Radim Drejsl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Radim Drejsl (29. dubna 1923 v Dobrušce20. dubna 1953 v Praze) byl český hudební skladatel, klavírista a dirigent.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodiče Radima Drejsla byli Antonie Drejslová (rozená Poláčková) a Josef Drejsl, tkalcovský mistr. V roce 1930 byl otec zvolen předsedou pěveckého sboru Dobroš. Radim Drejsl se už během studia na základní škole začíná učit na klavír v dobrušské hudební škole Jaromíra Šenkýře. Dále se učí hře na čelo, kontrabas a tympány. Účinkuje ve Filharmonickém sdružení v Dobrušce. V roce 1934 přestupuje na Gymnázium v Rychnově nad Kněžnou. V roce 1939 získal stipendium na studium ve Francii, ale kvůli počátku války zůstává doma. V roce 1940 začíná Drejsl komponovat první skladby (např. Pochod Šenkýřovy hudební školy) a na klavír doprovází místní pěvěcké spolky Vlasta a Dobroš. V roce 1942 nastupuje na pražskou konzervatoř na kompoziční oddělení profesora Janečka. Studuje klavír u profesorky Knotkové a dirigování u profesora Dědečka. Po uzavření konzervatoře v roce 1945 je nasazen ve firmě Dorka. Během cesty vlakem je raněn při náletu amerických letadel. V roce 1946 nastupuje k Pavlu Bořkovcovi na AMU. Stává se z něj jeden z nejlepších studentů. Své kvality projevuje ve skladbách, jako je nepř. koncert pro dechový kvintet, nebo jeho absolventský koncert pro klavír a orchestr. V roce 1947 vstupuje do KSČ a v roce 1948 se stává členem Syndikátu českých skladatelů. V prosinci roku 1949 se ještě jako posluchač AMU stává uměleckým vedoucím AUSu. Jeho zásluhou se soubor profesionalizuje a jeho umělecká úroveň značně stoupá, což přináší i zakázky na zahraniční vystoupení.

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Radim Drejsl Zemřel za ne zcela jasných okolností krátce před svými 30. narozeninami. Stalo se tak 20. dubna 1953, dva dny po jeho návratu ze studijního zájezdu se Svazem československých skladatelů do Moskvy a Leningraduu. Oficiální verze vyšetřování konstatovala sebevraždu.

Podle názoru režiséra Vojtěcha Jasného, uveřejněného v rozhovoru pro Týdeník Rozhlas [1] se nejednalo o sebevraždu, ale o vraždu zinscenovanou agenty sovětské KGB krátce po jeho návratu z cesty po SSSR. Stejný názor má i Drejslova rodina a nejbližší přátelé včetně hudebního skladatele Luboše Sluky. Tato teorie však nebyla nikdy věrohodně potvrzena.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dílo Radima Drejsla obsahuje asi 150 skladeb od tanečních a sborových písní přes scénickou hudbu, balety až po koncertní a orchestrální skladby. Společně s Vítem Nejedlým a Ludvíkem Podéštěm je pokládán za jednoho z klasiků tzv. budovatelské písně (socialistický realismus v hudbě) z počátku 50. let 20. století. Zřejmě nejznámější je jeho skladba Rozkvetlý den, která ovšem není vůbec politická. Pro tuto jeho budovatelskou skladatelskou činnost se zapomíná na jeho další skladby, řada z nichž je na velmi vysoké úrovni a obsahuje mistrnou instrumentalizaci a práci s rytmem. Skladby z období před působením v AUSu, které ho velmi zaměstnávalo, se řadí k tomu nejlepšímu z předúnorové tvorby. Skladby z tohoto období reagují na aktuální hudební vývoj v Evropě a jsou velmi moderní a objevné.

Po Radimu Drejslovi byla pojmenována ulice v jeho rodné Dobrušce a dokonce i planetka (27947)-Drejsl [2].

Vybraná díla[editovat | editovat zdroj]

Klavír[editovat | editovat zdroj]

  • Studentská předehra (1940)
  • Pochod Šenkýřovy hudební školy (1941)
  • Polka zamilovaného dráteníka (1942/43)
  • Bajky (1943)
  • Dvě polky (1943/44)
  • Menuetto (1943/44)
  • Tance (1943/44)
  • Šest tanečků (1943/44)
  • 1. Suita (1945)
  • 2. Suita (1946)
  • Sonata (1946)

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Maličkost (pro smyčcový kvartet a klavír, 1941)
  • Malá suita pro klarinet a klavír (1943/44)
  • Sonatina pro flétnu a klavír (1947)
  • Sonatina pro fagot (1948)
  • Dechový kvintet (1948)
  • Dožínková suita pro hoboj (anglický roh) a klavír (1949/50, vydáno 1959)

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Pozdě k ránu (vydal K. Hlaváček, 1942)
  • Symfonie pro smyčce (1948)
  • Koncert pro klavír a orchestr (1948/49)
  • Tance z Velké Kubry (1949)
  • Jánošíkovský tanec (1950)

Písně[editovat | editovat zdroj]

  • Česká modlitba (1944)
  • Dík za vítězný mír (1945)
  • Krajiny dětství (text František Halas, 1946)
  • Čtyři pijácké písně (1947)

Vojenské písně[editovat | editovat zdroj]

  • Armádě zdar (text Miroslav Zachata)
  • Sláva tankům (text Miroslav Kroh)
  • Voják úderník (text Miroslav Kroh, 1950)
  • Písnička na vojně (text by Miroslav Kroh, 1950)
  • Kandidát (1951)
  • Za Gottwalda vpřed (text Miroslav Zachata, 1951)
  • Voják a sršeň
  • Ve jménu Jana Žižky (text Miroslav Kroh 1953)
  • Tankistům, (1954)
  • Rozkvetlý den

Zpěvy[editovat | editovat zdroj]

  • Jarní sbory (1948)
  • Vlaj, naše vlajko (text J. Hájek, 1948)
  • Hymna STM (1949)
  • Píseň o Fučíkovi (Stext Miroslav Zachata, 1951)
  • Píseň o Stalinovi (text Miroslav Kroh a Miroslav Zachata, 1952)
  • Píseň čs. – čínské družby (text Miroslav Zachata, 1952)
  • Píseň kulometných čet (text Pavel Kohout)
  • Země krásná (Mír musí být a bude zachován) (1952)

Kantáty[editovat | editovat zdroj]

  • Sláva mé zemi (text Miroslav Zachata)
  • Kantáta o vrchním veliteli (text Stanislav Neumann, 1952)

Příležitostná hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Sněm duchů na Turově (1943)
  • Ruský lid
  • Babička (1948/49)

Opery[editovat | editovat zdroj]

Další tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • Pětiletka (melodrama)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 131.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 257.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 14. sešit : Dot–Dvo. Praha : Libri, 2011. 339–466 s. ISBN 978-80-7277-451-7. S. 375–376.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]