Jiří Kovtun

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří Kovtun
Narození23. dubna 1927
Horinčevo , Podkarpatská Rus
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí8. září 2014 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníspisovatel, překladatel, básník, novinář a historik
OceněníCena Ferdinanda Peroutky (2006)
Cena Toma Stopparda
Řád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm III. třídy (1998)
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Kovtun (23. dubna 1927, Horinčevo – ukrajinsky Горінчово, Československo, Podkarpatská Rus, dnes Ukrajina – 8. září 2014, Praha[1]) byl český básník, prozaik, historik a novinář.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1946 odmaturoval na gymnáziu a až do roku 1948 studoval na Právnické fakultě UK, kde studia nedokončil, neboť po komunistickém převratu emigroval. Do února roku 1948 působil jako redaktor týdeníku Vývoj, přátelil se s jeho šéfredaktorem Pavlem Tigridem, s nímž ho spojovalo protikomunistické smýšlení. Když byl Vývoj zrušen, byl Kovtun také vyloučen ze Svazu novinářů.

Emigrace[editovat | editovat zdroj]

Přešel hranice u Znojma a emigroval do Rakouska. Krátce byl v utečeneckých táborech v Rakousku a Německu, kde směřoval do Frankfurtu nad Mohanem za Tigridem. V emigraci působil nejprve jako sociální pracovník v Německu a v Norsku. V letech 1951 až 1973 byl redaktorem Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. V letech 1977 až 2000 pracoval jako specialista na českou a slovenskou problematiku v americké Knihovně Kongresu ve Washingtonu. Rovněž zpřístupnil veřejnosti i badatelům údaje o pobytech T. G. Masaryka v Americe.[2]

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Kromě vlastní básnické a prozaické tvorby také přeložil několik děl významných ruských autorů jako jsou Boris Pasternak (Básně doktora Živaga), Josif Brodskij (Velká elegie), Alexandr Solženicyn (Řeč o pravdě), Osip Mandelštam (Topůrko pro kata). Překládal také z němčiny a angličtiny.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm III. třídy.[3]

Za svou práci získal v roce 2006 novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.[4]

Čestná medaile TGM, udělilo v roce 2000 Masarykovo demokratické hnutí

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1953 – Blahoslavení
  • 1954 – Tu-Fuův žal
  • 1973 – Pražská ekloga
  • 1979 – Zpráva z Lisabonu
  • 1985 – Slovo má poslanec Masaryk
  • 1987 – Masarykův triumf. Příběh konce velké války
  • 1994 – Tajuplná vražda – Případ Leopolda Hilsnera, Sefer, ISBN 80-900895-9-3
  • 1995 – Hřbet velryby
  • 2005 – Republika v nebezpečném světě – Éra prezidenta Masaryka 1918–1935, Torst, ISBN 80-7215-254-8

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Perex článku v Respektu
  2. ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie (TGM and legions), váz. kniha, první vydání 219 str., Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 192
  3. ↑ Řád Tomáše Garrigua Masaryka – seznam vyznamenaných
  4. ↑ Cena Ferdinanda Peroutky

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Laureáti Ceny Toma Stopparda
Eva Kantůrková / Zdeněk Urbánek (1987) • Ivan Martin Jirous / Milan Jungmann (1985) • Bohumila Grögerová / Josef Hiršal (1986) • Milan Uhde (1987) • Jáchym Topol (1988) • Zbyněk Hejda (1989) • Jiří Kratochvil (1991) • Jan Lopatka (1993) • Jiří Olič (1994) • Jiří Kovtun (1995) • Sergej Machonin (1996) • Jolana Poláková (1997) • Jiří Pechar (1998) • Jana Červenková (1999) • Karel Kosík (2000) • Pavel Kosatík (2001) • Jiří Opelík (2002) • Martin Hilský (2003) • Václav Jamek (2004) • Václav Cílek (2005) • Stanislav Komárek (2006) • Přemysl Rut (2007) • Zdeněk Neubauer (2008) • Lubomír Martínek (2009) • Petr Rezek (2010) • Martin C. Putna (2011) • Jan Vladislav (2012) • Patrik Ouředník (2013) • A. J. Liehm (2014) • Petr Holman (2015) • Sylvie Richterová (2016) • Josefína Formanová (2021)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Kovtun&oldid=22478573“