Antonín Bennewitz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antonín Bennewitz
Rodné jméno Antonín Josef Václav Bennewitz
Narození 26. března 1833
České království Přívrat, České království
Úmrtí 29. května 1926
Československo Doksy, Československá republika
Národnost česká
Povolání houslista, dirigent
Hnutí klasicismus
Citát
Umění spojuje národy

Antonín Bennewitz (26. března 1833, Přívrat29. května 1926, Doksy) byl český houslista, dirigent a hudební pedagog, spoluzakladatel Českého kvarteta.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako třetí dítě v rodině lesníka. Jeho otec Fridrich Bennewitz byl původem Němec a byl zaměstnán na litomyšlském panství u hraběte Antonína Valdštejna. Matka Josefa, roz. Keppertová byla Češka. Malý Antonín vyrůstal v přívratské myslivně, která sloužila jako lesní úřad a dětství prožil se svými sourozenci v těsném sepětí s přírodou. Studoval na piaristickém gymnáziu v Litomyšli a později na pražské konzervatoři ve třídě houslí u profesora Mořice Mildnera, kterou absolvoval s výborným prospěchem v roce 1852. V letech 1852–1861 nastoupil jako první houslista v orchestru Stavovského divadla. Jako koncertní mistr působil v letech 1861–1863 v Salcburku, kde revidoval skladby Wolfganga Amadea Mozarta. S úspěchem koncertoval i v dalších evropských městech a metropolích Stuttgartu, Bruselu i Paříži. V roce 1866 byl jmenován profesorem Pražské konzervatoře a v roce 1882 jejím ředitelem.[1] Na tomto ústavu působil téměř 30 let a doba jeho vedení byla nazývána „zlatou dobou pražské konzervatoře“. Nedělal rozdíly mezi studenty podle národnosti, zasadil se o výuku v českém jazyce, vyhledával a podporoval nadané české studenty. Obnovil veřejné žákovské večírky a umožnil tím svým žákům vystupovat před publikem. Sám se pak věnoval dirigování školního orchestru a na program koncertů zařazoval hlavně díla českých autorů. Za dobu jeho působení vychoval celou řadu vynikajících houslistů a hudebníků, mezi nimiž byli Josef Suk, Oskar Nedbal, Otakar Ševčík, František Ondříček, Jiří Herold, Karel Hoffmann a mnoho dalších. Jeho manželka Emilie, rozená Miková byla operní zpěvačka a sdílela s ním lásku k české hudbě a českým hudebním skladatelům. V roce 1895 chtěl odejít na zasloužený odpočinek, ale penze se dočkal až v roce 1901, kdy ho ve funkci ředitele Pražské konzervatoře vystřídal Antonín Dvořák. Zbytek života prožil v severočeských Doksech, kde 29. 5. 1926 zemřel ve věku 93 let a je pochovaný na místním hřbitově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Program koncertu, řízeného Antonínem Bennewitzem, ke slavnostnímu otevření Rudolfina v roce 1885
  • 3. prosince 1855 se v Praze zúčastnil jako houslista prvního provedení skladby Bedřicha Smetany Klavírní trio g moll, op.15 s Bedřichem Smetanou za klavírem a cellistou Juliem Goltermannem.[2]
  • V roce 1876 vystřídal Mořice Mildnera v úloze primaria Pixisova kvarteta,[p 1] které se díky tomu stalo známé a světově uznávané jako Bennewitzovo kvarteto. Byl jedním ze zakladatelů Spolku pro komorní hudbu (Kammermusikverein)[3], jehož cílem bylo pořádání koncertů komorní hudby před širší veřejností. Jeho vznik a vzrůstající národní cítění inspirovaly Bedřicha Smetanu k napsání Smyčcového kvarteta No. 1 e moll "Z mého života".[2]
  • 7. února 1885 řídil slavnostní koncert k otevření domu umělců Rudolfina.
  • 25. února 1895 řídil první úplné provedení Sukovy Serenády pro smyčce e dur, op. 6 se smyčcovým orchestrem Pražské konzervatoře.
  • 3. června 1896 řídil na Pražské konzervatoři první provedení symfonických básní Antonína Dvořáka na motivy balad Erbenovy Kytice: Vodník, op. 107, Polednice, op. 108, Zlatý kolovrat, op. 109 a Holoubek, op. 110.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

V roce 1998 bylo v Praze založeno nové Bennewitzovo kvarteto, jehož mladí členové navazují na tradici slavné pražské houslové školy a jejího představitele Antonína Bennewitze.[4]

Od roku 1999 nese jméno Antonína Bennewitze mezinárodní hudební festival v České Třebové. Jeho součástí je i koncert v Přívratu, kde byl Antonínu Bennewitzovi 6. 4. 2008 odhalen památník s restaurovanou pamětní deskou, která byla původně umístěna na jeho rodné myslivně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Hrob Bennewitzův na hřbitově v Doksech je kulturní památkou

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Friedrich Wilhelm Pixis (1786–1842) byl houslista, pedagog, zakladatel tzv. pražské houslové školy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Michael Polák. Učil Suka a oblíbil si Doksy. Před 180 lety se narodil Antonín Bennewitz. Českolipský deník [online]. 2013-03-26 [cit. 2013-03-26]. Dostupné online.  
  2. a b WAY, Joseph. Sierra Chamber Society Program Notes [online]. 1996, [cit. 2013-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Antologie české hudby (1860–1900)
  4. Bennewitzovo kvarteto Česká republika

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L). Praha : Státní hudební vydavatelství, 1963. Kapitola Antonín Bennewitz, s. 83. (česky) 
  • Malá encyklopedie hudby. [s.l.] : Supraphon, 1983. Kapitola Antonín Bennewitz, s. 66. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
ředitel Pražské konzervatoře
Předchůdce:
Josef Krejčí
18821901
Antonín Bennewitz
Nástupce:
Antonín Dvořák