Přeskočit na obsah

Bum (kabaret)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bum
Chybí zde svobodný obrázek
StátČeskoČesko Česko
Další informace
AdresaPraha, Česko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bum byl pražské kabaret založený Emilem Arturem Longenem, který však existoval pouze krátce v roce 1920 a z něhož vzešel základ souboru Revoluční scéna.

Vznik kabaretu, působiště

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1920, po neshodách mezi Emilem Arturem Longenem a Jiřím Červeným, majitelem kabaretu Červená sedma,[1] odešel Longen pryč a založil vlastní kabaretní podnik zvaný „Bum“. Shromáždil skupinu komiků, z nichž někteří byli již zářícími hvězdami, další pak nadějnými komiky. Longen do něj přetáhl z Červené sedmy Ference Futuristu a jeho bratra Emana Fialu, z Rokoka pak Sašu Rašilova a Josefa Rovenského.[2] Kabaret působil v sále hotelu Adria na Václavském náměstí v Praze.

Zaměření kabaretu

[editovat | editovat zdroj]

Longen se snažil v repertoáru uplatňovat groteskní komiku,[1] útočnou a provokující satiru, vysmívat se měšťáctví.[3]

Členové souboru

[editovat | editovat zdroj]

V souboru se s Longenem sešla řada tehdy předních pražských komiků – Vlasta Burian, Karel Noll, Ferenc Futurista, Eman Fiala, Saša Rašilov, Josef Rovenský, Xena Longenová a další.[4]

Zánik kabaretu

[editovat | editovat zdroj]

Existence kabaretu netrvala dlouho. Spolupráce hlavních šesti komiků, z nichž každý byl velkou osobností skončila po půl roce.[5] Spory byly především mezi Futuristou a Burianem, kteří si přebírali jeden druhému vtipy a přeli se o to, kdo má jít dříve na scénu.[2] Část souboru pak přešla do nově vznikajícího divadélka Revoluční scéna, založeného E. A. Longenem na tomtéž místě.[6]

Longen se šeredně přepočítal. Kvantita se jednoduše neproměňuje v kvalitu. Tak jednoduché to s dialektikou není. A v umění už vůbec ne. Šest komiků najednou bylo příliš mnoho dobrého najednou. Spory mezi nimi byly na denním pořádku. I o to, kdo má dřív vyjít na scénu. Svářeli se hlavně Ferenc Futurista s Burianem. Po půl roce bylo po Bumu. Jeho konec měl však podnětný význam, neboť umožnil vznik Revoluční scény.
—  Antonín Dvořák[7]
  1. a b Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 193
  2. a b Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 193
  3. Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 30
  4. Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 30
  5. Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 31
  6. Masarykova Univerzita Brno: České avantgardní divadlo: Andrea Jochmanová: Revoluční scéna In: http://www.phil.muni.cz/udim/avantgarda/index.php?pg=revolucni_scena
  7. Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 31

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]