Jan Sviták

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Sviták
Jan Sviták (1944)
Jan Sviták (1944)
Narození 27. prosince 1895
Plzeň
Úmrtí 10. května 1945 (ve věku 49 let)
Praha
Místo pohřbení Plzeň
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Sviták, křtěný Jan Václav (27. prosince 1895, Plzeň[1]10. května 1945, Praha)[2], byl český režisér, herec a scenárista.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině úředníka v plzeňské Škodovce, od mládí se věnoval sportu. V období první světové války odjel do Puly, kde nastoupil do námořnické školy. Zde přežil potopení bitevní lodi Wien dne 10. prosince 1917 u Terstu, zasažené italským torpédem. Obdržel vyznamenání Za statečnost.[3] Po válce působil v divadelní společnosti Karla Šotty, mezi léty 1921–1928 hostoval rovněž v Divadle na Vinohradech a v Národním divadle na pozvání K. H. Hilara. Později působil v Bratislavě ve slovenském Národním divadle, se kterým hostoval úspěšně i ve Vídni.

Později působil jako herec a režisér v divadle Vlasty Buriana.

Již v roce 1928 se poprvé objevil jako herec ve filmu. Pod vedením režiséra Josefa Rovenského se začal věnovat divadelní režii. Jeho první manželkou byla Marie Černá. Vzali se v roce 1929. Další Svitákovou manželkou byla od roku 1935 herečka Vilma Beranová (nar. 1907), ale i toto manželství skončilo rozvodem.

Období 2. světové války[editovat | editovat zdroj]

Za druhé světové války působil jako producent a ředitel filmových ateliérů Foja v Praze-Radlicích. Za období jeho působení ve funkci ředitele ateliérů zde bylo natočeno třicet filmů, mj. zde sám v roce 1941 natočil film Přednosta stanice s Vlastou Burianem v hlavní roli.[4] Na počátku okupace se stal vedoucím filmového klubu v pražské Lucerně. Působil také ve vedení filmové ústředny Filmprüfstelle, která rozhodovala o povolení filmů k distribuci a odsouhlasovala scénáře pro natáčení. V této době se začalo hovořit o jeho kolaboraci s nacisty.[5] Existují však svědectví, např. spisovatelky a divadelní herečky Jarmily Svaté a Svitákova syna Milana, které naopak potvrzují, že Sviták využíval styků s nacisty k pomoci jiným.[6]

Byl ženatý s herečkou Vilmou Svitákovou, se ní měl syna Milana. Po rozvodu se Vilma provdala za reportéra dr. Františka Kocourka a společně syna vychovávali. Kocourek za války zahynul v koncentračním táboře Osvětim-Birkenau, Vilma přežila pobyt v Terezíně.[7] Na konci války žil s bývalou herečkou slovenského Národního divadla Marií Paulovou v luxusním bytě na nábřeží Vltavy (budova Bellevue na dnešním Smetanově nábřeží). Svitákův byt pak po jeho smrti v květnu 1945 využíval maršál Rudé armády Koněv a jeho štáb.[8]

Na konci roku 1944 po nasazení herců na pomoc výrobě dohlížel Sviták dle svědectví herců Járy Kohouta a Zdeny Sulanové na práci v dílně v ulici Na Poříčí.[9]

Svitákův synovec Vilém Sviták po válce dosvědčoval, že jeho otec, bratr Jana Svitáka, věděl od Jana Svitáka, že má doklady o své podpoře nacisty uvězněných osob a že je schopen doložit odbojovou činnost.[10]

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Jan Sviták byl dne 9. května 1945 odvlečen ze svého bytu příslušníky Revolučních gard do Bartolomějské ulice.[11] Ráno 10. května byl z Bartolomějské ulice č. 4 vyšetřovatelem vypuštěn na ulici, kde byl následně lynčován již přítomným davem, ve kterém aktivně vystupovali dle dostupných svědectví jeho bývalí kolegové z filmového ústředí, byl vlečen ke kostelu svatého Martina a zastřelen přítomným rudoarmějcem poté, co byl údajně známou českou herečkou[12] z davu obviněn ze smrti Karla Hašlera.[13]

V protokolu ze 3. září 1945 uvedl Zdeněk (Giňa) Hašler, syn Karla Hašlera, že pokládá za vyloučené, že by jeho otce měl udat Jan Sviták.[14]

Když se o smrti Jana Svitáka dozvěděla jeho bývalá žena Vilma Kocourková-Svitáková, nechala tělo převézt do krematoria v Motole. Urna s popelem byla později uložena v rodinném hrobě v Plzni.[15]

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

Režisér, film[editovat | editovat zdroj]

  • Anita v ráji (1934)
  • Dokud máš maminku (1934)
  • Grandhotel Nevada (1934)
  • Život vojenský – život veselý (1934)
  • Milan Rastislav Štefánik (1935)
  • Pan otec Karafiát (1935)
  • Divoch (1936)
  • Divoch (německá verze) (1936)
  • Rozvod paní Evy (1937)
  • Srdce na kolejích (1937)
  • Třetí zvonění (1938)
  • Srdce v celofánu (1939)
  • U svatého Matěje (1939)
  • Poslední Podskalák (1940)
  • Přednosta stanice (1941)

Herec, film[editovat | editovat zdroj]

Herec, divadlo[editovat | editovat zdroj]

  • 1935 P. O. Hviezdoslav: Herodes a Herodias, titul. role, slovenské Národní divadlo, režie V. Jiřikovský

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Plzeň
  2. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 190, ISBN 80-86182-51-7
  3. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 13, ISBN 80-86182-51-7
  4. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 17, 89, 91, ISBN 80-86182-51-7
  5. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 92, ISBN 80-86182-51-7
  6. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 149, 150, 168, ISBN 80-86182-51-7
  7. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 146, ISBN 80-86182-51-7
  8. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 190, ISBN 80-86182-51-7
  9. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 166–7, ISBN 80-86182-51-7
  10. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 173, ISBN 80-86182-51-7
  11. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 189, ISBN 80-86182-51-7
  12. Rozlícený dav zlynčoval českého režiséra. K jeho smrti přispěla i známá česká herečka.
  13. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 190–3, 254, ISBN 80-86182-51-7
  14. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 269, ISBN 80-86182-51-7
  15. Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 192, ISBN 80-86182-51-7

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]