Přeskočit na obsah

Petr Rezek (filozof)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
doc. Petr Rezek
Narození9. ledna 1948
Československo Praha, Československo
Úmrtí8. listopadu 2022 (ve věku 74 let)
Praha
Povolánífilozof
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Petr Rezek (9. ledna 1948, Praha – 8. listopadu 2022, Praha)[1][2] byl český fenomenologický filozof a teoretik umění.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval psychologii, filozofii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, následně se několik let živil jako klinický psycholog; v letech 1979–1989 vykonával nekvalifikovaná zaměstnání. Od studií spolupracoval s Jiřím Němcem, v polovině 70. let byl v těsném kontaktu s Janem Patočkou, měl blízko k Jindřichu Chalupeckému, společně se sochařem Zdeňkem Palcrem zformuloval svébytnou koncepci sochy. V 80. letech vedl jeden z nejvýznamnějších filozofických bytových seminářů a ve spolupráci s britskou Asociací Jana Husa spoluorganizoval tajné návštěvy britských akademiků. Po změně politického režimu nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, následně působil na Akademii výtvarných umění v Praze a na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci.

V 70. letech se věnoval především otázkám fenomenologické psychologie a fenomenologie umění (vliv E. Husserla, M. Heideggera, E. Finka, M. Bosse, H. Rombacha), v 80. letech se zčásti i s ohledem na možnosti tajné spolupráce se zahraničními kolegy začal intenzivněji věnovat antické filozofii (Platón, Aristotelés, Plótinos). Šířeji je známa jeho kritika Z. Neubauera, V. Havla[3] a některých dalších českých intelektuálů, kterou poprvé publikoval v samizdatu. Po převratu inicioval edici PomFil[4] (Pomocník filosofa) v nakladatelství Oikúmené, byl faktickým editorem časopisu Konserva (v dvoj-časopisu Konserva / Na hudbu) a založil vlastní nakladatelství, v němž mimo jiné nově zpřístupnil české překlady Aristotela. V roce 1999 byl jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák.[5]

Od roku 2004 vycházejí vybrané starší i zcela původní texty v jednotné grafické úpravě přičiněním nakladatelství Ztichlá klika pod označením Spisy. 17. 5. 2015 získal Cenu Toma Stopparda za knihu Architektonika a protoarchitektura.[6] V roce 2015 získal Cenu F. X. Šaldy udílenou za vynikající výkon v oblasti umělecké kritiky za knihu Proklouznutí neboli smrt.[7]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Spisy

[editovat | editovat zdroj]

Spisy Petra Rezka vyšly podle autorovy koncepce v pražském nakladatelství Ztichlá klika.

sv. I (2007): Filosofie a politika kýče. – Shromažďuje kritiky českého disidentského myšlení (zvl. Z. Neubauera a V. Havla), psané v osmdesátých letech především pro samizdatová periodika Kritický sborník a Střední Evropa. Tematicky navazující texty z doby po Listopadu 89 jsou do definitivního vydání připojeny v příloze a jako doslov. Poprvé knižně vyšlo v nakl. OIKOYMENH v roce 1991.

sv. II (2009): Husserlova věcnost. – Text přednášek, které autor na pozvání P. Vopěnky přednesl v roce 1986 na MFF UK.

sv. III (2007): Carusova operní hlídka. – Shromažďuje kritiky operních představení psané v letech 1983–1989 pro samizdatový Kritický sborník; připojeny je několik tematicky spřízněných textů z pozdější doby.

sv. IV (2008): Fenomenologická psychologie. – Zahrnuje texty a přednášky z let 1971–1977. Poprvé zveřejněno jako xeroxový samizdat autora (Úvod do fenomenologické psychologie, 1985) a v samizdatové edici Oikúmené (Přednášky k fenomenologické psychologii, 1985).

sv. V (2010): Tělo, věc a skutečnost. – Shromažďuje texty a přednášky k výtvarnému umění z let 1976–1981. Poprvé knižně vyšlo roku 1985 v polooficiální edici Jazové sekce "Jazzpetit" (pod názvem Tělo, věc a skutečnost v současném umění; pozdější vydání upravuje podtitul na znění v umění šedesátých a sedmdesátých let).

sv. VI (2010): Jan Patočka a věc fenomenologie. – Zahrnuje protokoly dvou seminárních diskusí s J. Patočkou, dva texty psané krátce po Patočkově smrti a odborné studie k Patočkově filosofii, psané v osmdesátých letech. Poprvé knižně vyšlo roku 1993 v nakladatelství OIKOYMENH.

sv. VII (2009, společně s nakl. Filosofia): Architektonika a protoarchitektura. – Psáno v letech 2005–2007 díky podpoře ředitele Filosofického ústavu AV ČR P. Barana. V roce 2009 oceněno cenou Toma Stopparda.

sv. VIII (2011): Démanty české filosofie. – Tematicky bezprostředně navazuje na Filosofii a politiku kýče. Nejzářivějšími démanty jsou V. Havel, Z. Neubauer, J. Sokol, V. Benda, I. Havel, M. Palouš, L. Hejdánek, Z. Kratochvíl a Z. Pinc.

sv. IX (2011): K teorii plastičnosti. – Upravené vydání výboru textů k výtvarnému umění, který původně vznikl pro nakladatelství Triáda a vyšel zde v roce 2004. Zahrnuje stati "Maskovitá plasticita", "Haptická ozvěna", "Moře a luk" a "Kopyto", kterým autor v celku svého díla přikládal zvláštní význam.

sv. X (2014): Proklouznutí neboli smrt. – Úvahy o soše a výtvarném umění. Tematicky navazuje především na předchozí svazek. V roce 2015 oceněno cenou F. X. Šaldy.

sv. XI (2018): Chapadla opery. – Upravený text přednášek pronesených na FF UK v akademickém roce 2013–2014. Jako přílohu zahrnuje libreto opery Lessy.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]

Sedmdesátistránkovou kompletní bibliografii Petra Rezka k příslušnému datu obsahuje svazek K teorii plastičnosti v prvním vydání v nakladatelství Triáda (2004). Bibliografii sestavila Eva Fialová.

Vybrané překlady

[editovat | editovat zdroj]

Festschrift

[editovat | editovat zdroj]

Sborník Energein: Petru Rezkovi k jednasedmdesátým narozeninám vyšel roku 2019 v edici Singolare nakladatelství Rubato.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Petr Rezek. Slovník českých filosofů [online]. Masarykova univerzita, 2022 [cit. 2022-11-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ Zemřel filosof, teoretik umění, překladatel, pedagog a nakladatel Petr Rezek [online]. Filozofická fakulta. Univerzita Karlova, 2022-11-14 [cit. 2022-11-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ PETŘÍČEK, Miroslav. Filosof, který věřil, že koláče nejsou jen pro hlupáky. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-11-18 [cit. 2022-11-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ Archiweb - Zemřel filozof, estetik a teoretik umění Petr Rezek. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2022-11-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ Nepraktická výzva. Babylon [online]. 2018-01-04 [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ Lidové noviny, 19.5.2010[nedostupný zdroj]
  7. ↑ Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. | Česká literární bibliografie - Literární ceny. service.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2022-11-11]. Dostupné online. 

Ohlasy a nekrology

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1212-1213, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Laureáti Ceny Toma Stopparda
Eva Kantůrková / Zdeněk Urbánek (1987) • Ivan Martin Jirous / Milan Jungmann (1985) • Bohumila Grögerová / Josef Hiršal (1986) • Milan Uhde (1987) • Jáchym Topol (1988) • Zbyněk Hejda (1989) • Jiří Kratochvil (1991) • Jan Lopatka (1993) • Jiří Olič (1994) • Jiří Kovtun (1995) • Sergej Machonin (1996) • Jolana Poláková (1997) • Jiří Pechar (1998) • Jana Červenková (1999) • Karel Kosík (2000) • Pavel Kosatík (2001) • Jiří Opelík (2002) • Martin Hilský (2003) • Václav Jamek (2004) • Václav Cílek (2005) • Stanislav Komárek (2006) • Přemysl Rut (2007) • Zdeněk Neubauer (2008) • Lubomír Martínek (2009) • Petr Rezek (2010) • Martin C. Putna (2011) • Jan Vladislav (2012) • Patrik Ouředník (2013) • A. J. Liehm (2014) • Petr Holman (2015) • Sylvie Richterová (2016) • Josefína Formanová (2021) • Marie Iljašenko (2023) • Vladimír Merta (2024)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Petr_Rezek_(filozof)&oldid=24406956“