Přeskočit na obsah

Indiánské jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Současné rozšíření indiánských jazyků. Červeně jazyky na-dené, zeleně algické jazyky, modře všechny ostatní (přibližně 84 rodin)

Indiánské jazyky jsou umělou skupinou jazyků. Patří sem jazyky domorodých obyvatel Severní a Jižní Ameriky, celkem zhruba 600 jazyků a několik tisíc nářečí. Z tohoto velkého množství je jen několik set jazyků důkladně lingvisticky prozkoumaných, ale mezi nimi se najdou problematické jazyky, které nelze zařadit do genetického jazykového systému.

Indiánskými jazyky mluví přibližně 30 milionů lidí, drtivá většina mluvčích však připadá na několik málo jazyků, jako jsou kečuánština, guaraníjština, ajmarština, nahuatl, mayské jazyky, mapučština, v Severní Americe navažština. Mnoha indiánskými jazyky naopak mluví jen malé skupinky osob a jazyky často již nejsou předávány do další generace. Odhaduje se, že v posledních staletích se celkový počet indiánských jazyků zmenšil zhruba na polovinu.

Většina těchto jazyků nemá vlastní písmo, nebo používá písmo obrázkové. Mezoamerické jazyky jako olméčtina, zapotéčtina, mištéčtina, purépečtina a nahuatl v předkolumbovském období používaly piktografická písma, nejpokročilejší hieroglyfické písmo, kombinující piktografický a fonetický princip, užívali Mayové. Nejrozšířenější indiánské jazyky používají latinku, pouze Čerokíové od počátku 19. století používají slabičné písmo, které kombinuje grafické prvky latinky, cyrilice a alfabety.

Obrázkové písmo úzce souvisí se znakovými jazyky, které byly na americkém kontinentě velmi rozšířené a dlouhé časové období sloužily jako lingua franca pro mnoho indiánských kmenů. Tyto znakové jazyky jsou v současnosti rovněž na pokraji svého vymření. Vývoj a úpadek znakových jazyků mezi Indiány ilustruje Sněm indiánských mluvčí znakového jazyka nebo dílo Garricka Malleryho.

Nejpoužívanější indiánské jazyky na začátku 21. století: modře Kečuánština, žlutě Guaraní, oranžově Ajmarština, červeně Nahuatl, zeleně Mayské jazyky, černě Mapučština

Indiánská slova v češtině

[editovat | editovat zdroj]

Z indiánských jazyků bylo v období 16.–19. století přejato mnoho slov do evropských jazyků (španělština, portugalština, francouzština, angličtina) a jejich prostřednictvím i do češtiny. Nejvíce z nich pochází z algických jazyků (například karibu, Manitou, squaw, tomahavk, vigvam, wapiti) nahuatlu (avokádo, čokoláda, kojot, tomato), jazyků aravackých (hamaka, kajman, kánoe, mangrove, savana), tupíjských (ananas, ara, jaguár, maniok, piraňa) nebo kečuánštiny (koka, kondor, lama, pampa). Naopak některá slova, obecně spojovaná s indiány a pokládaná za indiánská, pochází ze španělštiny (pueblo, mustang) nebo francouzštiny (lakros, kalumet). Z indiánských jazyků pochází také mnoho místních názvů v Severní, Střední i Jižní Americe, opět převažují názvy pocházející z algických jazyků (Connecticut, Chicago, Kentucky, Manhattan, Massachusetts, Mississippi, Ohio, Ottawa), dále irokézských (Kanada, Ontario, Toronto), siouxských (Dakota, Iowa, Kansas, Minnesota, Omaha), juto-aztéckých (Chiapas, Chihuahua, Mexiko, Oaxaca, Utah), aravackých (Guyana, Jamajka, Orinoko), kečumaránských (Andy, Cuzco, Quito, Titicaca) a tupijských (Iguaçu, Paraguay, Paraná, Uruguay).

Rozdělení

[editovat | editovat zdroj]

Počet indiánských jazykových rodin se obvykle pohybuje kolem čísla 86, izolovaných jazyků je asi 54. Tyto rodiny bývají sdružovány do jazykových kmenů – jejich členění se ovšem často liší podle jednotlivých autorů. Primárně se tyto jazyky dělí do dvou skupin na jazyky severní a jižní Ameriky. Stranou často stojí severoamerická rodina na-dené, která se řadí k širší americko-asijské rodině dené-jenisejských jazyků. Podle lingvisty Josepha Greenberga náleží většina domorodých amerických jazyků (krom jazyků na-dené a eskymácko-aleutských jazyků) do široce pojaté amerindské jazykové rodiny, tato teorie však dosud nebyla obecně přijata.

Indiánské jazyky Severní a Střední Ameriky

[editovat | editovat zdroj]
původní rozšíření indiánských jazyků v USA

Klasifikace byla zpracována na základě klasifikace Edwarda Sapira, Charlese a Florence Voeglinových, Marianne Mithunové a Lyle Campbella. Postavení některých jazyků je sporné, ty jsou označeny otazníkem (?). Jedná se především o jazyky již vymřelé, označené křížkem (†), o nichž není dostatek informací.[1]

Jazyky na-dené

Algické jazyky

Jazyky Zálivu

Súsko-katóbské jazyky

Irokézské jazyky

Kadoské jazyky

Kereské jazyky

  • Keresština (východní dialekt, dialekt z puebla Acoma, dialekt z puebla Laguna)

Penutijské jazyky

Hokanské jazyky

Makro-sališské jazyky

Vakašské jazyky

Čemakumské jazyky

Aztécko-tanoské jazyky

Totonacko-sokéské jazyky

Oto-mangueské jazyky

Mayské jazyky

Purépeča

Šinkaština (guazakapánský dialekt, chumajtepecký dialekt, čikimulilský dialekt, jupiltepecký dialekt)

Lenkaština (honduraská lenkaština, salvadorská lenkaština)

Misumalpské jazyky

Indiánské jazyky Jižní Ameriky

[editovat | editovat zdroj]

Indiánské jazyky Jižní Ameriky jsou umělou skupinou jazyků, kterými se hovoří převážně v Jižní Americe, ale také v Americe Střední. Řadí se sem asi 1500 jazyků a nářečí, z nichž pouze 600 je víceméně probádaných a známých. U těchto jazyků se velmi těžko rozlišují dialekty a vzájemná příbuznost. Postavení některých jazyků je sporné, ty jsou označeny otazníkem (?). O některých jazycích se již ví jen jako o vymřelých, ty jsou označeny křížkem (†). Klasifikace byla zpracována na základě klasifikace Terrence Kaufmanna, Lyle Campbella, Marcela Jolkesky a Andreje Nikulina.[1]

Makro-čibčaské jazyky

Paezské jazyky

Makro-močické jazyky

Čolónské jazyky

Uruské jazyky

Kečumaránské jazyky

Makro-aravacké jazyky

Makro-tukanoské jazyky

Ňambikvarské jazyky

Duhoské jazyky

Borasko-vitótské jazyky

Makro-šuárské jazyky

Záparsko-jaguaské jazyky

Karibské jazyky

Tupíjské jazyky

Makro-žéské jazyky

Makro-panoské jazyky

Gvajkurúsko-matacké jazyky

Čarrúské jazyky

Araukánské jazyky

Alakalufské jazyky

Jámanština

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b PIVODA, Ondřej. Jazyky domorodé Ameriky. 2023. ISBN 978-80-7508-931-1.