Antonín Pelc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antonín Pelc
Narození 16. ledna 1895
Lišany
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. března 1967 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Slavín
Povolání pedagog, spisovatel a malíř
Ocenění národní umělec (1963)
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Prof. Antonín Pelc (16. ledna 1895 Lišany[1]Rakovníka24. března 1967 Praha) byl český karikaturista, malíř a ilustrátor.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1913–1918 vystudoval malbu na pražské akademii v ateliéru Vlaho Bukovace a Maxe Pirnera. Věnoval se volné malířské tvorbě a spontánní politické karikatuře, publikoval v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, Kulturní tvorba, Literární noviny. Na začátku války roku 1939 emigroval spolu s Adolfem Hoffmeisterem do Francie, přesto neunikl koncentračnímu táboru. Nakonec se přes Maroko a Martinik dostal do USA, kde pokračoval v ilustracích a karikaturách, například pro The New York Times. Cestoval po světě.

Po 2. světové válce se vrátil do Prahy a vstoupil do KSČ. Jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie. V pozdních letech se věnoval hlavně malbě, který byla ovlivněna pozdním kubismem. Namaloval například Duo, Atelier II, Venkovské zátiší apod. Vedle toho vyučoval na pražské akademii.

V roce 1946 byl jmenován profesorem ilustrace na Uměleckoprůmyslové školy v Praze, roku 1955 profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 1963 obdržel titul národní umělec, byl také laureátem státní ceny (1951) a nositelem Řádu práce.

V letech 19341949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ve volné malířské tvorbě vyšel z lyrického kubismu, a byl ovlivněn novou věcností. Tato jeho raná díla patří k nejvýše ceněným. Ve 20. letech se prosadil jako politický karikaturista, publikoval například v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, The New York Times, Kulturní tvorba, Literární noviny atp. Jeho dílo v 50.letech ztratilo spontaneitu a stalo se nositelem komunistické ideologie. Ilustroval mnoho knih, předevím beletrie.

Také v pozdních letech se věnoval olejomalbě, která byla ovlivněna pozdním kubismem.

Obrazy:

  • Duo,
  • Atelier II (1936)
  • Cyklista (1937)
  • Venkovské zátiší
  • Zátiší u okna

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Lišany
  2. Seznam členů SVU Mánes

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění II. díl, N-Ž, ed. Anděla Horová, Academia Praha 1995; s. 1012-1013.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]