V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.

Jiří Voskovec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Na tento článek je přesměrováno heslo Voskovec. O rodu rostlin pojednává článek voskovec (rod).
Jiří Voskovec
Jiří „George“ Voskovec ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů (1957)
Jiří „George“ Voskovec ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů (1957)
Rodné jménoJiří Wachsmann
Narození19. června 1905
Sázava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. července 1981 (ve věku 76 let)
Pearblossom, Kalifornie
USAUSA USA
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
AliasJiří Wachsmann,
George Voskovec, F. Formen,
Yan Maršik, Petr Dolan
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Aktivní roky19251981
Manžel(ka)Christine McKeown (1961–1981) (jeho smrt)
Anne Gerlette (1945–1958) (její smrt) 2 děti
Madelaine Main (?–1945) (Rozvedeni)
RodičeOtec Vilém Eduard Wachsmann (Vaksman, později Václav Voskovec) (1864–1945)
PříbuzníSoběslav Pinkas (dědeček)
Alois Wachsman (bratranec)
Bedřich Wachsmann (prastrýc)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Voskovec, rozený Jiří Wachsmann (19. června 1905 Sázava1. července 1981 Pearblossom, Spojené státy americké), byl česko-americký herec, spisovatel, dramatik a textař nerozlučně spojený s Janem Werichem a Jaroslavem Ježkem. Pracovali spolu ve 20. a 30. letech 20. stoletíOsvobozeném divadle.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako třetí a nejmladší dítě Viléma Wachsmanna (nar. 5. ledna 1864 ve Svojšicích[1]) a Jiřiny rozené Pinkasové (nar. 5. března 1867 v Vaux de Cernay, department Seine-et-Oise[2]).

Otec byl nadaný hudebník, kapelník carských vojenských hudeb v armádě Kongresového Polska, tj. území Polska pod vládou Ruska. 12. listopadu 1893 se zde oddal s Jiřinou a pár měl Voskovcovy starší sourozence Prokopa (nar. 1893) a Olgu (1895), kteří vyrůstali v Rusku.[3] Vilém Wachsmann vstoupil během 1. sv. války v Rusku do čs. legií[4] a po návratu do Čech požádal o počeštění svého jména na Voskovec. Zemská politická správa v Praze mu 19. února 1921 vyhověla.[1]

Jiří studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, kde byl jeho spolužákem Jan Werich. Poté získal stipendium na Carnotově lyceu ve francouzském Dijonu, kde pak studoval v letech 19211924.[5] Během studia navštěvoval v Paříži divadla a cirkusy, kupř. trojici klaunů rodiny Fratellini z cirkusu Medrano a také avantgardní divadlo Vieux-colombier v Paříži, které vedl herec Jacques Copeau. V roce 1921 napsal článek o futurismu do studentského časopisu. Byl to první článek na toto téma v Československu. Umělecká beseda v roce 1922 otiskla ve svém 2. sborníku Život jeho moderní báseň „Mal du Pays“.

Spolupráce s Janem Werichem[editovat | editovat zdroj]

Jiří Voskovec (pod pseudonymem Petr Dolan) jako Ríša a Božena Svobodová jako bytná ve filmu Pohádka máje režiséra Karla Antona z roku 1926[p 1]

V roce 1926 spolu s Janem Werichem vstoupili do avantgardního Osvobozeného divadla, kde pomocí humoru reagovali na tehdejší politické a sociální problémy. Jejich spolupráce vyústila do hry Vest pocket revue podle Werichovy povídky. Spolupráce dua V+W vznikla v magazínu Přerod, který vedl Hubert Ripka.

Protože jejich vystoupení byla otevřeně protifašistická, museli v roce 1938 divadlo zavřít a na začátku roku 1939 oba emigrovali do USA (Pensylvánie). Vrátili se do Československa v roce 1946. Až do druhé poloviny 40. let pracoval a psal a hrál hlavně s Janem Werichem. Po dvou letech, kdy se snažili s Janem Werichem obnovit Osvobozené divadlo, emigroval podruhé a definitivně. Žil krátce ve Francii.

Spolupráci Voskovce a Wericha zvěčnil neobvyklým způsobem Luboš Kohoutek pojmenováním planetky 2418 Voskovec-Werich.[6]

Druhá emigrace[editovat | editovat zdroj]

V roce 1950 se vrátil do USA. Po svém druhém příjezdu do USA byl v atmosféře mccarthismu 11 měsíců internován na Ellis Islandu pro podezření, že byl sympatizantem komunismu. Tehdy se musel vyrovnat s tím, jak byly interpretovány jeho filmy ze 30. let, o nichž si někteří mysleli, že propagují komunismus, např. film Hej rup!. V téže době byl Jan Werich ředitelem pražského Divadla ABC.

Po své druhé emigraci v roce 1948 se s Janem Werichem osobně setkal několikrát. Po osmiletém odmlčení si dopisovali až do Werichova úmrtí.

Náhrobek na Olšanských hřbitovech v Praze

Ačkoli žil ve třech zemích, stále tvrdil, že se narodil a byl vychován jako Čech. Vzhledem k jeho původnímu jménu Jiří Wachsmann ho fašistický bulvár ve 30. letech označoval za Žida, při povinném prokazování rasového původu za protektorátu se však žádný Žid mezi jeho předky nenašel.[7] V roce 1955 se stal občanem USA. To už ale v Americe byl známý pod jménem George Voskovec (jeho příjmení bylo komoleno na Voskovek). Žil v New Yorku a hrál zde v mnoha představeních, i na Broadwayi. Ztvárnil např. roli prvního herce v Hamletovi nebo dokonce třikrát Alberta Einsteina. Hrál také v mnoha filmech, např. jednoho z porotců ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů. Poslední rok svého života prožil v Kalifornii, kde prodělal protirakovinovou léčbu. Zemřel 1. července 1981 na infarkt.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Příbuzenstvo
praděd Adolf Maria Pinkas
děd Soběslav Pinkas
strýc Ladislav Pinkas
prastrýc Bedřich Wachsmann
strýc prof. Bedřich Wachsmann ml.
otcův bratranec Julius Wachsmann
bratranec Alois Wachsman
synovec Prokop Voskovec
neteř Anna Pitašová

Otec byl příbuzný několika malířů. Bratr byl prof. Bedřich Wachsmann ml. (1871–1944)[8], strýc byl Bedřich Wachsmann str. (1820–1897)[9], bratranec byl Julius Wachsmann (1866–1936)[10]. Jeden z jeho synovců byl architekt Alois Wachsmann (1898–1942)[11][12][13]. Básník a dramatik Prokop Voskovec ml. byl synem Jiřího staršího bratra Prokopa Voskovce str.[14]

Matčin bratr byl politik Ladislav Pinkas[2][15] z Národní strany svobodomyslné ("mladočeši"). Oba byli děti českého malíře Soběslava Pinkasa a jeho francouzské manželky Adrieny Denoncinové z Ludes v department Marne[16]. Soběslavova babička z matčiny strany byla Františka Schaurothová, rozená Dačická z Heslova. Toto byl český šlechtický rod, jehož nejznámějším představitelem byl renesanční spisovatel Mikuláš Dačický, měšťan z Kutné Hory.[17]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Malíř Josef Šíma a rodina Wachsmannů[editovat | editovat zdroj]

Malíř Josef Šíma byl přítelem rodičů Jiřího Voskovce a navštěvoval rodinu Wachsmannů na Sázavě. Portrét Jiřího Voskovce jako chlapce patří k Šímovým raným dílům. (Portrét byl vystaven na výstavě Josefa Šímy v Praze 2019.)[18] Další portrét – Šímovu kresbu Jiřího Voskovce vlastní Moravská galerie.[19]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Vzpomínám také na Jiřího Voskovce. Tento mladý a pěkný muž zahrál si Ríšu – jistě jen pro honorář – v sladkém filmu Pohádka máje a musil pak Devětsil opustit. Tak to bylo v Devětsilu přísné. Neměl jsem však tenkrát dojem, že by z toho Voskovec byl příliš nešťasten.
— Jaroslav Seifert [20]

Seznam písňové tvorby (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Za tuto roli byl Voskovec podle vyprávění Jana Wericha později vyloučen z Devětsilu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online. 
  2. a b Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online. 
  3. http://www.radioservis-as.cz/archiv09/33_09/33_nalad.htm
  4. http://legie100.com/krev-legionare/132820/
  5. Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 23. Týž: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 214 s. Týž: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s. Blíže in: [1]
  6. (2418) Voskovec-Werich In: Dictionary of Minor Planet Names. [s.l.]: Springer, 2003. ISBN 978-3-540-29925-7. DOI 10.1007/978-3-540-29925-7_2419. Kapitola (2418) Voskovec-Werich, s. 197. (anglicky) 
  7. článek o Voskovcovi v Reflexu. www.reflex.cz [online]. [cit. 2005-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-07-07. 
  8. Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online. 
  9. Matriční záznam o narození a křtu
  10. Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online. 
  11. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Nejsvětější Trojice v Podskalí na Novém Městě pražském
  12. http://www.jicinsko.cz/mistopis/excerpta/mgcm.htm
  13. http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/47598/3/KavalirovaK_Historiesklaren_TJ_2012.pdf
  14. http://kultura.idnes.cz/basnik-prokop-voskovec-zemrel-deb-/literatura.aspx?c=A110211_122013_literatura_ob
  15. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online. 
  16. Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2022-04-25]. Dostupné online. 
  17. http://blog.abchistory.cz/cl185-kutna-hora--vyhlasena-restaurace-dacicky.htm
  18. Josef Šíma se prolnul s pařížskými básníky. Výstava připomíná slavného modernistu. Aktuálně.cz. 3. 5. 2019. Dostupné online. 
  19. Moravská galerie, Josef Šíma: Portrét Jiřího Voskovce
  20. Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 261

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 89–91, 138, 145–147, 162, 242, 368, 379–384, 426, 428, 506.
  • HEDBÁVNÝ, Zdeněk: Divadlo Větrník. Praha : Panorama, 1988, str. 14, 22, 46, 125, 135, 146, 183.
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 781. 
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U-Ž, Dodatky k LČL 1-3, A-Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1473–1485. 
  • NEDVĚD, Franta. Jednou jsi dole, jednou nahoře : V+W (s Jiřím Voskovcem v New Yorku). Praha : Mladá fronta, 2005. 173 s. ISBN 80-204-1235-2.
  • SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Praha : Československý spisovatel, 1982, str. 261, 319
  • SCHONBERG, Michal a Jiří VOSKOVEC. Rozhovory s Voskovcem. Praha: Blízká setkání, 1995. ISBN 80-901 731-1-X
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 489–490. 
  • TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila. Praha: Ametyst, 1998, str. 25, 27–8, 42, 100, ISBN 80-85837-35-8

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Recenze filmu o Jiřím Voskovcovi[editovat | editovat zdroj]