Náhrobek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Náhrobek
Náhrobek

Náhrobek, či náhrobník (dříve také sepulcrum) je obvykle náhrobní kámen, architektonické či sochařské dílo, označující hrob. Může to být stojící deska -stéla nebo ležící deska, kryjící hrobovou jámu, či celý kamenný sarkofág v podobě samostatně stojícího kvádru s víkem. Ty mohou být dále umístěny uvnitř kaple, hrobky, hrobového prostoru krypty či uvnitř celé stavby, zvané ve starověkém Egyptě i v Římě pyramida, nebo podle příkladu v Halikarnassu mauzoleum. Souhrnný latinský termín pro soubor náhrobních součástí je sepulcralia (česky sepulkrální památky), pro soubor pohřebních předmětů funeralia (funerální předměty).

Náhrobek musí být součástí hrobu. Tvary jsou různé, materiál je obvykle kámen, keramika nebo kov, v posledních desetiletích také sklo nebo syntetické materiály. Kámen se používal již od pravěku. V pohanských mýtech převažovala obava z návratu zemřelého, náhrobek měl být balvanem, který tělo zatíží a znemožní mu posmrtný pohyb.

Náhrobek, který není spojen s hrobem, se nazývá epitaf, kenotaf nebo památník. Epitaf byl v křesťanské Evropě častý od 14. do 18. století; míval výtvarnou podobu, často býval jako malovaná votivní deska nebo reliéf umístěn na oltáři či místo oltáře v chrámu či v pohřební kapli. Nad hrobem urozeného zemřelého někdy doplnil či nahradil funkci epitafu pohřební štít s motivem erbu a rodového hesla (devisa), u vojáků s praporem či vojenskými trofejemi.

Výzdoba[editovat | editovat zdroj]

Množství náhrobků bylo bez označení.

Emblémy[editovat | editovat zdroj]

Nejčastějším označením je pouhý znak, emblém smrti, například kříž, větévka či zkřížené ratolesti, zhaslá svíce, uhašená pochodeň, lebka se zkříženými hnáty, přesýpací hodiny, nebo rodové znamení. V protestantských chrámech bylo v 15. až 17. století zakázáno vyznačovat náhrobky jmény, a bylo zavedeno pouhé pořadové číslo, odpovídající zápisu v úmrtní matrice. Tak prostý náhrobek měl Jan Amos Komenský v Naardenu.

Nápisy[editovat | editovat zdroj]

Časté a mnohdy velmi dlouhé jsou nápisy. Slouží především

  • k identifikaci zemřelého: pak obsahují jeho jméno (či jména dalších členů rodiny), data narození a úmrtí, někdy také zaměstnání, tituly či erby. Systematicky se jimi zabývá věda epigrafika.

Další ustálené formule mohou sloužit

  • k uctění památky zemřelé osoby, například latinská zkratka R. I. P. (Requiescat in pace = odpočívej v pokoji)
  • k útěše pozůstalých (například citáty z bible)
  • varování živým: o relativitě a krátkosti života (Prach jsi a v prach se obrátíš, Vanitas vanitatum, Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy).

Figurální výzdoba[editovat | editovat zdroj]

  • figura zemřelé osoby
  • alegorická oplakávající postava
  • okřídlený genius
  • Kristus Spasitel
  • anděl smrti
  • alegorická postava Slávy či Nesmrtelnosti
  • holubice
  • jiné

Umístění[editovat | editovat zdroj]

Náhrobek s hrobem může stát samostatně v místě úmrtí nebo na významném místě, nejčastěji v kostele nebo v jeho okolí nebo na hřbitově. V kostele bývá nejčastěji zahlouben v podlaze, v kryptě nebo ve stěně mezilodní arkády, něky zůstalzachován v kostnici.

V křesťanské tradici a nověji i bezvěrecké (občanské hřbitovy) se náhrobek umísťuje za hlavu pohřbeného s nápisem směrem k vlastnímu hrobu. Nověji se však v řadě rozvinutých zemí nepohřbívá v celku, ale ostatky se kremují. I v takovém případě je náhorobek umístěn směrem k hrobečku, který obsahuje urny s lidskými spolepelněnými ostatky.

V židovské tradici je tomu naopak. Náhrobky se umísťují k nohám zemřelého, s nápisem od zemřelého − do uličky. V této tradici se též náhrobní kameny vztyčují až rok po smrti dané osoby. Velké zhuštění náhrobních kamenů na některých židovských hřbitovech je pak dáno tím, že se zde nachází několik vrstev hrobů. Pokud židovská komunita neměla prostor pro pohříbávání, navezla se na hřbitov dostatečná vrstva hlíny, povytáhly se náhrobní kamenny výš a začalo se znovu pohřbívat na současné hroby. Tak vzniklo zhuštění náhrobních kamenů.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Erwin Panofsky: Tomb Sculpture. New York 1964, německá verze: Grabplastik. DuMont Köln am Rhein 1994
  • Kurt Bauch, Das Grabmal.