Antonín Jaroslav Liehm

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: českého malíře jménem Antonín Liehm.
Antonín Jaroslav Liehm
Antonín J. Liehm (2017)
Antonín J. Liehm (2017)
Narození2. března 1924
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí4. prosince 2020 (ve věku 96 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
PseudonymDalimil
Povolánínovinář, spisovatel, vydavatel, literární kritik, filmový kritik, publicista, vysokoškolský učitel a překladatel
Alma materVysoká škola politická a sociální (do 1949)
OceněníArtis Bohemiae Amicis (2004)
medaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2015)
Guggenheimovo stipendium
Cena Toma Stopparda
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Jaroslav Liehm [ˈliːm] (2. března 1924 Praha4. prosince 2020 Praha[1]) byl český filmový a literární kritik, publicista, československý komunistický a reformní politik. Proslavil se především jako zakladatel mezinárodní kulturní revue Lettre internationale, kterou vydával v letech 1984 až 1988 v exilu v Paříži.

Život[editovat | editovat zdroj]

A. J. Liehm se narodil v Praze do rodiny advokáta. V Praze vystudoval gymnázium a v roce 1949 absolvoval Vysokou školu politickou a sociální.[2]

Mezitím v roce 1946 založil s E. F. Burianem týdeník Kulturní politika. V roce 1949 bylo vydávání týdeníku zastaveno a Liehm začal pracovat v Našem vojsku, jakožto součást své dvouleté vojenské docházky, a později v zahraniční redakci ČTK a jako zástupce vedoucího tiskového odboru na ministerstvu zahraničních věcí, odkud však byl v roce 1948 propuštěn za vlastní literární činnost. Po založení Literárních novin roku 1952 se stal jejich přispěvatelem. V době procesu s Rudolfem Slánským a tzv. protistátním spikleneckým centrerm, v němž padlo jedenáct rozsudků smrti, se projevoval jako antisemita[3] a svými články procesy obhajoval.[4] Roku 1954 se stal spolupracovníkem Státní bezpečnosti.[5]

Od roku 1961 se podílel na vedení Literárních novin. Od podzimu 1968 do léta 1969 byl zástupcem Čs. státního filmu v Paříži, kam po invazi do Československa trvale odešel exilu a začal vyučovat na řadě univerzit v Paříži, New Yorku, Filadelfii a Londýně.[2]

V Paříži začal v roce 1984 vydávat časopis Lettre internationale, který byl publikován i v řadě cizojazyčných mutací, od roku 1990 mimo jiné i v češtině. Věnoval se i překladatelské činnosti. Do češtiny přeložil řadu románů od francouzského spisovatele Louise Aragona, konkrétně Aurelián, Basilejské zvony, Cestující z Imperialu a výbor z literárněkritických a teoretických statí Básník a skutečnost, jehož byl Aragon rovněž autorem. Do češtiny přeložil také sborník Dramata od Roberta Merleho či díla Jeana-Paula Sartra. V rámci vlastní literární tvorby vydal například knihu Generace, která je sborníkem rozhovorů s nejvýznamnějšími osobnostmi kulturního života let 1966–1968 (vydáno 1969), nebo Příběhy Miloše Formana (1976, 1993).[2]

Po sametové revoluci byl členem redakční rady týdeníku Česko-slovenské Mosty a předsedou redakční rady Listů.[6] Podle Archivů bezpečnostních složek byl registrován jako agent a tajný spolupracovník Státní bezpečnosti.[7]

V roce 2013 se z Paříže přestěhoval zpět do Prahy. Zde zemřel 4. prosince 2020 ve věku 96 let.[1]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za Názory tak řečeného Dalimila dostal v roce 2015 Cenu Toma Stopparda.[8] Dne 28. října 2015 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Názory tak řečeného Dalimila (Dokořán 2014)
  • Rozhovor (Praha 1966 a 1968)
  • Generace (Praha 1969)
  • Ostře sledované filmy (New York, Praha 2001)
  • Pražské ideje (Bari)
  • Příběhy Miloše Formana (’68 Publishers 1976, Mladá fronta 1993)
  • Socialismus s lidskou tváří (francouzsky)
  • Minulost v přítomnosti (Host 2002)
  • Psáno na zeď (anglicky)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Zemřel A. J. Liehm, nepřehlédnutelná osobnost české kulturní i politické žurnalistiky. A2larm [online]. 2020-12-04 [cit. 2020-12-05]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c Antonín Jaroslav Liehm ve Slovníku české literatury po roce 1945
  3. A.J. Liehm, Sionistická agentura imperialismu, Literární noviny, č. 9/1953, s. 8
  4. A.J. Liehm, Sami se odhalují, Literární noviny, č. 44/1952, s. 4
  5. Adam Drda, Zamlčovaná minulost A. J. Liehma, Bubínek Revolveru, 4.2.2021
  6. http://www.listy.cz/profil.php?text=tiraz
  7. http://www.abscr.cz/cs/vyhledavani-evidencni-zaznamy
  8. Cena Toma Stopparda

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]