Jana Sýkorová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jana Sýkorová
Jana Sýkorová při zkoušce Dvořákova oratoria Stabat Mater ve Smetanově síni Obecního domu v Praze, březen 2016
Jana Sýkorová při zkoušce Dvořákova oratoria Stabat Mater ve Smetanově síni Obecního domu v Praze, březen 2016
Narození 9. června 1973 (43 let)
Povolání zpěvačka a operní pěvkyně
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jana Sýkorová (* 9. června 1973 v Karlových Varech) je česká operní pěvkyně - lyrická mezzosopranistka/altistka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Zpěvu se začala věnovat až po maturitě na střední pedagogické škole. Již během studia na Pražské konzervatoři ve třídě Brigity Šulcové získala řadu soutěžních ocenění. V roce 1995 obdržela 1. cenu na Mezinárodní soutěžní přehlídce konzervatoří v Pardubicích, o rok později Cenu Jarmily Novotné na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína DvořákaKarlových Varech, v roce 1997 zvítězila v kategorii junior spolu s Cenou Českého rozhlasu za nejlepší interpretaci písňového cyklu autora 20. století. V roce 1998 obdržela prestižní evropskou cenu Förderpreis für junge Künstler.

Ještě během studií na konzervatoři debutovala v Národním divadle v Praze s malou rolí v opeře Richarda Strausse Růžový kavalír pod taktovkou Jiřího Kouta a na scéně Státní opery Praha dostala příležitost v roli Slepé matky v Ponchielliho opeře La Gioconda. Po ročním angažmá v Divadle F. X. ŠaldyLiberci se stala roku 1999 sólistkou Státní opery Praha, jíž je dosud. Zde ztvárnila z titulních rolí Bizetovu Carmen, Vivaldiho Orlanda a dále ve světových premiérách děl Emila Viklického a Laurenta Petitgirarda Faidru, Smrt a Sloního muže. K jejím dalším rolím na scéně Státní opery Praha patří Fenena ve Verdiho Nabuccovi, Maddalena ve Verdiho Rigolettovi, Ulrika ve Verdiho Maškarním plesu, Suzuki v Pucciniho Madama Butterfly a další, naposledy Anitra v Griegově Peeru Gyntovi a Pallas Athéna v koncertním provedení znovuobjevené opery Saint-Saënse Helena (spolu s cyklem písní s orchestrem Perská noc téhož autora) ke 120. výročí otevření pražského Nového německého divadla, dnešní Státní opery Praha.

Od roku 2002 byla stálým hostem Národního divadlaPraze, kde ztvárnila role Carmen, Káči v Dvořákově Čertovi a Káče (společně také např. s Bohumilem Gregorem) a Panny Rózy ve Smetanově Tajemství. Jako Carmen vystupuje od roku 2006 též v Janáčkově opeře Národního divadla v Brně.

Ze zahraničních operních scén se představila v letech 2000 a 2001 na operním festivalu v rakouském Welsu v roli Grimgerdy ve Wagnerově Valkýře, v Berlíně zapzívala ve Viklického Smrt v koncertní světové premiéře; se Státní operou Praha provedla v Berlíně Viklického Faidru a na operním festivalu v tureckém Aspendosu zpívala Fenenu ve Verdiho Nabuccovi. Dvakrát hostovala ve francouzském Nice - v roce 2002 to byla francouzská premiéra Petitgirardova Sloního muže, v roce 2007 role Maddaleny ve Verdiho Rigolettovi s dirigentem Markem Guidarinim. V roce 2007 debutovala v londýnské Královské opeře Covent Garden v roli Maddaleny ve Verdiho Rigolettovi v hudebním nastudování Renata Palumba a režii Davida McVicara, v roce 2008 se sem vrátila s rolí Mercédès v Bizetově Carmen v hudebním nastudování Daniela Orena a režii Francesky Zambellové. Jako první ze současné české mladší pěvecké generace tak vystoupila v Královské opeře Covent Garden v několika produkcích.

Pravidelně spolupracuje s Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem hl. m . Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a dalšími našimi orchestry. Koncertně vystupovala v Dánsku, Norsku, Francii, Itálii, Velké Británii, Španělsku, Polsku, Maďarsku, na Slovensku a v Japonsku. Dvořákovo Stabat Mater provedla mj. se Symfonickým orchestrem hl. m . Prahy FOK v Římě a s Českou filharmonií v Tokiu, kde vystoupila též ve známé Suntory Hall. Z jejích vystoupení se zahraničními orchestry stojí za zmínku např. Dvořákovo Requiem na festivalu v norském Trondheimu 1998, světová premiéra Petitgirardova písňového cyklu Blázen do Elzy na slova Luise AragonaPaříži v roce 2002 za řízení autora, provedení písňového cyklu Nipponari raného Bohuslava Martinů s Markem Stringerem v Glasgow v roce 2003, Dvořákovo Stabat Mater a Requiem v Japonsku 2008, naposledy dvojí provedení slavné Brahmsovy Altové rapsodie v dánském Odense pod taktovkou nestora evropských dirigentů proslulého svým vztahem k vokálně symfonické tvorbě, Bernharda Klee v roce 2009. Opakovaně je zvána ke spolupráci Gerdem Albrechtem, v roce 2009 viz např. společná provedení Dvořákova oratoria Svatá Ludmila v nizoemském Utrechtu či Prokofjevovy kantáty Alexandr Něvský ve Stuttgartu.

Podílela se na Bělohlávkově CD nahrávce Dvořákových Tvrdých palic pro Supraphon a natočila řadu oratorií a písňových cyklů soudobých autorů (Petra Ebena, Věroslava Neumanna, Zdeňka Lukáše, Josefa Marka) pro Český rozhlas. Dvakrát byla v širší nominaci na Cenu Thálie, jednou byla nominována na Cenu Alfréda Radoka. Pozornosti mezinárodní kritiky se dostalo jejímu ztvárnění Sloního muže při francouzské premiéře v Nice roku 2002 i z ní pořízenému DVD, následně vydanému na labelu Marco Polo (mj. časopisem Gramophone Magazine vyhlášeno za DVD měsíce února 2005).

Nahrávky[editovat | editovat zdroj]

Nahrávky ve veřejné distribuci[editovat | editovat zdroj]

Výběr z nahrávek pro zahraniční rozhlas[editovat | editovat zdroj]

Výběr z nahrávek pro Český rozhlas[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]