Lombarďané na první křížové výpravě
| Lombarďané na první křížové výpravě | |
|---|---|
| I Lombardi alla prima crociata | |
 Odjezd Lombarďanů na křížovou výpravu, ilustrace k románu Tommassa Grosiho | |
| Základní informace | |
| Žánr | opera (dramma lirico) |
| Skladatel | Giuseppe Verdi |
| Libretista | Temistocle Solera |
| Počet dějství | 4 |
| Originální jazyk | italština |
| Literární předloha | Tommaso Grossi: I Lombardi alla prima crociata |
| Datum vzniku | 1842 |
| Premiéra | 11. února 1843, Milán, Teatro alla Scala |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lombarďané na první křížové výpravě (I Lombardi alla prima crociata), zkráceně Lombarďané, je v pořadí čtvrtá opera Giuseppe Verdiho (1813–1901) z roku 1843. Autorem libreta je Temistocle Solera (1815 – 1878)[1].
Historie[editovat | editovat zdroj]
Přijetí Lombarďanů v milánském operním domě Teatro alla Scala o premiéře 11. února 1843 bylo ještě bouřlivější než přijetí předchozí průlomové Verdiho opery Nabucco v roce předcházejícím. Nemalou zásluhu na tom měly znovu sbory: O mia patria (O má vlasti) a Gerusalem (Jeruzalém). Verdimu se proto začalo přezdívat otec sborů. Svůj podíl na účinku měl opět i námět: osvobození Svaté země, kterou nadšené divadlo spojovalo s obrazem nesvobodné Itálie. Lombarďany Verdi připsal parmské vévodkyni Marii Luise, která mu stipendiem a pasem umožnila studovat v Miláně, a tedy vlastně počátek kariéry[2].
Hlavní postavy[editovat | editovat zdroj]
- ARVINO (tenor) a
- PAGANO/POUSTEVNÍK (bas), synové Folca
- VICLINDA, Arvinova manželka (soprán)
- GISELDA, jejich dcera (soprán)
- PIRRO, Arvinův panoš, později kajícný zběh (bas)
- PRIOR, převor města Milána (tenor)
- ACCIANO, tyran z Antiochie (bas)
- ORONTE, jeho syn (tenor)
- SOFIA, Accianova manželka (soprán)
Obsah[editovat | editovat zdroj]
Děj opery se odehrává na pozadí skutečných historických událostí známých jako První křížová výprava (1095 - 1099), a to v Lombardii (Miláně), Antiochii a v Palestině.[3]
První dějství - Pomsta[editovat | editovat zdroj]
Pagano a Arvino jsou synové jednoho z lombardských šlechticů, válečníka Folca. Pagano, hluboce zamilovaný do Viclindy a rozzuřený tím, že dává přednost jeho bratrovi, ho napadl a zranil a pak uprchl ze své země. Když se zvedne opona, spatříme mnichy a lid shromážděný před kostelem svatého Ambrože v Miláně - Lombardii, aby oslavili návrat omilostněného viníka. Pagano přichází a jeho bratr mu srdečně odpouští a objímá ho. V srdci Pagana však stále doutnají tytéž neuhasitelné vášně. Znovu uvažuje o zničení svého bratra a o ovládnutí své švagrové. V noci vnikne se zbraní v ruce do jeho příbytku, ale ve tmě si svou oběť splete a místo bratra zabije vlastního otce. Výčitky svědomí se ho zmocní a on prchá do palestinské pouště, aby odčinil svůj zločin, a pod rouchem poustevníka získává velkou úctu svatosti.
Druhé dějství - Muž v jeskyni[editovat | editovat zdroj]
Uplynuly roky pokání - je to v době, kdy byli všichni křesťanští rytíři a knížata svoláni na první křížovou výpravu a Arvino se svými stoupenci přibyl do Palestiny jako velitel Lombarďanů. Zde se brzy uchýlí ke svatému poustevníkovi (Paganovi) do jeho horského útočiště a hledá u Poustevníka radu a útěchu ve svých bolestech, neboť muslimský náčelník z Antiochie mu v konfliktu unesl dceru Giseldu. Pagano, skrytý pod svým rouchem, slibuje ukončení bratrova trápení, o němž ví, že ho může ukončit, neboť Pirro, dříve Arvinův panoš a důvěrník, nyní kajícný zběh, slíbil, že Antiochii, kde má velení, vydá křesťanským hordám. V tom městě je Giselda uvězněna, je v Oronteově harému, ale chráněna jeho matkou Sofií (tajně křesťankou) a vášnivě milována jejím synem, který se pod vlivem lásky rozhodne obrátit na její víru. Giselda zapomíná na své křesťanské přátele a až příliš ochotně naslouchá slibům svého muslimského milence. Antiochie je však zrazena křesťanům, vedeným Arvinem a Paganem, všichni muslimové jsou usmrceni a Giselda si svým nářkem nad osudem svého věrného milence přivolává na svou hlavu hněv svého otce.
Třetí dějství - Přeměna[editovat | editovat zdroj]
V úkrytu, kam se Giselda uchýlila před hněvem svého otce, se znovu objeví její milenec Oronte, který uprchl před svými nepřáteli, v převleku Lombarďana. Milenci spolu prchají, ale pronásledováni křesťany Oronte utrpí smrtelné zranění. Pagano přichází a odvádí ho do své cely a tam muslimský kníže umírá jako křesťanský konvertita.
Čtvrté dějství - Boží hrob[editovat | editovat zdroj]
Giselda je ve svém zoufalství díky božímu zásahu těšena vidinou ráje. Pagano, který se stal strážným duchem svého bratra, ho doprovází při obléhání Jeruzaléma, kde mu zachrání život a je smrtelně zraněn. Když Pagano umírá, sundá si kápi a odhalí své jméno. Jeho smrt tvoří závěrečnou katastrofu opery. Jeruzalém – Boží hrob je křesťany dobyt a vyrván muslimům.
České libreto[editovat | editovat zdroj]
České libreto vzniklo z italského originálu[1] a anglického překladu[3] strojovým překladačem DeepL.com s následnou jazykovou korekcí.
PRVNÍ DĚJSTVÍ - Pomsta[editovat | editovat zdroj]
SCÉNA I[editovat | editovat zdroj]
Náměstí svatého Ambrože.
V chrámu zní veselá hudba.
PŘEDEHRA A ÚVOD
SBOR OBČANŮ
Ó, jak vznešený příklad!
Všimněte si, jak veselá a šťastná je každá tvář
září radostí a potěšením.
Jen v Paganových očích můžete vidět stopy
let strávených ve zločinu,
hluboké jako nenávist a temné jako noc.
Stále v té nejpřísnější a nejdivočejší tváři.
V jeho srdci je vidět bouře nenávisti.
Ale jen zřídkakdy kruté vlčí běsnění.
následují pocity klidné laskavosti.
ŽENY
V hodině mrtvých proč z velkého chrámu
Rozléhá se kolem slavnostní zvuk?
Ó, řekni! ... co se stalo?
MUŽI
Tento den na bezbožníky
Odpuštění sestupuje z nebe:
Zde se musí Pagano, bandita, poklonit,
který se vrací k radostem své rodné země!
ŽENY
Vyprávějte! ... vyprávějte! Proč byl nucen opustit svou zemi a toulat se?
MUŽI
Byla to Viclinda, něžná dívka,
krásná jako anděl, která se pyšnila svým vzhledem.
Mladík, který byl bohatý i pohledný, byl své snoubence věrný. Ubohá Viclinda však milovala jiného.
Arvina si za manžela vyvolila.
Pagano, sžíraný pohrdáním a nenávistí,
přísahal všem strašlivou pomstu.
Jednoho dne se dopustil ohavného zločinu,
když pobodal vlastního bratra. Z místa činu pak rychle utekl.
Daleko od své země je hlavní hrdina
ztracen a naplněn výčitkami svědomí.
Na posvátných místech se modlí a vzdychá,
tak po mnoho let litoval svého zločinu,
a toužil znovu navštívit domov.
A nyní, díky nebeskému odpuštění, se stal šťastným.
Osvobozen je od železného řetězu viny.
ŽENY
Podívejte se! Vidíte?
Všechny tváře září štěstím!
MUŽI
Až na Paganovu, tam jsou stopy úzkosti.
A v temných očích se zračí dlouhá léta zločinu.
VŠICHNI
Přesto v té nejpřísnější a nejdivočejší tváři,
bouře nenávisti v jeho srdci je vidět:
Však zřídkakdy krutý vlk zuří.
a po něm následuje laskavost klidná.
SCÉNA II[editovat | editovat zdroj]
Pagano, Arvino, Viclinda, Giselda, Pirro, před
nimi převor města a služebníci s pochodněmi.
PAGANO
Leží na zemi.
V tomto velkém a slavnostním chrámu,
který svědčil o mém hříchu,
Pokorně prosím o odpuštění,
klid pro mou temnou duši.
ARVINO
Tak pojď, obejmi svého dávno ztraceného bratra!
A kéž nebesa požehnají našemu setkání!
Líbají se.
SBOR
Ať žije Arvino!... Vznešené srdce!...
VICLINDA, GISELDA, PIRRO, SBOR
Mír! ... Mír! ...
PAGANO
(Ó, strašná hanba!)
GISELDA, VICLINDA, VŠICHNI
K Arvinovi.
Jak to, že se tak třeseš, drahý otče?
Proč máš tak horečnatou hlavu?
Proč se ti zdají sny?
Naděje tvého srdce je vyslyšena,
Všechny tváře štěstím září.
Srdce tvé smutkem se trápí,
Proč se o něj nepodělíš se mnou?
ARVINO
(Má duše se ve mně vzpíná!
Srdce mé naplněno je strachem!
Dívá se na mě s přísnou nenávistí;
Podezíravost mou mysl trápí!)
PAGANO
K Pirrovi.
Pirro, ach, poslouchej mě! Nebesa mě nevyslyší.
Před mým hněvem zachráněn bude! Blázni!
Ty jsi probodl mé srdce!
Puká, a ty si myslíš, že můžeš žít v klidu!
PIRRO
K Paganovi.
Pane, vaše slovo je zákon!
Mám sto ministrů pomsty.
Ještě této noci se odehraje hluboká hrůza.
Jako duchové se ti zjeví.
SBOR
Objal ho, a málo si uvědomuje,
že ho zradí - nebesa ať ho vedou!
Celý nepřipravený, nevidí nebezpečí,
A přece jeho srdce mlčí, nemá klid.
PRIOR
Poslouchejte všichni rozhodnutí města
hlasem Petra inspirovaného!
Tak je povolán, nejvznešenější Arvino,
velitelem lombardských křižáků je jmenován!
ARVINO
Přijímám tuto nejtěžší povinnost.
Za svou vlast dobrovolně proliji svou krev!
Ó, bratře můj, obejmi mě:
Nebe a země jsou svědky našeho slibu.
VICLINDA, GISELDA, PIRRO, SBOR
Ó bezbožníku, na toho, kdo poruší svůj slib,
hanba a potupa jistě padne,
jeho klid bude vymazán a jeho útěcha zmizí.
Kdo čistý den slunce nevinnou krví poskvrní.
ARVINO, PAGANO
Ó, nemluvte o nepřátelství mezi námi!
Jako bratři vytasíme své zářivé meče proti nepřátelům.
Společně se jako lvi vrhneme na svou kořist,
bezbožné pohany, kteří nenávidí vše dobré!
SCÉNA III[editovat | editovat zdroj]
Interiér klášterního chóru.
SBOR JEPTIŠEK
V zákulisí.
Na tebe, ó svatá matko,
pokorně pozvedáme své hlasy;
zde, v těchto šťastných klášterech,
každé srdce se raduje z chvály.
Dej nám sladký odpočinek, milá Panno, -
Ó, dej nám nebeské sny!
Ochraňuj nás v temné noční hodině,
Střež nás, dokud se neprobudíme!
Znič všechny úklady zla,
které bezbožní lidé spřádají!
Znovu budeme zpívat tvé písně radosti
při prvních slunečních paprscích.
SCÉNA IV[editovat | editovat zdroj]
Pagano a Pirro.
PAGANO
Ach, Panny! V tuto chvíli nebesa jsou jistě zavřena
před vašimi modlitbami;
neboť v tuto osudnou noc strašlivé pomsty
dosáhne ostří mé dýky.
Nemůže mě nic zachránit před tímto strašlivým zločinem?
Ó, Pirro, může můj zběsilý duch
vyhnout se tomuto strašnému činu?
Dokonce i láska sama činí svatým špatný skutek!
Nešťastníku! Nevěř, že jsem zapomněl.
Byl jsi šťastný, když jsem truchlil.
Byl jsi požehnán štěstím,
zatímco pro mě se splétala temná síť zoufalství.
Přemožen žalem a smutkem, jako horský potok, který plyne,
nejprve stříbrnou nitkou křišťálové vody,
pak silným proudem se rozhučí!
Tak, zatímco daleko od všech, volně se toulám,
mé srdce sžírá hluboká bolest lásky!
PIRRO
Mnoho přátel tu leží skryto,
a čekají na rozkazy svého pána.
PAGANO
Ať jsou připraveni!.
A oheň ať je rozdělán,
ať hoří rychleji a rychleji.
SCÉNA V[editovat | editovat zdroj]
Sbor vojáků a předchozí.
PAGANO
Jedná se o dílo s největším nebezpečím!
Má služebníky věrné a připravené.
Ale když se vám to podaří, budete odměněni.
Budete - buďte pevní a věrní.
VOJÁCI
Co je nám po bouři a nebezpečí?
Nemají moc nad našimi srdci.
Nikdy nedbáme blesků, které se blýskají
v čarodějnou půlnoc,
stále se blíží kradmými kroky.
Dveře ani zeď nejsou ochranou,
nedbáme křiku ani pláče,
udeříme - snad ve spánku.
A tak k nebesům, potěšeni, posíláme
mnoho duší, aby posloužily příteli!
A s dýkami krví zbrocenými,
budeme hodovat, až bude po všem.
PAGANO
Naděje na pomstu inspiruje duši.
Teď se mi tvář rozjasnila.
Tolik let jsem čekal,
že úspěch mou duši oblaží.
Až mé srdce pozlátkem přetéká,
že jednoho dne zvítězím.
Ano! A tvá krása serafínská
bude jen má, navzdory všem mým příbuzným.
VOJÁCI
Ano, veliteli, ve tvých službách
my tvé nepřátele rychle zabijeme!
SCÉNA VI[editovat | editovat zdroj]
Galerie v paláci rodiny Folca, která vede zleva do Arvinových pokojů, zprava do dalších apartmánů.
Scéna je osvětlena lampou.
Viclinda, Giselda, pak Arvino.
VICLINDA
Třesoucí se stojím před neznámým nebezpečím…
Ne, na jeho tváři je temný mrak,
ne smutku, ale přísné nenávisti.
Pojď tedy, Giseldo, a pomodleme se.
K nebi, aby nás ochránilo před zlem:
Přísahám, že pokud můj manžel a tvůj otec
se sem vrátí v bezpečí,
půjdu bosa a budu se modlit před nebem.
Svatým hrobem!
ARVINO
Z jeho pokojů.
Vrať se, drahá ženo, do svého domu.
A netoulej se - může ti hrozit nebezpečí.
GISELDA
Ó, nebesa, je nebezpečí blízko?
ARVINO
Můj otec mi právě řekl,
že slyšel zvuk kroků.
Ale byl vzrušený...
Možná se někdo bavil.
Tak pojď, má lásko!
Odchází.
GISELDA
Slyš nás, ó svatá Panno!
Klečící s Viclindou.
Svatá Maria, vyslyš nás v milosrdenství,
pros svého Syna, našeho Pána, aby nás ochránil.
Dej nám, ó Matko, svou sladkou přímluvu!
Ó, požehnaná Matko, dej nám svou milost!
Nejsvětější Panno, Matko nebes,
přimlouvej se za nás v našich potřebách.
Dej nám svou lásku a ochranu,
od našeho drahého Spasitele, na tvou laskavou přímluvu.
Odcházejí.
SCÉNA VII[editovat | editovat zdroj]
Pirro a Pagano.
PIRRO
Tak pojď, Arvino nyní odpočívá ve spánku:
Sluha mi řekl.
PAGANO
Ó, nadšení!
Oheň se rychle šíří
a u plápolajících plamenů
brzy uvidím triumf své pomsty.
Ano, v několika okamžicích!
Pak přijdu!
Opatrně vstoupí do Arvinových pokojů.
SCÉNA VIII[editovat | editovat zdroj]
Pirro sám, pak Giselda, nakonec Pagano s krvavou dýkou a Viclinda.
PIRRO
Nyní je oheň vojáka zažehnut!
Slyším jejich šavle?
Pospíchám - to je zábava.
kterou si rád zahraji.
Odchází a tasí meč.
Giselda rychle překročí scénu.
VICLINDA
Tažená Paganem.
Nešťastníku, odvaž mě! Ach, manželi!
PAGANO
Zemře, jestli se odváží jít za tebou!
Následuj mě mlčky.
VICLINDA
Raději zemřu u tvých nohou.
PAGANO
Nikdo tě nezachrání.
Budeš navždy moje!
Nikdy nebudeš odloučena od mé lásky.
Ani žal, ani nářek
nevyvolá sliltování v tom,
kterého jsi nenáviděla
a kterým jsi pohrdala.
SCÉNA IX[editovat | editovat zdroj]
Arvino, Giselda, Pirro, zbrojnoši, sluhové s pochodněmi a předchozí.
ARVINO
Slyším ho!
PAGANO
Jsem ohromen!
Krev! Ale čí krev? - Moje dýka.
Někoho zasáhla - čí to byla krev?
VICLINDA, GISELDA
Otcova!
VŠICHNI
S Paganem, který upustí zbraň.
Ó, hrůza. Zrůdo, pekelná a strašná!
Země by tě měla pohltit!
Nemá Věčný svůj hrom,
aby tě zabil svými plameny?
Už jen tvé jméno děsí nebeské vojsko!
ARVINO
Zrada! ... Ať meč vypije krev tvého života,
i zde, kde leží tvůj otec!
GISELDA
Zasáhne.
Teď k jeho zločinu další nepřidávej!
Už žádné scény hrůzy a smrti!
PAGANO
K Arvinovi.
Co? … Nemáš odvahu? …
Hle, teď vytahuji svůj meč z pochvy.
Chystá se zabít mečem, ale je zastaven zbrojnoši.
SBOR
Zloduchu! Abys mohl žít,
to bude trest větší než smrt.
VŠICHNI
Proto na tvou hanebnou hlavu věčný trest.
Kainův zločin vtiskl
víc než hadi a plameny Avernu.
Tvá duše bude poskvrněna hrůzou!
Nikdy nebudeš chodit mezi květy,
ale lesy a drsnými horami.
Na tvém čele bude krvavá skvrna,
v patách ti bude kvílet démon!
DRUHÉ DĚJSTVÍ - Muž v jeskyni[editovat | editovat zdroj]
SCÉNA I[editovat | editovat zdroj]
Sál v paláci Acciana v Antiochii.
Acciano sedí na trůnu, před ním jsou velvyslanci,
vojáci a lidé.
VELVYSLANCI
Takže je to pravda?
ACCIANO
Já sám -
viděl jsem jejich zbraně zářit!
VELVYSLANCI
Přicházejí chvastouni! Ve vánku
jejich barvy teď vlají!
Za hřmění velkého Mahometa
jrzy je uvidíme zabité!
ACCIANO
Krutí a silní, stále se radují,
drancují a znásilňují.
Vraždy a hrůza je čekají.
Dej, ó Alláhu, ať je ještě zaženeme!
VELVYSLANCI
Alláhu, sestup a potrestej je.
Ti, kdož poskvrňují Tvou slávu!
VŠICHNI
Ať se nad námi převalí hrom Evropy,
ať se na ně snese vichřice.
Tvé blesky rychle od pólu k pólu -
jejich roztříštěné zástupy zlomí.
Dej sílu našim srdcím,
jak s jednotnou myslí povstáváme.
Přísaháme, že nikdy nesložíme meče,
dokud nezabijeme své nepřátele!
A hoříce znovu horlivostí,
zuřivost nás sjednocuje a dává nám novou sílu.
My své nepřátele přemůžeme,
nebo šlechetně padneme!
Odcházejí.
SCÉNA II[editovat | editovat zdroj]
Oronte a zahalená Sophia.
ORONTE
Ó, matko nejdražší, jak se daří mé lásce?
SOFIA
Vzdychá, pláče, volá svého milého -
Snad jí teď ubohé srdce puká!
ORONTE
Není smrtelníka na zemi,
kdo by mohl takovou radost jako já sdílet!
SOFIA
(Ó, kéž by toto všeobjímající nebe
osvítilo ducha mého syna a učinilo ho šťastným!)
ORONTE
Já bych své štěstí vložil
do jejího důvěřivého, ušlechtilého srdce.
A svou láskou k jejímu duchu
více požehnaného míru,
než ten, který vládne ve hvězdách nahoře,
odkud je dáváno čisté světlo.
A pak, tam, kde smrtelníci nikdy neprojdou,
Chtěl bych s ní vystoupit do nebe!
SOFIA
Oh, uvažuj! Musíš obětovat
za její lásku své náboženství
a sklonit se k pánu jejího otce.
ORONTE
Učiním dle tvého přání.
SOFIA
Ach ta radost!
ORONTE
Ó nejdražší matko!
Něco mi šeptá v srdci,
že Bůh, kterého uctívá,
nerozdělí dvě milující srdce.
Jako krásný anděl z nebeské brány!
Hlubokým pohledem
tvých čistých očí,
jsem splynul s tvou bytostí!
Přijď, požehnej svou přítomností
můj zrak svou krásou.
Toto pravé, toto pravé
a věrné srdce!
SOFIA
Anděl lásky nad tebou bude bdít,
a nikdy se od tebe nevzdálí.
SCÉNA III[editovat | editovat zdroj]
Mírně se svažující hora, ve které se otevírá jeskyně.
Poustevník.
POUSTEVNÍK
Jaké slavnostní ticho! Ó ubohý člověče!
Kdy se ozve řev kataraktů a bouří
s hrubým válečným křikem?
Tyto ubohé oči nikdy nepřestanou plakat,
dokud z vrcholku hory
lodě křižáků s vlajícími prapory,
se neobjeví.
Mohou mé ruce někdy odčinit zločiny, které jsem spáchal?
Nebo může být odpuštěna vina, jako je ta moje?
Kéž bych mohl strhnout muslimskou vlajku.
Stále vše mlčí - Ó nešťastný člověče!
Jen nebe může smýt mé slzy.
Jen laskavé nebe může dát mír a odpuštění
této duši zatížené vinou!
Ale když promluví strašný hlas a řekne:
"To nebe si to přeje!"
Když na této zemi kříž
se bude třpytit v paprscích slunce,
pak se srdcem plným hněvu,
budu naslouchat válečné polnici.
Pak tato chladná ruka uchopí meč
silněji než mladistvým ohněm.
Znovu má duše ožije,
pocítí nebeské radosti!
Ale kdo to přichází tak rychle?
Podle šatů je to muslim.
Musím odejít…
SCÉNA IV[editovat | editovat zdroj]
Pirro a předchozí.
PIRRO
Ve jménu božím!
Prosím, vyslechni můj příběh o vině!
Projev svou dobrotu -
může mi být odpuštěno?
Řekni, zda mohu dosáhnout odpuštění
za tak velký zločin, který jsem spáchal?
Jsem Pirro a byl jsem Lombard.
A pomáhal jsem vraždění.
Utekl jsem sem jako zbabělec,
opustil svou zemi. Smutek a hrůza mě vedly,
k nebi a k tobě se obracím s prosbou:
ubohý prosebník u tvých nohou.
POUSTEVNÍK
Povstaň a doufej! …
PIRRO
Hradby Antiochie
jsou mi svěřeny.
V dálce jsou slyšet zvuky.
POUSTEVNÍK
Jaký to hluk!
PIRRO
Slyš, to vojáci kříže,
lidé se rozprchli do kraje.
POUSTEVNÍK
Nebesa, co říkáš, je to pravda?
Jdi a nebe ti odpustí,
ať už není víc nešťastných.
Soudce hříšníků ti odpustí,
když se vzdáš.
Tohle hříšné město mi odevzdej!
PIRRO
Svatý otče, otevřu
všechny brány tohoto velkého města
skrze jeho bezbožné davy.
Červený kříž lásky a milosrdenství!
POUSTEVNÍK
Zdá se však, že zvuky postupují.
Nebesa! Lombarďané!
PIRRO
Ach, ano, Lombarďané .
POUSTEVNÍK
Jdi a hledej bezpečí
v poustevníkově jeskyni.
SCÉNA V[editovat | editovat zdroj]
Poustevník vstoupí do jeskyně s Pirrem a vynoří se s helmou a mečem.
Mezitím se křižáci před Arvinem seřadili na hoře.
POUSTEVNÍK
Ty budeš chránit
Chraň toho, kdo tě znovu chce ovládnout.
Můj věrný příteli, můj starý dobrý meči!
Nasazuje si helmu a stahuje hledí.
ARVINO
Ty jsi ten jeskynní muž?
POUSTEVNÍK
Jsem, můj synu, co tu chceš?
ARVINO
Modli se za nás, aby hněv nebeský
už nás neděsil.
POUSTEVNÍK
Což nevíš, ke komu mluvíš?
ARVINO
Každý, koho tu potkáme,
potvrdí, že nebesa toho ušetří,
za koho ty se modlíš.
Hordy muslimských útočníků
mi ukradly mou jedinou dceru.
Dlouho jsem šel v jejich stopách.
Až jsem ji ztratil poblíž těchto míst.
POUSTEVNÍK
Řekni, máš mnoho statečných vojáků?
ARVINO
Ano …
POUSTEVNÍK
Svou dceru bys rád rychle uviděl?
ARVINO
Ať celá Evropa, která se tu shromáždila,
je svědkem jejího návratu ke mně.
POUSTEVNÍK
Ó, jaká radost! Teď přichází noc.
Bratři Lombarďané, následujte mě.
A než se zítra rozední,
vy města se stanete pány!
ARVINO
Svatý otče, ty vzbuzuješ slávu,
Všichni naši vojáci jsou tebou inspirováni.
VŠICHNI
Ó falešný Alláhu, na tvou hlavu padne
pomsta slíbená a nikdy nezapomenutá.
Svaté hlasy volají kolem nás.
A právem hlásají, že přišel tvůj poslední den.
Hle, kříž září v tichém vzduchu
a kolem nás září sangvinické světlo.
Na kusy rozdrcená je standarta muslimů,
nevěřící jsou poraženi - teď prchají.
SCÉNA VI[editovat | editovat zdroj]
Vnitřek harému. Ženy po Giseldině boku.
SBOR ŽEN
Buď zdráva, krásná cizinko, sladký vzore krásy!
Kroužíme kolem tebe, pohybujeme se v bláznivém tanci.
Daleko navždy od smutku a nebezpečí,
obklopeny rozkoší, veselím, šťastny a milující!
Oronte, tvé moci a tvé kráse vděčíme.
Buď zdráva, krásná cizinko, krásná cizinko!
Proč jsi opustila dům svého otce?
Což od tebe odešel nevěrný milenec?
Raduj se a pozvedni ty jasné, zářivé oči.
Tady se láska i Oronte klaní tvé vládě.
Na tvé potěšení čeká skupina zářivých dívek,
všechny touží tě potěšit, překrásná cizinko!
Ach, bláhová, jsi nádherná!
Tvé jasné oči si podmanily našeho prince,
který se nikdy nesklonil před svatyní lásky.
Ale brzy uslyšíš o smrti svého rodu,
který se nikdy nevrátí od břehů Palestiny.
Pryč - ať se modlí ke svému Bohu v hodině svého nebezpečí.
Buď zdráva, krásná cizinko, krásná cizinko!
SCÉNA VII[editovat | editovat zdroj]
Giselda.
GISELDA
Ó matko na nebesích, zbav mě mého žalu.
Ochraňuj mě a navrať mému srdci ztracenou radost.
Ó, proč jsi mě zanechala vzdychání a smutku?
Pokud láska není svatá, nemohu se oddat žádné radosti.
Mé modlitby za tvou milost jsou marné.
Bohužel není návratu!
Ó, kéž bych trpěla, a tím k tobě vystoupala.
Vidím před sebou strašné časy,
které jako temný přízrak na mě čekají.
Ach, kéž bych mohla k tobě vystoupat.
ŽENY
Kdo nás ochrání!
GISELDA
Ty výkřiky, co znamenají?
ŽENY
Oh, utečme! …
SBOR
Zabíjejí nás, zabíjejí nás!
SCÉNA VIII[editovat | editovat zdroj]
Turečtí vojáci pronásledovaní křižáky, pak ženy z harému
a Sofie.
ŽENY
Kdo nás ochrání před bídnou smrtí,
když svůj lid opustí Prorok?
GISELDA
Křižáci! …
SOFIA
Ach, Giseldo,
nehodný zrádce vedl nepřítele!
O manžela a syna jsem oloupena!
GISELDA
Ach, o čem to mluvíš?
SOFIA
Ta zrůda!
Už vidíš, kdo je zabil?
SCÉNA IX[editovat | editovat zdroj]
Arvino, poustevník a lombardští rytíři.
GISELDA
Můj otče! To je můj otec!
POUSTEVNÍK
Ukazující na Giseldu.
Hle, plním svá slova, pane.
ARVINO
Drahá Giseldo, vrať se do náruče
svého otce!
GISELDA
V hrůze ustupuje.
Co je to za krev?
SOFIA
Běda mi!
GISELDA
Téměř šílená.
Ne! Nebyla to spravedlivá příčina, nebylo to pro nebe.
Země byla zalita lidskou krví!
To je bezbožné šílenství, ne zbožný cit,
co zabíjí pohany a myslí si, že je to dobré!
Žádný hlas z nebe to nepřikázal.
Ne, nebesa nechtějí - ne, nebesa nechtějí.
PUSTEVNÍK A SBOR
Co to slyšíme!
ARVINO, SOFIE
Nešťastnice!
GISELDA
Jaká strašná mlha to zaslepuje tvé oči před mocí nebes?
Nebeské milosrdenství letí, teď vidím,
vidím strašnou nenávist.
Ještě je daleko, strašná! Osiřelá duše první bude zatracena!
Pak kraj, který milujeme, i vzduch.
Ó, bezbožné zničení lidstva!
Bůh nebes je hluchý k lidskému utrpení
a nevyslyší naše modlitby.
ARVINO
Zlé! … svatokrádežné! -
GISELDA
Hra větrů.
Už vidím vlát - tvé vlasy.
Vidím barbary - stoupající šiky,
Evropy zotročený lid!
Neboť nikdy nebyla - Boží slova,
kde lidé - prolévají krev.
Ne, Bůh to nechce - Ne, Bůh to nechce;
On jediný sestoupil, aby mluvil o míru!
POUSTEVNÍK
Ach, mlč, ty bláznivá.
ARVINO
Vyndavá dýku.
Jedině tvá smrt
zastaví tvé bezbožné blouznění.
POUSTEVNÍK
Zadrží ho.
Ona blouzní! Nešťastnice! Smutek ji zničil -
Její rozum je pryč - šílí jako pominutá!
GISELDA
Ach, rána v mé hrudi a slzy…
Rukou Orentovou zraněná!
SBOR
Opusťme ty nehodné, jejichž srdce se bezbožné
lásce otevřela.
TŘETÍ DĚJSTVÍ – Přeměna[editovat | editovat zdroj]
SCÉNA I[editovat | editovat zdroj]
Údolí Jozafat. V dálce je vidět Jeruzalém.
Vojáci, křižáci, poutníci.
SBOR
Jeruzalém! Jeruzalém!
Svatá, zaslíbená země.
Naše krev, spravedlivě prolitá, tě vydobila.
Spleťte věnec - sevřete ruku všech bratrů!
Při vzpomínce na svatá místa,
slzy orosí naše oči.
Ó, laskavá nebesa,
až tento život skončí,
ať jsme ti stále věrní!
POUTNÍCI
Bojovali jsme a porazili hrdé muslimy.
Bojovali a získali jsme svatý hrob.
Zde padl velký vlk, který zabil
beránky v hluboké tmě svého doupěte.
Na tomto vrcholu Nazaretský plakal
nad tímto osudným městem;
Zde zemřel smrtí hanby,
když bylo málo těch, kteří by se slitovali!
VŠICHNI
Ach! Při každé vzpomínce na svatá místa,
slzy orosí naše oči.
Dej, Otče náš, až tento život skončí,
ať jsme ti stále věrní.
Ó hory a údolí, věčně svaté,
posvátné v lidské mysli,
z milosti laskavých nebes.
My bojovali a zvítězili!
Odcházejí údolím.
SCÉNA II[editovat | editovat zdroj]
Giselda.
GISELDA
Sama.
Proč jsem tak nešťastná,
ač našla jsem svého otce?
Můj dech mě opouští, nebeský vzduch
sám mě oživuje - vše se zdá opuštěné!
Marně se snažím zpívat - má mysl, rozptýlená vášní,
k nebi své myšlenky nepozdvihne.
Jen láska naplňuje mou hruď!
SCÉNA III[editovat | editovat zdroj]
Oronte v lombardském kostýmu a předchozí.
ORONTE
Giseldo!
GISELDA
Ó nebesa! … sním?
ORONTE
Ach ne! … Vskutku!
Oronte tě objímá!
GISELDA
Ach, to snad sen...
Tvé čelo slzami svými omývám!
ORONTE
Ach, Giseldo!
Tak ty jsi tedy na mne nezapomněla?
GISELDA
Ach, jak bych mohla…
Tvoji smrt jsem oplakávala!
ORONTE
V boji smrtelném,
já, nepřítelem sražen.
V touze tě znovu spatřit, stal jsem se zbabělcem.
Marně jsem putoval ze země do země
a v přestrojení jsem přišel sem,
abych tě znovu viděl.
A pak zemřel!
GISELDA
Ach, ty nezemřeš !...
ORONTE
Vše navždy ztraceno!
Má vlast, rodiče, mé žezlo.
A s tebou i život!
GISELDA
Ne! Chci tě následovat.
S tebou utíkám!
ORONTE
Ty? ... Co tím myslíš!
GISELDA
Já osud tvůj sdílet budu.
ORONTE
Ach, nešťastné děvče, vzpomeň si!
Zlořečení na mně leží.
Uprostřed divokého a drsného lesa
já sám odpočívám,
jako divoká šelma ve své jeskyni.
Sotva spím, v bídě se probouzím.
Za své lože mám bezbřehou poušť,
leží přede mnou zlatá a přísná.
Až vytím vlk sám ti řekne,
jak moc tě zbožňuji,
pak teprve budu šťasten,
s plamenem tvé lásky v srdci.
GISELDA
Pospěš si, každou chvíli hrozí nebezpečí!
Budou ti usilovat o život.
ORONTE
Zvážila jsi to?
GISELDA
Už nebudu zvažovat:
Smrt nebo nebezpečí, já to podstoupím.
ORONTE
Každé zlo snesu,
když ona můj úděl sdílí! Tak pojď! Pryč!
GISELDA
Ach, ano, pro tebe
vlasti, přátel a života bych se vzdala.
ORONTE
Než abych měl své království,
ať tě hrdě nazývám svou.
GISELDA
Šťastná pro mě ta bída,
stany Lombardů opovrhuji.
Vaňte, měkké větry Arabie,
svěží je ranní vánek.
Ach, nebesa mi jistě odpustí,
že pro lásku prchám.
Matko, odpusť mi, že láska, jako je ta moje,
je jako ta nebeská, nehynoucí.
ORONTE
Ztracená a odevzdaná utrpení
chceš se vzdát svého krásného domova?
Přátele, domov a vlast opustím
a s radostí tě nazvu svou.
Budeme sdílet radost i bídu!
A nikdy se nerozdělíme, dokud smrt tak neučiní.
A nebe bude vždycky pomáhat
a požehná každému věrnému srdci.
HLASY
Do zbraně!
ORONTE
Co ty hlasy!
GISELDA
Ten hluk přichází
z lombardského tábora - třesu se o tebe.
OBA
Tak rychle utečme, ať smrt nás nerozdělí!
Ani nebe, ani země tě ode mne neodtrhne.
SCÉNA IV[editovat | editovat zdroj]
Arvino sám ve stanu.
ARVINO
Co jsem to spatřil?
Šílenství a zuřivost tlačí mě k zemi!
Utekla, nesena tryskem arabským koněm,
zatímco z jeskyně vyběhl muž.
V okamžiku vše zmizelo mi z očí.
Ach, zlořečená, zrozená k zahanbení mého jména!
Proč ses narodila, abys mě zahanbila?
Ty ubohá a nevděčná!
Ty, zdroji všeho mého zármutku.
Ach, proč jsem ti dal život, nešťastnice!
SCÉNA V[editovat | editovat zdroj]
Vojáci, křižáci a předchozí.
ARVINO
Jaké novinky?
SBOR
Více než jednu o Paganovi je slyšet.
Řeční se ve stanech křižáckého tábora.
ARVINO
Proboha! ...
SBOR
Kdo ho vede - svatou cestou?
Nechvalně proslulý vrah - který přišel zradit?
Mezi tolika neštěstími - nevidíš ruku
pohrdání nebes - pro bezbožného germána?
Krutá pomsta - stíhá nehodné,
všemu rozhořčení - nemůže uniknout.
ARVINO
Silně rozhněván.
Ano! ... nebesa, která netrestají.
Já poznám chybu.
Můj meč už zraňuje,
už proniká bezbožným srdcem,
už dýchá ohavnost.
Tisknu ho nohou!
Kdyby v Avernu byl ukryt,
už mi neunikne.
SCÉNA VI[editovat | editovat zdroj]
Interiér jeskyně. Z otvoru na konci můžete vidět břehy Jordánu. Giselda podpírá zraněného Oronta.
PŘEDEHRA
GISELDA
Zůstaň tady a odpočívej!
Běda! S jak krutou pomstou naši nepřátelé udeřili!
ORONTE
Omdlévám, Giseldo!
GISELDA
Jak strašná odplata
za všechnu mou lásku!
ORONTE
Umírám! …
GISELDA
Ach, klid! - Ach, klid!
Ty neumíráš, já svým rouchem
jsem ti krutou ránu ovázala.
ORONTE
To vše je marné,
marně mě lituješ!
GISELDA
Ó, vyslyš mě, Bože mých otců,
vyslyš mě!
Ty, jenž jsi mi matku vyrval,
štěstí tohoto světa zničil.
Teď jediný, který mě miloval,
mi bude brzy vzat.
Jsi krutý!
SCÉNA VII[editovat | editovat zdroj]
Poustevník a předchozí.
POUSTEVNÍK
Kdo se opovažuje obviňovat nebe?
Láska tě přivedla k šílenství!
GISELDA
Vyděšeně.
Jaká slova to slyším?
ORONTE
Kdo jsi?
POUSTEVNÍK
Slibuji ti:
Obrátíš-li se k naší víře,
nebeské sídlo bude tvé.
GISELDA
Bůh k tobě mluví!
ORONTE
Ano, vše rozhodnuto.
Ach, Giseldo, teď přichází úkol,
po kterém jsem tak dlouho toužil!
Svatý otče, pojď ke mně blíž.
POUSTEVNÍK
Vstaň tedy, ne nadarmo hledáš nebe.
Brzy spatříš jeho slávu!
Čisté a svaté vody Jordánu
ti budou pramenem života!
GISELDA
V očích nebes už není
naše láska zločinem!
Tak žij, žij pro mě!
ORONTE
Neobvyklá radost
naplňuje mou duši štěstím!
Jaká svatá radost mi proudí každou žilou.
Radost a štěstí mě provázejí!
Stěží vidím tvé zvlhlé oči,
ačkoli se nade mnou skláníš!
Pojď ke mně!
Ó, chvíle štěstí!
Přestaň plakat, v nebi se za tebe budu modlit!
V nebi na tebe čekám,
v nebi se znovu setkáme.
GISELDA
Neumírej, nebo na mě počkej.
Nebesa mi dávají poslední naději!
Ó, modlím se, abychom mohli zemřít spolu.
Ó, smrti, okouzli mě!
Můžeš zemřít a opustit mě?
A opustit mě od všech nadějí?
Proč mi andělé zavírají nebe?
Vždyť ti ho otevřeli! Otevřeli ti je!
POUSTEVNÍK
Teď přišla jeho poslední hodina,
jeho srdce se obrací k nebi.
Kdyby jen puls života zůstal,
jeho žal se mění v radost.
Odměnou za lásku je smutek,
naděje na šťastný zítřek:
uprostřed zástupů andělů,
se už nikdy nerozloučíte.
ČTVRTÉ DĚJSTVÍ – Boží hrob[editovat | editovat zdroj]
SCÉNA I – vynechává se[editovat | editovat zdroj]
Jeskyně.
Giselda je opuštěná na kameni. Poustevník a Arvino vstoupí.
POUSTEVNÍK
Ukazuje na Giseldu.
Vidíš a odpouštíš?
ARVINO
Ach má dcero!
POUSTEVNÍK
Obtížně jsem ji sem přivedl
a před tvýma očima ji ukryl.
Tři dny jsem ji skrýval
v obavě před tvým hněvem. Podívej se na tu trpící!
Spálená a strávená strašlivou žízní,
od níž je celé pole zbičováno.
Nyní sama zavřela oči, aby si odpočinula.
ARVINO
Ach, my se soužíme! Ale kdo jsi ty, ubožáku?
Ať mi je konečně známo,
kdo nade mnou tolik bdí!
Často jsem tě viděl bojovat blízko mě
a chránit mě svou hrudí.
POUSTEVNÍK
Ó, Arvine,
dozvíš se to! ... Ale teď k Giseldě.
Snažme se!
Pojď, hledejme všude,
nechť se její žák vrátí k životu.
SCÉNA II[editovat | editovat zdroj]
Giselda sama. Ve snu ji překvapí vidina nebeských duchů.
NEBESKÝ SBOR
Buď vítána, nejdražší dívko.
Šťastné vidiny přicházejí.
Skrze tebe v ráji vidíme
blaženou duši.
Pojď tedy k tomu, kdo sdílí tvou radost,
usedni po boku milovaného.
GISELDA
Vstává a pokračuje ve snění.
Ach! To je podobenství nebe!
Jaká nadpozemská nádhera!
A podívej, svítání se chystá
na věčné ráno!
Oronte, zůstaň pro mě mezi anděly!
Proč mi neodpovídáš?
ORONTE
Mezi anděli,
Giseldo, skrze tebe zůstávám!
Nebesa vyslyšela mé modlitby!
Brzy tě opět uvidím!
Ale jdi a řekni lidem,
ať posílí svou naději.
Řekni jim, že vody Siloe
jim dají život a naději.
Vidina zmizí.
GISELDA
Probuzena ve velkém rozrušení.
Jaký to zázrak! Temná jeskyně
v ráj se proměnila! - Byl to sen?
Mému srdci se ulevilo!
Ta náhlá změna - ne, to nebyl sen!
Ne, nebyl to sen, má duše tomu věří!
Znovu slyším hlas milovaného.
Svou rukou mi žehná.
Mé modlitby nejsou marné.
Ach, vy bojovníci křížové výpravy!
Svaté vavříny kolem vás rostou!
Tam teče svatý proud,
který uzdraví každé nemocné srdce.
SCÉNA III[editovat | editovat zdroj]
Lombardské stany poblíž Ráchelina hrobu.
KŘIŽÁCI, POUTNÍCI A ŽENY
Z našeho domova jsme odešli,
povolal jsi nás svatým slibem,
pozváním svatého muže.
Teď tě prosíme, abys nás podpořil.
Skleslé pohledy teď na našich tvářích vidíme.
Teď jsou tvoji služebníci slabí a mdlého srdce.
Ó, Pane, dodej jim odvahy,
aby hájili tvou velkou věc proti svým nepřátelům!
Je cítit vánek z Lombardie.
Vane čerstvý vítr nad údolím a horami
a znovu rozjasní naše bledé tváře.
Odpočineme u čistého, jiskřivého pramene!
Vzpomínka krutá, jen nářek vyvolává,
když takové výjevy před nás staví,
když naše rty, vyprahlé žízní, teď hoří,
pod paprsky žhavého slunce.
HLASY
Na Siloe! Na Siloe!
SBOR
Jaké to hlasy!
SCÉNA IV[editovat | editovat zdroj]
Giselda, poustevník, Arvino a předchozí.
GISELDA
Vlídné nebe,
vždy milosrdné, vyslyší modlitby svého lidu!
Ať všichni lidé stojí kolem vody
ze Siloe přitékající!
SBOR
Ó, radost! Ó, radost!
ARVINO
Slyšte mě, Lombarďané, slyšte mě!
Ať všichni uhasí žízeň a buďte si jisti,
že nebudete poslední, kdo zdolá
tyto posvátné hradby opuštěné pánem.
Nevěřící mají navrch.
Poslouchejte!
Trubka a roh teď zní.
Svatá země bude naše.
VŠICHNI
Ano, válka! Válka!
Válka! Chop se meče
proti nevěřícím!
My jako divocí lvi v boji
proti nepřátelům.
Teď náš prapor vlaje ve větru,
jak symbol hrůzy a zabíjení.
Vítězství se nad námi vznáší na křídlech jitra,
vzhůru míří, kde zlatá koruna září.
SCÉNA V[editovat | editovat zdroj]
Stan Arvina.
Po dlouhé bitevní vřavě vchází Poustevník podporovaný Giseldou a Arvinem.
ARVINO
Zde můj stan…
Odpočívej, nešťastníku…
Ale ty nemluvíš?
GISELDA
Všude jsem ho viděla bojovat.
Určitě je zraněný.
První zdolal hradby!
POUSTEVNÍK
Jdi pryč! … Kdo jsi?
ARVINO
Pamatuj, že Arvino
je ti teď nablízku.
POUSTEVNÍK
Dívá se na své ruce.
To jméno – Arvino! Ach, ticho!
Tato krev, prolitá u mých nohou,
patří Arvinovi.
Ó, nebesa! Já jsem zabil svého otce!
ARVINO
O čem to mluvíš?
GISELDA
Uklidni se!
Podívej, jsi s přáteli,
které jsi zachránil.
POUSTEVNÍK
Ach, nebesa! Ach, jak ten hlas
čistí mou hlavu a těší mé srdce.
Ty jsi anděl poslaný k odpuštění.
ARVINO
Řekni... Kdo jsi? …
POUSTEVNÍK
Jsem Pagano.
ARVINO A GISELDA
Nebesa! … Je to možné?
PAGANO
Krátký okamžik
zbývá mi jen žít ...
Ach, bratře! Před nebesy,
která se mi brzy otevřou,
a můj trest bude dokonán,
odpusť mi - neproklínej mě!
GISELDA
Otče, ten zločin…
Nebesa vinu odpustila.
PAGANO
Ach bratře! …
ARVINO
Objímá ho.
Ano, zvítězil jsi.
Tento dobrý muž ti dá rozhřešení!
PAGANO
Jsem šťastný! Nech mě zemřít.
Ještě jednou se podívej na toto město.
SCÉNA POSLEDNÍ[editovat | editovat zdroj]
Opona se zvedá a je vidět Jeruzalém. Na zdech, na věžích vlají prapory kříže osvětlené prvními paprsky východního slunce.
Poutníci, ženy a křižáci.
PAGANO
Nebesa buďte pochválena! Teď umírám v pokoji.
Z tvého milosrdenství se mi dostalo milosti!
Ty jsi zabránil, abych zemřel v hříchu.
Mé utrpení nebylo zbytečné!
ARVINO
Ó, Pagano! Když ti nebesa odpustila
a smrt teď chystá svůj šíp,
v posledních chvílích ti nebe uleví.
Bratr odpouští ve svém srdci.
GISELDA
Ať se střetnou v pokoji s mým manželem v nebi
a milovanou matkou, znovu shledanou.
Pak toto srdce, osvobozené od země a jejího kvasu,
za péči bude plně odměněno!
SBOR
Za toto vítězství tě pokorně chválíme
a vzdáváme Ti všechnu čest a slávu!
Ty jsi nás zachránil a my tě na oltáře vzneseme,
abychom o tom vyprávěli všem věkům!
Konec opery
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b LODISPOTO, Terenzio Sacchi. Giuseppe Verdi - I Lombardi alla prima Crociata, dramma lirico in quattro atti. www.flaminioonline.it [online]. [cit. 2024-04-19]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ KRÁLÍK, Jan. Géniové světové hudby V.:Giuseppe Verdi. Redakce Miloslava Kulhavá. [s.l.]: Supraphon, 1981. 2 LP gramofonové desky. Supraphon 1119 3091 - 92 G.
- ↑ a b Verdi's grand opera of I lombardi as performed by the Italian Opera Company.. Trove [online]. [cit. 2024-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
