Věroslav Neumann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Věroslav Neumann
Základní informace
Narození 27. května 1931
Cítoliby
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 21. listopadu 2006 (ve věku 75 let)
Praha
Česká republikaČeská republika Česká republika
Žánry klasická hudba, opera a vokální hudba
Povolání hudební skladatel, dirigent, hudební pedagog a sbormistr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věroslav Neumann (27. května 1931 Cítoliby21. listopadu 2006 Praha) byl český hudební skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě na gymnáziu v Praze studoval skladbu na Akademii múzických umění v Praze u Jaroslava Řídkého. Již během studia byl sbormistrem několika pěveckých souborů (Vysokoškolský soubor Zdeňka Nejedlého, ČKD Stalingrad, Soubor S. K. Neumanna, Umělecký soubor ministerstva vnitra). Pracoval jako zahraniční referent v Československém hudebním fondu i jako tajemník a člen Ústředního výboru Svazu československých skladatelů. V té době zkomponoval řadu mládežnických, budovatelských a vojenských písní, sborů a obdobných tendenčních skladeb, za něž byl pravidelně odměňován cenami.

Zlom v jeho životě znamenal rok 1969. V létech tzv. normalizace nebyla, kromě skladeb pro děti, jeho díla provozována. Dětské skladby se mezitím staly součástí trvalého repertoáru dětských souborů v Sovětském svazu a dalších zemích východního bloku a bylo je proto obtížné vymazat. To vedlo k větší koncentraci skladatele na ostatní hudební formy. Ocenění přišlo tentokrát z Francie, kde jeho sbor Soleils Couchants byl vyznamenán na mezinárodní sborové soutěži v Tours (1982). Po roce 1989 byl jmenován ředitelem Pražské konzervatoře.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Opera o komínku. Pěvecko-taneční buffa na text Karla Loose z 18. století (1965-66),
  • Gloria. Rozhlasová opera na vlastní libreto podle Karla Čapka (1970)
  • Příběh se starou lenoškou (podle Charlese Dickense, 1987)

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Óda pro symfonický orchestr (1965-66)
  • Pozvánka na koktail (1967)
  • Věnování komornímu orchestru (1977)
  • Koncert pro trubku, smyčce a magnetofonový pásek (1980)
  • Symfonické tance (1984)
  • Panorama Prahy. Tři symfonické obrazy pro baryton a orchestr na verše českých básníků (1962)
  • Komorní symfonie pro 16 zpěváků a 13 instrumentalistů (1972)
  • V Čechách. Kantáta pro dívčí (dětský) sbor a orchestr na verše Jana Čarka a Františka Nechvátala (1983)

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Hudba pro violu a klavír (1968)
  • Pět kusů pro dvoje housle (1968)
  • Smyčcový kvartet (1969)
  • Tři skladby pro varhany (1977)
  • Pět dramatických sekvencí pro violoncello a klavír (1978)
  • Proklamace pro tubu a klavír (1981)
  • Podobizny muže pro housle a klavír (1987)
  • Lázeňské dopoledne stárnoucího elegána. Šot pro klarinet a klavír (1987)
  • Čtyři variace na zbojnické téma pro klarinet a klavír (1979)

Sbory[editovat | editovat zdroj]

Smíšené sbory
Ženské sbory
Dětské sbory
  • Zelená léta (verše František Branislav, 1961)
  • Cancáty a jiné fóry pro dětský sbor a klavír (1978)
  • Brabenčí polka
  • Co je v lese (1979)
  • Různá počasí (verše Erich Sojka)
  • Vánoce malých zpěváčků, suita českých a moravských lidových koled pro dětský sbor a komorní orchestr (1976)
  • Zázračná muzika (písňový cyklus, 1976)
  • Tři šňůrky písniček pro děti na slova českých básníků (1976)
  • V trávě (verše Ľudmila Podjavorinská a Marie Rázusová, 1980),
  • Roztančíme celou zem (1980)
  • Co je krásy na světě (1983)
  • Brzy z jara (1991)

Písně[editovat | editovat zdroj]

  • Osamělá. Čtyři písně na slova staré čínské poezie v českém překladu Bohumila Mathesia (1964)
  • Rýmovačky. Pět písniček pro soprán, flétnu a klavír na verše současných českých básníků (1980)
  • Když zmlknou ptáci. Čtyři písně pro střední hlas a klavír na verše J. Seiferta (1985)
  • Sbohem, Amadee!, pro koloraturní soprán a klavír (1987)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Ředitelé Pražské konzervatoře
Pražská konzervatoř logo.jpg
Předchůdce:
Václav Holzknecht
19892004
Věroslav Neumann
Nástupce:
Pavel Trojan