Přeskočit na obsah

Karel Noll

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Noll
Karel Noll (1926)
Karel Noll (1926)
Narození4. listopadu 1880
Německý Brod
Úmrtí29. února 1928 (ve věku 47 let)
Praha
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
ChoťElla Nollová (1909–1928)

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
zápis z matriky N farnosti v Německém Brodě o narození a křtu Karla Nolla
Hrob Karla Nolla na Vinohradském hřbitově v Praze

Karel Noll (4. listopadu 1880 Německý Brod29. února 1928 Praha-Královské Vinohrady[1]) byl český herec, představitel vojáka Švejka v jeho prvních filmových zpracováních.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 4. listopadu 1880 v Německém Brodě. Již v dětských letech mu učarovalo divadlo a to tak, že bez souhlasu rodičů utekl ke kočovné Košnerově společnosti. U tohoto principála se naučil o divadle tolik, že se mohl ucházet o angažmá v kamenném divadle. Hrál v Plzni, kde se v roce 1909 oženil[2] s Alžbětou Jeníkovou, v Brně a hostoval ve Vídni. Nejvíce divadel vystřídal v Praze (Rokoko, Apollo, Divadlo Vlasty Buriana, Švandovo divadlo, kabaret Bum a Revoluční scéna, a další). Od roku 1920 přibyly také filmové role.

Filmových rolí ztvárnil kolem třiceti a některé z nich se zapsaly do dějin kinematografie. Po důkladné divadelní průpravě dokázal zahrát role do komických, až po charakterní. Zajímavá byla například role Kecala v Prodané nevěstě režiséra Oldřicha Kmínka. Ve význačných filmových rolích se ještě objevil v Lamačově filmu Velbloud uchem jehlyLucerna, Batalión režiséra Přemysla Pražského, ale jeho životní rolí se stala postava Švejka. Toho ztvárnil již na jevišti Adrie. Kritika se shoduje v tom, že Nollova filmová postava Švejka, ač černobílá a němá, nebyla do dnešních dnů překonána.[zdroj?]

Zemřel při natáčení filmu režiséra Krňanského Modrý démant, dne 29. února 1928. Je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze.

Poznal jsem v Burianově divadle, bohužel nakrátko, také velkého herce Karla Nolla. Nebyl jsem tam ještě dlouho, když zemřel. To bylo v osmadvacátém. Na scéně z něho na partnery vyzařoval zvláštní pocit bezpečí, pocit, že se nic nemůže stát, jestliže tam vedle vás stojí. A pro člověka, který do profesionálního divadla přišel poprvé jako tenkrát já, kdy se všecko se mnou točilo, byl ten pocit moc cenný a užitečný. Nolla snad nic nevyvedlo z míry, takový byl kliďas.
— Jaroslav Marvan[3]

Divadelní role, výběr

[editovat | editovat zdroj]

Filmové role, výběr

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 159
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 47, 51–3, 158, 597, 603, 642
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju… Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 56, ISBN 80-85837-35-8
  • Jiří Tvrzník: Jaroslav Marvan vypravuje, vyd. Novinář, 1975, str. 81–4

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]