Jan Lopatka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Lopatka
Narození 7. února 1940
Zdíkov
Úmrtí 9. července 1993
Praha
Alma mater Univerzita Karlova
Ocenění Medaile Za zásluhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Lopatka (7. února 1940 Zdíkov9. července 1993 Praha) byl významný český literární kritik, redaktor a editor, signatář Charty 77.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Otec Jana Lopatky byl zedník, matka švadlena. Po základní škole absolvoval ve Vimperku jedenáctiletou střední školu. V letech 1958–1962 studoval dvojobor český jazyk – historie na Filosofické fakultě UK v Praze, zapisoval si také přednášky a semináře z estetiky. Titul PhDr. mu byl přiznán v roce 1964 po obhajobě rigorózní práce o rozhlasové adaptaci Vančurových literárních textů.[1]

Do roku 1969[editovat | editovat zdroj]

V šedesátých letech byl zaměstnancem Českého rozhlasu Praha, proslul však zejména jako redaktor nekonformního časopisu Tvář (vycházel v letech 1964–66, 1968–69). Zde se zabýval kritikou prozaických textů, publikoval a se sympatiemi komentoval některá literární díla, často nevšední kvality – mj. Bambino di Praga Bohumila Hrabala, Cholupický den Ladislava Klímy, Sešity Jana Hanče, prózu Jakuba Demla. Výrazně[ujasnit] se zasloužil o docenění próz Karla Poláčka a o adekvátnější porozumění Osudům dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška.

Normalizace a závěr života[editovat | editovat zdroj]

Po zastavení Tváře v roce 1969 měl Lopatka, který nikdy nebyl členem KSČ a pro svůj krajně skeptický odstup od režimu se nekompromitoval ani veřejným přitakáním pražskému jaru 1968, relativně snadnou ústupovou cestu do vnitřní emigrace a společenské „šedé zóny“. Pracoval jako technik a programátor, zabýval se soukromě dílem Egona Bondyho; v první polovině sedmdesátých let nepublikoval ani v ineditních sbornících. V roce 1975 však začal spolupracovat s Václavem Havlem na vydávání samizdatové literatury a v roce 1976 podepsal Chartu 77.[2] V letech 1977–1989 proto pracoval v nekvalifikovaných profesích, např. jako umývač nádobí.

Je též znám mimo coby zakladatel a vydavatel kritického samizdatového časopisu Kritický sborník a spoluautor exilového vydání Slovníku českých spisovatelů (Toronto 1982).

Později[kdy?] nakrátko přišel na Filosofickou fakultu UK v Praze jako pedagog a publikoval v Literárních novinách. Zhoršující se zdravotní stav, problémy s alkoholem a těžkosti v profesním působení (v roce 1993 musel opustit redakci Literárních novin) ho přivedly k rozhodnutí dobrovolně odejít ze světa.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1965 byl ženatý; s manželkou Jaroslavou měl dcery Markétu (* 1966) a Veroniku (* 1968) a syna Jana (* 1975).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dosah Lopatkových kritik ze šedesátých let nebyl podle některých literárních vědců dodnes doceněn.[zdroj?] Lopatkova pozice se dnes jeví jako mimořádně důsledný a nesmlouvavý boj za autenticitu literárního textu a tenduje k obhajobě netradičních, syrových, často ineditních a de facto „antiliterárních“ textů. Lopatkovy publikované statě úmyslně nerespektují tabu ani opatrné jazykové hry komunistického režimu šedesátých let. Tvrdě účtují nejen s dobovými marxistickými frázemi, ale přílišnou literární stylizaci a myšlenkovou mělkost kritizují i u tehdy vydaných a liberálním čtenářstvem nadšeně přijímaných románů Milana Kundery, Ludvíka Vaculíka a Josefa Škvoreckého.

Knižní publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Estetická problematika vztahu rozhlasu a prózy – I. Četba (1964)
  • Předpoklady tvorby: Výběr z kritických článků a recenzí z let 1965–1969 (připraveno k vydání 1969, ale realizováno až 1978 samizdatově, další vydání 1985 – rozšířeno, 1991, 2010)
  • Šifra : Předpoklady tvorby 2 – Výběr ze studií, recenzí a odborných posudků z let 1969–1983 (1983).
  • Radiojournal v ko(s)mickém věku (samizdat 1984, 1994)
  • Šifra lidské existence (1995)
  • Posudky (2005)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SVOZIL, Bohumil. Jan Lopatka. In: Slovník české literatury po roce 1945. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2006. Dostupné online.
  2. http://www.totalita.cz/vysvetlivky/ch77_l.php

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]