Sylvie Richterová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sylvie Richterová
Sylvie Richterová (2016).jpg
Narození 20. srpna 1945 (72 let)
Brno
Povolání spisovatelka, básnířka, esejistka a překladatelka
Alma mater Univerzita Karlova
Témata bohemistika a esej
Ocenění honoris causa (2009)
Cena města Brna (2017)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prof. PhDr. Sylvie Richterová (* 20. srpna 1945 Brno) je česká spisovatelka, profesorka bohemistiky, autorka experimentálních próz, románů, básnických sbírek a literárních esejí.

Život[editovat | editovat zdroj]

Brno a Praha[editovat | editovat zdroj]

Do osmnácti let žila v Brně, od roku 1963 v Praze, kde studovala cizí jazyky na Univerzitě 17. listopadu. Roku 1967 promovala. V roce 1971 získala titul PhDr. na Filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. V roce 1967 se provdala za italského bohemistu Sergia Corduase a o rok později se narodila dcera Milena. Rodina žila v Brně, v Bratislavě a v Praze. Richterová v té době začala psát, ale chtěla si uchovat nezávislost a politická situace a vojenská okupace Československa v srpnu 1968 ji odradily od pokusu uplatňovat se veřejně. Pracovala jako překladatelka, studovala literaturu a estetiku a spřátelila se s filosofem Robertem Kalivodou a profesorem estetiky Olegem Susem.

Itálie[editovat | editovat zdroj]

Koncem roku 1971 se s manželem a dcerou přestěhovala do Říma. Zapsala se na římskou univerzitu La Sapienza a studovala bohemistiku. Přednášel ji básník, divadelní kritik a slavista Angelo Maria Ripellino, který ji po promoci roku 1974 přizval ke spolupráci na katedře české a slovenské literatury.

Roku 1974 se rozvedla. Rozhodla se zůstat v Itálii, protože v Československu režim tvrdě postupoval proti všem projevům svobody a uvěznil i její sestru Zuzanu Richterovou a postupně i řadu přátel. Živila se překlady, obdržela stipendium CNR (Národní rady pro výzkum) a začala působit na Ústavu slovanské filologie univerzity La Sapienza. Spolupracovala také s italskou televizí na pořadech o disidentech ze zemí východní Evropy. Pro rozhlas napsala několik pořadů o české literatuře spolu s básníkem a kolegou Enzem De Filippis.

Díky sňatku měla od roku 1967 dvojí občanství a v sedmdesátých a v osmdesátých letech mohla navštěvovat Československo. Zprostředkovala spojení disidentů s exilem, zejména s novinářem a politikem Jiřím Pelikánem, který v Římě vydával exilový časopis Listy. Psala také pro revue Svědectví/Témoignage vydávanou v Paříži, pro časopis Lettre internationale, který řídil A.J. Liehm a další exilová periodika. Spolupracovala s řadou českých spisovatelů žijících v západní Evropě, mezi nejbližší patřili Jiří Kolář, Milan Kundera, Věra Linhartová, Antonín Brousek, Jiří Gruša, Jan Vladislav a Petr Král. Státní bezpečnost ji ostře sledovala a několikrát vyslýchala.

Knihy napsané před rokem 1989 vycházely v samizdatu a v exilových nakladatelstvích. Mezi její přátele v Praze patřili Sergej Machonin, Ludvík Vaculík, Jan Skácel, Miroslav Červenka, Josef Hiršal a Bohumila Grögerová. V roce 1987 se zúčastnila schůzky českých a slovenských spisovatelů z disidentského okruhu na Hrádečku u Václava Havla. Kulturní a duchovní propojování rozdělené Evropy je společným jmenovatelem její univerzitní i autorské práce, v různých rovinách je vyjadřuje celé její dílo.

Od devadesátých let žije Sylvie Richterová střídavě v Praze a v Římě. Píše česky, esejistiku také italsky.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Působení na univerzitách[editovat | editovat zdroj]

V letech 1974 – 2009 přednášela na univerzitách v Římě, v Padově, ve Viterbu a znovu v Římě, jako stipendistka, jako lektorka a jako profesorka. V sedmdesátých letech publikovala první literární eseje (o poesii J. Préverta, o Věře Linhartové) v odborných časopisech “Strumenti critici” a “Ricerche slavistiche”. Studie z české literatury uveřejňovala v italských, francouzských, německých a dalších časopisech. Účastnila se bohemistických a slavistických kolokvií na řadě evropských univerzit (Padova, Neapol, Trento, Pisa, Florencie, Sorbonne, Inalco, Humboldtova univerzita, Svobodná univerzita Bruxelles,[kdo?] od devadesátých let také Karlova univerzita v Praze, Masarykova univerzita v Brně, Univerzita Komenského v Bratislavě, Palackého univerzita v Olomouci).

Jihočeská univerzita České Budějovice jí v roce 2009 udělila čestný doktorát.[5]

Literární tvorba[editovat | editovat zdroj]

Próza[editovat | editovat zdroj]

V roce 1975 dokončila v Římě svou první prózu, Návraty a jiné ztráty. S pomocí Sergeje Machonina a Drahoslavy Janderové vyšel rukopis v samizdatu, v Edici Petlice roku 1977. O rok později ho vydal Josef Škvorecký v exilovém nakladatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu.

První prózy byly označované jako “experimentální”, protože namísto chronologického postupu a kauzální výstavby příběhu rozvíjely specifickou alchymii času, míst a setkání.[6] 2. Princip kompozice próz Sylvie Richterové odpovídá procesům reflexe, návratům v čase a prostoru a postupnému osvětlování témat z různých stran. Román Každá věc ať dospěje na své místo se časově rozkládá mezi druhou světovou válkou a počátkem třetího tisíciletí. Otevřenou otázkou je v něm banalita společenské absurdity, vědomá i nevědomá účast na zlu v každodenním životě. Namísto morálních soudů představuje bohatou fenomenologii konkrétního, “samozřejmého” a přitom patologického nesmyslu, často na hranici pláče a smíchu. Originální kompozice tvoří dynamickou mozaiku detailů i velkých záběrů. Osudy postav románu kladou existenciální a etické otázky, jejichž smysl přesahuje historický rámec.[7]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

Dvě sbírky veršů a básně otiskované v časopisech od poloviny osmdesátých let představují nikoliv rozsáhlý, ale intenzivní a výrazově objevný pól tvorby vycházející z existenciální a duchovní zkušenosti.

Eseje[editovat | editovat zdroj]

Čtyři svazky esejů se věnují zejména české moderní literatuře a často objevují podstatné ale opomíjené či špatně rozeznané aspekty, například fenomenologii idiocie v díle Jaroslava Haška, nebezpečí dehumanizace a robotizace v dystopiích Karla Čapka, mystickou dimenzi v díle Bohumila Hrabala, existenciální dimenzi řeči v próze Věry Linhartové. Důležitým tématem je také fenomén sémantické slepoty jako klíč k základním existenciálním otázkám Evropy dvacátého a jedenadvacátého století, zejména v díle Milana Kundery.

Jako zvláštní kategorii literatury zkoumá Sylvie Richterová literární deník pojatý jako objektivní svědectví, například v díle Jiřího Koláře a Ludvíka Vaculíka. Eseje se věnují souvislostem literární tvorby a konkrétních historických zkušeností (například metahistorický aspekt české literatury, diaspora, samizdat, ideologie, nezávislost umění, otázka centra a periferie, polyglotismus). Pozornost zaměřuje i na obecné estetické otázky (zejména souvislosti mezi estetikou a etikou, smích a jeho noetické a etické aspekty, smysl klasických kategorií jako krása, dobro a pravda ve světle současnosti). V esejích o poezii věnuje zvláštní pozornost fenoménům jako ticho, oxymoron nebo polyfonie; figurují tu mezi jinými Vladimír Holan, Jan Skácel, Jiří Kolář, Antonín Brousek, Petr Král, Ivan Wernisch, Petr Kabeš, Ivan Jirous, Miloslav Topinka.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Návraty a jiné ztráty, samizdat 1977; Sixty Eight Publishers, Toronto, 1978
francouzsky: Retours et autres pertes, překlad Nathalie Zanello, Ed. de Septembre, Paris, 1992. ISBN 2-87914-007-2[8]
italsky: Topografia, překlad Caterina Graziadei a autorka, E/O, Roma, 1986, ISBN 88-7641-036-8
francouzsky: Topographie, (Sylvie Richter), překlad Nathalie Zanello, Gallimard, Paris, 1992, ISBN 2-07-073157-X
  • Slabikář otcovského jazyka, samizdat 1987.
  • Slabikář otcovského jazyka (rozšířené vydání, obsahuje Návraty a jiné ztráty, Místopis, Slabikář otcovského jazyka), Atlantis -Arkýř, Brno, 1991, ISBN 80-7108-022-5
  • Druhé loučení, Mladá fronta, Praha, 1994, ISBN 80-204-0494-5
francouzsky: Second adieu, (Sylvie Richter), přel. Nathalie Zanello, Gallimard, Paris, 1994, ISBN 2-07-074059-5[10][11]
bulharsky: Povtorno sbosuvanje, přel. Margarita Mladenova, Heron Pres, Sofia, 2005, ISBN 954-580-182-4

Poezie[editovat | editovat zdroj]

Eseje[editovat | editovat zdroj]

Druhé vydání, Československý spisovatel, Praha, 1992, ISBN 80-202-0333-8

Bibliofilie[editovat | editovat zdroj]

  • Le brave soldat Chveik: le cliché et le non-sens comme expression d’un monde en dissolution. Gravures de J.-P.-Pincemin. Jean-Pierre Pincemin éditions, Authon-La-Plaine, 1989.

Antologie prózy a poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Generace 35-45, Arkýř, München 1986. Odmítám dnes programově; Skrytý život knih, s. 311-328, ISBN 3-922810-13-6
  • Aus zwanzig Jahren Finsternis. Tschechische uns slowakische Erzählungen 1997-1990, uspořádali Paul Kruntorad, Milan Jungmann, Josef Bžoch. Kinder und Tiere, s. 228-236, Deutichcke, Wien, 1991, ISBN 3-216-07830-2
  • Ich trage das Land, uspořádala Barbara Neuwirth. Abc-Buch der Vatersprache, s.223-230, Wieser Verlag, Klagenfurt, 1996, ISBN 3-85129-148-4
  • This Side of reality. Modern Czech Writting, uspořádala Alexandra Büchler, Serpent’s Tale. Fear Trip, s. 94-110, London-New York, 1996, ISBN 1-85242-378-1
  • Europa erlesen. Mähren, uspořádala Christa Rothmeier. Abc-Buch der Vatersprache, s. 140-141, Wieser Verlag, Klagenfurt, 1997, ISBN 3-85129-218-9
  • Tre tjeckiska författarinor: Zuzana Brabcová, Daniela Hodrová, Sylvie Richterová. Předmluva Alice Jedličková, Charta 77-Stiftelsen, Stockholm, 1997, ISSN 0282-220
  • Allskin and other Tales by contemporary czech women, uspořádala Alexandra Büchler, Women in Translation, Sylvie Richter, Fragments and Likenesses, s. 209-223, Seatle, 1998, ISBN 1-879679-11-6
  • Wuhladko. Literarny almanach, uspořádala Roźa Domašcyna. Druhe božemje, s. 36-45, Domovina Verlag, Budyšín, 2003 ISBN 3-7420-1950-3
  • Ber po čem toužíš. Ze světla do tmy, ze tmy do světla, s. 122-137, Nakladatelství Listen, 2006 ISBN 80-86526-20-8

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Skácel, Il difetto delle pesche (Chyba broskví), Il pruno, Roma, 1981.
  • Jiří Kolář, Opere postume del signor A, tradotto con Alessandra Mura, Revue K, Altforteville, 1990.

Slovníková hesla[editovat | editovat zdroj]

  • Letteratura ceca, in Dizionario della letteratuta mondiale del ‘900, Edizioni Paoline, Roma, 1980.
  • Hašek Jaroslav, Mácha Karel Hynek in Dictionnaire universel des Littératures, Presses Universitaires de France, Paris, 1994.
  • Jaroslav Hašek, in Patrimoine littéraire. Auteurs européens du premier XXe sičcle, vol. 1, a cura di Jean-Claude Polet, De Boeck Université, Bruxelles 2002, s. 22-33.

Články, úvody, doslovy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • I contorni del silenzio: ossimoro nella moderna poesia ceca, in Studi in onore di Ettore Lo Gatto, Bulzoni, Roma, 1980, s. 253-263.
  • I romanzi di Kundera e i problemi della comunicazione, in Strumenti critici, 1981, n. 45., s. 308-334. ISBN 88-06-05389-2
  • Introduzione, in Vítězslav Nezval, Valeria e la settimana delle meraviglie, Edizioni E/O, Roma 1982, s. 5-17. ISBN 88-7641-002-3
  • Radici e metamorfosi del surrealismo praghese dagli anni Trenta agli anni Sessanta, in Europa orientalis, 1983, n. 2, s.123-129.
  • Les romans de Kundera, in L’infini, n. 5, 1984, s. 32-55. ISBN 2-207-22986-6
  • Jaroslav Hašek: le cliché et le non-sens comme expression d‘un monde en dissolution, in: Jaroslav Hašek et les Aventures du brave soldat Chvéďk, Tome 58, fasc. I, Institut des Etudes Slaves, Paris 1986, s. 9-14.
  • Hašek, autore comico e tragico di Švejk, in Saggi di Letteratura praghese, a cura di Marino Freschi, Instituto Orientale di Napoli, Napoli 1987, s. 1-19.
  • Rittratto dell’autrice, in Věra Linhartová, Ritratti carnivori, Edizioni e/o, Roma, 1987, s. 57-76. ISBN 88-7641-048-1
  • La littérature tchèque en exil et le probleme du polyglotisme, in Les effets de l‘émigration et l‘exil dans les cultures tchèque et polonaise, uspořádaly Jana Jechova et Hélene Wlodarczyk, Presses de l’Université de Paris-Sorbonne, Paris 1987, s. 49-60. ISBN 2-904315-40-3
  • L’Univers sémiotique, les centres et les périphéries, in Centres et péripheries. Bruxelles-Prague et l‘espace culturelle européen. Textes réuinis par J. Rubeš, Ed. Yellow now, Ličge, 1988, s. 33-43.
  • Přesto je třeba mluvit, in Petr Král, Éra živých, Arkýř, München, 1989, s. 163-178.
  • La polyphonie dans la poésie de Vladimír Holan, in Vladimír Holan, in La Revue de Belles-Lettres, 1-2 1991, s. 209-220.
  • Letteratura ceca: tra ironia e incanto, in L‘Informazione bibliografica – Il Mulino, 1991, n. 2., pp. 382-289.
  • L’Idiozia, una passione di Jaroslav Hašek, in Tra simbolismo e avanguardie. Studi dedicati a Ferruccio Masini, Editori Riuniti, Roma 1992, s.121-128.
  • La letteratura come palcoscenico, in Praga palcoscenico dell’est, uspořádal A. Scandurra, Il Girasole edizioni, 1992, s. 140-152.
  • Jan Skácel, in Bílá žízeň, FiBox, Třebíč, 1993, s. 27–30.
  • Tradice pražského lingvistického kroužku v Itálii, in: Světová Literárněvědná bohemistika, II, Úvahy o české literatuře. Materiály z 1. Kongresu světové literárněvědné bohemistiky, Praha, 28.-30. června 1995. s. 484-499. ISBN 80-85778-16-5
  • Nezávislá literatura a závislá kritika, in: Česká nezávislá literatura po pěti letech, uspořádal F. Kautman, Primus, Praha 1995, s. 92-96.
  • La littérature indépendante et la critique dépendante, (Sylvie Richter), in: L’Atelier di Roma, n.4 , Paris, mai 1995, s. 82-91.
  • Riso e potere: Hašek, Kraus, Solženicyn, in Europa orientalis, XV, 1996, n.2, s. 203-220.
  • L’homme n’a pas ou reposer sa tête : une réflexion sur le concept de la patrie dans la poésie tchèque de la seconde moitié du XXème siècle, in: Littérature et l’émigration. Textes réuinis par Maria Dellaperrière, in Cultures et sociétès de l’Est 27, ISBN 2-7204-0320-2
  • Die Identität des Menschen in der Zeichenwelt, in: Prager Schule: Kontinuität und Wandel. Arbeiten zur Literaturaesthetik und Poetik der Narration, editor W. Schwartz, Vervuert Verlag, Frankfurt am Main 1997, s. 347-362.
  • Il labirinto del mondo e il paradiso del cuore di Jan Amos Komenský, in: Letteratura e filosofia tra il Seicento e il Settecento, a cura di N. Boccara, Roma, Archivio Guido Izzi, 1999, s 63-69. ISBN 88-85760-79-1
  • Le monde des pères et le monde sans pères. Observations sur la figure du père en tant que catégorie sémantique et littéraire dans la prose tchèque, in: Modernisme en Europe centrale. Les avant-gardes, Paris, L´Harmattan, 1999, s. 157-169. ISBN 2-7384-8591-X
  • Karel Čapek, un impegno per la felicità, in: L’Informazione bibliografica, il Mulino, 1999, n. 1, s. 7-9. ISBN 88-15-06934-8
  • Giornalismo e finzione secondo Čapek, in: L’Informazione bibliografica, il Mulino, 1999, n. 3, s.311-313. ISBN 88-15-06934-8
  • Karel Čapek, giardiniere di Dio, in: Giardini, Viterbo, Sette città, 2000, s. 177-192. ISBN 88-86091-28-1
  • Antropologická konstanta v estetice a v literatuře, in: Wiener Slavistisches Jahrbuch, Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien, 2000, s. 155-164.
  • Z labyrintu do ráje. Komenského dílo jako cesta poznání, in: Česká literatura na konci tisíciletí, Praha, Česká akademie věd, 2001, s. 61-76. ISBN 80-85778-29-7
  • La memoria come valore, come tema e come forma nella letteratura ceca degli anni Novanta, Cinque letterature oggi. Russa, polaca, serba, ceca, ungherese, a cura di Annalisa Cosentino, Forum, Editrice Universitaria Udinese, Udine 2002, s. 403- 410. ISBN 88-8420-084-9
  • Observations sur une dimension mystique chez Bohumil Hrabal, in: Bohumil Hrabal, palabres et existence. Textes réuinis par Xavier Galmiche, Presses Universitaires de Paris-Sorbonne, Paris 2002, s. 161-170. ISBN 2-84050-259-3
  • Le figure del tempo nella poesia di Jan Skácel, in: „Russica Romana“, Vol. IX, 2002, In ricordo di Michele Colucci, s. 201-210.
  • „Vai, Non so dove, Porta, Non so cosa“, in: Fare letteratura oggi, a cura di Carla Locatelli e Oriana Palusci, Labirinti 65, Universitŕ degli Studi di Trento, Trento 2003, s. 115-120. ISBN 88-8443-036-4
  • Kolars Interpretation des Futurismus, in: „Spatmoderne. Lyrik des 20 Jahrhunderts in Ost-Mittel-Europa 1, a cura di Alfrun Kliems, Ute Rasslof, Peter Zajac, Frank und Timme, Berlin 2006, s. 237-251. ISBN 978-3-86596-020-7
  • Otázka Boha ve světě bez Boha: Nesmrtelnost a pochybování Milana Kundery, in: Milan Kundera, Nesmrtelnost, Atlantis, Brno 2006, s. 359-374. ISBN 80-7108-276-7
  • Kolářův experiment s uměním: příklad futurismu, in: Česká literatura, LIV, 2006/2-3, s. 289-305.
  • L’idiotie: la grande passion de Jaroslav Hašek (Sylvie Richter), in: De Hašek à Brecht. Fortune de la figure de Chvéďk en Europe in Les cahiers de l’ILCÉA. Textes réuinis par Marie-Odile Thirouin, n. 8 – 2006, s. 41-57. ISSN 1639-6073
  • Il kitsch e la visione del male nei romanzi di Milan Kundera, in: Nuova prosa. Quadrimestrale di prosa, n° 48, nuova serie, marzo 2008, s. 173-185.
  • La Primavera di Praga come evento culturale, in: Primavera di Praga, risveglio europeo, a cura di F.Caccamo, P. Helan, M. Tria, Biblioteca di Studi Slavistici, Firenze university Press, Firenze 2011, s. 15-35, ISBN 978-88-6453-269-1
  • Pokus o synchronní pohled na dílo Milana Kundery, in: Co zmůže literatura, Soubor statí o díle Milana Kundery, Host, Brno 2012, s. 13-23. ISBN 978-80-7294-380-7
  • Etica ed estetica del samizdat, in: e-Samizdat, 2015.
  • Rozpoznat převlek anděla tmy, rozhovor in: Tvar, 3 apr 2015,
  • La puissance de l’impuissance, in: L’Atelier du roman, n. 86, juin 2016, p. 150-160. ISBN 978-2-0813-4847-9

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústav pro českou literaturu AV ČR: Literární ceny
  2. Konto bariéry, Laureátem Cenu Toma Stopparda za rok 2016 se stala Sylvie Richterová
  3. Adam Borzič, Laudatio na Eseje o české literatuře Sylvie Richterové
  4. Brno ocenilo své občany (1. února 2018)
  5. Jihočeská univerzita udělila čestný doktorát světově uznávané představitelce současné bohemistiky prof. PhDr. Sylvii Richterové
  6. Milan Kundera, 1986, s. 5-7.
  7. Pavel Janoušek, Sylvie Richterová, Každá věc ať dospěje na své místo, in Tvar, Roč. 26, 2015, č. 3, s. 2.
  8. Nathalie Zanello, 1999, s. 107-125
  9. Irina Wutsdorff, 2009.
  10. L’Atelier du roman, 2000, s. 135-140
  11. Nathalie Zanello, 1999, s. 107-125
  12. Horký P, 2014, 7(29), s. 9-10.
  13. Petr Nagy: Richterová, Sylvie Každá věc ať dospěje na své místo, iLiteratura 2014
  14. Vladěna Ptáčková, Literární bašta recenzuje novou knihu Sylvie Richterové, 2014
  15. Petr A. Bílek, Výtečné paměti a rozpolcený vypravěč, in Respekt, 2014, č. 36,
  16. Adam Borzič, Velká pouť za smyslem české literatury, in Tvar, 2016, 8, s. 3 a 19.
  17. Libri prohibiti: Sylvie Richterová: Eseje o české literatuře

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Milan Kundera, Presentazione, in Sylvie Richterová, Topografia, edizioni e/o, Roma 1986, s. 5-7. ISBN 88-7641-036-8
  • Zuzana Stolz-Hladka, Vzdálení od sebe sama aneb Lov na Slepého Narcise, in Světová literárněvědná bohemistika. Úvahy a studie o české literatuře, Ústav pro českou literaturu AV, Praha 1995, s. 709-723. ISBN 80-85778-16-5
  • Irina Wutsdorff , Polyphoner Roman und polyphone Prosa. Zur Verwendung des (musikwissenschaftlichen) Begriffs Polyphonie in der Literaturwissenschaft am Beispiel M. Kunderas und S. Richterovás, Zeitschrift für Slavische Philologie 58 (1999) 2, S. 427-443.
  • Nathalie Zanello, Sylvie Richterová et le motif du retour, in Le roman tcheque dans le contexte international, Presses de l‘Université de Paris-Sorbonne, Paris, 1999, s. 107-125. ISBN 2-84050-004-3.
  • Alice Jedličková, Snění o citátech - Sylvie Richterové , in Jak reflektujeme českou literaturu vzniklou v zahraničí, Obec spisovatelů, Praha 2000, s.133-138.
  • Joana Czapińska, Pisze, wiec jestem (soba). Sylvie Richterová: Powraty i inne zguby, in Tozamość banity, Universztet sczeciňski, Szcecin 2006, s. 48-67. ISBN 83-7241-522-6
  • Irina Wutsdorff, Sylvie Richterová: Místopis. In: Kindlers Literatur Lexikon, 3., vollständig neu bearbeitete Auflage, Stuttgart, 2009.
  • Massimo Rizzante, Frontiere erranti, in Non siamo gli ultimi, Ed. effigie, Milano, 2009, s. 62-65, 120, 121. ISBN 978-88-89416-96-9 ; Errances à la frontière du temps, Sur Second Adieu de Sylvie Richter, in L’Atelier du roman, n. 23, septembre 2000, Paris 2000, s. 135-140.
  • Jiří Krejčí, Pravda čili trpký lék, in Host, 2014, roč. XXX, č. 8, s. 84.
  • Pavel Horký, Sylvie Richterová: Vlákna lidských osudů v proměnách času. H_aluze. 2014, 7(29), 9-10. ISSN 1803-8077.
  • Sylvie Richterová, 142 stran, ilustrace (převážně barevné), portréty, faksimile, Moravská zemská knihovna v Brně, 2016

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]