Antonín Bennewitz
Antonín Bennewitz | |
---|---|
Antonín Bennewitz | |
Rodné jméno | Antonín Josef Václav Bennewitz |
Narození | 26. března 1833 Přívrat Rakouské císařství |
Úmrtí | 29. května 1926 (ve věku 93 let) Doksy Československo |
Národnost | česká |
Alma mater | Pražská konzervatoř |
Povolání | houslista, dirigent |
Hnutí | klasicismus |
Podpis | |
Citát Umění spojuje národy | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antonín Bennewitz (26. března 1833, Přívrat[1] – 29. května 1926, Doksy) byl český houslista, dirigent a hudební pedagog, spoluzakladatel Českého kvarteta.
Život
[editovat | editovat zdroj]Antonín Bennewitz se narodil jako třetí dítě v rodině lesníka. Jeho otec Fridrich Bennewitz byl původem Němec a byl zaměstnán na litomyšlském panství u hraběte Antonína Valdštejna. Matka Josefa, roz. Keppertová, byla Češka. Malý Antonín vyrůstal v přívratské myslivně, která sloužila jako lesní úřad a dětství prožil se svými sourozenci v těsném sepětí s přírodou. Studoval na piaristickém gymnáziu v Litomyšli a později na pražské konzervatoři ve třídě houslí u profesora Mořice Mildnera, kterou absolvoval s výborným prospěchem v roce 1852. V letech 1852–1861 nastoupil jako první houslista v orchestru Stavovského divadla. Jako koncertní mistr působil v letech 1861–1863 v Salcburku, kde revidoval skladby Wolfganga Amadea Mozarta. S úspěchem koncertoval i v dalších evropských městech a metropolích Stuttgartu, Bruselu i Paříži. V roce 1866 byl jmenován profesorem Pražské konzervatoře a v roce 1882 jejím ředitelem.[2] Na tomto ústavu působil téměř 30 let a doba jeho vedení byla nazývána „zlatou dobou pražské konzervatoře“. Nedělal rozdíly mezi studenty podle národnosti, zasadil se o výuku v českém jazyce, vyhledával a podporoval nadané české studenty. Obnovil veřejné žákovské večírky a umožnil tím svým žákům vystupovat před publikem. Sám se pak věnoval dirigování školního orchestru a na program koncertů zařazoval hlavně díla českých autorů. Za dobu jeho působení vychoval celou řadu vynikajících houslistů a hudebníků, mezi nimiž byli Josef Suk, Oskar Nedbal, Otakar Ševčík, František Ondříček, Jiří Herold, Karel Hoffmann, Karel Halíř a mnoho dalších. Jeho manželka Emilie, rozená Miková byla operní zpěvačka a sdílela s ním lásku k české hudbě a českým hudebním skladatelům. V roce 1895 chtěl odejít na zasloužený odpočinek, ale penze se dočkal až v roce 1901, kdy ho ve funkci ředitele Pražské konzervatoře vystřídal Antonín Dvořák. Zbytek života prožil v severočeských Doksech, kde 29. 5. 1926 zemřel ve věku 93 let a je pochovaný na místním hřbitově.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- 3. prosince 1855 se v Praze zúčastnil jako houslista prvního provedení skladby Bedřicha Smetany Klavírní trio g moll, op.15 s Bedřichem Smetanou za klavírem a cellistou Juliem Goltermannem.[3]
- V roce 1876 vystřídal Mořice Mildnera v úloze primaria Pixisova kvarteta,[p 1] které se díky tomu stalo známé a světově uznávané jako Bennewitzovo kvarteto. Byl jedním ze zakladatelů Spolku pro komorní hudbu (Kammermusikverein)[4], jehož cílem bylo pořádání koncertů komorní hudby před širší veřejností. Jeho vznik a vzrůstající národní cítění inspirovaly Bedřicha Smetanu k napsání Smyčcového kvarteta No. 1 e moll "Z mého života".[3]
- 7. února 1885 řídil slavnostní koncert k otevření domu umělců Rudolfina.
- V roce 1891 založil spolu s Hanušem Wihanem, profesorem komorní hry, České kvarteto, jehož členy se stali čtyři studenti Pražské konzervatoře: Karel Hoffmann, Josef Suk, Oskar Nedbal a Otto Berger.
- 25. února 1895 řídil první úplné provedení Sukovy Serenády pro smyčce e dur, op. 6 se smyčcovým orchestrem Pražské konzervatoře.
- 3. června 1896 řídil na Pražské konzervatoři první provedení symfonických básní Antonína Dvořáka na motivy balad Erbenovy Kytice: Vodník, op. 107, Polednice, op. 108, Zlatý kolovrat, op. 109 a Holoubek, op. 110.
Závěr
[editovat | editovat zdroj]V roce 1998 bylo v Praze založeno nové Bennewitzovo kvarteto, jehož mladí členové navazují na tradici slavné pražské houslové školy a jejího představitele Antonína Bennewitze.[5]
Od roku 1999 nese jméno Antonína Bennewitze mezinárodní hudební festival v České Třebové. Jeho součástí je i koncert v Přívratu, kde byl Antonínu Bennewitzovi 6. 4. 2008 odhalen památník s restaurovanou pamětní deskou, která byla původně umístěna na jeho rodné myslivně.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Friedrich Wilhelm Pixis (1786–1842) byl houslista, pedagog, zakladatel tzv. pražské houslové školy.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1833-1865 v Přívratech , sign.2015, ukn.8481, str.1. Dostupné online
- ↑ Michael Polák. Učil Suka a oblíbil si Doksy. Před 180 lety se narodil Antonín Bennewitz. Českolipský deník [online]. 2013-03-26 [cit. 2013-03-26]. Dostupné online.
- ↑ a b WAY, Joseph. Sierra Chamber Society Program Notes [online]. 1996 [cit. 2013-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-26. (anglicky)
- ↑ Antologie české hudby (1860–1900)
- ↑ Bennewitzovo kvarteto Česká republika[nedostupný zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-03-14]. Identifikátor záznamu 20396/5-2878 : hrob - náhrobek Antona Benewitze. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Československý hudební slovník osob a institucí I. (A–L). Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963. Kapitola Antonín Bennewitz, s. 83.
- Malá encyklopedie hudby. [s.l.]: Supraphon, 1983. Kapitola Antonín Bennewitz, s. 66.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Bennewitz na Wikimedia Commons
- Antonín Josef Václav Bennewitz
Ředitel Pražské konzervatoře | ||
---|---|---|
Předchůdce: Josef Krejčí |
1882–1901 Antonín Bennewitz |
Nástupce: Antonín Dvořák |