Čeněk Junek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Čeněk Junek
Čeněk Junek
Čeněk Junek
Rodné jméno Vincenc Junek
Narození 25. května 1894
Čermná
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. července 1928 (ve věku 34 let)
Nürburgring
Výmarská republikaVýmarská republika Výmarská republika
Příčina úmrtí proražení lebky při automobilové nehodě
Národnost česká
Povolání bankovní ředitel (1925-1928)
Zaměstnavatelé Pražská úvěrní banka, Junek a spol. (1925-1928)
Znám jako automobilový závodník
Manžel(ka) Eliška Junková (1922–1928)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čeněk Junek (25. května 1894 Dolní Čermná[1]15. července 1928 Nürburgring, vlastním jménem Vincenc Junek) byl československý automobilový závodník, manžel automobilové závodnice Elišky Junkové. Závodil jako soukromník-amatér, občanským povoláním byl finančník a bankéř. Byl označován za sportovce-gentlemana.

Čeněk Junek, automobilový závodník (1894–1928)

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Dolní Čermné, v rodině krejčího Vincence Junka a jeho manželky Anny, rozené Řehákové,[1] jako nejmladší ze 13 dětí.[2]

Byl neobyčejně nadaný a ctižádostivý, rodiče ho poslali do měšťanské školy v Kyšperku (nyní Letohrad). Po absolvování měšťanské školy se odebral mladý Junek do Prahy na Obchodní školu. Po skončení obchodní školy nastoupil do Pražské úvěrové banky jako disponent. V době 1. světové války utrpěl zranění pravé ruky a byl demobilizován. Později, zřejmě usilovným cvičením, opět ruku učinil práceschopnou,[2] avšak k rozhodujícímu zlepšení došlo až v roce 1923.[3] Jeho nadřízení si ho vážili a poslali jej do Olomouce, kde se zřizovala filiálka banky.[2] Brzy se stal schopným bankéřem a řídil pracovní tým, do kterého patřila i jeho sekretářka a korespondentka burzovního oddělení Alžběta Pospíšilová (16.11.1900-5.1.1994). V roce 1917 vedení banky Junka pověřilo, aby založil novou pobočku banky v Brně. Mezi spolupracovníky, které si vzal sebou, byla i sekretářka Alžběta. Vincenc, kterému se přezdívalo Čeněk, se s ní dne 24. června 1922 oženil. Po sňatku si Alžběta změnila nejen příjmení, ale i křestní jméno. Z Alžběty Řehákové se tak stala Eliška Junková.[4]

Od července roku 1921 byl členem Československého klubu automobilistů (od r. 1922 Autoklub Republiky Československé) a zapojil se aktivně do klubového života. Byl členem komise pro pořádání sportovních podniků. To již je uváděn jako v Praze bydlící a jako bankéř.[5] O rok později se začal zúčastňovat automobilových závodů. V roce 1922 ve svém Mercedesu vyhrál populární závod Zbraslav–Jíloviště. Jezdil po výstavách a autosalonech. V říjnu 1922 byl na pařížském autosalonu[6], kde se seznámil i s Ettorem Bugattim, který mu později dodával vozy Bugatti. Z autosalónů a ze závodů po Evropě psal zajímavé reportáže, zvláště do časopisu čs. motoristů Auto, do Pestrého týdne atd.

V roce 1922 Junek, který byl v té době ředitelem Pražské úvěrové banky, zakoupil od Richarda Procházky statek a zámeček Humburky, ale hned v roce 1925 ho prodal MVDr. Rudolfu Randákovi z Městce Králové. Dnes objekt slouží jako domov pro seniory.[7]

V roce 1925 založil v Praze bankovní dům Junek a spol., jehož majitelem byl až do smrti.[8]

Závodní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Svůj první závod 30. dubna 1922, závod automobilů do vrchu Zbraslav-Jíloviště, s Mercedesem (7274 cm3) v kategorii cestovních vozů s objemem válců nad 6,7 l v traťovém rekordu této kategorie vyhrál.[9] Byl to jeho jediný závod, který jel na Mercedesu. Všechny ostatní závody jako soukromý jezdec pak absolvoval na vozech Bugatti. Zprvu závodil na Bugatti Type 30 a později na Bugatti Type T35.

V roce 1923 vyhrál Zbraslav-Jíloviště (29. dubna) již na závodním Bugatti do 2,0 l a celkově obsadil 2. místo, doprovázen svojí neohroženou chotí.[10] V těch dobách posádku všech závodů tvořili jezdec a spolujezdec/mechanik. Role spolujezdkyně se tedy ujala jeho manželka, Eliška Junková. V neděli 22. července 1923 vyhrál na stejném voze v absolutním pořadí závod do vrchu Panorama v Karlových Varech.[11] Sezónu ukončil dvěma závody v září 1923. Na I. mezinárodních automobilových závodech Lochotín-Třemošná, který se jel 16. září a na svém závodním Bugatti (Type 30, Grand Prix 1923), zvítězil v absolutním pořadí. Zde se mu přihodila nemilá příhoda, kterou později popsal v Pestrém týdnu. Při natáčení motoru ho "kopla" klika tak, že v okamžiku měl ruku opuchlou a neschopnou další akce. Přesto závod odjel a zvítězil, avšak on obstarával pouze řízení jednou rukou, zatímco brzdění a ostatní manipulaci s pedály obstarala jeho manželka Eliška, která jela jako spolujezdec. Faktem ale zůstalo, jak přiznal sám Junek, že se mu potom ruka "zlepšila" (po starém zranění z války) alespoň o 80 %.[3] O 14 dnů později připojil vítězství v závodě do vrchu Schöber (Stožec) u Rumburka.[12]

Závodní sezonu 1924 zahájil opět na zbraslavském kopci. Startoval opět na Bugatti, tentokráte v kategorii cestovních automobilů do 2 l. V této kategorii zvítězil a vytvořil její traťový rekord. V klasifikaci cestovních automobilů dle formule výkonnosti obsadil 2. místo za vítězným Rudolfem Caracciolou na Mercedesu.[13] IV. ročník závodu do vrchu Schöber, kde zvítězil Jindřich Knapp na Walter 0, nedojel pro poruchu spojky, ale na Panoramě v Karlových Varech jel úspěšně hned ve dvou kategoriích. V cestovních vozech do 2,2 l obsadil 2. místo za Desenským na Waltru WIZ, protože byl penalizován za dvoumístný vůz, a v závodních automobilem do 2 l byl také druhý, za Mickelem na Dinosu.[14] Při sjíždění ke startu druhé jízdy prorazil benzínovou nádržku.[15] V následném závodě jel bez kapoty a improvizovanou nádržku (plechovku) s benzínem mu držel spolujezdec.[16] Sezónu 1924 ukončil v září dvěma závody do vrchu. Na závodu Lochotín-Třemošná oplatil Knappovi porážku ze Schöberu, vyhrál třídu a celkově skončil na 2. místě. Významnou událostí tohoto závodu byla skutečnost, že v kategorii cestovních automobilů do 2 l zvítězila nová závodnice, jeho manželka Eliška Junková. A potom 21. září zvítězil v kategorii závodních automobilů do 2 l na Ecce Homo u Šternberka a celkově skončil 2. za Otto Salzerem na Mercedesu.[17]

Bugatti Type 35B (1925)

Od roku 1925 se zúčastňovali automobilových závodů jak Čeněk tak Eliška, každý sám. Eliška Junková se slabším vozem Bugatti Type T30 (osmiválec, 1991 cm3), její manžel v silnější kategorii. V roce 1925 Čeněk zvítězil novým vozem Bugatti Type 35 (102 kW/138 k s kompresorem, 3 ventily na válec) na závodech do vrchu: v 2. ročníku mezinárodního závodu Brno-Soběšice (10. května), v 2. ročníku Dubí-Cínovec (7. června) a na 5. ročníku Schöberu do Stožeckého sedla (5. července). Celkově druhý dojel na Zbraslav-Jíloviště, kde vyhrál "božský" Ital Alberto Divo na pětilitrovém Delage "Sprint II".

Čeněk Junek, vítězí na Bugatti v závodě na Strahov 1926 (Košíře - Sokolské Sletiště)

Hned na začátku sezóny 1926 ho Eliška poprvé porazila, když zvítězila v absolutním pořadí závodu Zbraslav–Jíloviště (9. května) a porazila Čeňka o 1,3 desetiny vteřiny. Eliška byla i s méně výkonným, sportovním autem Bugatti Type T30 (osmiválec, 1991 cm3) rychlejší než Čeněk. Jeho čas z roku 1925 ve stejné kategorii (závodní vozy do 2000 cm3) překonala o plných 12 vteřin. Nenechal se tím rozladit a i v roce 1926 dál vyhrával na dvoulitrovém, závodním Bugatti Type 35B: 3. ročník závodu Knovíz-Olšany v traťovém rekordu (10. května), 3. ročník Brno-Soběšice (6. června), 6. ročník Schöber u Rumburka (13. června), 4. ročník Panoramy v Karlových Varech (11. července) a 6. ročník Ecce Homo (19. září), kde jako v jediném závodě jel na 2,3 l Bugatti (2262 cm3).[18]

Bugatti Type 35C (1926)

Pro rok 1927 se manželé Junkovi rozhodli více závodit mimo Československa i na zahraničních tratích a to nejenom v závodech automobilů do vrchů. Čeněk zvítězil ve své třídě v závodě Zbraslav-Jíloviště se závodním, třílitrovém Bugatti Type 35 a v celkové klasifikaci byl na 2. místě. Ale oplatil Elišce loňskou porážku, vytvořil rekord třídy, ale byl rychlejší jen o 0,4 vt., když Eliška jela jen na svém dvoulitru). Absolutním vítězem se stal na Knovíz-Olšany, na Schöberu u Rumburku, v traťovém rekordu na Svatém Kopečku u Olomouce a na Ecce Homo. Prvním, českým okruhovým závodem se pro ně stal II. mezinárodní závod na okruhu pod Pradědem. Jelo se 19. června na okruhu dlouhém 22,4 km, start a cíl byl v Karlově Studánce. Závod byl vypsán na 14 kol, tj. 313,6 km. V závodě v nejsilnější kategorii přes 1,5 l zvítězil Čeněk Junek před manželkou Eliškou (oba Bugatti).[19] V zahraničí se zúčastnili několika závodů. Na dlouhých závodech, kde bylo povoleno střídání jezdců, startovali společně (Targa Florio). Eliška startovala na Sicílii jako první a po třech kolech měla být vystřídána Čeňkem. K tomu však nedošlo, protože v 3. kole byla nucena odstoupit pro závadu na řízení. Nutno dodat, že v té době jela v čele závodu. Na kratších a nebo na "dámských" závodech startovala jen Eliška. Bylo to na Nürburgringu v kategorii do 3000 cm3 (17. července), na Handicap dam (Coupé des Dames) na 50 km (14.-15. srpna) a La Coupe de Salon (16. října), oba závody na okruhu Linas-Montlhéry.[20] Všechny tyto 3 závody Eliška vyhrála.

Sezónu 1928 zahájili Junkovi na Targa Florio, kde Eliška dosáhla největšího úspěchu z její samostatné kariéry. Obsadila v tomto slavném, sicilském závodě páté místo. Posledním závodem, který Čeněk Junek vyhrál, byl 24. června 1928 jeho oblíbený závod do vrchu Knovíz-Olšany na novém automobilu Bugatti Type 35C (kompresor Roots, výkon 95 kW/128 k).

Čeněk a Eliška Junkovi po návratu z Targa Florio v Praze (1928)

Smrtelná nehoda[editovat | editovat zdroj]

Zahynul při Velké ceně Německa v roce 1928 ve voze Bugatti Type 35B v závodě nižší třídy. Podle původní zprávy měla být lehce zraněna i spolujezdkyně Eliška Junková. Pozdější zprávy tuto domněnku vyvrátily (zraněným spolujezdcem byl mechanik). Vůz řízený Čeňkem Junkem se v 9. kole závodu, v ostré zatáčce ex-Mühle na Nordschleife (severní smyčka) u Breitscheidu překotil. Junek utrpěl zranění neslučitelná se životem, přestože asi 1 minutu po nehodě byl projíždějícím jezdcem viděn, jak stojí u vozu. Poté se složil k zemi. Příčinou bylo traumatické poranění mozku. Na znamení smutku zbývající českoslovenští závodníci (prof. MUDr. Otakar Bittmann, Hugo Urban-Emmrich) ze závodu odstoupili.[21][22] Toho dne přišlo Československo o dva skvělé závodníky. Eliška Junková toho dne oficiálně ukončila svoji závodní kariéru. Přes časté naléhání například Ettore Bugattiho se Eliška Junková k závodění už nikdy nevrátila.

Čenek Junek měl pohřeb v Praze v pátek 20. července 1928.[23] Je pohřben společně s manželkou Eliškou na Vinohradském hřbitově v Praze.

Hrob Elišky a Čeňka Junkových, Hřbitov Vinohrady 20

Posmrtné připomínky[editovat | editovat zdroj]

  • Na Nürburgringu v místě tragické nehody Čeňka Junka je od roku 1929 instalována bronzová deska (In memoriam Čeněk Junek, 28.7.1928)[24]
  • Na jeho počest se v Dolní Čermné jezdily Junkovy memoriály, závody motocyklů na ploché dráze (1949–1967), na ně navázaly v roce 1999–2005 jízdy historických vozidel Memoriál Čeňka Junka. Tradice jízd byla obnovena v roce 2015 Oldtimer Gentleman Car Clubem Čeňka Junka z Dolní Čermné.[25]
  • V roce 1949 byla na školu v Dolní Čermné umístěna pamětní deska.
  • Od roku 1999 je po něm pojmenována škola jako Základní škola Vincence Junka Dolní Čermná.[26]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Jím odešel mně nenahraditelný učitel života. Věřím, že osudného poledne 15. července jen tělo podlehlo, jeho duch však zvítězil a žije.
— Eliška Junková

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c Životopis Vincence Junka [online]. Čemrná: Základní škola Vincence Junka Dolní Čermná [cit. 2019-04-03]. Dostupné online. 
  3. a b JUNEK, Čeněk. Soud Č. Junka, závodníka světové třídy o automobilových závodech. Pestrý týden. 10.3.1928, roč. 3. (1928), čís. 10, s. 21. Dostupné online. 
  4. SÁRA, Robert. POHNUTÉ OSUDY: Závodník Vincent Junek jako první nepřežil Zelené peklo. Lidové noviny. 10.2.2016. Dostupné online. 
  5. Zprávy klubovní. Auto. 15.7.1921, roč. 3. (1921), čís. 3, s. 1. Dostupné online. 
  6. KALVA, Jaroslav. Pařížský autosalon. Auto. 15.10.1922, roč. 4. (1922), s. 472-477. Dostupné online. 
  7. O historii obce Humburky… [online]. Humburky: Domov důchodců Humburky [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. 
  8. Úmrtní oznámení. Národní listy. 17. 7. 1928, s. 8. Dostupné online. 
  9. KALVA, Jaroslav. Zbraslav-Jíloviště 30. dubna 1922. Auto. 15.5.1922, roč. 4. (1922), čís. 5, s. 195-201. Dostupné online. 
  10. Zbraslav-Jíloviště. Auto. 15.5.1923, roč. 5. (1923), čís. 5, s. 323-329. Dostupné online. 
  11. KALVA, Jaroslav. Závody do vrchu v Karlových Varech. Auto. 30.7.1923, roč. 5. (1923), čís. 7, s. 450-453. Dostupné online. 
  12. KALVA, Jaroslav. I. mezinárodní automobilové závody Lochotín-Třemošná, III. mezinárodní závod do vrchu Schöber. Auto. 30.10.1923, roč. 5. (1923), čís. 10., s. 554-558. Dostupné online. 
  13. HEINZ, Vilém. VIII. Zbraslav-Jíloviště. Auto. 15.5.1924, roč. 6. (1924), čís. 5, s. 232-239. Dostupné online. 
  14. IV. mezinárodní závod do vrchu Schöber, II. mezinárodní závod do vrchu v Karlových Varech. Auto. 30.7.1924, roč. 6. (1924), čís. 7, s. 317-321. Dostupné online. 
  15. Závody do vrchu Karlovy Vary. Ráno, pondělník Národních listů. 21.7.1924, roč. 1, čís. 12, s. 3. Dostupné online. 
  16. 1924 Cenek Junek Bugatti, Germany Original RPPC Postcard Race Photo [online]. WorthPoint Corporation [cit. 2019-04-01]. Dostupné online. 
  17. KALVA, Jaromír. II. mezinárodní závod Lochotín-Třemošná, IV. "Ecce Homo". Auto. 30.9.1924, roč. 6. (1924), čís. 9, s. 386-388, 390-391. Dostupné online. 
  18. ETZRODT, Hans. HILL CLIMB WINNERS, part 3 (1924-1926) [online]. Hans Etzrodt, Leif Snellman [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. 
  19. KALVA, Jaroslav. II. mezinárodní závod na okruhu pod Pradědem. Auto. 15.7.1927, roč. 9. (1927), čís. 7, s. 437-438. Dostupné online. 
  20. KALVA, Jaroslav. Jak jsme viděli zvítěziti paní Junkovou na Linas Motlhéry. Auto. 15.11.1927, roč. 9. (1927), čís. 11, s. 738-739. Dostupné online. 
  21. K tragické smrti závodníka Junka. Paní Junková nebyla zraněna. Národní listy. 17. 7. 1928, s. 1. Dostupné online. 
  22. Ředitel Junek mrtev. Pestrý týden. 21. 7. 1928, s. 3. Dostupné online. 
  23. Pohřeb Čeňka Junka. Auto. 15.8.1928, roč. 10. (1928), čís. 8, s. 505. Dostupné online. 
  24. KALVA, Jaroslav. Velká cena národů na Nürburgringu. Auto. 15.8.1929, roč. 11. (1929), čís. 8, s. 466-470. Dostupné online. 
  25. Vzácní veteráni se po deseti letech vrátili do Dolní Čermné
  26. Základní škola Vincence Junka

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]