Nabucco

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o opeře Giuseppe Verdiho. O plánovaném plynovodu pojednává článek Nabucco (plynovod).
Nabucco
Základní informace
Žánr opera
Hudba Giuseppe Verdi
Libreto Temistocle Solera
Počet dějství 4
Originální jazyk italština
Literární předloha Francis Cornue a Auguste Anicet-Bourgeois: Nabucodonosor
Datum vzniku 1841
Premiéra 9. března 1842, Milán, Teatro alla Scala

Nabucco je název opery Giuseppe Verdiho z roku 1842. Autorem libreta je Temistocle Solera. Název opery vznikl zkrácením jména biblické postavy - krále Nebukadnesara II.

Po neúspěchu své druhé opery Jeden den králem byl Verdi připraven ukončit svou skladatelskou kariéru. Libreto Nabucca mu bylo v podstatě vnuceno a proti jeho vůli jej zaujalo natolik, že se rozhodl k jeho realizaci. Obrovský úspěch této Verdiho v pořadí třetí opery znamenal návrat na dráhu skladatele.

Ačkoliv je Nabucco teprve třetí Verdiho operou, podařilo se mu na biblický námět vytvořit velmi sugestivní dílo. V libretu ho nejprve zaujal začátek žalmu 136 „Va, pensiero, sull’ali dorate“ (Leť, myšlenko, na zlatých křídlech…) a inspiroval ho ke spontánní kompozici sboru, jehož plamenná melodie a rytmus z něj učinily osvobozeneckou píseň zpívanou po celé Itálii. Celou operu pak dokončil během několika týdnů. Vášnivá hudba díla, pojednávající o osvobození Židů z babylonského zajetí, plně korespondovala s náladou obyvatelstva, zaujatého touhou po osvobození z rakousko-habsburské moci a sjednocení Itálie.

Hlavní postavy[editovat | editovat zdroj]

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Nabucco je dramatická opera o čtyřech dějstvích. Její děj je odvozen z biblického příběhu o zajetí Židů - odehrává se v Babylónu a v Jeruzalémě zhruba v 6. století před naším letopočtem.

První dějství[editovat | editovat zdroj]

V Jeruzalémě se židovský lid obává války s Babylonem. Velekněz Zachariáš se snaží zmenšit obavy tím, že Židé mají ve svých rukách jako rukojmí Nabukadnesarovu dceru Fenenu. Přesto obsazují babylonská vojska Jeruzalém a Fenena je osvobozena ze Zachariášových rukou židovským vojevůdcem Ismaelem, který je za to označen za zrádce. Babylonské vojsko likviduje Šalamounův chrám a Židé jsou odvlečeni do zajetí do Babylonu.

Druhé dějství[editovat | editovat zdroj]

Abigail se snaží intrikami získat pro sebe následnictví na babylonském trůně. Vychází však najevo, že není Nabukadnesarovou dcerou, ale pouhou otrokyní. Král určuje za následnici Fenenu, na což Abigail reaguje odhalením, že Fenena tajně vyznává židovskou víru. Král, který se snaží přesvědčit Židy i obyvatele Babylonu, aby zavrhli své bohy a uctívali jeho, je zasažen bleskem a zešílí.

Třetí dějství[editovat | editovat zdroj]

Abigail se zmocňuje koruny a donutí krále k rozsudku smrti nad všemi Židy (tj. včetně Feneny). Zachariáš mezi zajatými a těžce pracujícími Židy mezitím navzdory nepříznivé situaci věští brzké osvobození všech z babylonského zajetí.

Čtvrté dějství[editovat | editovat zdroj]

Nabukadnesar, kterého mezitím Abigail nechala vsadit do žaláře, prosí o pomoc Hospodina, zatímco je Fenena vedena na popraviště. Je zázračně vysvobozen a popravě zabrání.

V závěrečné scéně dává král zbořit Baalovy sochy, přestupuje na židovskou víru a Židy propouští ze zajetí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HOSTOMSKÁ, Anna. Opera : průvodce operní tvorbou. 10.., doplněné vyd. Praha : NS Svoboda, 1999. ISBN 80-205-0578-4. S. 92-93.  
  • WARRACK, John; WEST, Ewan. Oxfordský slovník opery. Překlad Jaroslav Holba. Praha : IRIS, 1998. ISBN 80-85893-14-2. S. 367.  

Online dílo[editovat | editovat zdroj]

  • SOLERA, Temistocle. Nabuchodonosor. Překlad Bedřich Peška. Praha : vl.n., 1868. Překlad původního italského libreta, které pro pražskou inscenaci této Verdiho opery v roce 1868 přeložil Bedřich Peška. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Nabucco v archivu Národního divadla