Ray Bradbury

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Raymond Douglas Bradbury
Ray Bradbury (1975)
Ray Bradbury (1975)
Narození 22. srpna 1920
USA Waukegan, Illinois, USA
Úmrtí 5. června 2012 (ve věku 91 let)
USA Los Angeles, Kalifornie, USA
Povolání spisovatel
Národnost americká
Žánr science fiction, fantasy, horor
Významná díla Marťanská kronika,
451 stupňů Fahrenheita
Ocenění Arts and Letters Award (1954),
World Fantasy Award (1977),
Gandalf Award (1980,)
Bram Stoker Award (1988),
Damon Knight Memorial Grand Master Award (1989),
Daytime Emmy Award(1994,)
National Medal of Arts (2004),
Retro-Hugo Award (2004),
Pulitzer Prize (2007).
Manžel(ka) Marguerite McClure
Děti čtyři dcery
Vlivy Jules Verne, H.G. Wells, Edgar Rice Burroughs
Podpis Podpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raymond Douglas Bradbury (22. srpen 1920 Waukegan, Illinois5. červen 2012 Los Angeles, Kalifornie[1]) byl americký romanopisec, povídkář, básník, esejista, autor mnoha scénářů a divadelních her. Napsal množství hororových a sci-fi románů a povídek. K jeho nejznámějším dílům patří román 451 stupňů Fahrenheita (1953), román Tudy přijde něco zlého a sbírka povídek Marťanská kronika (1950). Počátky jeho díla jsou spojeny s tzv. Zlatým věkem science fiction.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve městě Waukegan v americkém státě Illinois, rodičům Esther Moberg Bradburyové, původem ze Švédska, a Leonardu Spaulding Bradburymu. Měl dva starší bratry dvojčata, z nichž jeden zemřel v roce 1918. Jeho dědeček i pradědeček z otcovy strany byli vydavatelé novin. Šlo o příbuzného amerického akademika a odborníka na Shakespeara, Douglase Spauldinga. Navíc byl přímým potomkem Marie Bradburyové, která byla souzena, shledána vinnou a odsouzena k pověšení jako čarodějnice v Salemu ve státě Massachusetts v roce 1692. Byla vdaná za kapitána Thomase Bradburyho ze Salisbury v Massachusetts.

Ray Bradbury jako maturant v roce 1938

Už za svého mládí hodně četl a psal. Mnoho času trávil ve waukeganské knihovně Carnegie Library čtením oblíbených autorů H. G. Wellse, Julese Verna nebo E. R. Burroughse, autora Tarzana a novely Warlord of Mars (Válečník z marsu). Když byl dítě, četla mu povídky jeho teta.

Právě v prostředí waukeganské knihovny se odehrává značná část románu Tudy přijde něco zlého. Navíc rodný Waukegan zamaskoval coby „Zelené město“ i v některých ze svých dalších polo-autobiografických románů - Pampeliškové víno, Sbohem léto – a také v mnoha povídkách.

Ray Bradbury roku 1959
Ray Bradbury roku 2009

Svůj celoživotní zvyk psát každý den přičítal dvěma událostem. První se odehrála, když mu byly tři roky, a jeho matka ho vzala na představení Lona Chaneyho Zvoník u Matky Boží. Druhá událost se stala v roce 1932, kdy se během karnevalu estrádní umělec pan Electrico dotkl jeho nosu elektrifikovaným mečem, což způsobilo, že se mu postavily vlasy na hlavě, a on vykřikl: "Žij navždy!" Od té chvíle chtěl žít věčně a rozhodl se pro kariéru autora, aby splnil to, co se po něm žádalo: žít navěky. V tomto věku začal poprvé kouzlit. Kouzla byla jeho první velkou láskou. Kdyby nikdy neobjevil psaní, stal by se kouzelníkem. V letech 1926-1927 a 1932-1933 žila jeho rodina v Tucsonu v Arizoně, protože tam otec pracoval, ale pokaždé se vrátila zpět do Waukeganu. V roce 1934 se však nadobro usadila v Los Angeles, když mu bylo třináct let.

Absolvoval střední školu Los Angeles High School; chodil do kurzů poezie a psaní povídek, které prohloubily jeho zájem o psaní. Vysokou školu však nenavštěvoval. Místo toho prodával noviny na rohu South Norton Avenue a Olympic Boulevard. O svém vzdělání říkal: "Knihovny mě vychovaly. Nevěřím na vysoké školy a univerzity. Věřím v knihovny, protože většina studentů nemá žádné peníze. Dokončil jsem střední školu v období krize a neměli jsme žádné peníze. Nemohl jsem jít na vysokou školu, tak jsem chodil do knihovny tři dny v týdnu po dobu 10 let".

A bylo to právě v knihovně Powell Library při UCLA, ve studovně s psacími stroji k pronájmu, kde napsal svůj klasický příběh o knihspalující budoucnosti: 451 stupňů Fahrenheita.

Ovlivněn hrdiny fantastické literatury, jako byli například Flash Gordon nebo Buck Rogers, začal v roce 1938 publikovat sci-fi povídky ve fanzinech. Forrest J. Ackerman jej pozval, aby navštěvoval Los Angeles Science Fiction Society (Losangeleský sci-fi spolek), jehož členové se v té době scházeli v bufetu Clifton v centru Los Angeles. Zde se setkal s Robertem A. Heinleinem, Emilem Petajou, Fredricem Brownem, Henrym Kuttnerem, Leighou Brackettovou a Jackem Williamsonem. Jeho prvotinou bylo Hollerbochenovo dilema, které se v lednu 1938 objevilo ve fanzinu Imagination!. V roce 1939 začal vydávat svůj vlastní fanzin pod názvem Futuria Fantasia. Stal se autorem většiny obsahu prvních čtyř číslel, z nichž každé mělo necelých 100 výtisků. Mezi lety 1941 a 1947 přispíval do filmového časopisu Roba Wagnera Script.

V listopadu 1941 vydal v časopise Super Science Stories (Skvělé vědecké příběhy) povídku „Pendulum“ napsanou společně s Henrym Hassem, první dílo publikované na objednávku a získal za něj 15 dolarů. Na konci roku 1942 už pracoval jako spisovatel na plný úvazek. Jeho první sbírka povídek Temný karneval vydalo v roce 1947 malé nakladatelství Arkham House spisovatele Augusta Derlethva v Sauk City ve Wisconsinu.

Náhodné setkání v losangeleském knihkupectví s britským spisovatelem Christopherem Isherwoodem Bradburymu dalo příležitost vložit knihu Marťanská kronika do rukou uznávaného kritika. Následovala Isherwoodova květnatá recenze.

Ačkoli je často popisován jako autor science fiction, sám sebe nezaškatulkoval do konkrétní narativní kategorie:

„Zaprvé, nepíšu sci-fi. Napsal jsem pouze jednu sci-fi knihu a tou je 451 stupňů Fahrenheita, založenou na realitě. Science fiction je zobrazení reálna. Fantasy je zobrazení neskutečného. Takže Marťanská kronika není science fiction, je to fantazie. To by se nemohlo stát, chápete? To je důvod, proč zde bude dlouhou dobu: je to řecký mýtus a mýty se drží.“

Při jiné příležitosti poznamenal, že se román týká odcizení lidí skrz média: „Při psaní krátkého románu 451 stupňů Fahrenheita jsem si myslel, že popisuje svět, který by se mohl vyvinout za čtyřicet nebo padesát let. Ale jednou večer před několika týdny v Beverly Hills kolem mě prošli muž s ženou; venčili psa. Zastavil jsem se a díval se na ně, naprosto ohromen. Žena držela v jedné ruce rádio o velikosti balíčku cigaret s kmitající anténou. Z rádia vedly malé měděné drátky, zakončené elegantním kuželem v jejím pravém uchu. Byla tam, nevšímajíc si muže ani psa, poslouchala dálný vítr a šepot a výkřiky z mýdlových oper, náměsíčná. Nahoru a dolů přes obrubníky jí pomáhal manžel, který jakoby tam ani nebyl. To nebyla fikce.“

Kromě beletrie napsal také mnoho krátkých esejí o umění a kultuře, a tím upoutal pozornost kritiků v této oblasti. V osmdesátých letech se přeorientoval na psaní detektivních příběhů.

Jeho kariéru spisovatele skutečně nastartovalo až publikování sbírky povídek s názvem Marťanská kronika (1950) hlásící se k žánru filozofické science fiction. Povídky zobrazují první pokusy lidí ze Země o dobytí a osídlení Marsu. V díle se objevují jeho vlastní názory a znepokojení nad budoucností lidskosti člověka. Objevuje se zde převládající úzkost Ameriky z atomové války, politických postojů cizích národů, reakcí proti rasizmu a cenzuře atd.

Po této sbírce následovala roku 1951 sbírka Ilustrovaný muž a po ní v roce 1953 román 451 stupňů Fahrenheita, který mnozí považují za jeho vrcholné dílo. Pojednává o budoucím světě, kde přísná cenzura nakonec vedla k úplnému zákazu psaného slova. Členové skupiny rebelů se pokusili zachránit historii a kulturu svého světa tím, že se učili zpaměti veškeré literární a filozofické knihy předtím, než byly spáleny.

Celkem publikoval více než 30 knih, téměř 600 povídek a nespočet básní, esejí a divadelních her. Jeho tvorba se nikdy neomezovala čistě na literaturu. Byl nominován na filmového Oscara za svůj animovaný film Icarus Montgolfier Wright a vyhrál cenu Daytime Emmy Award za svou televizní hru The Halloween Tree. Adaptoval 65 svých povídek pro televizní pořad The Ray Bradbury Theater. Byl kreativním konzultantem pavilonu Spojených států na Světovém veletrhu v New Yorku v roce 1964.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Oženil se roku 1947, od té doby žil v Los Angeles s početnou smečkou koček a se svou manželkou Margueritou (zemřela roku 2003). Vychoval čtyři dcery, díky nimž se stal osminásobným dědečkem.

Do konce svého života si nepořídil řidičský průkaz, zarytě odmítal počítače a internet a tvrdil, že k životu a psaní mu bohatě dostačuje telefon a psací stroj.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Obálka časopisu Amazing Stories z roku 1944 s Bradburyho povídkou Undersea Guardians.
Titulní stránka Planet Stories z roku 1946 s povídkou Lorelei of the Red Mist, kterou Bradbury napsal společně s Leigh Brackettovou.
Obálka časopisu Planet Stories z roku 1953 s Bradburyho povídkou The Golden Apples of the Sun.

Sbírky povídek (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Fahrenheit 451 (1953, 451 stupňů Fahrenheita), román popisující antiutopickou vizi budoucnosti, ve které vítězí technokratická a povrchní kultura masových médií nad lidmi uznávajícími hodnotu knih. Tito lidé jsou pronásledováni jako nejhorší zločinci.
  • Dandelion Wine (1957, Pampeliškové víno), magické vzpomínky na konec dětství malého chlapce uprostřed amerického Středozápadu vzniklý volným propojením dříve vydaných samostatných příběhů.
  • Something Wicked This Way Comes (1962, Tudy přijde něco zlého), mysteriózní horor vyprávějící o podzimním dobrodružství dvou chlapců v době konání karnevalu, který je přípravou na slavnosti Halloweenu. Román je inspirován Bradburyho dětstvím.
  • The Halloween Tree (1972, Strom duchů), fantasy román, ve které se Halloween, noc před svátkem Všech svatých, pro osm chlapců promění v podivuhodnou dobrodružnou pouť, když se spolu statečně vydávají hledat svého kamaráda Pipkina, který byl tajemnou silou unesen do strašidelného domu na kraji města.
  • Death Is a Lonely Business (1985, Smrt je vždycky osamělá), temný dramatický příběh z kalifornských Benátek (čtvrť Los Angeles) v době, kdy ve městě záhadně umírají osamělí lidé, první část tzv. kalifornské trilogie.
  • A Graveyard for Lunatics (1990, Hřbitov šílenců), dva přátelé jsou najati obřím filmový studiem, aby vytvořili děsivý horor, s chutí se pustí do práce, ale brzy se úděsné věci začnou dít ve skutečnosti, druhá část tzv. kalifornské trilogie.
  • Green Shadows, White Whale (1992, Zelené stíny, bílá velryba), beletrizovaný popis autorovy cesty do Irska v letech 1953-1954, aby zde pracoval na filmové adaptaci románu Bílá velryba od Hermana Melvilla.
  • From the Dust Returned (2001, Z prachu zrozeni), fantasy román. vzniklý volným propojením dříve vydaných samostatných příběhů, kronika rodiny Elliotových, jejíž členové vedou jiný způsob života než ostatní lidé: ve dne spí a v noci létají, ale přesto se často chovají mnohem lidštěji než lidé.
  • Let's All Kill Constance (2002, Zbavme se Constance), román o ženě která prchá před démony vlastní minulosti. Byla tak dlouho filmovou hvězdou, že už nedokáže rozlišit mezi životem skutečným a hraným. Děj knihy se tak neustále pohybuje na pomezí reálného světa a snové hororové fantazie. Jde o třetí díl tzv. kalifornské trilogie.
  • Farewell Summer (2006, Sbohem léto), pokračování autorova románu Pampeliškové víno.

Divadelní a rozhlasové hry[editovat | editovat zdroj]

  • The Meadow (1947, Louka), rozhlasová hra.
  • The Wonderful Ice Cream Suit and Other Plays (1972, Báječný zmrzlinový oblek a jiné hry).
  • Pillar of Fire and Other Plays (1975, Sloup ohně a jiné hry).
  • Forever and the Earth (1984).
  • The Veldt (1988, Step).

Filmové scénáře[editovat | editovat zdroj]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Zen in the Art of Writing (1990, Zen a umění psát), eseje o tvořivosti na téma radosti z psaní.

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Barbara Rush a Richard Carlson ve filmu Návštěva z vesmíru
Scéna z filmu The Beast from 20,000 Fathoms

Web IMDB uvádí u jména Raye Bradburyho více než 90 filmových a televizních titulů.[2] V následujícím seznamu jsou uvedeny ty nejznámější:

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za své dílo obdržel Ray Bradbuty řadu ocenění, například:

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ray Bradbury na anglické Wikipedii.

  1. Zemřel guru sci-fi Ray Bradbury 6. 6. 2012 16:48, autor: ČT24
  2. Ray Bradbury na webu IMDB
  3. American Academy of Arts and Letters
  4. World Fantasy Arard
  5. 1980 Gandalf Award
  6. Prometheus Award
  7. Bram Stoker Award
  8. Grand Master - SFWA
  9. The Emmy Awards
  10. National Medal of Arts
  11. 1954 Retro-Hugo Awards
  12. Pulitzer Prize Winner for Special Awards and Citations in 2007

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]