Mezinárodní asociace výtvarných kritiků
Mezinárodní asociace výtvarných kritiků (francouzsky L'Association internationale des critiques d'art, zkratka AICA) je mezinárodní sdružení kritiků umění založené pod patronací UNESCO roku 1950. Má více než 5 000 členů z 95 zemí. Kromě národních sekcí[1] má také otevřenou sekci sdružující nezařazené členy.
Obsah
Historie[editovat | editovat zdroj]
Sdružení vzniklo na popud uměleckých kritiků, kurátorů galerií a historiků umění během dvou mezinárodních kongresů v letech 1948 a 1949, konaných pod hlavičkou UNESCO. Roku 1950, kdy se konalo druhé valné shromáždění v Benátkách, bylo sdružení AICA založeno jako nevládní organizace se sídlem v Paříži.[2]
AICA a Československo[editovat | editovat zdroj]
Pro české výtvarné umění mělo zásadní význam zasedání AICA roku 1960 ve Varšavě a Krakově. Po jeho skončení někteří zahraniční účastníci navštívili Prahu a seznámili se s aktuálním děním na zdejší výtvarné scéně. Pro mladou generací malířů a sochařů to znamenalo uvedení do mezinárodního kontextu a přímou podporu v zahraničním odborném tisku. Klíčovou roli sehrál Pierre Restany.
9. kongres AICA se konal v Praze. Při té příležitosti se v předních výstavních síních (Galerie Československý spisovatel, Galerie Václava Špály, Mánes, Nová síň) konaly výstavy Aktuální tendence českého umění, na kterých se představilo 66 výtvarníků.[3]
V pořadí 46. kongres AICA a 66. valné shromáždění se konaly roku 2013 na Slovensku a po-kongresové zasedání v Krakově.[4]
Předsedkyní české sekce AICA je Hana Larvová. V České republice sdružuje umělecké kritiky Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků České republiky. Jeho předsedkyně Vlasta Čiháková-Noshiro je zároveň místopředsedkyní české sekce AICA a zakladatelkou celostátní Ceny kritiky za mladou malbu.[5]
Cíle sdružení[editovat | editovat zdroj]
Cílem sdružení je podporovat uměleckou kritiku jako odbornou disciplinu a přispívat k rozvoji její metodologie na mezinárodní úrovni. Jako profesní sdružení chrání etické zájmy a práva svých členů. V mezinárodním kontextu podporuje vzájemné setkávání kritiků a komunikaci bez ohledu na politické, geografické, etnické, ekonomické a konfesijní hranice. Přispívá k mezinárodnímu porozumění v oblasti vizuálních umění a estetických hledisek. Podporuje svobodu myšlení a vyjadřování a brání se proti všem formám cenzury. Členem se může stát výtvarný kritik, který nejméně tři roky publikoval články v odborném tisku a získal doporučení starších členů AICA. Musí být nejprve přijat jako člen národní nebo otevřené sekce.
Aktivity sdružení[editovat | editovat zdroj]
AICA uděluje každoročně Cenu mladých kritiků umění do 35 let.
Od roku 1993 vychází odborná revue s názvem CRITIQUE D’ART (The International Review of Contemporary Art Criticism).[6]
Řídící orgány[editovat | editovat zdroj]
Exekutivní orgány AICA, sekretariát v Paříži
- Předseda: Yacouba Konaté (otevřená sekce) (2008-2011)
- Generální tajemník: Marie Luise syring (Německo) (2009)
- Pokladník: Haydee Venegas (Puerto Rico) (2009-2012)
Řídící rada
Členy Řídící rady jsou kromě exekutivní rady předsedové všech národních sekcí, devět vicepresidentů, regionální tajemníci, deset mezinárodních členů zvolených valným shromážděním, předsedové odborných komisí, čestní prezidenti a čestní členové, jeden zástupce za Archives de la critique d’art.
Mezinárodní Vicepresidenti: Sophie Allgardh (Švédsko) (2008-2011); Bartelik Marek (USA) (2008-2011); Ciaran Bennett (Irsko) (2007-2010); Anthony Bond (Austrálie) (2007-2010); Marie-Pascale Gildemyn (Belgie) (2006-2009); Savvani Irini (Řecko) (2006-2009); Marie Luise syring (2008-2011); Jin Sup Yoon (Jižní Korea) (2007-2010)
Čestní prezidenti: José Augusto Franca (Portugalsko); Dan Haulica (Rumunsko); Władysława Jaworska (Polsko); Jacques Leenhardt (Francie); Kim Levin (USA); Henry Meyric Hughes (UK); Belgica Rodriguez (Venezuela)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ AICA: List of Presidents
- ↑ List of AICA International congresses and General Assemblies
- ↑ Aktuální tendence - zúčastnění výtvarníci
- ↑ XLVI AICA Congress, September 2013, Košice & Bratislava (Slovakia): “White Places – Black Holes”
- ↑ Vlasta Čiháková-Noshiro, životopis
- ↑ “CRITIQUE D’ART: The International Review of Contemporary Art Criticism”
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Miroslav Míčko, Aktuální tendence českého umění / Tendances actuelles de l'art tchèque: Obrazy, sochy, grafika / Peintures, scluptures, gravures, Československá sekce Mezinárodního sdružení výtvarných kritiků - AICA, Svaz československých výtvarných umělců, Praha 1966
