Indoevropské jazyky
| Indoevropské jazyky | |
|---|---|
 Země s indoevropskou většinou Země s indoevropskou menšinou Rozšířené, ale neoficiální | |
| Rozšíření | celosvětově, především Evropa, Amerika, Austrálie a Indie |
| Počet mluvčích | 2,8-3,1 miliardy |
| Počet jazyků | zhruba 250 (443 včetně dialektů) |
| Klasifikace |
|
| ISO 639-2 | ine |
| Dělení | |
Indoevropská jazyková rodina (tento pojem zavedl poprvé roku 1813 Thomas Young) je skupina jazyků, které se společně vyvíjely v rozsáhlých oblastech Eurasie z předpokládaného indoevropského prajazyka. Indoevropské jazyky jsou nejrozšířenější jazykovou rodinou na Zemi.
Původ
[editovat | editovat zdroj]
O původu a šíření indoevropského prajazyka existují dvě hlavní konkurenční teorie. Jedna teorie předpokládá původ indoevropských jazyků mezi nomádskými kmeny v oblasti dnešní Ukrajiny a jihozápadního Ruska před 6000 lety. Této teorii se podle předpokládaného způsobu šíření jazyka, říká teorie „meče a koně“,[zdroj?] dalšími názvy také „stepní“ či kurganová, se kterou přišla Marija Gimbutasová. V poslední době vstupuje do popředí, zejména díky pokrokům v archeogenetice.
Druhá bývá nazývaná teorií „anatolských farmářů“, s kterou přišel Colin Renfrew roku 1987. Podle ní prapůvodní jazyk, z něhož vznikly všechny jazyky Indoevropanů, pochází z oblasti Anatolie u Kaspického moře[rozpor] v dnešním Turecku, v době před 8000 až 9500 lety.[1] Tuto teorii podporují výsledky analýzy větvení jazykového stromu provedené R.D.Grayem (2003).[2] Proti tomu se ale postavil pozdější výzkum,[3] i genetický.[4] Poněkud podobnou hypotézou je „arménská“, se kterou přišli roku 1985 Tamaz Valerianis dze Gamkrelidze a Vjačeslav Vsevolodovič Ivanov. Sklidila sice kritiku, ale v nedávné době DNA testy ukázaly, že pre-protoindoevropský jazyk mohl vzniknout v jižním Kavkaze.[5]
Řešením je patrně hybridní teorie složená z těchto dvou typů hypotéz. Na základě kombinovaných lingvistických a genetických analýz se zdá, že indoevropská rodina jazyků vznikla před zhruba 8000 roky na jih od Kavkazu (anatolská hypotéza), ale k dalšímu dělení a šíření později došlo na sever od Kavkazu (stepní hypotéza).[6][7]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Indoevropskými jazyky mluví víc než 3 miliardy lidí (drtivá většina Evropy, Asie od východního Turecka po Indii (kromě jižní části Indie, kde dominují drávidské jazyky), Amerika, Austrálie a Jihoafrická republika). Používá je tak prakticky polovina světové populace na všech kontinentech. Přes 85 % obsahu internetu je v některém z indoevropských jazyků.
Studiem indoevropských jazyků se zabývá indoevropeistika, disciplína srovnávací jazykovědy.
Mezi dvaceti v současné době nejpoužívanějšími jazyky je 12 jazyků indoevropských: španělština, angličtina, hindština, portugalština, bengálština, ruština, němčina, maráthština, francouzština, italština, paňdžábština a urdština (dohromady mají více než 1,6 miliardy rodilých mluvčích).
V německé jazykové oblasti se občas používá termín indogermánské jazyky (podle krajních geografických oblastí rozšíření jazyků).
-
Rozšíření indoevropských jazyků v 2. tisíciletí př. n. l. -
Rozšíření indoevropských jazyků v 1. tisíciletí př. n. l. -
Rozšíření indoevropských jazyků po zániku římské říše a během velkého stěhování národů
Dělení
[editovat | editovat zdroj]
Indoevropská rodina se dělí na následující skupiny (řazeno podle doby, ze které se dochovaly nejstarší záznamy):
- anatolské jazyky – nejstarší známá větev, záznamy z 18. stol př. n. l., dnes vymřelá
- indoíránské jazyky – nejstarší záznamy z poloviny 2. tisíciletí př. n. l. (sanskrt)
- řečtina (tvoří samostatnou skupinu) – nejstarší záznamy ze 14. stol. př. n. l. (mykénská řečtina); z 8. stol. př. n. l. Homérovy texty
- italické jazyky – nejstarší záznamy ze 7. stol př. n. l. (latina)
- románské jazyky – vznikly z latiny
- keltské jazyky – nejstarší záznamy ze 6. stol př. n. l. (galština)
- germánské jazyky – nejstarší záznamy z cca 2. stol. n. l. (nejstarší runové nápisy)
- arménština – nejstarší záznamy z 5. stol. n. l.
- tocharské jazyky – vymřelé, záznamy z asi 6. stol n. l.
- slovanské jazyky – nejstarší záznamy z 9. století (staroslověnština)
- baltské jazyky – nejstarší záznamy ze 14. stol. (dnes vymřelá baltská pruština), litevština a lotyština až ze 16. stol.
- albánština – nejstarší záznamy z 15. stol.
Vymřelé jazyky
[editovat | editovat zdroj]Vedle těchto potvrzených a vědci většinou uznávaných větví bývá mezi indoevropské jazyky řazeno několik vymřelých jazyků, z nichž se dochovaly jen zlomky, takže jejich přesnější zařazení není možné:
- illyrské jazyky (snad spřízněné s albánštinou)
- venétština
- liburnština
Fragment dokumentu v tocharštině v Tarimské pánvi na západě Číny - messapština
- frygijština
- paionština
- thráčtina
- dáčtina
- antická makedonština
- ligurština
Příklady
[editovat | editovat zdroj]Číslovky v moderní indoevropštině
[editovat | editovat zdroj]| Moderní indoevropština | Česky |
| oinos, oinā, oinom | jeden |
| dwōu, dwāi, dwoi | dva |
| trejes, trja/trī, trísores | tři |
| qétwores | čtyři |
| penqe | pět |
| s(w)eks | šest |
| septḿ | sedm |
| oktṓu | osm |
| newn̥ | devět |
| dekm̥ | deset |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ PAZDERA, Josef. Genetici řešili spor jazykozpytců. www.osel.cz [online]. 2003-12-01 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GRAY, Russell D.; ATKINSON, Quentin D. Language-tree divergence times support the Anatolian theory of Indo-European origin. S. 435–439. Nature [online]. 2003-11. Roč. 426, čís. 6965, s. 435–439. Dostupné online. DOI 10.1038/nature02029. (anglicky)
- ↑ CHANG, Will; CATHCART, Chundra; HALL, David; GARRETT, Andrew. Ancestry-constrained phylogenetic analysis supports the Indo-European steppe hypothesis. S. 194–244. Language [online]. 2015. Roč. 91, čís. 1, s. 194–244. Dostupné online. DOI 10.1353/lan.2015.0005. (anglicky)
- ↑ Genetic study revives debate on origin and expansion of Indo-European languages in Europe. sciencedaily.com [online]. 2015-03-04 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ QUILES, Carlos. Proto-Indo-European homeland south of the Caucasus?. indo-european.eu [online]. 2018-03-30 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MAX PLANCK SOCIETY. New insights into the origin of the Indo-European languages. phys.org [online]. [cit. 2023-07-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HEGGARTY, Paul; ANDERSON, Cormac; SCARBOROUGH, Matthew. Language trees with sampled ancestors support a hybrid model for the origin of Indo-European languages. Science. 2023-07-28, roč. 381, čís. 6656. Dostupné online [cit. 2023-07-30]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.abg0818. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Indoevropané
- Indoevropeistika
- Praindoevropština
- Seznam jazyků a jazykových rodin
- Satemové a kentumové jazyky
- Euroasijské jazyky
- Nostratický jazyk
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu indoevropské jazyky na Wikimedia Commons
