Otakar Štorch-Marien

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Otakar Štorch-Marien
Otakar Štorch-Marien v jubilejním 10. roce nakladatelství Aventinum
Otakar Štorch-Marien v jubilejním 10. roce nakladatelství Aventinum
Rodné jménoOtakar Karel Leopold Štorch[1]
Narození16. září 1897
Vodňany, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. března 1974 (ve věku 76 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánínakladatel
básník
spisovatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otakar Štorch-Marien (16. září 1897, Vodňany[1]12. března 1974, Praha) byl český nakladatel, spisovatel, básník a publicista. Provozoval nakladatelství Aventinum v letech 1919–1931 a 1945–1949. V rámci nakladatelství fungovala v letech 1927–1930 rovněž galerie výtvarného umění Aventinská mansarda.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině lékárníka. Se Štorchovými rodiči se přátelil Julius Zeyer, který údajně asistoval i při jeho křtu[p 1], skutečnými kmotry byli podle matriky Leopold Štorch a Karel Wolf.[1] [3] Dětství a mládí prožil v Kolíně, kde v roce 1916 absolvoval gymnázium. Poté studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy slovanskou filologii, germanistiku a filosofii. Jeho učiteli byli například Arnošt Kraus a Otokar Fischer. Studium zakončil v roce 1921 doktorátem na základě práce Zeyer a Praha.

Aventinum[editovat | editovat zdroj]

Holywoodská hvězda Mary Astor pózuje s prvním číslem Aventinské filmové revue Studio, 1929

Založení nakladatelství plánoval spolu se svým přítelem Jaromírem Funkem, v té době studentem medicíny. Jaromír Funke ale nedostal souhlas od svého otce, a proto Štorch vydal první titul v roce 1919 sám. Byla to divadelní hra Jaroslava Marii Dolfa (1919). Aby zabránil záměně se jmény knihkupců a nakladatelů Alexandra Storcha a Rudolfa Storcha, připojoval nadále ke svému příjmení Marien. Název nakladatelství Aventinum byl zvolen podle jména renesančního tiskaře Jiřího Melantricha z Aventina. V témže roce se seznámil s bratry Čapky, které získal pro své nakladatelství spolu s jejich příbuzenstvem a přáteli (Helena Čapková, Edmond Konrád, František Langer, Olga Scheinpflugová).

Zásadní mírou se podílel na ustavení Klubu moderních nakladatelů Kmen (1926 – 1949) a byl autorem jeho programového prohlášení.

V březnu 1927 se nakladatelství přestěhovalo do Zedwitzovského paláce, čp. 53/II v Purkyňově ulici 4, na Novém Městě, kde byla výstavní síň, galerie a prodejna Aventinská mansarda. Nakladatelství vydávalo vlastní časopisy Musaion (1920-1921, 1929-1931), Studio (1927-1931), Nové směry (1927-1932) a Rozpravy Aventina (1925-1934).

V roce 1931 se nakladatelství dostalo do finančních potíží, které byly částečně způsobeny hospodářskou krizí a částečně nevhodným hospodařením podniku. Tato situace skončila v roce 1934 úpadkem nakladatelství.

Edice[editovat | editovat zdroj]

Sebrané spisy
Standard Library

Anglosaská literární díla, ve spolupráci s Karlem Čapkem a Otakarem Vočadlem.

Collection Tcheque Aventinum

Collection Tcheque Aventinum byla edice francouzských překladů české literatury v pařížském nakladatelství Bernard Grasset. Vyšla zde díla:

Časopisy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1921 působil krátce jako filmový referent Lidových novin. V rámci svého nakladatelství vydával časopisy:

Aventinská mansarda[editovat | editovat zdroj]

Po přestěhování nakladatelství do Purkyňovy ulice byla v jeho prostorách otevřena galerie Aventinská mansarda, ve které proběhla řada klíčových výstav českého výtvarného umění (Jan Zrzavý, Toyen a Jindřich Štyrský, Bohumil Kubišta, Adolf Hoffmeister, František Muzika, Josef Šíma, Moderní česká fotografie a další).

Po roce 1934[editovat | editovat zdroj]

Hrob na hřbitově v Kolíně

Otakar Štorch-Marien po úpadku Aventina pracoval jako redaktor v různých nakladatelstvích (Julius Albert, Edvard Beaufort, Leopold Mazač, Nakladatelské družstvo Máje). Během války v letech 1939-1945 byl redaktorem nakladatelství Melantrich v Praze.

V roce 1945 oficiálně obnovil nakladatelství Aventinum. V roce 1949 bylo ale zrušeno a přiřazeno k Ústředí lidové a umělecké výroby (ÚLUV). Pracoval pak jako vedoucí knihkupectví Českého fondu výtvarných umění na Národní třídě v budově Platýzu.

Zemřel v roce 1974 a je pohřben v Kolíně.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Básně[editovat | editovat zdroj]

  • Červené milování : Písně, Praha : Srdce, 1919
  • Vzkázání mojí milé, Praha : vlastní náklad, 1919
  • Lilie v korzetu, Praha : Aventinum, 1922
  • Venuše s červenou parukou, 1925
  • Kilima Ndžaro lásky, Praha : Aventinum, 1928 – básnické fantasie z let 1926–28
  • Mumraj, Praha : soukromý tisk, 1957 – bibliofilie

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Nemorální komedie 1919 – drama, premiéra 1920
  • Hlomozné ticho a jiné příběhy, Praha : Aventinum, 1920 – prózy z let 1919 a 1920
  • Modrý kolibřík, Praha : Aventinum, 1923 – povídky z let 1921–1923
  • Vrah, J. R. Vilímek, 1924 – román
  • Chvála nakladatelského povolání, Praha : Aventinum, 1929bibliofilie k 10. výročí Aventina
  • Žaluji, Praha : vlastní náklad, 1934
  • In memoriam stých narozenin Jana Otty, Praha, 1941
  • U zlaté bohyně, Praha : Lidová demokracie, 1965 – román
  • Aventinum a jeho knižní výtvarníci, Praha : Nakladatelství čs. výtvarných umělců, 1967
  • Město Kolín, Praha : Středočeské nakladatelství, 1968 – texty k fotografiím Aleše Krause
  • Filmová publicistika Otakara Štorcha-Mariena, uspořádal Karel Tabery, Olomouc : Univerzita Palackého, 2004 ISBN 80-244-0864-3

Paměti[editovat | editovat zdroj]

  • Sladko je žít : Paměti nakladatele Aventina I., Praha : Československý spisovatel, 1966
  • Ohňostroj : Paměti nakladatele Aventina II., Praha : Československý spisovatel, 1969
  • Tma a co bylo potom : Paměti nakladatele Aventina III., Praha : Československý spisovatel, 1972

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • Madame Golvery (autor námětu a scénáře filmu, 1925)[4]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Matriční záznam o narození a křtu
  2. ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Sladko je žít : Paměti nakladatele Aventina I.. Praha: Československý spisovatel, 1966. Kapitola Vodňanský reflex, s. 13. 
  3. Čs. rozhlas 26.11.2007, Otakar Štorch-Marien
  4. Filmová databáze FDb, heslo Otakar Štorch-Marien

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. "Můj dvouletý pobyt v jihočeských Vodňanech ... stál ... pod hvězdou Julia Zeyera, jednoho z mých křestních kmotrů, ..."[2]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1484-1485, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • heslo Otakar Štorch-Marien. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Svazek 4 / I (S-T). S. 786-789.
  • ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Sladko je žít : Paměti nakladatele Aventina I.. Praha: Československý spisovatel, 1966. 
  • ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Ohňostroj : Paměti nakladatele Aventina II.. Praha: Československý spisovatel, 1969. 
  • ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Tma a co bylo potom : Paměti nakladatele Aventina III.. Praha: Československý spisovatel, 1972. 
  • Karel Srp mladší (editor): Aventinská mansarda : Otakar Štorch Marien a výtvarné umění, Praha : Galerie hlavního města Prahy, 1990

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]