Starý katolický hřbitov v Drážďanech

Starý katolický hřbitov v Drážďanech
	Alter Katholischer Friedhof, Friedrichstraße 54, Dresden
Lokalita
Stát	Německo
Obec	Drážďany
Zeměpisné souřadnice	51°3′37,08″ s. š., 13°43′9,48″ v. d.
Odkazy
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Starokatolický hřbitov (německy Der Alte Katholische Friedhof in Dresden, Alter Katholischer Friedhof in Dresden; nazýván také Vnitřní katolický hřbitov), je jedním z nejstarších existujících pohřebišť v Drážďanech a v době svého vysvěcení v roce 1724 byl prvním katolickým hřbitovem ve městě. Z důvodu velkého množství barokních, rokokových a klasicistních náhrobků, je považován za kulturněhistoricky nejdůležitější hřbitov v Drážďanech. Hřbitov patří mezi kulturní památky drážďanského Friedrichstadtu. Ve Friedrichstadtu se nachází také Nový katolický hřbitov.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Katolické hřbitovy byly, stejně jako židovské hřbitovy, v přísně luteránských Drážďanech v 17. století zakázány. Když August II. Silný v souvislosti se svým záměrem získat polskou korunou v roce 1697 konvertoval ke katolické víře, vzrostl v následujících letech příliv katolických umělců, učenců a úředníků v hlavním městě Saska. Stejně tak politicky motivovaný byl sňatek kurfiřta Friedricha Augusta II. s rakouskou arcivévodkyní Marií Josefínou v roce 1719. Díky spojení s Rakouskem saský kurfiřt mimo jiné doufal, že získá spojence, aby zvítězil nad stále silnějším Pruskem. Marie Josefína byla vychována v přísném katolictví a součástí manželské smlouvy byl rovněž „přislib, že všechno mužské a ženské služebnictvo bude pohřbeno na vlastním hřbitově...“. Dříve byli katolíci pohřbíváni buď v Klášteře Marienstern v Horní Lužici, nebo v Čechách. Pokud to z finančních důvodů nebylo možné, mohli být i proti své víře pohřbeni na protestantských hřbitovech.

Dne 2. října 1720 vydal August II. Silný nařízení vytvořit první katolický hřbitov v Drážďanech. Kvůli tomu, aby se vyhnul konfliktům s protestantským obyvatelstvem, vybral raději místo mimo rezidenční město v tehdejší obci Ostra. Předměstí Drážďan byla založena teprve v roce 1670 a jednalo se tak o řídce osídlené oblasti podléhající kurfiřtům. Katolíci mohli být na novém hřbitově pohřbeni pouze za určitých podmínek: buď museli náležet ke dvoru Marie Josefíny, nebo patřili mezi její poddané. Úmrtí musela být nahlášena městské radě, která o pohřbu rozhodovala. Pohřby se musely konat v tichosti. Současně zakázal August II. Silný provádět na hřbitově jakékoli změny nebo stavební úpravy, např. stavbu kaple. Hrobky byly zakázány, což zároveň znamenalo určitou degradaci tohoto hřbitova. Hřbitov byl podřízen přímo Augustovi II., který i přes své katolictví nadále zůstal hlavním představeným protestantské zemské církve.

Teprve v roce 1723 vydal August II. dvě dobrozdání, v nichž stanovil, že při pohřbech na tomto hřbitově nemusí být na rozdíl od pohřbívání na ostatních saských hřbitovech protestantským duchovním odváděny žádné poplatky. Dokonce i katolíkům, kteří patřili ke dvoru krále a kurfiřta, bylo nyní dovoleno, aby byli na hřbitově pohřbeni, ale musel zaplatit určitý poplatek. „Vybraní“ katolíci byli prověřováni prostřednictvím certifikovaného seznamu, v němž byli uvedeni všechni katolíci u saského dvora a jenž musel být každoročně předkládán tajnému protestantskému konziliu.

První pohřeb se konal 16. února 1724, kdy byl uložen do hrobu italský herec Johann Carl Philipp Molteno. Ve stejném roce následovalo 27 dalších pohřbů. Od kurfiřta Fridricha Augusta II. obdrželi 9. září 1938 všichni katolíci povolení k pohřbu na katolickém hřbitově. Kromě obyvatel Drážďan bylo povoleno najít zde své místo odpočinku také katolíkům z Neustadtu, Lipska a dalších sousedních měst. Následně přestal nepříliš rozsáhlý Starý katolický hřbitov dostačovat, a proto byl v letech 1740 a 1742 rozšířen. Nařízení Augusta II. Silného, aby hřbitov zůstal po všechen čas nezměněn, bylo brzy zrušeno dalšími královskými nařízeními z roku 1738. V roce 1842 dosáhl biskup Franz Laurenz třetího rozšíření hřbitova do jeho současného rozsahu. Na novém, užším pozemku byla ve stejném roce zřízena kaple sv. Michala, která byla vysvěcena 7. září 1842. V roce 1914 byla rozšířena o přístavbu, v níž byla umístěna socha výjevu Ukřižování od Balthasara Permosera a portál s reliéfem Krista nesoucího kříž od Matthiase Corra. Vedle vchodu jsou dva pamětní kříže pro členy královské rodiny Wettinů.

Hrobky[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti, které zde našly místo posledního odpočinku[editovat | editovat zdroj]

Z původních 120 hrobů polských katolíků se jich na hřbitově dochovalo 37. Jedná se o hroby Poláků, kteří na jedné straně patřili k saskému dvoru za Augusta II. Silného, na straně druhé těch, co po neúspěchu listopadového povstání v roce 1830 přišli do Drážďan jako emigranti.

Hroby[editovat | editovat zdroj]

Albrecht Joseph von Sachsen (1934–2012), historik
Andritzki Alois (1914–1943), kaplan, urna v roce 2011 přeměněna na katolickou soudu
Franz Bernert (1811–1890), biskup a apoštolský vikář v saských panstvích
Theodor Blumer (1881–1964), hudební skladatel a dirigent
Rudolf Bockelmann (1892–1958), operní pěvec
Bartolomeo Bosco (1793–1863), kouzelník
Kazimierz Brodziński (1791–1835), básník
Giovanni Battista Casanova (1730–1795), sochař
Irene Chavanne (1868–1938), zpěvák
Josef Dittrich (1794–1853), biskup a apoštolský vikář v saských panstvích
Ermenegildo Antonio Donadini (1847–1936), malíř
Ermenegildo Carlo Donadini (1876–1955), malíř a restaurátor
Anton Dreyssig (1774–1815), hudebník
Ludwig Forwerk (1816–1875), biskup a apoštolský vikář v saských panstvích
Johann Christian Götze (1692–1749), knihovník
Joseph Herrmann (1800–1869), sochař
Johann Centurius z Hoffmannsegg (1766–1849), botanik
Ernst Hottenroth (1872–1908), sochař
Johann Georg Chevalier de Saxe (1704–1774), nemanželský syn Augusta II. Silného
Auguste Charlotte Kielmannsegge (1777–1863), špionka
Hadwig Klemperer (1926–2010), filolog a editor
Mary Krebs-Brenning (1851–1900), pianista
Edmund Kretschmer (1830–1908), skladatel
Gerhard von Kügelgen (1772–1820), malíř
Franziska Martloff (1788–1865), zpěvačka a herečka
Marvelli jr. (1932–2008), kouzelník
Franz Laurenz Mauermann (1780–1845), biskup a apoštolský vikář v saských panstvích
Karl Borromäus von Miltitz (1780–1845), básník a skladatel
Georg O'Byrn (1864–1942), generálmajor
Theobald von Oer (1807–1885), malíř
Gustaw Olizar (1798–1865), básník
Ferdinand Pauwels (1830–1904), malíř
Balthasar Permoser (1651–1732), sochař
František Pettrich (1770–1844), sochař
Friedrich von Schlegel (1772–1829), filozof a básník
Johann Alois Schneider (1752–1818), katolický biskup
Aloys Scholze (1893–1942), pastor, urna v roce 2011 přemístěna do Katolického hřbitovního kostela
Franz Anton Schubert (1768–1827), hudební skladatel
Franz Seydelmann (1748–1806), hudební skladatel
Karl Sontag (1828–1900), herec
Kurt Striegler (1886–1958), skladatel
Josef Tichatschek (1807–1886), operní pěvec
Carl Maria von Weber (1786–1826), hudební skladatel
Max Maria von Weber (1822–1881), železniční inženýr
Bernhard Wensch (1908–1942), pastor mládeže, urna v roce 2011 přemístěna do Katolického hřbitovního kostela
Elżbieta Zimmermann (1943–2007), podporovatelka německo-polské smíření

Nezachované hroby a pamětní kameny[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že hřbitov byl zrušen, byly mnohé kameny zničeny nebo ztraceny. Některé z náhrobních kamenů byly obnoveny, jiné nahrazeny pamětními kameny. Patří mezi ně pamětní kámen pro sochaře Lorenza Mattielliho, sochaře Christiana Hempela z roku 2001. Svým konvexním závěrem tvoří protějšek k pamětnímu kameni pro skladatele Jana Dismase Zelenku, který vytvořil v roce 1996 Christian Sieg a jehož závěrečná část je tvořena konkávním kvadrantem. Náhrobní kameny hudebníka Silvia Leopolda Weisse a Francesca Marii Cattanea se ztratily a byly nahrazeny pamětní stélou. Překladatelku Dorotheu Tieck, dceru spisovatele Ludwiga Tiecka, připomíná pamětní deska.

V hrobech, které se nedochovaly, ale nebyly nahrazeny pamětním kamenem, byli mimo jiné pohřbeni:

Luigi Bassi (1766–1825), zpěvák
Anton Bernhard Fürstenau (1792–1852) a jeho syn Moritz Fürstenau (1824–1889), flétnista
Zacharias Longuelune (1669–1748), barokní architekt
Johann Aloys Miksch (1765–1845), zpěvák
Joseph Schuster (1748–1812), hudební skladatel
Selmar Werner (1864–1953), sochař
Thaddäus Ignatius Wiskotschill (1754–1795), sochař

Na starém katolickém hřbitově jsou také pamětní kříže členů Wettinského královského domu. Před kaplí jsou pamětní kříže pro Jana I. Saského a jeho manželku Amalii Auguste Bavorskou (tmavší kříž nalevo) a také pro jeho sestru, autorku veseloher Amalii Saskou, který byl zamýšlen jako bílý kříž vpravo vedle vstupu do kaple. Další pamětní kříže na hřbitově připomínají Marii Kunigunde Saskou a Jana Jiřího Saského, bratra posledního saského krále Fridricha Augusta III. Většina hrobů členů královského domu Wettinů od roku 1700 se dnes nachází v kryptě Katedrály Nejsvětější Trojice.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alter Katholischer Friedhof (Dresden) na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Christoph Pötzsch: Schicksale auf Dresdens Altem Katholischen Friedhof. Tauchaer Verlag, Taucha 2004, ISBN 3-89772-078-7
Gudrun Schlechte: Der Alte Katholische Friedhof in der Friedrichstadt zu Dresden. Hille, Dresden 2004, ISBN 3-932858-73-5
Marion Stein: Friedhöfe in Dresden. Verlag der Kunst, Dresden 2000, ISBN 90-5705-130-3, S. 30–39

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Starý katolický hřbitov v Drážďanech na Wikimedia Commons
Německá webová stránka: Die Geschichte des Friedhofs Archivováno 6. 1. 2018 na Wayback Machine. – Dějiny hřbitovů