Jiří Kovtun

Jiří Kovtun
Jiří Kovtun
Narození	23. dubna 1927; Horinčevo , Podkarpatská Rus; Československo
Úmrtí	8. září 2014 (ve věku 87 let); Praha ; Česko
Povolání	spisovatel, překladatel, básník, novinář a historik
Ocenění	Cena Ferdinanda Peroutky (2006); Cena Toma Stopparda; Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy (1998)
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Jiří Kovtun (23. dubna 1927, Horinčevo – ukrajinsky Горінчово, Československo, Podkarpatská Rus, dnes Ukrajina – 8. září 2014, Praha^[1]) byl český básník, prozaik, historik a novinář.

Život

V roce 1946 odmaturoval na gymnáziu a až do roku 1948 studoval na Právnické fakultě UK, kde studia nedokončil, neboť po komunistickém převratu emigroval. Do února roku 1948 působil jako redaktor týdeníku Vývoj, přátelil se s jeho šéfredaktorem Pavlem Tigridem, s nímž ho spojovalo protikomunistické smýšlení. Když byl Vývoj zrušen, byl Kovtun také vyloučen ze Svazu novinářů.

Emigrace

Přešel hranice u Znojma a emigroval do Rakouska. Krátce byl v utečeneckých táborech v Rakousku a Německu, kde směřoval do Frankfurtu nad Mohanem za Tigridem. V emigraci působil nejprve jako sociální pracovník v Německu a v Norsku. V letech 1951 až 1973 byl redaktorem Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. V letech 1977 až 2000 pracoval jako specialista na českou a slovenskou problematiku v americké Knihovně Kongresu ve Washingtonu. Rovněž zpřístupnil veřejnosti i badatelům údaje o pobytech T. G. Masaryka v Americe.^[2]

Tvorba

Kromě vlastní básnické a prozaické tvorby také přeložil několik děl významných ruských autorů jako jsou Boris Pasternak (Básně doktora Živaga), Josif Brodskij (Velká elegie), Alexandr Solženicyn (Řeč o pravdě), Osip Mandelštam (Topůrko pro kata). Překládal také z němčiny a angličtiny.

Ocenění

V roce 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.^[3]

Za svou práci získal v roce 2006 novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.^[4]

Čestná medaile TGM, udělilo v roce 2000 Masarykovo demokratické hnutí

Bibliografie (výběr)

1953 – Blahoslavení
1954 – Tu-Fuův žal
1973 – Pražská ekloga
1979 – Zpráva z Lisabonu
1985 – Slovo má poslanec Masaryk
1987 – Masarykův triumf. Příběh konce velké války
1994 – Tajuplná vražda – Případ Leopolda Hilsnera, Sefer, ISBN 80-900895-9-3
1995 – Hřbet velryby
2005 – Republika v nebezpečném světě – Éra prezidenta Masaryka 1918–1935, Torst, ISBN 80-7215-254-8

Odkazy

Reference

↑ Perex článku v Respektu
↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie (TGM and legions), váz. kniha, první vydání 219 str., Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 192
↑ Řád Tomáše Garrigua Masaryka – seznam vyznamenaných
↑ Cena Ferdinanda Peroutky. www.ferdinandperoutka.cz [online]. [cit. 2009-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-06.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Kovtun na Wikimedia Commons
Osoba Jiří Kovtun ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Kovtun
Jiří Kovtun na portálu Paměť národa
[1]
Jiří Kovtun ve Slovníku české literatury po roce 1945
Laudatia 2006 – O Jiřím Kovtunovi Archivováno 15. 10. 2011 na Wayback Machine. – k udělení Ceny Ferdinanda Peroutky
Erik Tabery: Dnešní demokracie si vede výborně – rozhovor s historikem a spisovatelem Jiřím Kovtunem o prvorepublikovém Československu, Respekt, 28. 10. 2008
Antonín Přidal: Z očí do očí - rozhovor s J. Kovtunem – iVysílání České televize

[1] Perex článku v Respektu

[2] PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie (TGM and legions), váz. kniha, první vydání 219 str., Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 192

[3] Řád Tomáše Garrigua Masaryka – seznam vyznamenaných

[4] Cena Ferdinanda Peroutky. www.ferdinandperoutka.cz [online]. [cit. 2009-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-06.

[1]

[2]

[3]

[4]