Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Zlonice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
ve Zlonicích
Místo
Stát Česká republikaČeská republika Česká republika
Kraj Středočeský
Okres Kladno
Obec Zlonice
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Náboženství křesťanství
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze pražská
Vikariát Vikariát Kladno
Farnost Zlonice
Status farní kostel
Architektonický popis
Architekti František Maxmilián Kaňka
Stavební sloh Barokní
Výstavba 1727-1744
Specifikace
Umístění oltáře východ
Stavební materiál opuka, pískovec
Odkazy
Adresa náměstí Pod Lipami, Zlonice
Oficiální web http://www.zlonice.com
Kód památky 20874/2-664 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii Commons
Informační tabule u Kostela Nanebevzetí Panny Marie (městys Zlonice, okres Kladno)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích je monumentální barokní dominanta Zlonic i jejich okolí. Jedná se o významnou realizaci českého architekta Františka Maxmiliána Kaňky z let 1727-1744 a je nemovitou kulturní památkou České republiky.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel zasvěcený Panně Marii se v těchto místech nacházel od středověku, první zmínka je doložena z roku 1352. Do dnešní doby se z něj dochovaly některé části mobiliáře a to liturgické předměty či portréty některých členů rodiny Valkounů, patronů kostela. Mezi nimi vyniká zejména votivní obraz Bohuchvala Valkouna z Adleru (1580-1653) z r.1608. Nedlouho před zbořením starší stavby věnoval kostelu také tehdejší patron hrabě Norbert Liebštejnský z Kolovrat sochu Panny Marie dovezenou přímo z italského Loreta.

Iniciátorem novostavby kostela byl jednak nový majitel Zlonic a patron chrámu kníže Filip Josef Kinský a také proslulý zlonický děkan Jan Adam Svoboda. První zmínka související se záměrem novostavby pochází z dubna 1723, kdy žádá Filip Josef Kinský o povolení pražskou konzistoř. V tomto roce byl ve Zlonicích také autor návrhu, významný český architekt František Maxmilián Kaňka, jehož autorství je dnes nezpochybnitelné. Práce samotné započaly v roce 1727 pod vedením pražského stavitele Ferdinanda Hübnera, k požehnání základního kamene došlo ovšem až 23. září 1731. K roku 1738 byla dokončena loď a presbytář k roku 1744 definitivně také věže.

Novobarokní úprava kostela[editovat | editovat zdroj]

Zásadní obnovy a úpravy v novobarokním stylu se kostel dočkal v závěru 19. století, kdy bylo původní Kaňkovo architektonické pojetí považováno za příliš střízlivé. Plány vypracoval r.1892 architekt Friedrich Ohmann. Práce byly zahájeny r.1895 úpravou průčelí odkud byly sneseny původní sochy sv. Petra a Pavla a Immaculaty od Josefa Kleina (dnes umístěny v areálu kostela) a nahrazeny novými od Stanislava Suchardy a dále pokračovaly opravou střechy a vztyčením nové sanktusové věže nad křížením. K roku 1898 byly dokončeny úpravy interiéru včetně odstranění ochozu v presbytáři propojujícího oratoře, čímž bylo docíleno většího prosvětlení prostoru, a dále štukových reliéfů a zrcadel na klenbě pro zamýšlenou freskovou výzdobu. Kolaudace dokončených prací proběhla 16. října 1899. Ohmann pojal do svých plánů také celkovou úpravu okolí kostela včetně vztyčení Mariánského sloupu na náměstí proti západnímu průčelí, nového západní vstupní schodiště či úpravy závěru. Tyto záměry však nakonec nebyly realizovány. Další etapa obnovy pokračovala po r.1900 tentokrát již podle návrhů architekta Josefa Fanty. V duchu počínající secese Fanta navrhl jednak nové oplocení pod terasou kostela dále rekonstrukci schodiště a několik historizujících neobarokních doplňků v interiéru včetně úpravy svatostánku hlavního a dvou bočních oltářů (realizace pražským cizelérem Josefem Hirschem). Definitivně byly úpravy chrámu dokončeny v letních měsících 1909-1911 freskovou výzdobou již Ohmannem připravených polí pod vedením Adolfa Liebschera (návrh vyhotoven 1908), profesora ČVUT v Praze, za spolupráce s Juliem Fischerem a synem Adolfem. Poslední obnovou prošel exteriér kostela v letech 1992-1995.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kazatelna, stav v roce 1904.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie se nachází ve středu obce na vyvýšené terase nad náměstím, která sloužila již staršímu středověkému chrámu. Jedná se o jednolodní stavbu křížové dispozice se dvěma věžemi s cibulovými báněmi po stranách kněžiště. Západní průčelí člení svázané pilastry nesoucí úseky kladí a vrcholí trojúhelným štítem. Po stranách středového okna jsou niky s polopostavami národních patronů sv. Václava a sv. Vojtěcha doprovázených klečícími anděly od Stanislava Suchardy, andělé provází také sochu beránka na vrcholu. Konvexní průčelí severního a jižního rizalitu je členěno obdobně ovšem bez nik a sochařské výzdoby. Boční fasády a věže jsou členěny rovněž vysokým pilastrovým řádem a vertikalizujícími polokruhově ukončenými okny.

Interiér kostela je sklenut plackovou klenbou, pouze závěr presbytáře konchou. Autorem návrhu architektury oltářů mohl být opět František Maxmilián Kaňka, i když jasné důkazy pro to schází. Jejich sochařská výzdoba je už prokazatelně dílem klasicistně orientovaného sochaře pozdního baroka Josefa Kleina, který zde působil s přestávkami v letech 1740-1763. Jeho dílem je také kazatelna z r.1743. Původní obrazy pro titulární hlavní oltář, Nanebevzetí Panny Marie, a pro dva oltáře boční, sv. Jana Nepomuckého a sv. Anny, nechal zhotovit r.1744 Filip Josef Kinský u neznámého autora ve Vídni (v letech 1738-1745 tam působil jako nejvyšší kancléř Českého království). Do dnešní doby se zachoval pouze obraz svatojánský nahrazený ovšem stejně jako všechny ostatní oltářní obrazy v průběhu 2. poloviny 19. století plátny novými. Pozoruhodný je také votivní obraz sv. Floriána z r.1767, na kterém je pod postavou světce dobové vyobrazení Zlonic. Varhany (1745-1746) jsou dílem slavného varhanáře Václava Starka z Lokte.

Autorství kostela[editovat | editovat zdroj]

Dříve vedla odborná veřejnost spor o autorství kostela. Někteří badatelé považovali na základě formálního srovnání s dalšími stavbami za autora zlonického kostela Kiliána Ignáce Dientzenhofera, Kaňka se měl podílet pouze dílčím způsobem při samotné výstavbě. Tuto teorii nepřímo podporovala i skutečnost, že Dientzenhofer byl prokazatelně autorem návrhu zlonického děkanství, který u něj pořídil r. 1748 Jan Adam Svoboda. Tyto dohady jsou však dnes definitivně ukončeny a za architekta zlonického kostela je jednoznačně určen František Maxmilián Kaňka a to jak vzhledem k blízkosti k dalším jeho realizacím tak na základě archivních pramenů. Původní vzhled (před novobarokní úpravou) tak odpovídá více Kaňkově umělecké orientaci hlásící se k mírnějšímu klasicizujícímu pojetí vrcholně barokní architektury. Za předchůdce zlonického chrámu je potom možné považovat kostel sv. Vojtěcha v západočeských Vejprnicích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2013-03-16]. Katalogové číslo 131723 : Kostel Nanebevzetí P. Marie. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]