Ernst Julius Hähnel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ernst Julius Hähnel
Ernst Julius Hähnel - Bildhauer.jpg
Rodné jméno Ernst Julius Hähnel
Narození 9. března 1811
Drážďany
Úmrtí 22. května 1891 (ve věku 80 let)
Drážďany
Místo pohřbení Starý katolický hřbitov v Drážďanech
Alma mater Hochschule für Bildende Künste Dresden
Povolání sochař a vysokoškolský učitel
Příbuzní Paul Ernest (vnuk)[1]
Randy Heitmann (pravnuk)
Ocenění Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1861)
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernst Julius Hähnel (9. března 1811, Drážďany22. května 1891, Drážďany) byl německý sochař a profesor na Akademii výtvarných umění v Drážďanech.

Život[editovat | editovat zdroj]

Beethoven, Bonn

Hähnel studoval architekturu na Akademii výtvarných umění v Drážďanech a v letech 18261831 navštěvoval Akademii výtvarných umění v Mnichově. Zde zprvu pokračoval ve studiu architektury, ale později studoval sochařství u Ludwiga Schwanthalera. Seznámil se zde s Ernstem Rietschelem. V roce 1831 byl na studijní cestě v Římě a následující rok navštívil s Gottfriedem Semperem Florencii.

Od roku 1835 Hähnel opět žil v Mnichově, ale roku 1938 ho Semper pověřil aby zhotovil některé sochy pro novou Dvorní operu v Drážďanech. Roku 1845 Hähnel vytvořil sochu Ludwiga van Beethovena v Bonnu, která ho proslavila.

V roce 1846 u něj objednala k 500. výročí založení Univerzita Karlova čtyři metry vysokou sochu císaře Karla IV., kterou odhalila roku 1848 v sousedství Staroměstské mostecké věže na Křižovnickém náměstí v Praze.

V témže roce byl Hähnel jmenován profesorem na Drážďanské Akademii výtvarných umění a stal se vedle Ernsta Rietschela zakladatelem Drážďanské školy sochařství druhé poloviny 19. století.[2] Mezi jeho žáky patřili Johanes Schilling, Carl Röder, Christian Behrens a také u něj nějaký čas (18721873) studoval Josef Václav Myslbek.[3]

Hähnel jako sochař působil v Drážďanech, Vídni, Braunschweigu a Lipsku. V Drážďanech vytvořil pro Gemäldegalerie Alte Meister četné reliéfy a šest pískovcových soch - Alexandr Veliký, Lysippos, Michelangelo, Dante Alighieri, Raffael a Peter von Cornelius. Je také autorem jezdeckého pomníku krále Fridricha Augusta II. (1867), pomníku básníka Theodora Körnera (1871) a alegorických postav Architektury a Sochařství na budově drážďanské Akademie. Kopie Hähnelovy sochy Raffaela jsou v Berlíně a Lipsku.

Roku 1859 obdržel čestný doktorát na univerzitě v Lipsku a 11.10.1883 čestné občanství svého rodného města Drážďany. Obdržel řád Orden pour le Mérite für Wissenschaften und Künste.[4] Zemřel v roce 1891 v Drážďanech, a byl pohřben na Starém katolickém hřbitově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Sochy a pomníky (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Pomník Karla IV., Křižovnické náměstí, Praha - Staré Město
jezdecká socha Karla Filipa Schwarzenberga, Vídeň - Schwarzenbergplatz
  • 1839 sochy pro Semperovu operu v Drážďanech (1869 zničena požárem)
  • 1845 Socha Ludwiga van Beethovena v Bonnu
  • 1846 Socha císaře Karla IV. v Praze
  • 1867 socha krále Friedricha Augusta II. v Drážďanech
  • 1867 jezdecká socha Karla Filipa Schwarzenberga, Vídeň - Schwarzenbergplatz
  • 1871 Socha Theodora Körnera
  • 1874 Jezdecká socha vévody Friedricha Wilhelma von Braunschweig-Wolfenbüttel, Braunschweig
  • 1874 pamětní deska Ludwiga Tiecka na místě, kde stál jeho rodný dům v Drážďanech
  • 1876 sochy Pegasa na Vídeňské státní opeře
  • 1883 Památník Gottfrieda Wilhelma Leibnize v Lipsku

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dostupné online.
  2. Volker Klimpel: Berühmte Dresdner, s.61
  3. Vojtěch Volavka, Sochařství 19. století, s.40
  4. Orden pour le Mérite: E. J. Hähnel. www.orden-pourlemerite.de [online]. [cit. 2016-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-18. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hähnel, Ernst Julius. In: Volker Klimpel: Berühmte Dresdner. Hellerau-Verlag, Dresden 2002, ISBN 3-910184-85-5, S. 61
  • Vojtěch Volavka, Sochařství devatenáctého století, Výtvarný odbor UB, Praha, 1948
  • Hähnel, Ernst. In: Ulrich Thieme, Felix Becker et al.: Allgemeines Lexikon der Bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Vol. 15, E. A. Seemann, Leipzig (1922), pgs.427–428.
  • Constantin von Wurzbach: Hähnel, Ernst. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Band 7. Verlag L. C. Zamarski, Wien 1861, S. 175

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]