Viktor Nikodém

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Viktor Nikodem
Narození 12. února 1885
Třebíč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 20. února 1958 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí nemoc chrlení krve
Národnost Československá
Vzdělání Univerzita Karlova
Povolání výtvarný publicista
Rodiče Vilém Nikodém otec
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Viktor Nikodem (12. února 1885, Třebíč[1]20. února 1958, Praha) byl český malíř, výtvarný kritik a legionář. Jeho otcem byl Vilém Nikodém, matkou byla Sofie Nikodémová, narodil se v domě na třebíčské Litoltově ulici. V roce 1921 se oženil s Boženou Kužmovou z Litovle. Zemřel v roce 1958 na nemoc spojenou s chrlením krve.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval tzv. obecnou školu v Třebíči, kde také pokračoval na gymnáziu, po vystudování gymnázia vystudoval germanistiku na Univerzitě Karlově v Praze (1906–1914), kdy v rámci studia strávil semestr na Vídeňské univerzitě a semestr na univerzitě v Nice.

Armáda[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení studií narukoval k jihlavskému 14. pluku a s ním odešel do Halle v Tyrolsku, v roce 1916 byl převelen na Ruskou frontu, kde byl zajat. V roce 1917 vstoupil do československých legií[2] a byl zařazen do 6. a později do 7. pluku, kde se opět setkal se spolužákem z gymnázia Janem Syrovým. V roce 1918 přešel do fotografického oddělení štábu Československé armády a pokračoval v cestě do Vladivostoku spolu s dalšími vojáky. V té době se rozhodl, že se stane malířem. V roce 1920 se z Vladivostoku spolu s 6. plukem (tzv. Hanáckým) vrátil do ČSR a posléze nastoupil jako výtvarný poradce do Památníku odboje. Mezi měsíci únorem a květnem v roce 1921 proběhla v prostorách památníku odboje výstava výtvarných prací legionářů, po výstavě byla vydána publikace "Československé legie v Rusku – Malířské dokumenty". Ve službách památníku odboje působil až do roku 1925, kdy odešel jako štábní kapitání do výslužby.

Publicistika[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu do civilu se stal redaktorem kulturní rubriky listu Národní osvobození, kde působil do roku 1948. Mezitím se věnoval redakci článků mimo jiné v časopise Volné směry, Zvěrokruh a podobně. Stejně tak se věnoval monografiím především s výtvarnou tematikou.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Pes druhé roty, František Langer, ilustrace Viktor Nikodem
  • Legionářský almanach 1923 : ve prospěch postavení "Památníku osvobození" musea a archivu československých legií a celého osvobozenského hnutí, upravil Viktor Nikodém
  • Třetí rota : Román, Josef Kopta, ilustrace Viktor Nikodem
  • Jak jsme žili a bojovali na Rusi : 25 listů linoleových řezeb, Viktor Nikodem
  • Edouard Manet : [výbor obrazů], text Viktor Nikodem
  • Gustave Courbet, text Viktor Nikodem
  • Souborná výstava sochařského díla Otty Gutfreunda : Duben 1948, text Viktor Nikodem
  • Bedřich Vaníček : [Obr. monografie], Viktor Nikodem

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1921 – Památník odboje, výstava prací ruských legionářů
  • 2007 – Muzeum Vysočiny Třebíč, Viktor Nikodem a jeho přátelé
  • 2010 – Kabinet Ex libris, Nová výstavní síň, Chrudim, Viktor Nikodem – intimní zpověď

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Třebíč
  2. Vojenský ústřední archiv, Záznam vojáka – Nikodém Viktor *1885

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]