Jiří Kratochvil
| Jiří Kratochvil | |
| Povolání | spisovatel, archivář a novinář |
|---|---|
| Alma mater | Masarykova univerzita |
| Ocenění |
výběr: Cena Toma Stopparda (1991) Cena Egona Hostovského (1996) Cena Jaroslava Seiferta (1999) |
| Příbuzní |
bratr Jef Kratochvil bratr Jan Kratochvil otec Josef Kratochvil strýc Antonín Kratochvil děda Josef Kratochvil |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jiří Kratochvil (* 4. ledna 1940 Brno) je český romanopisec, dramatik a novinář. Po maturitě (1958) vystudoval češtinu a ruštinu na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kterou absolvoval v roce 1963. Poté působil jako učitel a archivář. Po roce 1970 se stal ineditním spisovatelem, pracoval v manuálních profesích. Od roku 1989 je profesionálním spisovatelem.
Po roce 1989 obdržel za svou literární činnost řadu cen, např. Cenu Toma Stopparda (1991), Cenu Českých knihkupců (1993), Cenu Egona Hostovského (1996), Cenu Karla Čapka (1998) a Cenu Jaroslava Seiferta (1999).
Vypravěčské postupy a téma[editovat | editovat zdroj]
Ačkoliv v mnoha případech by mohlo jít o zjednodušení, pojí se tvorba Jiřího Kratochvila často s přízviskem "postmoderní". Pod tímto označením si lze představit především fakt, že často narušuje iluzorní autentičnost vyprávění, či ji naopak využívá jako zdroj napětí, pohrává si s formou, vstupuje do děje jako vypravěč a používá zcizující efekty. Záměrně se vyhýbá realistickému vyznění, mění identitu postav, prolíná reálné a fantaskní a zápletku graduje do absurdity.
Mezi jeho stálá témata patří například osobní identita a paměť. Často se vrací ve vzpomínkách do doby svého dětství a mládí (protektorát a padesátá léta) a mísí reálné kulisy s ryzí fikcí. Frekventované jsou také motivy snu a erotické motivy, často ve spojení s již výše uvedeným. Kromě toho jeho díla mívají politický, až moralizující podtext, často vyhrocený až do formy groteskní satiry.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Případ s Chatnoirem, tato kniha měla být roku 1970 vydána, ale jelikož autor byl zakázán, vyšla po úpravách samizdatem (1978) pod názvem Případ nevhodně umístěné šance.
- Medvědí román, samizdat 1987, 1990, román
- Uprostřed nocí zpěv, 1992, 2010, román
- Orfeus z Kénigu, 1994, povídky
- Má lásko, postmoderno, 1994, povídky
- Avion, 1995, román
- Příběhy příběhů, 1996, eseje
- Siamský příběh, 1996, román
- Slepecká cvičení, 1997, sbírka divadelních a rozhlasových her
- Nesmrtelný příběh, 1997, román
- Noční tango, 1999, román
- Urmedvěd, 1999, román
- A babička slaví devětadevadesáté narozeniny, 1999, drama
- Truchlivý Bůh, 2000, román
- Vyznání příběhovosti, 2001, eseje
- Brno nostalgické i ironické, 2001, fejetony
- Lehni, bestie, 2002, novela
- Lady Carneval, 2004, román
- Herec, 2006, román
- Brněnské povídky, 2007, sbírka povídek
- Slib, 2009, román
- Femme fatale, 2010, román
- Kruhová leč, 2011, povídky
- Dobrou noc, sladké sny, 2012, román
- Alfa Centauri, 2013, román
- ...Lůžko je rozestlané. Nové brněnské povídky, 2015
- Jízlivá potměšilost žití, 2017
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Kratochvil ve Wikimedia Commons 
Osoba Jiří Kratochvil ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Kratochvil
- Jiří Kratochvil ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Ženy Milana Kundery, sloupek Jiřího Kratochvila, duben 2009
- Tolik času nezbývá fejeton Jiřího Kratochvila, březen 2009, v angličtině
- It is too late now
- ukázky z děl na webu časopisu A2
- Jiří Kratochvil v diskuzi na univerzitě v Glasgow (2000)
- Medailon na Portálu české literatury
