Bedřich Vaníček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bedřich Vaníček
Narození 30. května 1885
Krahulov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 29. července 1955 (ve věku 70 let)
Třebíč
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání malíř a překladatel
Podpis Bedřich Vaníček signatura.jpg
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bedřich Vaníček (30. května 1885, Krahulov - 29. července 1955, Třebíč[1]) byl český malíř a překladatel.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1885 v Krahulově, po maturitě na gymnáziu v Třebíči v roce 1904[1] V letech 1905 a 1906 učil na obecné škole. Od školního roku 1906/1907 začal studovat moderní filologii na Univerzitě Karlově a o rok později přešel na pařížskou Sorbonnu. Od roku 1910/1911 se ale rozhodl pro stuium malířství na Ransově akademii v Paříži. Studoval malířství u Pierra Bonnarda, Maurice Denise a Édouarda Vuillarda. Na dílě Bedřicha Vaníčka se podepsal primárně Paul Cézanne, ke kterému se na Ransově akademii vedla vysoká úcta. Po dokončení studií v Paříži odjel Vaníček do Dubrovníku, kde se seznámil s budoucí manželkou Andělou Parschovou (1885—??);[2] v roce 1912 odcestovali do Neapole a později do Říma a zpět do Paříže, kde se chtěl usadit natrvralo. V roce 1913 se však pro nedostatek úspěchů odstěhoval do Moskvy, kde začal tvořit plakáty. V Moskvě se manželům narodila dcera. Později se přestěhovali zpět do českých zemí, zpočátku do Kolína nad Labem a následně do Prahy, kde Vaníčkova dcera zemřela.

Během první světové války byl Vaníček povolán do běženeckého tábora Moosbierbaum nedaleko Vídně, kde mezi lety 1915 a 1918 sloužil jako velitel. V této době začal kreslit motivy zajatců a běženců, kterými se pak zabýval i nadále.[3] Později se vrátil do Prahy, kdy pak nadále kreslil, svá díla z vysoké sebekritiky přemalovával a později často i ničil. Ve třicátých letech změnil techniku, terpentýnový olej mu působil zdravotní problémy a tak začal malovat temperovými a akvarelovými barvami. Také v té době začal více kreslit. V třicátých letech se také začal více věnovat překladatelské činnosti, primárně spolu s Vítězslavem Nezvalem a Viktorem Nikodémem překládal francouzské surrealistické autory.

Během druhé světové války se stal členem skupiny Vladislava Vančury,[zdroj?] nebyl však zatčen a po skončení války se věnoval organizování umělecké činnosti, byl prvním předsedou Bloku výtvarných umělců. Často se vracel do Třebíče, kde přes léto bydlel na Palečkově mlýně; tam také v roce 1955 zemřel. Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Anděla, 1932
  • Matka s dítětem, 1937
  • Děvče před zrcadlem, 1937
  • Dáma v červené lenošce, 1938
  • Stojící akt, 1938

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Posmrtné připomínky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c ZEJDA, Radovan. Bedřich Vaníček. Třebíčský zpravodaj. 07-08/2014, roč. 2014, čís. 07-08, s. 9. Dostupné online. 
  2. Policejní přihlášky, Praha, Vaníček Friedrich, 1885
  3. Oblast. gal. výtv. umění v Jihlavě, Bedřich Vaníček: Běženci
  4. Databáze NK ČR, Viktor Nikodém: B. Vaníček
  5. Ambitmedia. Vaníček Bedřich [online]. Praha: Ambitmedia [cit. 2017-03-27]. Dostupné online.