Jiří Kratochvil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jiří Kratochvil
Jiří-Kratochvil-Milan-Uhde-Brno-knihkupectví-Barvič-a-Novotný2017o.jpg
Narození 4. ledna 1940 (80 let)
Brno
Čechy a MoravaČechy a Morava Čechy a Morava
Povolání spisovatel, archivář a novinář
Alma mater Masarykova univerzita
Ocenění výběr:
Cena Toma Stopparda (1991)
Cena Egona Hostovského (1996)
Cena Jaroslava Seiferta (1999)
Rodiče
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Kratochvil (* 4. ledna 1940 Brno) je český romanopisec, dramatik a novinář. Po maturitě (1958) vystudoval češtinu a ruštinu na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kterou absolvoval v roce 1963. Poté působil jako učitel a archivář. Po roce 1970 se stal ineditním spisovatelem, pracoval v manuálních profesích. Od roku 1989 je profesionálním spisovatelem.

Po roce 1989 obdržel za svou literární činnost řadu cen, např. Cenu Toma Stopparda (1991), Cenu Českých knihkupců (1993), Cenu Egona Hostovského (1996), Cenu Karla Čapka (1998) a Cenu Jaroslava Seiferta (1999).

Vypravěčské postupy a téma[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv v mnoha případech by mohlo jít o zjednodušení, pojí se tvorba Jiřího Kratochvila často s přízviskem „postmoderní“. Pod tímto označením si lze představit především fakt, že často narušuje iluzorní autentičnost vyprávění, či ji naopak využívá jako zdroj napětí, pohrává si s formou, vstupuje do děje jako vypravěč a používá zcizující efekty. Záměrně se vyhýbá realistickému vyznění, mění identitu postav, prolíná reálné a fantaskní a zápletku graduje do absurdity.

Mezi jeho stálá témata patří například osobní identita a paměť. Často se vrací ve vzpomínkách do doby svého dětství a mládí (protektorát a padesátá léta) a mísí reálné kulisy s ryzí fikcí. Frekventované jsou také motivy snu a erotické motivy, často ve spojení s již výše uvedeným. Kromě toho jeho díla mívají politický, až moralizující podtext, často vyhrocený až do formy groteskní satiry.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Případ s Chatnoirem, tato kniha měla být roku 1970 vydána, ale jelikož autor byl zakázán, vyšla po úpravách samizdatem (1978) pod názvem Případ nevhodně umístěné šance.
  • Medvědí román, samizdat 1987, 1990, román
  • Uprostřed nocí zpěv, 1992, 2010, román
  • Orfeus z Kénigu, 1994, povídky
  • Má lásko, postmoderno, 1994, povídky
  • Avion, 1995, román
  • Příběhy příběhů, 1996, eseje
  • Siamský příběh, 1996, román
  • Slepecká cvičení, 1997, sbírka divadelních a rozhlasových her
  • Nesmrtelný příběh, 1997, román
  • Noční tango, 1999, román
  • Urmedvěd, 1999, román
  • A babička slaví devětadevadesáté narozeniny, 1999, drama
  • Truchlivý Bůh, 2000, román
  • Vyznání příběhovosti, 2001, eseje
  • Brno nostalgické i ironické, 2001, fejetony
  • Lehni, bestie, 2002, novela
  • Lady Carneval, 2004, román
  • Herec, 2006, román
  • Brněnské povídky, 2007, sbírka povídek
  • Slib, 2009, román
  • Femme fatale, 2010, román
  • Kruhová leč, 2011, povídky
  • Dobrou noc, sladké sny, 2012, román
  • Alfa Centauri, 2013, román
  • Bleší trh, 2014, eseje, recenze atp.
  • ...Lůžko je rozestlané. Nové brněnské povídky, 2015
  • Jízlivá potměšilost žití, 2017, román
  • Bakšiš, 2018, groteska
  • Je suis Paris, 2018, román
  • Liška v dámu, 2019, román


Literatura[editovat | editovat zdroj]

Wolfgang F. Schwarz: „Neofantastic in New Czech Literature – or Borges, Escher, Kratochvil“, in: Alfonso de Toro, Fernando de Toro (eds.), El Siglo de Borges, vol. I. Frankfurt am Main: Vervuert, 1999, str. 425-438.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Laureáti Ceny Jaroslava Seiferta
Dominik Tatarka (1986) • Ludvík Vaculík (1987) • Ivan Diviš (1988) • Karel Šiktanc (1989) • Emil Juliš (1990) • Jiří Kolář (1991) • Ivan Wernisch / Josef Hiršal (1992) • Bohumil Hrabal (1993) • Milan Kundera (1994) • Antonín Brousek / Petr Kabeš (1995) • Zbyněk Hejda / Jiřina Hauková (1996) • Karel Milota (1997) • Věra Linhartová (1998) • Jiří Kratochvil (1999) • Pavel Šrut (2000) • Zdeněk Rotrekl (2001) • Jiří Gruša (2002) • Miloslav Topinka (2003) • Viktor Fischl / Josef Škvorecký (2004) • Michal Ajvaz / Jiří Suchý (2005) • Ivan Martin Jirous (2006) • František Listopad (2007) • Václav Havel (2008) • Ludvík Kundera (2009) • Jáchym Topol (2010) • Karel Šiktanc (2011) • Vladimír Binar (2012) • Eugen Brikcius (2015) • Jiří Brabec / Jiří Opelík (2017)
Laureáti Ceny Toma Stopparda
Eva Kantůrková / Zdeněk Urbánek (1987) • Ivan Martin Jirous / Milan Jungmann (1985) • Bohumila Grögerová / Josef Hiršal (1986) • Milan Uhde (1987) • Jáchym Topol (1988) • Zbyněk Hejda (1989) • Jiří Kratochvil (1991) • Jan Lopatka (1993) • Jiří Olič (1994) • Jiří Kovtun (1995) • Sergej Machonin (1996) • Jolana Poláková (1997) • Jiří Pechar (1998) • Jana Červenková (1999) • Karel Kosík (2000) • Pavel Kosatík (2001) • Jiří Opelík (2002) • Martin Hilský (2003) • Václav Jamek (2004) • Václav Cílek (2005) • Stanislav Komárek (2006) • Přemysl Rut (2007) • Zdeněk Neubauer (2008) • Lubomír Martínek (2009) • Petr Rezek (2010) • Martin C. Putna (2011) • Jan Vladislav (2012) • Patrik Ouředník (2013) • A. J. Liehm (2014) • Petr Holman (2015) • Sylvie Richterová (2016)
Autoritní data: AUT: jn19990209413 | GND: 104269561 | ISNI: 0000 0001 1085 5051 | LCCN: n92026313 | VIAF: 116699011 | WorldcatID: lccn-n92026313
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Kratochvil&oldid=18002409“