Fidelio Fritz Finke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fidelio Fritz Finke
Fidelio Fritz Finke
Základní informace
Narození 22. října 1891
Josefův Důl, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. června 1968 (ve věku 76 let)
Drážďany
Východní NěmeckoVýchodní Německo Východní Německo
Žánry opera a klasická hudba
Povolání hudební skladatel, hudební pedagog a vysokoškolský učitel
Ocenění Národní cena Německé demokratické republiky
Bronzový vlastenecký záslužný řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.
hrob česko-německého skladatele Fidelia F.Finkeho na drážďanském hřbitově „Heidefriedhof“

Fidelio Fritz Finke (také Friedrich) (22. října 1891 Josefův Důl[1]12. června 1968, Drážďany) byl česko-německý hudební skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl učitel hudby a hudební skladatel na Liberecku a nadšený propagátor hudby Richarda Wagnera. Základy hudebního vzdělání tak získal ve své rodině. Vystudoval nejprve v Liberci učitelský ústav a pokračoval na Pražské konzervatoři studiem kompozice u Vítězslava Nováka. Po absolvování mistrovského kurzu v roce 1911 se brzy stal v oblasti hudby vlivným představitelem pražské německé menšiny. Stal se učitelem na Pražské konzervatoři, profesorem skladby na Německé hudební akademiii v Praze a od roku 1927 až do roku 1944 jejím rektorem. Jeho dílo bylo v roce 1928 a opětovně v roce 1937 odměněno Státní cenou Československé republiky.

V době nacistické okupace byl horlivým stoupencem nacionálního socialismu, patrně i členem NSDAP[2] a podporoval jej i svou tvorbou. Zkomponoval např. Německou kantátu a další skladby na texty nacistického básníka Franze Höllera či oslavný sbor O Herzland Böhmens. Zasloužil se však o to, že Pražská konzervatoř nebyla v době okupace uzavřena jako jiné české vysoké školy. Po 2. světové válce byl na základě své činnosti za okupace zbaven všech funkcí a jeho majetek byl konfiskován ve shodě s Benešovými dekrety. Jeho jediný syn zahynul na frontě a sám Finke se pokusil o sebevraždu. Byl nalezen příslušníky sovětské armády a deportován do Moskvy.

O rok později se objevil v Drážďanech, kde založil Staatliche Akademie für Musik und Theater (Státní akademii pro hudbu a divadlo) a stal se jejím ředitelem. V roce 1951 se pak stal profesorem skladby na Vysoké škole hudební v Lipsku. V roce 1956 získal titul Národní umělec Německé demokratické republiky. Byl spoluzakladatelem Svazu východoněmeckých skladatelů a hudebních vědců (Verband der deutschen Komponisten und Muskwissenschaftler), vstoupil do Socialistické jednotné strany Německa (Sozialistische Einheitspartei Deutschlands, SED) a stal se členem hudební sekce Německé akademie umění (Deutsche Akademie der Künste). Roku 1953 spolupodepsal prohlášení skladatelů, kteří se přihlásili ke ždanovovským tezím socialistického realismu.

Jako skladatel vycházel z pozdního romantizmu a francouzského impresionismu. Později komponoval pod vlivem skladatelů Druhé vídeňské školy. V posledních letech svého života se snažil vyhovět zásadám socialistického realismu, jeho hudba se stala přijatelnější pro širší okruh posluchačů, nicméně si vždy udržela vysokou uměleckou úroveň.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jevištní díla[editovat | editovat zdroj]

  • Die versunkene Glocke, opera podle dramatu Gerharta Hauptmanna (1916–19, nedokončeno)
  • Die Jakobsfahrt, opera podle legendy Dietzenschmidta (premiéra 17. 10. 1936, Nové německé divadlo v Praze)
  • Lied der Zeit, taneční pantomima (premiéra 20. 3. 1947, Bühlau)
  • Ruth, die Ährenleserin, begegnet Boas, charakterní tanec pro sólovou tanečnici a klavír (1947)
  • Der schlagfertige Liebhaber, opera podle Karla Zuchardta (1954, nedokončeno)
  • Der Zauberfisch, dětská opera ve 2 dějstvích podle pohádky bratří Grimmů (premiéra 3. 6. 1960, Státní opera Drážďany)

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Schauspielouvertüre, (1908)
  • Suite für Streichorchester, (1911)
  • Variationen und Fuge für Kammerorchester (1915)
  • Pan, Symphonie für großes Orchester (1919)
  • Abschied, lyrische Szene, na slova Franze Werfla (1917)
  • Mein Trinklied pro tři mužské hlasy, mužský sbor a dechový orchestr (1918)
  • Konzert für Klavier und kleines Orchester (1930)
  • Konzert für Orchester (1932)
  • Kleine Festmusik für Blasorchester (1937)
  • Acht Bagatellen für Orchester (1939)
  • Vier Studien für Orchester (1943)
  • Ciacona für Orchester (1944)
  • 2. Suite für Orchester (1947)
  • 3. Suite für Orchester (1949)
  • Capriccio über ein polnisches Volkslied für Klavier und Orchester (1953)
  • 4. Suite für 16 Blasinstrumente und Schlagwerk (1953)
  • Musik für Bläser (5. Suite für Orchester),(1955)
  • 6. Suite für Orchester (1956)
  • Symphonische Märsche (7. Suite für Orchester) (1960)
  • 8. Suite für Bläser-Quintett, 2 Klaviere und Streichorchester (1961)
  • Divertimento für Kammerorchester (1964)
  • Festmusik für Orchester (1964)

Sbory a kantáty (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Trinklied (text Gotthold Ephraim Lessing (smíšený sbor, 1908)
  • Es fuhr eine Fischerin (ženský sbor s klavírem, text ze sbírky Des Knaben Wunderhorn (1912)
  • 7 Frauenchöre (lidová poezie, Eduard Mörike, Clemens Brentano (1914)
  • Weihnachtskantilene (smíšený sbor, Matthias Claudius (1933)
  • Der große und der kleine Hund (smíšený sbor, Matthias Claudius)
  • Sechs vierstimmige Kanons (Wilhelm Busch, 1936)
  • Chor der Toten (smíšený sbor, Conrad Ferdinand Meyer (1938)
  • Wir tragen ein Licht (smíšený sbor, Franz Höller, 1938)
  • Deutsche Kantate (soprán, baryton, smíšený a chlapecký sbor, orchestr a varhany (Franz Höller, 1940)
  • Weihnachtslied (smíšený sbor, 1940)
  • O Herzland Böhmens (smíšený sbor, varhany a žestě (1942)
  • 3 Kanons (smíšený sbor, Emanuel Geibel, Wilhelm Busch, Ludwig Christoph Hölty (1946)
  • 2 russische Volkslieder (ženský sbor a klavír, 1946)
  • Das Göttliche (smíšený sbor, Johann Wolfgang Goethe, 1949)
  • Freiheit und Friede (smíšený sbor, Bertold Brecht, 1953)
  • Aufbaulied (smíšený sbor a instrumentální doprovod (1953)
  • Bauernballade (smíšený sbor, Johannes Robert Becher, (1961)
  • Wir, Volk der schaffenden Hände (tříhlasý kánon, 1962)
  • Eros (kantáta pro soprán, tenor a orchestr (1962)

Písně (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Drei frühe Lieder (1915)
  • Frühling (1912)
  • Fallender Schnee (1917)
  • Drei Lieder (1918)
  • Kleinseitner Adagio (1928)
  • Drei Lieder (Rainer Maria Rilke,1929)
  • Lob des Sommers (Rainer Maria Rilke)
  • Märlein (Hans Watzlik, 1937)
  • Frau Nachtigal. Madrigal für Sopran, Alt, Tenor, hohen und tiefen Baß (text ze sbírky Des Knaben Wunderhorn (1937)
  • Sudetendeutsche Volkslieder (1939)
  • Einmal von Franz Brendal für Bass (oder Alt) und Klavier (1943)
  • Beginn des Endes (Theodor Storm, 1945)
  • Schein und Sein (10 písní pro nižší hlas a klavír, Wilhelm Busch, (1948)
  • Der Apfelbaum am Wegrand (1965)
  • Epilog (Bertold Brecht, 1966)
  • Cantata piccola (1966)

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Streichquartett Nr. 1 (1914, věnován Arnoldu Schönbergovi)
  • Klaviertrio (1923)
  • Acht Musiken für 2 Violine und Viola (1922)
  • Sonate für Violine und Klavier (1924)
  • Streichquartett Nr. 2 „Der zerstörte Tasso“ (se sopránovým sólem,1925)
  • Ciacona nach Vitali für Violine und Klavier (1925)
  • Streichquartett Nr. 3 (1926, ztraceno))
  • Sonate für Violoncello (1926, ztraceno))
  • Sonate für Flöte und Klavier (1927)
  • 100 Stücke für Blockflöte Solo (1936,)
  • Sonatine für Harfe (1945)
  • Sonate für Horn und Klavier (1946)
  • Sonate für Klarinette und Klavier (1949)
  • Sonate für Viola und Klavier (1954)
  • Bläserquintett (1955)
  • Toccata für Akkordeon (1955)
  • Toccata für Bandoneon (1955)
  • Streichquartett Nr. 5 (1964)
  • … ismen und … ionen pro kontrabas, klavír, flétnu, harfu, violu a violoncello (1969, dokončil Heinrich Simbriger)

Klavír[editovat | editovat zdroj]

  • Sonate e moll (1903, ztraceno))
  • Thema con Variazioni für Klavier op. 9 (před 1908)
  • Fantasia auf der Fahrt für Klavier op. 12 (1908)
  • Intermezzo (1909)
  • Vier Klavierstücke (1910)
  • Eine Reiter-Burleske (1913)
  • Romantische Suite (1916)
  • Gesichten. Sieben Klaviermusiken (1921)
  • Klaviermusiken für Kinder (1921)
  • Marionetten-Musiken. Sechs Stücke für Klavier (1921)
  • 10 Kinderstücke (1926)
  • 2. Suite für Klavier (1928)
  • Concertino für 2 Klaviere (1931)
  • Egerländer Sträußlein. Eine Reihe kleiner Stücke für Klavier nach Egerländer Volkslieder (1939)
  • Tänze aus dem Isergebirge (4ručně, 1940)
  • Sonatine (1945)
  • Klavierstücke nach slawischen Volksliedern (1952)
  • Drei Klaviersätze nach deutschen Volksliedern (1954)

Varhany[editovat | editovat zdroj]

  • Fantasie (Variationen und Doppelfuge über den Choral „Aus tiefer Not“ (varhany, 1928)
  • Toccate und Fuge (varhany, 1928)
  • Sieben Choralvorspiele (varhany, 1928)
  • Suite für Orgel (1930)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Josefův Důl
  2. Alena Míšková: Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945 (2002)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Härtwig, Dieter: Fidelio Friedrich Finke. Entwicklung seines Schaffens (Sammelbände zur Musikgeschichte der Deutschen Demokratischen Republik 1, vyd. H. A. Brockhaus u. K. Niemann, Berlin 1969).
  • Mojžíš, Vojtěch: Drážďanská filharmonie opět v Praze (Hudební rozhledy 37, 1984, s. 11).
  • Benetková, Vlasta: Ke stému výročí neznámého skladatele – Fidelia F. Finka (Hudební rozhledy 45, 1992, s. 40–44).
  • Ludvová, Jitka: Československé státní ceny pro německé hudebníky (Hudební věda 32, 1995, s. 99–128).
  • Benetková, Vlasta: Fidelio Friedrich Finke (Hudební věda 32, 1995, s. 227–248, včetně soupisu skladeb, které dosavadní soupisy neuváděly, resp. považovaly za ztracené).
  • Fuchs, Torsten: Fidelio Fritz Finke, der Künstler – der politische Mensch Fidelio F. Finke (in: Sborník Colloquium Brno 2001, S. 140–146).
  • Reittererová, Vlasta: Einige Ausblicke auf die ethische Botschaft von Opern der 30er Jahre, (in: Sborník Colloquium Brno 2003).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]