Jiří Kratochvil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jiří Kratochvil
Jiří-Kratochvil-Milan-Uhde-Brno-knihkupectví-Barvič-a-Novotný2017o.jpg
Narození4. ledna 1940 (82 let)
Brno
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povoláníspisovatel, archivář, novinář, redaktor, dramatik a filolog
Alma materMasarykova univerzita
Oceněnívýběr:
Cena Toma Stopparda (1991)
Cena Egona Hostovského (1996)
Cena Jaroslava Seiferta (1999)
Rodiče
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Kratochvil (* 4. ledna 1940 Brno) je český a moravský romanopisec, dramatik a novinář.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn pedagoga a význačného činitele skautského hnutí Josefa Kratochvila a Anežky Kratochvilové, rozené Farkas-Zyla de Nagy Joka (pocházela z maďarsko-ruské šlechtické rodiny). Po maturitě (1958) vystudoval češtinu a ruštinu na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kterou absolvoval v roce 1963. Poté působil jako učitel a archivář. Po roce 1970 se stal ineditním spisovatelem, pracoval v manuálních profesích. Od roku 1989 je profesionálním spisovatelem.

Po roce 1989 obdržel za svou literární činnost řadu cen, např. Cenu Toma Stopparda (1991), Cenu Českých knihkupců (1993), Cenu Egona Hostovského (1996), Cenu Karla Čapka (1998) a Cenu Jaroslava Seiferta (1999). V roce 2020 získal cenu Magnesia Litera za prózu za svůj román Liška v dámu[1].Časopis A2 zařadil jeho knihu Vyznání příběhovosti do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv v mnoha případech by mohlo jít o zjednodušení, pojí se tvorba Jiřího Kratochvila často s přízviskem „postmoderní“. Pod tímto označením si lze představit především fakt, že často narušuje iluzorní autentičnost vyprávění, či ji naopak využívá jako zdroj napětí, pohrává si s formou, vstupuje do děje jako vypravěč a používá zcizující efekty. Záměrně se vyhýbá realistickému vyznění, mění identitu postav, prolíná reálné a fantaskní a zápletku graduje do absurdity.

Mezi jeho stálá témata patří například osobní identita a paměť. Často se vrací ve vzpomínkách do doby svého dětství a mládí (protektorát a padesátá léta) a mísí reálné kulisy s ryzí fikcí. Frekventované jsou také motivy snu a erotické motivy, často ve spojení s již výše uvedeným. Kromě toho jeho díla mívají politický, až moralizující podtext, často vyhrocený až do formy groteskní satiry.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Případ s Chatnoirem, tato kniha měla být roku 1970 vydána, ale jelikož autor byl zakázán, vyšla po úpravách samizdatem (1978) pod názvem Případ nevhodně umístěné šance.
  • Medvědí román, samizdat 1987, 1990, román
  • Uprostřed nocí zpěv, 1992, 2010, román. Zpracováno v Československém rozhlasu v roce 1991 jako desetidílná četba na pokračování. pro rozhlas upravil Ludvík Němec, v režii Jaromíra Ostrého četli Miroslav Středa a Karel Bartoň.[3]
  • Orfeus z Kénigu, 1994, povídky
  • Má lásko, postmoderno, 1994, povídky
  • Avion, 1995, román
  • Příběhy příběhů, 1996, eseje
  • Siamský příběh, 1996, román
  • Slepecká cvičení, 1997, sbírka divadelních a rozhlasových her
  • Nesmrtelný příběh, 1997, román
  • Noční tango, 1999, román
  • Urmedvěd, 1999, román
  • A babička slaví devětadevadesáté narozeniny, 1999, drama
  • Truchlivý Bůh, 2000, román
  • Vyznání příběhovosti, 2001, eseje
  • Brno nostalgické i ironické, 2001, fejetony
  • Lehni, bestie, 2002, novela
  • Lady Carneval, 2004, román
  • Herec, 2006, román
  • Brněnské povídky, 2007, sbírka povídek
  • Černá skříňka, 2008, divadelní a rozhlasová hra
  • Slib, 2009, román
  • Femme fatale, 2010, román
  • Kruhová leč, 2011, povídky
  • Dobrou noc, sladké sny, 2012, román
  • Alfa Centauri, 2013, román
  • Bleší trh, 2014, eseje, recenze atp.
  • ...Lůžko je rozestlané. Nové brněnské povídky, 2015
  • Jízlivá potměšilost žití, 2017, román
  • Bakšiš, 2018, groteska
  • Je suis Paris, 2018, román
  • Liška v dámu, 2019, román – v roce 2021 zpracováno v českém rozhlasu jako třináctidílná četba na pokračování. V Českém rozhlasu Brno připravil Miloš Voráč, dramaturgie Alena Blažejovská, v režii Lukáše Kopeckého četli Jan Kolařík a Barbora Goldmannová.[4]
  • Škrtiči bohyně Kálí, 2022, povídky

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Wolfgang F. Schwarz: „Neofantastic in New Czech Literature – or Borges, Escher, Kratochvil“, in: Alfonso de Toro, Fernando de Toro (eds.), El Siglo de Borges, vol. I. Frankfurt am Main: Vervuert, 1999, str. 425-438.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZAVŘELOVÁ, Monika. Knihou roku je Jan Žižka od Čorneje. Magnesii Literu má i Palán a Kratochvil. iDNES.cz [online]. 2020-08-31 [cit. 2020-09-01]. Dostupné online. 
  2. Český literární kánon po roce 1989 - podzimní literární příloha A2. www.advojka.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online. 
  3. NĚMEC, Ludvík. Jiří Kratochvil: Uprostřed nocí zpěv [online]. Český rozhlas, 2020-01-17 [cit. 2020-01-25]. Dostupné online. 
  4. BLAŽEJOVSKÁ, Alena. Jiří Kratochvil: Liška v dámu. O velké lásce ve zlých časech, o naději a cestě ke svobodě. Vltava [online]. Český rozhlas, 2021-03-27 [cit. 2021-03-27]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]