Jukagirské jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jukagirské jazyky (jukagirština)
Pravděpodobné rozšíření jukagirských jazyků v 17. století (šrafovaně) a dnes (souvisle vybarveno).
Pravděpodobné rozšíření jukagirských jazyků v 17. století (šrafovaně) a dnes (souvisle vybarveno).
Rozšířeníseverovýchodní Rusko
Počet mluvčích50–200
Počet jazyků2
Klasifikace
Dělení
Dělení

Jukagirská jazyková rodina je malá jazyková skupina dvou blízce příbuzných jazyků, které bývají někdy pokládány za nářečí téhož jazyka – jukagirštiny. Hovoří jimi malé a zmenšující se skupinky obyvatel u řek Jasečné a Kordony (severní, vadulské nářečí) a u řek Alazen, Cukčej a Kolymy (jižní, odulské nářečí). K jukagirským jazykům snad patřily zaniklé jazyky Čuvanců a Omoků. Zapisují se upravenou azbukou, v minulosti Jukagirové užívali zápis obrázkovým písmem na březovou kůru, podobně jako severoameričtí indiáni. Jednalo se o piktografické znaky a nazývaly se tos nebo šangar šorile.

Jukagirština bývá někdy kladena do příbuzenstva uralských jazyků, s nimiž by mohla tvořit uralsko-jukagirskou jazykovou rodinu, nicméně v tomto ohledu nepanuje obecná shoda, a podobnost bývá přičítána vzájemnému ovlivnění.

Jukagirské jazyky jsou, stejně jako uralské a altajské, výrazně aglutinační. Hláskosloví není příliš složité, typická je uvulární frikativa a palatální laterála. Vokálů je šest (a, e, i, o, ö, u) a rozlišují délku. Substantiva mají sedm pádů, dvě čísla, rod chybí. Slovesný systém je poměrně složitý, tranzitivita a ergativnost sloves se vyjdařuje při časování zvláštním sufixem. Pro syntax je typické nezvyklý způsob vyjádření ohniska věty. Slovní zásoba je ovlivněna ruštinou, jakutštinou a tunguzskými jazyky, rovněž podobnosti se samojedskými jazyky v jukagirském lexiku se někdy vysvětlují přejetím, přestože oblast samojedských a jukagirských jazyků spolu nesousedí a není jisté, zda mezi nimi v minulosti docházelo ke kontaktům.

Ukázka jukagirské věty[editovat | editovat zdroj]

Ukázka věty v jižní jukagirštině (odulštině) ilustruje složité časování slovesa i způsob vyjádření ohniska věty.

пэ аан-дә-пә-гәт йарқә поҗольә-гәт пойньаа-сьии-л туде оозии-гәлә йарқәдән емей ой миидә чурууҗә қон-таа-сьии-ну-м.

Hora pod-3 osoba-plurál-ablativ led svítit-ablativ bílá-deliminativ-aktivní on-genitiv voda-akuzativ Ledová řeka matka tok podél klidně jít-tranzitivní-deliminativ-imperfektum-třetí osoba singuláru.

"Od úpatí hor a z bělosti ledu pokojně nese naše matka Jarqadan (Ledová řeka) své zářivé vody dolu po proudu."

Dělení[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]