Jaroslav Kocian

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jaroslav Kocian
Jaroslav Kocian r. 1901
Jaroslav Kocian r. 1901
Základní informace
Narození 22. února 1883
Ústí nad Orlicí, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 8. března 1950 (ve věku 67 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánry klasická hudba a duchovní hudba
Povolání hudební skladatel, houslista, hudební pedagog a vysokoškolský pedagog
Nástroje housle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Kocian (22. února 1883, Ústí nad Orlicí[1]8. března 1950, Praze) byl český houslový virtuos, hudební skladatel a pedagog pražské konzervatoře.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec Julius Kocian byl hudebník, bývalý spolužák Otakara Ševčíka a učitel v Ústí nad Orlicí, jeho tři sestry oplývaly hudebním nadáním, on však je převyšoval svým výjimečným talentem. Svoje první housle dostal ve věku čtyř let. Poprvé veřejně vystoupil roku 1887 a zpaměti zahrál na housle 24 národních písní. Jeho prvním učitelem po otci byl Josef Zábrodský, který ho také připravoval ke zkouškám na konzervatoř.

Roku 1893 odjel do Prahy ke zkouškám na Pražskou konzervatoř, které sice složil, nebyl však ke studiu přijat pro chatrné zdraví a malý vzrůst. Své zklamání si vynahradil až roku 1897, kdy byl přijat do třídy Otakara Ševčíka. Učil se také hře na klavír a skladbě u Antonína Dvořáka. Absolvoval roku 1901; během tří dnů se představil v Rudolfinu s Paganiniho houslovým koncertem, jako dirigent se svou Romancí pro housle a orchestr a jako klavírista v klavírním triu.

Po absolutoriu koncertoval v různých evropských městech – v Londýně (mj. při korunovaci krále Eduarda), Vídni, na Riviéře. Na svoje první turné odjel do USA v roce 1902 s Františkem Špindlerem (hrál mj. v New Yorku). Oba měli fenomenální paměť, na 5měsíční turné si nevzali žádné noty. Během 1. světové války setrvával v Čechách; po ukončení války uspořádal další turné, po Japonsku a Dálném východě. Za své mimořádné umění obdržel rumunský Rytířský řád.

Hrál v prvním českém zvukovém filmu Když struny lkají (1930).

Na Pražské konzervatoři vyučoval již od roku 1921. Nejprve jako asistent Otakara Ševčíka, od roku 1924 jako smluvní profesor. Řádným profesorem mistrovské školy se stal v roce 1929. V letech 1939–1940 byl jejím rektorem. Na sklonku svého života se věnoval již jen pedagogické činnosti. Mezi jeho žáky patří Alexandr Plocek, Václav Snítil a Josef Suk mladší. Zemřel 8. března 1950 v Praze a byl nejprve uložen do rodinné hrobky v Ústí nad Orlicí. Po čase byly jeho ostatky převezeny na čestné místo na vyšehradský Slavín.

Na jeho paměť se v Ústí nad Orlicí každoročně koná mezinárodní houslová soutěž a byl jmenován čestným občanem města. V souvislosti s jeho svobodným zednářstvím zařadil některého jeho hudební skladby Jaroslav Svěcený na CD Musicians Freemasons.[3] V Praze 13 je po něm pojmenována ulice – Kocianova.[4] K jeho poctě vzniklo v roce 1955 i úspěšné Kocianovo kvarteto .

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Drobné skladby komponoval již od svých osmi let. Převážně psal pro svůj hlavní nástroj – pro housle. V jeho skladbách je patrná dokonalá technika a typicky česká zpěvnost.

Housle a klavír
  • Dumka (1901)
  • Old Folks at Home (1907)
  • Serenata a Humoreska op. 17 (1909)
  • Méditation du Soir (1911)
  • Intermezzo pitoresque (1911)
  • Hymne au Printeps (1911)
  • Lullaby (1911)
  • Serenáda
  • úpravy Valčíků Antonína Dvořáka
Chrámové skladby
  • 2 Ave Maria
  • Slavnostní mše (1905)
Ostatní
  • První rozlety pro klavír
  • Země jindy a nyní (3 sbory)
  • Počátky hry na housle (houslová škola vzniklá ve spolupráci s otcem)

V rukopise zůstaly četné písně a sbory


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Jaroslav Kocian na fdb.cz
  3. http://www.radio.cz/cz/clanek/34819
  4. NOVOTNÝ, Dan. MČ Praha 13: Názvy ulic [online]. Městská část Praha 13, 2010-02-08, [cit. 2011-07-16]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]