Trilobiti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Na tento článek je přesměrováno heslo trilobit. O českých filmových a televizních cenách pojednává článek Audiovizuální ceny Trilobit.
Jak číst taxoboxTrilobiti
Stratigrafický výskyt: Prvohory, asi před 530–251 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Trilobit Koneprusia brutoni
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen Trilobitomorpha
Třída Trilobita
Walch, 1771
třídy a řády
  • Trilobiti (Trilobita)
    • Agnostida
    • Redlichiida
    • Corynexochida
    • Ptychopariida
    • Phacopida
    • Lichida
    • Naraoiida
    • Asaphida
    • Proetida
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Trilobiti (název podle těla tvořeného třemi laloky – prostředním a dvěma bočními) jsou třída vyhynulých členovců patřící do vyhynulého podkmene Trilobitomorpha – jsou jednou z jejich vývojových větví. Objevili se ve starších prvohorách (kambriu), asi před 550–530 milióny lety. Vyhynuli na konci prvohor během katastrofy na rozhraní permu a triasu (před 251 miliony let). Jednalo se o výlučně mořské živočichy, jejichž článkované tělo bylo pokryto mineralizovaným exoskeletem. Exoskelet trilobiti v průběhu růstu svlékali a odhazovali.

Trilobiti patří mezi typické prvohorní živočichy – největšího rozkvětu dosáhli ve svrchním kambriu a ordoviku, další vrchol nastal v devonu. V permu přežívala už jen jediná čeleď Phillipsiidae, při velkém vymírání na konci permu trilobiti nadobro zmizeli. Dosahovali velikosti od 1 milimetru až po 90 centimetrů.

Název „trilobit“ zavedl v roce 1771 Johann Ernst Immanuel Walch,[1][2] ale vědecky přijat byl až počátkem 19. století.

Třída se skládá z devíti uznaných řádů, více než 150 čeledí, více než 5000 rodů a více než 15 000 popsaných druhů. Každý rok jsou nalézány a popsány nové druhy. Jejich různorodost činí z trilobitů nejrozmanitější skupinu ze všech zaniklých organismů vůbec. Největším známým trilobitem s tělem o délce více než 70 centimetrů je Isotelus rex ze svrchně ordovických usazenin Severní Ameriky.

Vzhled a způsob života[editovat | editovat zdroj]

Trilobiti byli bentičtí živočichové (žijící při dně); pozdější druhy byly i hlubinné, další (především silurské druhy) se vznášely v chomáčích řas a mořských rostlin. Po dně se pohybovali kráčením spíše než plaváním. Jejich tělo bylo tvořeno hlavou (cephalon) a třemi podélnými laloky (axilárním a 2 plurálními po stranách) dělenými na tělo (thorax) a zadeček (pygidium). Měli mnoho nespecializovaných dvouvětevných nohou se žábrami. Mohli se stáčet do klubíčka a chránit se tak při napadení. Mezi jejich úhlavní nepřátele patřili velcí hlavonožci, dále dravé ryby, draví členovci dinokaridi (např. rod Anomalocaris) atd.

Nálezy[editovat | editovat zdroj]

Zachoval se po nich bohatý paleontologický materiál. Velká naleziště trilobitů jsou také v Čechách i na Moravě, nejvíce v oblasti zvané Barrandien (oblast mezi Prahou a Plzní), jehož centrální částí je Český kras. V České republice je nejběžnějším trilobitem Ellipsocephalus hoffi (Jince). Výzkumem českých trilobitů proslul v 19. století zejména francouzský inženýr a přírodovědec Joachim Barrande. Poměrně vzácný je nález celého krunýře, protože jednotlivé články byly u sebe drženy šlachami, které se rozpadly a krunýř se rozdělil na několik částí. Aby k tomu nedošlo, musel být krunýř přikryt velmi brzy nánosem písku nebo bahna.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Trilobiti neměli kusadla, potravu si cpali do úst jakýmsi víčkem na spodní straně horního okraje hlavy (rostrum). Někteří se živili detritem (drobným materiálem v kalu u dna), jiní byli draví a napadali jiné trilobity (řád Redlichiida). Ke kousání používali ostré kyčle na svých předních nohách (u dravých druhů).

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

Trilobity lze nalézt na téměř celém území Barrandienu. Mnoho trilobitů, zejména druh Ellipsocephalus hoffi, lze nalézt v Jincích. Oblast velkou částí zasahuje do vojenského prostoru Brdy a je chráněna pod několikatisícovou pokutou. Další chráněnou lokalitou je Mořina. Jednou z dobrých nechráněných lokalit je lom Mušlovka v Dalejském údolí v Praze. Zde se dají nalézt trilobiti v hojném počtu, ale převažují především loděnkovití hlavonožci.

Poměrně velké množství (45) nových druhů trilobitů bylo také objeveno a naleziště byla zmapována severovýchodně od Brna (Hády, lom Mokrá) profesorem Ivo Chlupáčem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Johann Ernst Immanuel Walch: Die Naturgeschichte der Versteinerungen. Zur Erläuterung der Knorrischen Sammlung von Merkwürdigkeiten der Natur. Theil 3. Felßecker, Nürnberg 1771.
  2. Robert Kihm, James St.John: Walchs trilobite research. In: Donald G. Mikulic, Ed Landing, Joanne Kluessendorf (Hrsg.): Fabulous Fossils. 300 years of worldwide research on trilobites (= New York State Museum. Bulletin. 507). University of the State of New York – State Education Department, Albany NY 2007, ISBN 1-55557-235-9, S. 115–140.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]