené pro obchvat nákladní dopravy mimo centrum Prahy a původně plánované jako dvojkolejné. Spojka propojuje železniční trať Praha – Plzeň s (tehdy částečně přeloženou) tratí Praha - Vrané nad Vltavou. Kromě Vltavy přemosťuje obě tyto trati i souběžné páteřní pozemní komunikace (Strakonická a Modřanská) a tramvajovou trať do Modřan. U svých konců se oblouky připojuje ke směrům pobřežních tratí. Uprostřed západního oblouku je vystavěna odbočka, která měla navazovat na další plánovanou část obchvatu, tunel do Hlubočep a Jinonic, od jehož výstavby bylo nakonec upuštěno. V jedné z variant vysokorychlostního tunelového železničního koridoru Praha–Beroun, která je doposud zanesena v územním plánu Prahy, se také uvažovalo o připojení odbočky koridoru v těchto místech.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Chodník na mostě
Pohled z mostu
Pohled na Branický most z kolejiště Nádraží Praha Braník. Parní lokomotiva 4342186 na čele nostalgického vlaku vyjíždí pod oblouk mostu. (30. 8. 2014)

Branický most má šířku 14 metrů, je tvořen 15 poli s rozpětím 53,5 metru, celkové převýšení mezi konci mostu je 6 metrů, celková výška nad hladinou Vltavy 19 metrů. Chodník pro pěší je umístěn uprostřed mezi kolejištěmi, je od nich oddělený ploty a osvětlený.

S délkou 910 m by mohl být nejdelším železničním dvoukolejným železobetonovým mostemEvropě. Položena je však na něm jen jedna kolej, včetně návazné trati do Krče, protože druhá kolej pro dosavadní provoz z kapacitních důvodů zatím není potřeba. Lidová tvořivost o příčinách jednokolejnosti dala vzniknout různým mýtům, odvozeným od údajných problémů při stavbě tunelu nad Malou Chuchlí. Některé pověsti dokonce potvrdil i mluvčí SŽDC[2], i když pozdější odpověď této organizace zněla jinak (v článku o tunelu). Druhá kolej na mostě byla sice původně umístěna, ale po provedení zátěžových zkoušek zase snesena.[3]

Historie mostu[editovat | editovat zdroj]

Myšlenka na železniční obchvat Prahy pro nákladní dopravu se mezi odborníky objevovala již začátkem 20. století. První reálné návrhy předložil Pražské nádražní komisi roku 1920 Josef Kubler, v roce 1923 projekt podpořil Jan Bašta, roku 1927 předložil Miroslav Chlumecký regulační komisi „dispoziční plán budoucích železničních úprav v Praze“, který podobnou trať zahrnoval. Po druhé světové válce plánovací komise myšlence nepřála, ale roku 1949 bylo náhle se stavbou mostu započato, aniž by byla dokončena celková koncepce železniční dopravy i projekt trati.[4] Předpokládá se, že ukvapené zahájení výstavby bylo vyvoláno potřebou urychleně najít práci pro vzdělance odsunuté do dělnických profesí.

Projekt mostu vznikal teprve v době, kdy se část spojky již stavěla. Projekt vypracoval Jiří Klimeš ve třech variantách, prováděcí projekt vybrané varianty vytvořili Zbyšek Krušina a Vladislav Valoušek.

Přípravné práce byly zahájeny roku 1949, v roce 1952 započala stavba oblouků. V roce 1955 byly úspěšně provedeny zatěžkávací zkoušky, ale železniční doprava na něm byla zahájena až v sobotu 30. května 1964 při zprovoznění celé železniční jižní spojky. Do té doby most sloužil statickým zkouškám různých typů lokomotiv při různých rychlostech, dynamiky stavebních konstrukcí apod.

Lidové označení most Inteligence získal proto, že na jeho stavbě pracovala řada příslušníků takzvané inteligence (právníků, filosofů, lékařů a dalších vzdělanců), kteří byli v 50. letech nuceni nastoupit do dělnických a pomocných profesí.[5] V roce 1969 byl, jako jeden z mála pražských železničních mostů, oficiálně pojmenován, a to jako Branický most.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiva řady 749 v čele odkloněného budějovického rychlíku

V současnosti je most využíván pro nákladní dopravu pro jízdu mimo velké osobní stanice. Při výlukách či jiných mimořádnostech jsou po mostě vedeny i vlaky osobní dopravy z železniční tratě 171 mezi Praha hlavní nádraží a Berounem, které se před stanicí Praha-Radotín napojují na trať do Berouna.

Mostovka je v současné době místy narušena, zejména v části zrušené koleje, protože některé betonové díly byly odcizeny vandaly a pravděpodobně naházeny do řeky. V roce 2015 proběhla oprava mostu, při níž byla obnovena hydroizolace a sanovány mostní oblouky.[6]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/1032013-kam-s-nimi-na-stavbu-most-inteligence-slavi-50, navštíveno 8. května 2016.
  2. SOJKA, Petr. Z metropole [online]. Česká televize, 2009-07-11, [cit. 2009-07-15]. Kapitola Ponurá minulost, podivná přítomnost a nejistá budoucnost - železniční Most Inteligence. Dostupné online.  
  3. Jižní spojka – fakta o tunelu v Chuchli, web Železniční koridory
  4. Jiří Streit: Splněné sny (1955): „Začali stavět, ale projekt neměli, lépe řečeno měli ho jen kousek – pro dva stavební úseky“
    Miloš Skalka: Železniční doprava a technika (červen 1964): Výstavba Jižní spojky byla zahájena ze zvláštních důvodů již v roce 1950…
  5. Když se úředníci přesouvali do výroby. IHned.cz, 24. 7. 2009
  6. Pražské mosty stárnou a některé čeká důkladná oprava. iDnes.cz, 11. 1. 2016

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Panorama Branického mostu z roku 2003