Arnold Böcklin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Arnold Böcklin
Arnold Böcklin (1827 - 1901), Selbstportrait (1873).jpg
Narození 16. října 1827
Basilej
Úmrtí 16. ledna 1901 (ve věku 73 let)
San Domenico di Fiesole
Alma mater Kunstakademie Düsseldorf
Povolání malíř, sochař, vysokoškolský učitel a grafik
Manžel(ka) Angela Pascucci
Děti Arnold Böcklin the Younger
Maria Böcklin
Chiara Böcklin
Carlo Böcklin
Příbuzní Böcklins Bruder (sourozenec)
Významná díla Faun, einer Amsel zupfeifend
Autoportrét se smrtí, hrající na housle
Ostrov mrtvých
Ocenění Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1880)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnold Böcklin (16. říjen 182716. leden 1901) byl švýcarský malíř, kreslíř, grafik a sochař. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších výtvarných umělců 19. století v Evropě. Po Böcklinovi bylo nazváno i stejnojmenné secesní písmo, které ve Stuttgartu roku 1904 navrhl Otto Weisert[1].

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 18451847 studoval Arnold Böcklin na Umělecké akademii v Düsseldorfu. Poté podnikl studijní cestu po Švýcarsku, Nizozemsku a Francii. Byl činný v ateliéru Johanna Gottfrieda Steffana a v letech 18501857 pracoval v Římě. Roku 1858 obdržel na doporučení Anselma Feuerbacha zakázku od hannoverského konzula v Palermu Karla Wedekinda na vymalování jídelního sálu v jeho palermské vile. Od roku 1860 do 1862 vyučoval jako profesor na výmarské umělecké akademii. Po své smrti byl pohřben na protestantském hřbitově Camposanto degli Allori u Florencie.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ostrov mrtvých - třetí verze (1883)

Společně s Ferdinandem Hodlerem, Maxem Klingerem a Lovisem Corinthem je Böcklin jedním z hlavních představitelů švýcarského / německého symbolismu, který se rozešel s dominantním akademickým malířstvím a převládajícím naturalismem druhé poloviny 19. století.

Surrealisté jako Giorgio de Chirico, Salvador Dalí a Max Ernst viděli v Böcklinovi jednoho ze svých předchůdců a oslavovali ho jako „geniálního a ironického umělce“.

K jeho nejvýznamnějším dílům patří mimo jiné jeho Autoportrét se smrtí hrající na housle (1872) a pět verzí jeho Ostrova mrtvých (18801886).

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Typ písma „Arnold Böcklin“

Citáty[editovat | editovat zdroj]

"Portrétní umění je nejbědnější druh malířství, neboť je jím umělec nejvíc vázán. (Waetzold 1908)"

Biografie[editovat | editovat zdroj]

  • Carl Brun: Schweizerisches Künstler-Lexikon, 1. svazek A–G, Huber & Co, Frauenfeld 1905. Reprint: Kraus Reprint Ltd., Nendeln, Liechtenstein 1967. Strana 162–167.
  • Fritz von Ostini: Böcklin (Svazek LXX Künstler-Monographien, vydal H. Knackfuß), Verlag von Velhagen & Klasing, Bielefeld und Leipzig 1907
  • Adrian Scherrer (Hg.): Grüner Heinrich: Lebensläufe zwischen Scheitern und Erfolg: Johann Gottfried Steffan und die Schweizer Maler in München 1840 bis 1890. – Stäfa : Gut, 2005. – ISBN 3-85717-163-4

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arnold Böcklin na německé Wikipedii.

  1. Počítačová verze (font) písma Arnolf Böcklin

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]