Hřebenka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hřebenka
Tříkřídlá budova usedlosti Hřebenka s kruhovou schodišťovou věží
Tříkřídlá budova usedlosti Hřebenka s kruhovou schodišťovou věží
Účel stavby

komerční

Základní informace
Sloh rané baroko, pak empír
Architekt František Kavalír
Přestavba polovina 17. století; konec 18. století; 1926-1928
Další majitelé Kateřina Roušová, Kamelové, Maxmilán hrabě z Klebelsbergu, Martin Vlček, František Kavalír
Poloha
Adresa Švédská 107/39, 15000, Praha 5Smíchov, ČeskoČesko Česko
Ulice Švédská
Souřadnice
Hřebenka
Hřebenka
Hřebenka, Praha
Další informace
Rejstříkové číslo památky 40351/1-1392 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřebenka je původně předměstská pražská smíchovská usedlost[1] jejíž název pochází ze 16. století. Usedlost vznikla v místě, kde kdysi stával viniční lis, protože se na zdejších jižních svazích tehdy pěstovala vinná réva.[2] [p 1] Viniční lis je doložen v pramenech již roku 1563 a patrně jej nechal tehdy postavit majitel vinice Mikuláš Rauš.[3] Tomu patřil i dům "U Hřebene" v Celetné ulici v centru Prahy.[4] Jiné prameny[2] tvrdí, že nemovitost tehdy vlastnila Kateřina Roušová, které také patřil dům "U hřebene" ve staroměstské Celetné ulici.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V polovině 17. století vlastnila pozemky rodina Kamelů. Byli to Kamelové, kteří nechali na místě viničného lisu vystavět raně barokní dům.[2] [p 2] Ten stál mezi vinicemi a zahradami na svahu orientovaném na jih, byl jednopatrový a v některých místnostech byly malované stropy. V jeho okolí se nacházely chlévy, ovčín a stodola.[2] [p 3] Koncem 18. století vlastnil usedlost Maxmilán říšský hrabě z Klebelsbergu.[4] Tehdy (kolem roku 1800) došlo k přestavbě barokního stavení[3] na letní sídlo v empírové podobě (empírový letohrádek). Velké síně byly rozděleny příčkami. Původní dřevěné malované stropy byly zakryty a zároveň sníženy.[2] V polovině 19. století získala Hřebenku spolu se sousedními usedlostmi Nesypkou a Plátenicí pražská obec. Od obce pak nemovitosti získal (v 80. letech 19. století[3]) Martin Vlček.[2] [p 4] V té době měla usedlost Hřebenka i vlastní vodovod. [p 5] Ten přiváděl kameninovým potrubím vodu z dlouhé sběrné štoly. Jak postupoval čas, vinice a zahrady kolem usedlosti byly rušeny. Koncem 19. století se začaly pozemky usedlosti postupně rozprodávat a využívat jako stavební parcely pro rodinné domy. Ač byla obydlena nájemníky, usedlost postupně chátrala.[2]

V roce 1922 koupil Hřebenku architekt a stavitel František Kavalír. Ten nemovitost v letech 19261928 zrekonstruoval a komfortně přestavěl v moderním stylu.[2]

Trojkřídlá dvoupatrová budova s vysokou sedlovou střechou a s průčelím, které bylo orientováno severním směrem doznala následující změny:[2]

  • původní dřevěné malované záklopové stropy v přízemí a v prvním patře byly opět odkryty;
  • došlo k přemístění hlavního schodiště, jehož okna byly osazeny vitrážemi, zhotovenými podle návrhu českého akademického malíře, grafika a ilustrátora Václava Špály;
  • na vnitřním vybavení i na sochařské výzdobě (sochařské práce jsou umístěny při vstupu v kolonádě, ale i v obytných prostorech[4]) se podílel sochař, návrhář uměleckořemeslných předmětů a přední představitel dekorativismu profesor Jaroslav Horejc;
  • severně od trojkřídlé budovy nechal František Kavalír vystavět nový přízemní objekt se dvěma trakty a s podloubím ve tvaru kolonády (objekt sloužil původně jako tržnice pro okolní obyvatele, restaurace s kavárnou a spolkovými místnostmi[4]).

Po druhé světové válce sídlila v usedlosti Hřebenka zvláštní[3] škola a v 70. letech dvacátého století[3] pak mateřská školka.[5] V současné době (2016) slouží dvoukřídlá přízemní budova ke komerčním účelům (jako prodejna potravin). V hlavní trojkřídlé budově se bydlí, také slouží ke komerčním účelům a od roku 2007 zde působí Vysoká škola Karla Engliše.[2]

Památková ochrana[editovat | editovat zdroj]

Hřebenka je památkou od 3. května 1958.[6] Památkově chráněno (od roku 1964[3]) je:

  • Trojkřídlá budova čp. 107 vlastní usedlosti s nádvořím;[6]
  • Objekt s kolonádou se vstupním portikem (s mřížovými vraty a s tympanonem s figurální plastickou výplní);[6]
  • Altán (s větrníkem ve tvaru figury na střeše altánu);[6]
  • Zahrada;[6]
  • Busta imperátora (v zahradě na parcele číslo 3365);[6]
  • Pozemky parcel číslo 3361, 3364, 3365, 3366, 3367 a 3368.[6]

V usedlosti jsou cenné drobné architektonické a uměleckořemeslné prvky (dlažby, zábradlí, mříže, kování).[6]

  • Pam Katalog - Národní památkový ústav
  • MonumNet - Informační systém Monum Net Národního památkového ústavu
  • MIS - Matainformační systém Státního památkového ústavu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Původní vinice měla rozlohu 17 strychů a jejím předešlým majitelem byl nejspíše Jan Kelecký z Kelče.[3]
  2. Ostatně po třicetileté válce byl původní viniční lis zničen.[3]
  3. Z barokní podoby usedlosti Hřebenka se dochovalo jižní křídlo s arkádami do vnitřního dvora a malované trámové stropy.[5]
  4. Martinu Vlčkovi patřila tehdy i sousední usedlost Nesypka.[3]
  5. Zdejší pramen kamencové vody byl údajně léčivý (krční potíže).[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy: Císařské povinné otisky map stabilního katastru (CPO), evid. č. 7068-1, Smichow, mapový list č. II. Dostupné z WWW.
  2. a b c d e f g h i j k Městská část Praha 5 - Stručná historie architektury [online]. Klub přátel starého Smíchova, IČO: 27000362, Praha, Na Václavce 1129/4, PSČ 15000, 2010-02-15 [cit. 2016-06-08]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j LAŠŤOVKOVÁ, Barbora; KOŤÁTKO, Jiří. Pražské usedlosti; Hřebenka. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 110, 111. 
  4. a b c d Usedlost Hřebenka [online]. [cit. 2016-07-15]. Dostupné online. 
  5. a b Smíchov (Hřebenka) [online]. pamatky.praha.eu [cit. 2016-07-15]. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g h Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-02-22]. Identifikátor záznamu 2280274 :. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]